youngprimitive homepage

Prázdniny skončily a všem televizním stanicím spadl kámen ze srdce. Lidé se vrátili z Chorvatska k televizím a stanice se můžou přetrhnout a divákům servírují novinky, na kterých vyšívali přes léto. Přiznám se. Máme doma televizi a semtam se na ni i dívám. Mám ji přímo za zády a většinou beru jen zvuk. Občas mě nějaký pořad vyhecuje a já otočím křeslo abych si udělal obrázek.

Od pondělí Prima nasadila žolíka. Pořad Čápi z mákem (zkuste si říct víckrát po sobě slovo čápi) Oslovila par nešťastnic z českého a slovenského světa celebrit. Model je víc než jednoduchý. Jedna uvaří jídlo pro ostatní. Buchty se sejdou, demonstrativně políbí, poklábosí, pomluví, zkritizují. První díl sme zachytili už v pondělí, kdy vařila Hanychová a věděli jsme, že v úterý by to mohla být pecka, protože se představí Iveta Bartošová. Šli sme kvůli tomu i o hodinu dřív na bazén, abychom to stihli :))) a musím říct...nelituju toho.

Odulá Bartošová ve půjčeném bytě své právničky spolu se třemi nohsledy navařila pro zbytek ánsáblu. Prakticky se jídla ani nedotkla a musela si dát po pár minutách doutníček, protože ona ho nešlukuje a jí tak míň čokolády. Jako nebudem se tu zbytečně zasekávat. Běžný dívák asi jen kroutí hlavou nad blbostí všech přítomných. Ten všímavější si v pořadu najde neskutečné špeky. Já pořad fascinovaně hltal od začátku až do konce.

Nemá cenu tu asi řešit, co vede ty nešťastnice k účasti na takovéhle šou a kritizovat tu povrchnost života celebrit. To by bylo příliš laciné. Prima vytvořila másterštik a snad poprvé v její historii ji musím zatleskat. Tohle se povedlo. Pro ty, kdo nestihli doporučuju webový archív Primy. Zábava zaručena!

bavme se teď chvíli o práci .....

Možná je to pro mnohé vcelku aktuální téma, i když né na první pohled.

Začnu opět zeširoka, aby si Misi mohl vzít dovolenou, nalít panáka a v klidu se začíst.

Moje maturiní práce byla úvahou nad citátem F.X.Šaldy "Chceš-li poznat, co v člověku je, připusť ho k práci..." práci jsem tehdy začal slovy: "Dobře pane Šaldo, ale........." zbytek byla směs obecného vzdoru, bezdůvodné revolty, pokusu o první jasnější do jisté míry úspěšnou formulaci vlastního názoru a opravdových náctiletých bulšitů obsažených v těch názorech. Nesouhlasil jsem s panem Šaldou, v podstatě jsem si myslel, že "co v člověku doopravdy je" prací nezjistíme. Dostal jsem za3. To nějak zásadně rozebírat nechci "jak to zjistit co v člověku je", ale napadlo mně zaúvahovat o nějakém smyslu práce, její hodnotě, významu.

Ani smysl ani význam ani hodnotu však nechci posuzovat zaklišatěle "celospolečensky" nebo moderně celokosmírně, ale hlednám naprosto jasný, hmatatelný význam pro jedince, vesměs nositele této činnosti.

Musím říct, že jsem dostal od rodičů skvělý dar. Jakousi celkovou zodpovědnost asi. Do školy jsem se valně neučil, protože to nebylo moc třeba, ale když teklo do bot, uměl jsem zabrat a k maturitě jsem se ze strachu učil měsíc. Jakoukoliv práci zadanou doma jsem sice nemiloval, ale vždy jsem ji vykonal, udělal, i když se skřípěním zubů nebo možná i kecama. Když jsem pak začal opravdu diktovat a kalit až se práčilo za kočárem, vždy jsem odvedl to co jsem musel a potřeboval, i když jsem nebyl extra pracovitý, vždy jsem dodržel vysoký standart udělat za 2 hodiny to, co ostatní za 2 dny. Zbytek jsem prozewlil, prosurfil a proklábosil na netu (viz filtr autora zde na YP). Ale výsledek práce byl vždy na prvním místě, i když jsme se Zdendou lupli ve všední den v 1 ráno tripa, že to do rána "vyjede". Nevyjelo. Po marném pokusu pracovat (u tiskárny čekaje na vyjetí 5 listů smlouvy jsem zjistil, že to všichni ví) jsem utekl o půl deváté před audiencí u ředitele s velkou nevolností, protože to by byl opravdový průser ! I při našem dobrovolně-nevolnickém občanském snoubordovém sdružení, při ideálních závodních podmínkách, když jsme do ledové sjezdovky zatloukali ochranný plůtek a kamarád se na mně podíval, pak na to azuro, pak na ten vyhlazený park a řekl "tyvole, já to mrdám, jdu jezdit". Já blbec jsem zůstal, protože bylo třeba tam ten plůtek dát, protože to kurva bylo zapotřebí, aby ho tam někdo dal. Stejnětak když jsme planýrovali sjezdovku pro hladký park, většina to asi spíš brala jako spoleenskou událost s brčkem, svíjáky, pokecem apod. Já se tam oháněl motykou, protože ta sjezdovka se v rozumném čase prostě zplanýovat musela.
Ale to s tím tématem asi moc nesouvisí .... :)

Když se mě někdo zeptá, co vlastně dělám, snažím se to nějak pojmenovat, ale moc mi to nejde. Většinou vytlačím něco jako, že posunuji skutečnost z bodu A do bodu B nebo takněco. Moc mi ta denní činnost popsat nejde, ale co jsem při té práci vypozoroval je:

- člověk, který zodpovědně pracuje, si zpravidla dokáže udělat pořádek i v osobním životě a je to na něm vidět
- člověk, který zná a dodržuje tvůrčí proces, se takto projevuje i mimo práci a je radost s ním kecat, vymýšlet, organizovat, být
- zodpovědně pracující člověk se naučí dobře komunikovat, vážit slova a ve finále vážit myšlenky
- člověk, který pracuje s otevřenýma očima mě výrazně obohatí o zajimavé a trefné poznatky z námi úmyslně ignorovaného světa dospělých a pracujících
- člověk, který má za sebou usilovnou vytrvalou práci, získá obrovskou sílu a vůli přinejmenším při právi, většinou i jinde
- člověk, který má tu vytrvalou usilovnou, má ji většinou i úspěšnou, což ho neskutečně potěší a je radost s ním být. tady mám na mysli tu radost z posunu skutečnosti z bodu A do bodu B nikoliv tu radost z těch koláčů. radost z koláčů většinou není pěkná i když zasloužená, podle mé zkušenosti
- takový člověk pak dokáže jasně odlišit úspěch od peněz, práci od peněz, peníze od peněz
- takový člověk lépe čelí "rychlým prachům" a obecně se vyzná v problematice peněz, než lidé, kteří nepracují nebo furt zkratkují a ojebávají
- naprosto skvělé je, že to funguje na jakékoliv úrovni, i když člověk pozná dobrého číšníka, ihned pozná že ten číšník je opravdu dobrý a že to je dokonce i fajn a příjemný člověk
- práce prostě podle mně člověka skvěle "vychová" na to, aby se o sebe vždy už dokázal nějak postarat, aby uměl ustát i ty občasné sračky, aby neusínal na vavřínech, aby život nesměřoval jenom k nekonečnému užívání, aby byl tvůrčím člověkem nejen v grafickém designu či jiné umělecké činnosti
- typ člověka vychovaného prací se mi celkem líbí, pokud tedy mu to dodá rozhled a nadhled. pořád je ještě asi dost lidí, kterým nepomůže ani usilovná a vytrvalá :-))

Proč to všechno říkám je, že se teď snažím usilovně a vytrvale pracovat. Že při té zakládající se rodině, jiných povinnostech hospodských apod. nezbývá moc času na jiné bohulibé činnosti. Nejvíce se teď asi fakt vyznám v práci a to z obou stran, jak toho co pracuje, tak toho co tu práci zadává. Je to opravdu hodně zajímavé.

Žádnou pointu tady dnes nemám; je to možná všechno jinak, ale vím, že spousta lidí uvažuje co s načatým životem. Práce podle může být mezi top fajf kandidáty na smysl života, ale rozhodně to není jednoznačně vítěz. Neřeším moc společenský přínos, důležitost, užitečnost, jediné co jsem vypozoroval, že to není vůbec špatný jogging a že to člověka může taky obohatit, což pak zase hodně obohatí jiné. Think about it.

Napadlo mě, napsat několik postřehů po pár dnech používání iphone 4. Sofistikovaných recenzi a inetových debat jsou po internetu stovky. Já to vezmu čistě subjektivně z pohledu člověka, co měl staré 3G a může porovnávat. První věc, která vás při pohledu na nový iphone musí zaujmout je prostě nový retina display s rozlišením 640x960. Hezké vizuální srovnání se starším displayem zde na webu Apple

Přehrávání fotek, HD videí a surfování je prostě zase o level jinde. Jedním slovem paráda! Druhá věc, které jsem si nemohl nevšimnout je svižnost celého systému. S 3Gčkem se mi stávalo, že se telefon na pár sekund zasekl a pak zas vše fungovalo jak má. Ale ta interkativita někdy pokulhávala v odezvě toho, co jste po něm chtěli a za jakou dobu se to provedlo. Iphone 4 reaguje prostě fantasticky. Otvírání aplikací, zavírání, psaní, nastavování. Vše lítá perfektně a bez sebemenšího lagu. Bod a potlesk za funkčnost!

Další důležité plus pro pořízení poslední novinky od Applu je bezpochyby zdokonalený foťák a možnost natáčet ve vysokém rozlišení videa. To byla věc, která mi u 3G dost chyběla. Semtam se mi kamera v kapci hodí a stejně tak s foťákem se daj udělat hezké snímky jako s průměrným kompaktem. LED dioda na přisvícení je taky příjemná novinka. Přední kamera má VGA rozlišení a slouží na videohovory. Zatím sem neměl možnost odzkoušet, ale tahle featura mě nijak netrápí a dokázal bych se obejít i bez ní.

Celkově IOS 4 je poladěný a obsahuje hromadu šikovných drobností v celém systému. Potěšilo mě třídění pošty od stejných odesílatelů, procentní výpis stavu baterie, možnost dělat podsložky. Co mě naopak rozčiluje je zabudovaný multitasking, kterému nerozumím. Nebyl sem z řad odpůrců absence multitaskingu, protože sem ho nikdy na nic nepotřeboval. Teď se všechny ukončené aplikace přesunou do spuštěných a to mě dost znervoňuje. Už jen ten pocit, že vám běží v telefonu 20 aplikací uplně zbytečně a že to určitě stojí baterky a výkon telefonu. Proto několikrát za den otrocky aplikace ukončuju. Celá tahle věc s multitaskingem mi přijde kontraproduktivní.

Nový iphone 4 má přidaný další gyroskop a taky mě baví funkce kompasu, kterou 3G nemělo. Subjektivně se mi zdá, že GPS modul funguje a reaguje podstatně lépe. Na 3G byla někdy navigace pomocí googlemaps slušná kovbojka a tečka, znázorňující vaši pozici, si kolikrát dělala co chtěla. Teď mám pocit že vše funguje perfektně a hlavně vidím výšeč, kterým směrem se zrovna na mapě dívám. Dřív sem musel ujít několik metrů, abych zjistil, kterým směrem se v mapě divám. Takže palec nahoru!

Ještě bych se rád vyjádřil k novému designu přístroje a aféře s anténou a špatným signálem. Design iphone 4 je prostě brčko. Když sem ho viděl poprvé, moc se mi nezdál a přikláněl jsem se ke spekulacím, že jde o nějakou čínskou napodobeninu. Teď musím uznat, že je to designérská libůstka. Dvě skleněné stěny a kovový rám dávají přístroji větší eleganci, ale taky pocit, že máte v ruce strašně křehkou věc, kterou když pustíte na zem, musí se rozletět na tisíc kousků. Iphone 4 je užší a delší. Subjektivně se mi líp drží v ruce a je to určitě posun vpřed. Ještě jeden postřeh. Sklo mi přijde z jiného materiálu, než u starších verzí. Méně se zaťapává a hlavně i po delší době používání display perfektně reaguje. Hrál sem asi půl hodiny NHL 2K a virtuální joystick se dal stále perfektně používat a tlačítka na displayi reagovaly na výbornou.

Co se síly signálu týče, tam nemám ještě ujasněný názor. U mě v bytě si čárka dělá co chce. Chvilku je signál na jedné čárce, za chvilku je plnej. Když sem zkoušel chytit telefon špatně, tak síla signálu šla dolů ale při testech 3G dat a stahování sem žádný rozdíl nezaznamenal (v centru Brna) Ostatní majitelé na fórech tvrdí, že tam kde se s 3G nedovolali, nebo byl špatný singál, tak iphone 4 funguje na jedničku. Navíc mi Steve Jobs pošle obal grátis. Stačilo jen zaregistrovat seriové číslo přístroje na stránkách Apple a můžu čekat obal doručený až do domu.

Nastavení telefonu a nahrátí všech dat zpět byla uplná hračka. Krom záseku s úvodní registrací přístroje vše fungovalo na jedničku. Především proto, že využívám účet Mobile Me, takže veškeré kontakty, kalendáře, bookmarky a maily sem měl v telefonu jen po nastavení loginu k mobile me účtu. Na tuhle službu nedám dopustit. Ušetří vám tolik starostí a problému s aktualizací základních informací, které musím mít pořád u sebe.

No nebudu se tu přehnaně rozepisovat. Iphone 4 je prostě velký krok vpřed pro ty, kteří vlastní starý 3G model, nebo mají telefon jiných značek starší jak rok. Nechci tu rozpoutávat nevyřeštilený flame: iphone 4 vs zbytek světa. Mě tahle krabička přináší toliko výhod, že pro mě neexistuje alternativa a nedám na ten telefon dopustit.

Jediná věc, která mě trápí je starost o něj. Už to není Nokie za korunu, kterou necháte v hospodě a ona se vám do druhého dne vrátí (protože kdo by to kradl) nebo vás její ztráta netrápí tak, jako když ztratíte tuhle šikovnou krabičku. Ne ani snad kvůli penězum, ale hlavně ze strachu z pocitu, že bez něj jste jako bez ruky. Věřte mi. Byl sem měsíc na nějaké staré Nokii a vím o čem mluvím.

Nedělní poklidné odpoledne. Poslední 3 týdny mám v ruce D700 a z počátečního nadšení ji nosím často u sebe. Posbíral sem pár fotek. Je to za krátké časové období, takže galerka je opět monotématická, plná Brunka, Nitky a malých dětí. Ale závěr srpna tam zachycený je. Jsem z toho přístroje prostě nadšený. Vím, že jsem to říkal po každém foťáku, ale s tímhle už si fakt do důchodu vystačím. Fullframe je opravu znát. Když si můžete dovolit fotit na ISO 6400 bez zásadního šumu, je to pecka. No, konec keců, mrkněte se sami. Jestli zvažujete fullframe, za sebe můžu jenom doporučit!

GALERIE MISHMASH 25

A máme tu zase jednu vtipnou historku. Jak Efa iphone 4 kupoval :) Pohodlně se usaďte, začínáme. Jako klasická apple addicted osoba sem měl svůj iphone 3G. Byl to můj kamarád a věrný společník. Bohužel vlastní blbostí jsem o něj přišel. Downgrade na Nokii byl bolestivý a plný utrpení. Proto sem se nemohl dočkat, až se u nás objeví novinka - iphone 4. Jiná alternativa neexistovala z mnoha důvodů, především pak proto, že vše ostatní mám s nakouslím jabkem a účet na mobile me dává tomu celému další rozměr.

Sledoval jsem denně novinky kolem iphonu 4. První spekulace mluvili o prodeji u našich operátorů někdy v průběhu září, října. To byla příliš vzdálená představa, proto sem se uchýlil k objednávce z UK. Můj známý mi ho tam pořídil. Čekací doba čtyřech týdnů mi způsobovala kroucení palců u noh, ale co naplat. Asi před týdnem kamarádovi došel do Londýna. Teď ještě jak ho dopravit do ČR...

Mezitím čeští operátoři oznámili prodej iphonu na 27. srpen. Ups!? Co teď? Vzhledem k tomu, že jsem dlouholetým zákazníkem vodafonu a plátce dph, cena tak pro mě začala být podstatně zajímavější, než cena iphonu z Londýna. Ten už sem teda zaplatil, ale abych tu chytrou krabičku měl co nejdřív, vypravil sem se o čtvrteční půlnoci do fronty mezi podobné zoufalce. Na rozdíl od nich jsem nebyl dostatečně červený /sleva 1.000,-/ a ochotný stepovat před krámem s vidinou, že mi buďto zavřou před nosem, nebo prostě telefony dojdou. Po půlhodině čekání jsem to vzdal a šel domů, abych si ho druhý den vklidu v Tescu koupil. Odnášel jsem si krásnou malou bílou krabičku s blaženým úsměvem, že jsem zase ušetřil, protože ten z Londýna prodám a tenhle mám do nákladů bez dph za rozumnej peníz.

Jak už to tak u těch mých hurá akcí bývá, asi za půl hodiny po úspěšném nákupu mi volá Nitka (z půjčeného telefonu) a se slzami v očích (znělo to tak) mi oznamuje, že v Práglu ztratila svůj iphone 3G... Je mi jasné, že ji nemůžu způsobit psychickou újmu pořízením nokie za korunu, proto i druhý iphone 4 zůstane v rodině a já se opět trošku víc prohnul, až mi křuplo v zádech. Ale co naděláte. Apple ovečka...