Co tě nezabije to tě posílí!

Tak jo. Jestli vám někdo říkal, že se v době coronaviru kopal do zadku a meditoval na chatě, tak to jsme rozhodně nebyli my :) Ale hezky od začátku. Počátkem března jsme tak nějak cítili, že bude zle. A taky jo. Mediální masírka způsobila totální ochromení snad všeho. Včetně naší práce. E-shop se uplně zastavil a naše dvě švadlenky, které s námi seděly v práci si naložily mašiny a rozhodly se pokračovat z domu. Nám to tehdy přišlo jako rozumné, protože nikdo nevěděl jak to všechno bude.

Po prvních 14 dnech, kdy nikdo netušil co bude, nám na e-shopu zase začaly naskakovat objednávky. Dílem toho, že všichni byli doma, dílem toho že jste nás chtěli podpořit a pomoct, dílem toho, že se vše přesunulo do on-line světa. V ten moment jsme si uvědomili, že provozovat pouze e-shop bylo skvělé rozhodnutí a my nekrvácíme při placení nájmů zavřených krámů a placením mezd prodavačkám. Horší už to bylo s naší produkcí. Švadlenky přeply (ostatně jako všichni, kteří měli doma stroj) na šití roušek a nám se naše produkce totálně zastavila. Kontaktovali jsme několik dílen, ale všichni na tom byli uplně stejně: "Pane, šijeme roušky!". Ok. Nezbývá nám, než čekat (a šít roušky pro své blízké doma :)

Když už to vypadalo, že situace s COVIDem je v ČR pod kontrolou, zjištoval jsem u našich švadlenek (které nám svou práci fakturují) jak jsou na tom a kdy se hodlají vrátit do práce. Odpověď zněla, že už se nevrátí a budou šít z domu. To byla dost fatální zpráva. Už tak jsme byli na hraně kapacit a při představě, že všechno vozíme 40 minut za Brno a já strávím produktivní čas v koloně v autě mě děsil. Černý scénář se nám tak potvrdil velice brzy. Produkce nám padla skoro na nulu. Co teď?

Seděli jsme s Nitkou na stole v opuštěné vybydlené dílně, kde jen problikávala rozbitá zářivka a říkali si co teď? Aktuálně doma zažíváme dost divoké období s dětma. Jeden 5 let, druhej 1,5 roku. Oba, hlavně ten malý, nás teď potřebují maximálně. Já mám navíc hromadu práce se svými klienty, pro které fotím a řeším grafiku. Produkovat dílnu, nebo menežovat výrobu jinde se jevilo jako prakticky nemožné. Navíc fungujeme v Brně bez babiček, které jsou desítky kilometrů daleko a mají svůj život.

Prostě prekérka. Buď to zavřem, nebo zatnem zuby a naopak to posuneme dál! Jak asi tušíte, rozhodli jsme se pro variantu B. Dílnu jsme si vzali do pronájmu, celou ji vyklidili, vymalovali, pořídili nová světla, nakoupili nové šicí stroje a začali pátrat po šikovných švadlenkách.

Po měsíci schůzek, pohovorů a laborování jsme od června zaměstnali dvě paní na HPP, nastavili nová pravidla a jedeme dál! V téhle nejisté době to bylo pro nás klíčové rozhodnutí a my věříme, že jsme se rozhodli správně. Poslední dobou vstáváme v 5 a uplně vyčerpaní odpadáme půl hodiny po uspání dětí. V hlavě nám před usnutím jedou seznamy věcí, které je ještě potřeba zařídit, dotáhnout, ale to si určitě časem sedne a bude to dobré.

Prostě jsme vás chtěli informovat, co se u nás za tuhle turbulentní dobu stalo a jak to cítíme, co řešíme a jak jsme se rozhodli. Rozhodli jsme se především pokračovat v tom co děláme, protože jednak nás to pořád baví a vaše zpětná vazba je úžasným motorem, který nás protáhne i touhle nelehkou dobou. My věříme, že jste si toho navenek asi ani nevšimli a to je dobře. Pokračujem v krasojízdě a plánujeme velké změny a posun naší malé rodinné značky.

Vám ještě jednou velký dík za support v posledních 2 měsících. Moc si toho vážíme. Jste nejlepší!