youngprimitive homepage

Já vím, já vím, já vím. Šidím to tu. Určitě už jste zaregistrovali po příchodu na youngprimitive.cz, že e-shop je tu dominantní záležitost. Njn. Taková je doba. Vyčerpávám se na faceboocích a twitterech a instagramech a pinterestech a vinech a google plusech a co já vím ještě na jakých sociálních službách a na vlastní blok nejsem schopný přidat příspěvek.

Ale to bych chtěl změnit. Safik má na stole návrh nové podoby blogu i fotogalerek. Blogu bych chtěl dát spíš formu "můj milý deníčku". Doufám, že pár skalních sem ještě zavítá a budu se snažit oslovit i nové. Třeba ty, co sem už přišli čistě pro tričko nebo legíny :) A věřte, že těch už je tu asi většina.

Tímto se tu veřejně zavazuju, že budu psát co to půjde. Ideálně jeden update denně, kdyby to měla být jedna věta :) Omezím facebooky, protože už mě to asi leze krkem. Člověk se tam nic nedozví a tráví na tom nesmyslně hodiny času. Když může v dnešní době fungovat nyx.cz, proč by YP nemohl fungovat dál, jako komunitní web nebo alespoň jako můj blogísek jednoho víceméně spokojeného pětatřicátníka (co nevidět).

Asi zvážníme témata a už se tu nedozvíte kde v pátek se koná vychytaná DNB párty, ale můžeme tu zkusit podebatovat o (pro nás) důležitých věcech.


Abych to srhnul. Brzy se snad dočkáte nové podoby yp blogu (Co Safiku? :) a s tím i svěžího větříčku do stojatých vod bloggingu. Dejte lajk! Děcka :)

Mám tu nový set, pokud už nevíte co si pustit do přehrávače. Zkuste tohle!

Cestování s rodiči se vyvíjí. Nejprve oni berou vás, vymýšlí cíl, obsah cesty, zabezpečují aby bylo co jíst, kde spát, kde si hrát. Já už sem se dostal do věku, kdy se role vyměnily. Naplánovali jsme s Nitkou, že vezmeme rodiče někam, kam by se sami nevydali. Ať už z důvodu, že by se nedomluvili nebo že preferují jiná místa. Vybrali jsme Londýn. Úžasnou metropoli, která tepe současným životem a je to zkrátka pupek Evropy. Nitka vzala mamku a taťku a já už bohužel jen mamku v dobré víře, že alespoň na chvíli zapomene na trable z posedních měsíců. Objednali sme letenky přes Ryan air, ubytko přes airbnb a jelo se.

Ubytovaní jsme byli kousek od Bricklane. Místo, kde probíhá aktuální dění v Londýně. Výlet sme plánovali podle toho, co nám přišlo za "worth to see", ale ne vždy se trefíte do vkusu a přání rodičů. Naštěstí ten šok z jiných národností a kultur brzo odpadnul a "cigánov" to byl jen první den :) Nicméně indickou kuchyni jsme moc nezaujali.

No za ty 3 dny pobytu sme prošli co se dalo a ty klíčové věci sme jim ukázali. Nitčini rodičové vypadali nadšeně a poctivě šlapali ty kilometry a kilometry městem. S mojí máti to už bylo horší, ale s tím já ani Londýn nic neuděláme.

Nosil sem sebou foťák, takže tu hážu jednu turistickou galerku

Londýn je město, které nás moc baví a každá jeho návštěva je jiná, nová, přínosná a pestrá. A po tom šoku z Kuby jsem byl prostě fascinovaný tím, jak tam všechno dokonale a bezvadně funguje. Prostě ty služby a přístup lidí je tam bohužel ještě na míle vzdálen České republice. Vemte rodiče a ukažte jim kousek světa. Stojí to za to!

V neděli jsme jeli fotit nové kousky pro slečny do Vyškova. Je tam takové vrakoviště vysloužilé vojenské techniky. Hlavně letadla, vrtulníky a pozemní technika. Dost fotogenické místo. Snažil jsem se spojit s majiteli pomocí emailu, ale když sem v neděli (bez reakce z jejich strany) dorazil na místo, bylo mi to jasné. Do té maringotky ještě internet nedotáhli :) Snažil jsem se to domluvit s chlapíkem, který tomu moc nakloněný nebyl. No nakonec sme dostali přidělenou hlídku v maskáčích a dokonce nás i pustili do letadla a vrtulníku. Tímto jim moc chci poděkovat!

Jinak vymyslel sem si, že by nebylo od věci to naše focení zaznamenat na video. Hecnul sem Wiita, který objevil na svém Nikonu funkci natáčení videa. Nakonec z toho něco vzniklo. Na to, že to byl první pokus to není zlé a točení foťákem je prostě oprávněný fenomén. S možností měnit objektivy a kvalitou záznamu je to mocná zbraň. No mrkněte sami, jak to vypadá když fotíme - čistý punk!

Na vánoce jsem dostal od Nitky dárkový poukaz na jednodenní workshop s fotografem Janem Šibíkem (odkaz kdyby někdo nedejbože neznal). Musím říct, že mě to upřímně potěšilo a byl to přesně ten dárek, který by si člověk asi sám nekoupil. Nicméně setkat se s tímhle mástrem české reportážní fotky byl vždycky můj sen. O Šíbíkovi vím od doby, kdy sem nějak pravidelně začal číst Reflex a miloval sem jeho fotoreporty z celého světa. Je to přesně ten typ fotek, které mě fascinují.

Reportážní fotka je podle mě královnou fotografických disciplín. Má i největší hodnotu. V reportážní fotce hraje daný okamžik klíčovou roli a vy ji buď stihnete, nebo vám uteče. Být přesně v daný čas na daném místě a zachytit tu jedinečnou událost, která už se nemusí opakovat. To je prostě nejvíc. Reportáž je taky často spojena s focením lidí a to je disciplína sama o sobě. Já s tím bojuju od začátku, co sem nějak propadnul kouzlu focení. Fotit krajinky, objekty, zvířata nebo architekturu je fajn, ale nic mě nenaplní víc, než vyfocená momentka, ve které nezasvěcený člověk najde příběh, který chci sdělit. V tomhle je Šibík mistr oboru a já k němu vzhlížím s nebetyčným respektem.

No ale zpátky k workshopu. Na sobotu ráno se nás sešlo 12 lidí. Seskupení pestré. Ženské, chlapy, mladí, starší. Foťáky od levných zrcadlovek se setovými objektivy až po fullframe s řádnýma sklama. Šibík povykládal nějaké zásady, ukázal pár svých fotek, kde nám popsal o co mu jde a o co se máme snažit a vyrazili jsme na Václavák. Místo chápu. Kde jinde v omezeném časovém úseku můžete potkat v Praze více roztodivných lidí a situací. Utvořili jsme dvojice a mistr se každé dvojici věnoval 20 minut. Pak následovalo bláznivé lovení čehokoliv, co by připomínalo reportážní fotku. Bohužel, tohle mi nejde uplně na povel a hned. Musím chvíli chodit, sledovat, čekat. Hodinka strávená na Václaváku byla pro mě trošku depka, protože jednak mi ještě nebylo uplně hej z předchozího večera, druhak byla nepříjemná zima a zataženo. No docela bída. Snaha ulovit alespoň něco mě fakt hodně stresovala.

Po hodině bloumání po Václaváku jsme dali oběd. Pokecali s mistrem o focení, jeho cestách, o mizerné finanční situaci v českých časopisech a šlo se na Karlův most lovit další momentky. Opět 20 osobích minut, pak chození tam a zpět a sledování situací a lovení záběrů. Poté přesun zpět na základnu, kde sme fotky stáhli do počítače, bez nějakých větších úprav vybrali 15 kousků a společně si je promítli.

Se vším, co mi k nim Honza Šibík řekl, jsem souhlasil a uvědomoval si ty chyby a debata to byla i celkem přínosná. Pokud už máte nějaký fotografický skill a víte o čem focení je, pak vypíchnu pár základních pravidel:

1. pořiďte si širokáč 2. nenasazujte zpět krytku 3. neptejte se před fotkou 4. poděkujte po vyfocení 5. udělejte víc fotek než jednu 6. nepoužívejte sekvenční focení 7. foťte na plnej manual 8. nebuďte při focení podezřelí 9. neřešte kvaltu foťáků, ale obsah fotek, které vyfotíte 10. buďte víc sebekritičtí

Dnešní profesionální fotografové to nemají lehké. Časopisům padá strmě inzerce, každej pitomec má na krku zrcadlovku a myslí si že umí fotit, ceny focení dramaticky poklesly. Proto musí i tihle mástři fotit svatby a organizovat workshopy. Společnost se mění a ikona fotografa dostává na frak. Nicméně pan Šibík je borec s velkým B a já jsem vděčný, že jsem s touhle ikonou české fotky mohl strávit jeden den.

Na závěr přikládám Galerku ze sobotního workshopu. Zkuste si někdy vyhradit 4 hodinky času, dejte si Václavák a Karlův most a večer si prohlédněte, co se vám podařilo ulovit. Uvidíte, že to není uplně prdel :)

Přesně si vybavuju, když jsem poprvé zaregistroval slovo internet. Čůrám slušně navátej s Ondrou Korbelem u plotu a on mi říká: "Ty vole! Slyšel si už o internetu?" Přesně takhle to bylo. Střih. Pátek večer u Safika po brčku: "Ty vole! Slyšel si už o bitcoinech?". A já říkám ne, povídej...



Bitcoin je měna, síť a software v jednom. Je to nový druh peněz. Fascinuje mě na ní pár věcí. Předně tahle měna nemá žádnou centrální autoritu, žádnou centrální banku. Peníze se posílají přímo a ihned, bez prostředníků, bank, kreditních společností a podobných příživníků. Bitcoiny můžete okamžitě poslat na druhý konec světa. Bitcoiny bez problémů směníte za jakoukoli jinou měnu na světě. Projekt má zcela veřejné a otevřené zdrojové kódy, každý se může podívat a zkontrolovat přesné vnitřní fungování. A hlavně! Vymyslel to jeden Japonec a já tvrdím, že co je Japonské, je dobré a já tomu věřím.

Trošku sem do toho zafáral a zjišťoval, jak se k bitcoinům dostat. V jednoduchosti. Buďto je těžíte pomocí svého kompu, který počítá nějaké úlohy. Je to náročné jak na výkon tak na čas, proto se lidé organizují do skupin a těží společně, nebo si je normálně nakoupíte na bitcoinové burze.

Bitcoiny už se dá platit v některých restauracích, na eshopech, kupovat různé hry, aplikace. Fascinuje mě ta myšlenka, protože když člověk vidí, jak dnes finance celosvětově nefungují (viz Řecko, Kypr, Španělsko, atd.) tohle mi dává smysl a snad i naději. Stejně tak, jako internet změnil svět, tahle virtuální měna by mohla změnit zažité finanční praktiky.

Celé to ale také může být velká nafouklá bublina. A mnozí tvrdí, že za chvíli praskne a po bitcoinech neštěkne ani pes. Tak třeba v listopadu byl kurz 10 dolarů za bitcoin. Dnes je to bezmála 134 dolarů. Já dnes koupil 2 bitcoiny a uvidíme :) V každém případě je to zajímavý fenomén, který by vám neměl uniknout :)

Je tomu právě 3 roky co ještě Steve Jobs představil ipad. Nikdo tomu zařízení moc nedával šanci a internetem se šířili vtipné obrázky slepených 4 iphonů izolepou. A musím přiznat, že i já sem se na tuhle placku díval dost skepticky. Většina lidí tvrdila, že je to zbytečné zařízení. Nedá se na tom pracovat, není tak mobilní jako telefon a nemá to klávesnici na delší práci. Nejsou pro to žádné zajímavé aplikace atp. Já odolával dva roky, ale třetí generaci ipadu už jsem podlehl a šel do fronty. Je to právě rok, co tohle zařízení máme v domácnosti a musím říct, že těch pěnez rozhodně nelituju. Ipad si u nás našel místo. Odsunul úplně notebook. Na práci mám stolní komp, ipad používám výhradně ke konzumaci obsahu internetu, řešení mailů, testování webů, beru ho na schůzky, používám na fotky, čtění časopisů a do značné míry jako herní konzoli. Wii mi kvůli němu leželo celou tu dobu zabalené v krabici.

Času na hraní nějakých komplikovanějších her už prostě není a ani se mi u toho kompu nechce zbytečně sedět (pravda, když nepočítám battlefield :) a tak se zabavím hrami na ipadu. Řada z nich jsou výborné kousky a mou touhu hrát si uspokojí v plní míře. Taky mě hrozně baví apláckej ekosystém. V momentě, kdy máte telefon, komp a ipad s nakouslím jabkem, život je zase o něco jednodušší. Fotky z Nikonu stáhnu do kompu a hned si je můžu prohlížet v ipadu, který má fantastické rozlišení a fotky vypadají bohovsky. V posteli s ipadem narazím na web, který si na druhý den na kompu otevřu, aniž bych cokoliv musel dělat. Plánování v kalendáři, řešení kontaktů, hraní her na ipadu a pokračování na iphonu, tam kde jsem skončil. Ovládání domácího audia z jakéhokoliv zařízení, které mám zrovna v ruce no a díky ipadu sem si i splnil svůj sen, stát se DJem hehehe :)

Prostě tahle placka se stala bez diskuze a po právu fenoménem. Do ruky se mi dostaly i jiné tablety od různých značek. Ne na tak dlouho, abych mohl zodpovědně zhodnotit, ale to co sem viděl tak ta user experience je prostě na ipadu nejdál. Speciálně upravené aplikace pro ipad rozlišení, jejich odezva při kontaktu s prstem a celkově nabídka je prostě bezkonkurenční.

Takže za sebe velký palec nahoru za ipad a jeho využití. Myslím, že se nemusíte bát toho, že byste si koupili ipad a ležel vám doma v rohu místnosti. Tento update byl napsán právě na ipadu :)

Dnes večer to roztočíme na yp mejdanu ve Zlíně. Aby se vám čas lépe ukrátil, nahazuju můj nový set se starýma flákama, které vlastně nestárnou. Alespoň pro mě ne!

DJ PDF - YP SPRING MEETING WARM UP!

Uvidíme se večer. Díkyčau.

Kdybych tu měl updatovat pravidelně, stal by se z toho asi blog s podtitulem 1.000.000 věcí co mě serou. Člověk ale musí myslet optimisticky a nešířit blbou náladu. Takže jen porozdávám pár never more. Za prvé ČSSD, která na svém sjezdu předvedla, že až se dostane za rok ke kormidlu, budeme to mít spočítané. Za druhé aktuálnímu počasí. A za třetí Tomuhle pitomcovi co si za večer vydělá víc než my všichni dohromady za týden. Božemůj. Fakt mi je z toho videa uplně úzko, při představě že bych takovýho kreténa potkal někde večer na baru.

Chuť si můžete spravit tímhle dokumentem, který odvysílala česká televize. Hlavní téma je tričko, jeho historie, klíčové diziče, postavy a celá tričkoscéna a tričko jako kult. Bavilo moc!

Jinak ještě připomínám, že tenhle pátek se společně poveselíme ve Zlínském Bloku 12, kde proběhne jarní yp meeting. Pokud ještě nemáte program, nebo nemusíte kojit, ukažte se. Děcka!

Už prakticky od nastěhování do našeho bytu řeším to správné audio. Vždycky jsem si říkal, že až budu mít vlastní kér, pořídím si dobrej zvuk a budu si užívat poslechuu nových desek. Bohužel v případě našeho bytu to není uplně jednoduché. Především proto, že obývák máme velký asi jako běžná domácnost šopku. Prakticky ubývák jako takový nemáme. Plynule navazuje na kuchyň a je to takový otevřený prostor. Dalším klíčovým faktorem je manželka :) Jít metodou zesilovače, nějaké wifi krabičky a stativů s reproduktory prostě nešlo. Zabralo by to celé zbytečně moc místa a těch káblů...

Proto sem se poohlédnul po nějakých chytrých krabičkách s bluetooth nebo airplay, které postavíte na parapet a vzduchem do nich ženete zvuk. Nabídka je obrovská. Od řešení za pár stovek, až po reproduktory za 50 tisíc. Za srdce mě chytl tento skvost od Bang & Olufsen. Představa, že mi tohle visí místo obrazu na zdi a ozvučí místnost téměř dokonalým zvukem, byla lákavá, ale nepřenesl jsem se přes cenu. Snad někdy...

Strop jsem si dal do 10.000,- a do finále se dostal JBL OnBeat Venue. Pozitivní recenze, dobrý poměr cena/výkon. Šel jsem ho omrknout naživo do prodejny istyle. To už jsem tak nadšený nebyl. Navíc požadavek od manželky byla bílá. A ta se s novým lightning konektorem prostě nevyrábí (narozdíl od staršího modelu). Navíc bluetooth technologie přenosu zvuku není ideal pro svou omezenou kapacitu a ořezávání kvality.

Při prohlížení dalších variant mě praštil do oka nenápadný reproduktor značky Bowers & Wilkins. Konkrétně jejich model A5. Mají ještě větší krabičku stejného designu A7 a pak ještě Zeppeliny. Cena už teda byla zase jinde než u JBL, ale jakmile člověk vidí, že může mít něco co se mu 100% líbí, je prostě těžké dělat kompromisy.



Tady musím vyseknout poklonu prodavačům z istyle ve Vaňkovce. Na prodejně už byl jen jeden vystavený kus. To by mi asi ani nevadilo, ale tenhle konkrétně měl škrábanec navrchu. Nabízeli 5% slevu, ale mě by to pak celý život sralo a tak kluci vymysleli, že mi dovezou do hodinky novej, nerozbalenej z druhé prodejny. To se mi zase nechtělo čekat. Takže nakonec jsem jen zaplatil s tím že mi to chlapík hodí až domů po šesté hodině. Fajn servis. To se počítá a kluci mají moje sympatie :)

Reproduktor nemá žádný dock. Pouze aux výstup a síťový vstup. Zvuk se do něj primárně dostává vzduchem přes společnou wifi. Nakonfigurovat krabičku byla otázka pár minut, stažením aplikace z app store. Musím říct, že zvuk z tak malé krabičky je výborný. Naprosto ideální na ozvučení konkrétního prostoru. Volume mám tak na 15% a už to slušně řve. Ovládat krabičku můžu přes počítače, ipad nebo telefony, takže kdokoliv si u nás může pustit muziku (pakliže je na společné wifi).

Nebyl bych to já, aby bylo vše bez problémů. Pokud sem reproduktor vypnul, už se opětovně nepřipojil a já musel do továrního nastavení a nastavit wifi znovu. Podezříval jsem můj starý wifi router. Proto sem teda ještě musel pořídit Apple Airport Extreme krabičku a problém byl díky bohuodstraněn. Já se tak zbavil poslední krabičky na které nebylo nakouslé jablko. Taky musím říct, že konfigurovat Airport Extrem po tom, co sem byl zvyklý konfigurovat dosavadní netgear, je prostě pohádka! Žádné nesmyslné nastavení, komplikace, nefunkčnost. Zapojíte, pojmenujete wifi, zadáte heslo a jedete.

A5 je brčko. Zvuk je báječný, ovládání intuitivní a funkční. Navíc mám radost, že mám v bytě krásný kousek, který je nenápadný, výkonnný a nadčasový. Palec nahoru pro kluky z UK!