Cesta s digitalem do Manchesteru. Paměť 32Mb nedavala moc prostoru a fragmentové období mého focení je zde patrné. Přesto mám ty fotky celkem rád, ikdyž tady není co obdivovat :)



Tak možná by stálo za zmínku pár slov o mé letošní druhé dovolené. První dovolená byla z Holandska, a lehce po sezóně sem zamířil na Anglické ostrovy za ženou, která tam byla po 3 měsíce na au-pair. Konkrétně ve městě Manchester. Tam sem chtěl týden pobýt, poznat město a okolí a dojet zpátky společně do ČR.



21. 9 v pátek sem vyrazil směr Kroměříž - Brno, kde jsem měl nastoupit do mezinarodní busové linky Brno - London. Už po prvních metrech v autobuse do Brna se u mě projevila busofbie, při představe že strávím den a půl v takové podobné krabici s ostatními lidmi. Zpětně si uvědomuju že hodinová cesta do Brna byla nejhorší pasáž na celé cestě. V Brně se uspěšně nalodil do autobusu, zapnul muzičku, a vyrazil směr UK.



Výlet to byl více než vydařenej. Vůbec jsem si ale neodpočinul. No ale co naděláte když na to všechno máte jenom pár dní. Zjistil sem dost hroznou věc, že má angličtina a hlavně teda slovník kterej sem nosil v hlavě se mi doslova vykouřil. Nezbývá než vzít do ruky slovník a s chutí se pustit do dalšího studovaní. Připadáte si pak hodně trapně když přijdete do obchodu a místo: Do you sell here a memorycard please řeknete Do you buy here a memorycard? To pak prodavač neví která bije a jenom se zmateně pousmívá. Takových situací by se našla hromada. Zase na druhou stranu vám dává angličtina skvělou možnost tu pokecat s japoncem, tu s indem, tady potkat černocha a nebo poplkat s Norským fanouškem Liverpoolu. V každém případě přínosnější dovolená než týden strávený někde na slunci a škvaření se na chorvatských vyničených plážích. Poznávejte svět, jenom tak zabráníme xenofobíí a rostoucímu rasismu. Cítil sem se mezi tím etnickým mixem fakt moc dobře. Huh! To zas byla myšlenka otce Fůra - dej mi bůra!

Cesta poměrně sympaticky ubíhala a my se nalodili na trajekt do Doveru. Tohle je pohled do Francouského Calle. První lehké psycho mělo přijít v Doveru na odbavovací stanici. "Pašoval" jsem jednoho jointíka pro Marťu, abych ji ukázal atmosféru z Holandska. Naštěstí se vše obešlo bez problémů a já se dostal až do Londýna. Tam mě čekala cesta na druhé nádraží, zakoupení lístku do Manchesteru a další 4,5 hodinová cesta busem. Ještě sem musel čekat asi 5 hodin v Londýně. čekání mi zpříjemnil jeden Nor, se kterým jsem pokecal o všem možném a byl to hustej týpek jenom škoda že sem si ho nevyfotil. V autobuse do Manchesteru jsem seděl vedle jedné šikovné američanky, která byla na cestách už 10 měsíců a projela prakticky celej svět. Tomuhle říkám výhoda být Američanem.

ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁh! Radostné setkání se ženou. Stála tam s velkou cedulí FILIP :-) Fajn pocit vidět milovanou osůbku po tak dlouhé době uff uff. Konec s onanováním :-) Dorazili jsme do okrajové části Manchesteru, a já usnul spánkem mrtvého ale spokojeného.

A teď už jenom postřehy z UK abych vás tu nenudil mým celodenním plánem. Tohle je například starej oldschool taxi a ten stříbrnej je jeho novější verze. Angláni jsou prostě konzervativní a nenechají dopustit na své typické symboly.

Tohle je fotka u jednoho z Manchesterských hotelů. Není na ní ale prakticky nic zajímavýho než ten odraz ve skle :-)

Fotka z Manchesteru. Tina coby ministerkyně švihlé chůze :-) Místní jsou hodně velcí patrioti, takže si na své město vyrábí skvělý billboardy - This is not Hong Kong this is Manchester, a hromadu podobných. Jejich typický smysl pro humor najdete všude kolem sebe. Celá Anglie je prošpikovaná kamerovým systémem. Z každého rohu na vás míří kamera a cedulky s textem: SMILE! YOU ARE ON 24 HOURS TV :o)

Aaron! Dítě kolem kterého se vše točilo. Zamiloval jsem si ho hned po prvním komentaři, když jsem mu předával krásnou českou hračku červeného dvouplošníka se kterým sem si hrál ještě já. Jeho první reakce: GET OUT OF MY EYES THIS STUPID SILLY LITTLE THING! :-) Učil mě jak mám co říkat, jak co vyslovovat, jak se co řekne. Heh 5leté dítě vás učí anglicky.

Čekání v Londýně jsme vyplnili proběhem po Londýně. Tohle je Trafalgar square kolem 7:00 ráno.

Krásná momentka z trajektu. Idiočtějí už se Martině vlasy postavit nemohli hehehe :-)

pa pa pa pa UK! Cesta na trajektu domů byla hodně houpavá.

Ve čtvrtek v 0:05 hodin nás Brid zavezla na nádraží, předcházelo tomu ovšem půlhodinové hledání klíčů od auta a následné zabloudění v Manchesteru. Angláni potažmo ženské v Anglií jsou totální zmatkařki a ranařky jak prase. Někdy mě fakt jejich myšlenkové pochody zarážely. Tohle je fotka z Londýna kde jsme čekali na nádraží 6 hodin na náš bus do CZ.

Tohle je už fotka z balení zavazadel. Bylo k neuvěření, jak se ženě podařilo narvat hromady nových věcí do dvou tašek. Nakoupila si tam moře nějakých hader, knížek, dárků a zcela otevřeně můžu říct, že sem táhnul tu nejtěžší turistickou tašku jaká existuje, ale zvládli jsme to nakonec.

Ukrutný vichr z hor! Za mnou Doverské bílé skály.

Zpět na galerie
© Copyright 2012–2020 youngprimitive.
All Rights Reserved.
DámskéPánskéDětské