Stavební deník

10. 06. 2011 / Filip Urban / stavební deník
Stavební deník

Patrně jste tu někteří z vás sledovali náš stavební deník. Pomalu to budou dva roky, co sme začali řešit bytovou otázku. Rozhodnutí padlo na Kroměříž a rekonstrukci podkorví. S mladým nadějiným studentem architektury (leč bez reálných znalostí z praxe) sme realizovali své představy. Člověk do té problematiky začal slušně zabředávat a prošel si spoustou věcí od netolerantních památkářů přes nenažrané projektanty až po stavební firmy, které když naše plány viděly, rovnou řekly že do toho nejdou protože to je víc starostí než zisku a když už se nějaká našla, nebála se říct o balík peněz, na který bych patrně vydělával po zbytek života a ještě i mé děti.

Do toho se při návštěvách Kroměříže dozvídáte, jak to tu vše jde od desti k pěti, všechno krachuje, zavírá se, lidi nemají práci, peníze. Vedou to tu diletanti a navrch jakási nepřejícná a zlá aura táhnoucí se nad tímhle maloměstem…

No zkrátka a dobře. Se stavebním povolením v ruce, dopracovaným projektem, schváleným úvěrem a kalkulací od několika stavebních firem sme se rozhodli celé to vzít a…zasunout do posledního šuplíku. Zkušenost to byla drahá, ale o to cenější. Děkuju všem, kteří mi tu radili, a mrzí mě že jsem nedali hned v začátku na ty, co mě od toho odrazovali. Je zbytečné se otáčet a zasekávat. Jde se dál.

Když ne byt podle svých představ v rodném městečku, pak tedy byt v Brně. Během posledního měsíce se ze mě stal realitní makléř se slušným skillem. Do problematiky nákupu a prodeje bytů sem se dostal rychle. Stačilo projít asi 30 bytů a máte jasno. Nabídka je pestrá. Ty za rozumnou cenu jsou ovšem buď totálně vybydlené a nebo v lokalitě, kde bych opravdu bydlet nechtěl. Pak už zbývají jen ty dražší a menší, ale v dobré lokalitě a v hezkém stavu. Popisky na stránkách realitních agentur jsou jedno velké šméčko na lidi. Ve zkratce byt o 100m2 s krásným výhledem na Petrov je ve skutečnosti 70ti metrová vybývaná tmavá kopka s pod okny projíždějícíma šalinama.

Abych to tu neprotahoval. Po měsíci hledání sme ho našli. 65m2 na Úvoze v krásném činžovním domě postaveném nějakým uhlobaronem ze začátku minulého století. Ne moc velký ale krásný slunný byt s balkonkem a benátským štukem na zdi. Kousek od Kravý hory a centra Brna. Bum. 3 míče. Dnes sme u právníka co si bere 5 klacků za hodinu podepsali smlouvu o smlouvě budoucí a stěhovat se budeme začátkem října. Protože ono koupit byt když nemáte keš v ruce není úplně easy.

O dalších novinkách vás budu informovat. Doufám, že jsme našli to co sme hledali a už se nevyskytnou žádné komplikace a my už budem jen vesele splácet. Není to prdel být dospělý primitiv...


Stavební deník

28. 03. 2011 / Filip Urban / stavební deník
Stavební deník

Stalo se to v pátek. Telefon od pana projektanta a pozitivní zpráva: "Projekt mám nachystaný, můžete se pro něj stavit". Tím pozitivní informace skončily...Dychtivě jsem rozbalil první paré a vrhnul se na rozpočet, který nás od začátku zajímal asi nejvíce. Celou tu dobu, co sme začali řešit vlastní bydlení jsme žili v utkvělé představě cifry 2,5 milionu a to tak že to byl strop. Na tuhle částku se mi i podařilo vyběhat hypotéku, kterou mi přiklepli. Když sem se podíval do položkového rozpočtu, jen jsem nasucho polknul. Částka nám poskočila o celý jeden meloun nahoru.

V tu chvíli vám hlavou běhají různé myšlenky. Jako například: Není lepší vzít 2,5 mega a koupit si někde v Brně menší byt? Neřešit stavební firmy, konflikty na stavbě s rodiči, s architektem, projektantem, přijít o nervy a finančně na x let vykrvácet bez vidiny jasného výsledku? Nebo si koupit slušnej a velkej byt v Kroměříži a bavit se jen zvelebováním jeho interiéru? 3,5 mega je fakt velké sousto na malého živnostníčka, který se živí svýma rukama a hlavou bez vidiny nějakého rodinného finančního polštáře. Sám nevím, co bude zítra. Jestli mi taky třeba nikdo půl roku nezavolá s nabídkou práce, jak dlouho ještě lidi bude bavit naše oblečení atp. Jak dneska řekl Košák, vrátit se po čtyřech sezónách z Ruské ligy, tak asi neřeším, ale teď musím sakra řešit.

Tohle depresivní zjištění, že na to nemám, nás stálo 200 000,- a my stojíme před otázkou jak dál. Vykašlat se na to celé, mávnout rukou nad ztrátou nemalých peněz a řešit bydlení jinak, nebo najít cestu, jak a kde ušetřit. Slevit ze svých původních požadavků a ve finále bydlet v něčem, v čem se nebudeme cítit dobře, nebo zasvětit zbývající část života splácením 25.000,- měsíčně a stresovat se nad tím, kde vzít na každou další splátku?

Jedno je ale už teď jasné. Naše vize vysněného bydlení dostala řádně na frak. Vědět tohle celé na začátku, zaplatím si radši cestu kolem světa a budu dál žit v podnájmu se svýma zážitkama z cest.

No, ale dali jsme se do války, tak musíme bojovat. Zkusíme rozeslat projekt stavebním firmám a uvidíme s čím příjdou ony. Už ale teď mě projektant upozorňoval, že to pro regionální firmy nebude nic zajímavého. Spousta atypického řešení, kombinování materiálů, hledání nestandartních cest a vymýšlení způsobů jak to udělat nejlépe a co možno nejlevněji. Do toho se nikomu moc chtít nebude a když už, nechá si to zaplatit.

No. Tak sem si tu musel veřejně ulevit :) Věřím, že si jednou tenhle stavební deník budu číst s úsměvem na rtu a obohacen o celou řadu zkušeností. A vy zůstaňte na příjmu. Doufám že se spousta z vás ponaučí z našich slepích uliček. Stavbě zdar!


Stavební deník

02. 02. 2011 / Filip Urban / stavební deník

Opět po půl roce přichází na řadu stavební deník :) Tohle bude z odstupem času slušná kronika stavby :) Takže kde sme to minule skončili? Jo! Základní posun je získání takové té cedulky STAVBA POVOLENA. Klíčová věc, kterou se povedlo získat, hlavně pak projít s našim odvážným návrhem přes památkáře. Druhý kladný bod je získání půjčky. Nakonec vyhrála forma stavebního spoření, které sem měl zřízené u Rajfky a vzhledem k tomu, že na baráku už byla zástava od Raiffeisen banky, nebylo moc na výběr.

Už to vypadalo, že propuknutí stavby nic nebrání, ale ouha. Zkusili jsme oslovit několik firem s projektem, který bylo šitý horkou jehlou pro stavební povolení. Bohužel, žádná firma nedokázala nacenit stavbu rozumně a z více míst nám bylo doporučeno dotáhnout projekt do prováděcího. A tady nastává problém. Původní projektant dostal zaplaceno a dělá mrtvého brouka a tak se musel najít projektant, který by to celé dotáhnul k prováděčce.

Našli sme jednoho na doporučení. První schůzka s ním byla v říjnu loňského roku, aby mi až nyní poslal kalkulaci a termín (já žil v domění, že se na projektu pracuje). Cena za dokončení projektu mě zase srazila do kolen a o termínu ani nemluvě. Jaro se blíží a my bychom opravdu rádi začali.

Co mě na tom celém trápí asi nejvíc je přístup těch lidí. Cokoliv, co má být trošku jiné nebo ne uplně standartní je problém. Jakákoliv invence, snaha o řešení problémů z projektantovi strany chybí. První co se dozvíte je: "Ale pane! to budete měsíc bez střechy!" a nebo okřídlené: "Ale takhle se to dělá".

Optimistická předpověď je získání projektu se všemi kalkulacemi do konce února s tím že pak bude teda klíčové najít seriózní a schopnou firmu, co se nebojí výzev, bude rychlá, bezproblémová, spolehlivá a ne uplně drahá....ano, utopie.

Do toho ještě musíme vyřešit problém jako je platba vysokého najmu v brně a současně splácení hypotéky na byt, ve kterém ještě nebudeme moct bydlet. To abych se pomalu naklonoval a nebo přešel na dvousměnný provoz. Další problém zní kam se všemi těmi vecmi z chodeb a půdy, když v baráku není jediné volné místo. Kam s yp skladem atp.

No k řešení je toho ještě dost a to se nekoplo. Jakmile se zase pohneme z místa, budu vás informovat. Teda jestli to vůbec někoho zajímá. Spíš to bude takový deníček pro mě, až ho za pár let budu číst dětem a vyprávět jaké to bylo, když sme zatoužili po něčem vlastním :)


Stavební deník

18. 07. 2010 / Filip Urban / stavební deník
Stavební deník

Dlouho sem tu nenapsal nic o chystaném bydlení, které chceme zrealizovat v Kroměříži. Stále je to v rovině papírování a běhání po úřadech. Největší boj je (jak se dalo čekat) s památkářema. Řešit něco s lidma, co by byli nejradši, aby se z centra města stal skanzen a mladí aby se sem radši ani moc nestěhovali, protože budou moc vymýšlet, je těžké. Smutným faktem zůstává, že pokud se rozhodnete jít legální cestou konzultací, návrhů, řešení - narazíte.

Proto se pak většina lidí uchyluje k tomu, památkáře ignorovat a radši zaplatit nějakou symbolickou pokutu no a pak to paradoxně v tom centru vypadá, jak to vypadá. A vy když tomu památkářovi ukážete, jaké zvěrstva kolem se tu postavili, ani si neuvědomí jaký paradox tohle celé je. Ale s tím se asi člověk musí srovnat a brát tyhle věci jako fakt. Když si pak uvědomíte, že na zámku sedí 30 takových, jejiž náplní je vysírat ty slušnější občany, a kolik to celé stojí stát peněz, přijde vám to jako čistý Absurdistán.

Chápu že musí fungovat jakási regulace, protože lidi jsou hovada bez kouska vkusu a citu pro historii, ale celá tahle věc je od základu špatně nastavená a kontraproduktivní.

Další kapitola sama pro sebe je hypotéka. Peníze pod polštářem nemám, tatínek utopil rodinné finance v nesmyslných akciích a tak jediný možný způsob, jak se dostat k penězům na rekonstrukci je půjčka. Když pak zjistíte, že ze zamýšlených 2,5 milionu korun zaplatíte za 25 let bance 4,5 mega, jde vám hlava kolem a slovo legální lichva je myslím na místě. Do toho Kalousek prosadí nemožnost dát si do nákladů úroky z úvěru a vy zjistíte, že vidina vysněného bydlení jaksi kulhá, packá až padá na hubu.

To těch log a webů budu muset ještě hodně nasázet, než svému potomkovi předám klíče od splaceného bytu a s klidným svědomím upracovaného jedince zemřu.

A to jsme se ještě nedostali do té nejzábavnější části, kterou je samotná stavba. Už teď sem na fakturách za všechny možné projektanty nechal asi 130 tisíc a to nemám ani stavební povolení a ještě se nikde ani nekoplo.

Možná to celé zní jako depresivní příspěvek, ale není to tak :) Tímhle levelem si asi projde každý, kdo se rozhodne v dnešní době řešit vlastní bydlení. Snad sem vás neodradil a jakmile budou nějaké novinky, budu informovat.


Stavební deník

02. 04. 2010 / Filip Urban / stavební deník
Stavební deník

Od svých 21 let žiju po nejrůznějších privátech. Vystřídal sem jich celkem 6. Vím že bydlení je nejdražší položka v rozpočtu a od začátku řešil, jestli mít něco vlastního a splácet hypotéku anebo prostě zaplatit nájem a nic neřešit. Klíčovým závažíčkem na váhách byl doplatek nájemného za 6 měsíců tady v Brně, kdy jsem musel vysolit 63 000,- protože mi po roce skončil trvalej příkaz a já na to nějak zapoměl a 6 měsíců neplatil nájem. To sem si řekl dost! Takhle to dál nejde.

Varianta A bylo zůstat v Brně. Sehnat nějaký byt na sídlišti nebo se hecnout, koupit pozemek 20km od Brna a začít stavět. Což sem si ani v nejbujnějším snu nedokázal představit. Druhá varianta byla sbalit svých pět švestek a vrátit se do hometownu - Kroměříže. Měl jsem hned několik důvodů.

1. Byť bydlím v samotném centru Brna, do města se podívám tak nanejvíš 2x do měsíce. Zbylý čas buď lapím v Nuggetu v Řečkovicích, nebo sedím u kompu na privátě a bouchám. Takže podvědomá výhoda lokality v centru je uplně nesmyslná. 2. Zprovoznila se dálnice z Brna až do Kroměříže, což znamená, že když na to šlápnu, za 30 minut jsem ve své rodné vísce. Stejný čas mi trvá cesta i opačným směrem do Zlína. 3. Klíčovým důvodem je asi má práce. Nejsem závislí na místě, kde pracuji. Veškeré zakázky řeším přes internet a s klientem se často ani nesetkám a faktury posílám v PDF. Když k tomu připočteme ještě možnost bydlet v centru Kroměříže v krásným činžovním domě se zahradou, bylo rozhodnuto.

K dispozici tu je půdní prostor o rozloze nějakých 180m2, kde se dá vymyslet hezké bydlení podle vlastních představ. Teď jen kdo mi to namyslí a kdo mi to postaví? První otázka se vyřešila sama. Jelikož youngprimitive čtou nadějiní bankéři, politici, ekonomové, právnici, hudebníci ale i designéři a architekti, ozval se mi jeden mladý nadějný :) Honza Sedláček, student 5. ročníku architektury v Brně. Holohlavý primitiv z Němčic na Hané se zkušenostma ze studií v Londýně a New Yorku. Slovo dalo slovo a nyní vzniká projekt našeho bydlení.

Po analýze stavu jsme zjistili, že největším problémem v Kroměříži budou památkáři. Konzervativní historické město zasekané někde v Baroku s nálepkou UNESCO nepřeje zrovna funkcionalistickým výstřelkům. Nakonec se snad našel kompromis a pevně věřím, že v následujících týdnech se podá žádost o stavební povolení a celý vlak se tak rozjede doufejme do zdárného konce.

S panem architektem máme stejný pohled na věc. Necháváme mu prakticky volnou ruku a snažíme se moc neprudit, protože vím jaké to je, když má klient potřebu kecat do všeho. Samozřejmě jedna věc je idea, druhá věc je potom realizace a řešení vzniklých problémů za chodu. Anyway představa je jasná a společná a my uvidíme, kam se to celé posune.

Tím bych první update stavebního deníku ukončil. Do galerky sem nahodil PRVNÍ VIZUALIZACE bytu + SOUČASNÝ STAV, který vládne na půdě. Už to teda není takový cigánov, protože postupně se těch nashromážděných věcí zbavujeme, ale to jsme na úplném začátku všehomíra. Držte nám palce :)


Stavební deník

01. 04. 2010 / Filip Urban / stavební deník
Stavební deník

Už před časem jsem tu koketoval s myšlenkou vlastního bydlení. Celá věc se tak nějak posunula a já si řekl, že by nebylo od věci, zavést tu takový primitivní stavební deník z celé akce. No a první duben je jako stvořený pro založení stavebního deníku mladého primitiva, který se rozhodl bydlet ve vlastním :) Primitiva, který nerozezná krumpáč od rýče, primitiva, který vyká zedníkům, primitiva, který cihlu do ruky nevzal ale dost si toho dokáže vygooglovat na internetu :)

Pojďme tak společně sledovat osudy jednoho nešťastníka, který se zadluží na 30 let, přesune se do mrtvého 30ti tisícového okresního města, bude bydlet v jednom domě s rodiči. Držte mu palce, pomáhejte, raďte, dávejte tipy, konzultujte průběh stavby, bavte se. První díl již brzy na vašich monitorech! Efa staví a vy budete u toho!


© Copyright 2012–2020 youngprimitive.
All Rights Reserved.
DámskéPánskéDětské