Zkouřenost

Marty: nojo, to je snad jedinej negativní fakt o rodičovstvi, a to že čas prostě najednou letí neuvěřitelnou rychlostí. Mám pocit, že za posledních 14 měsíců se všechno tak nějak zrychlilo. Není to tedy jako že by člověk nestíhal, ale prostě ty okamžiky jsou strašně pomíjivé a letí a přilítají další..

do> to ze te to nakopne je jasne, ja sem 3 roky ojebaval pracu, chodil sem dom drif, aby mi neunikl zadny den, protoze kazdy den se to male stvoreni uci neco noveho, meni se vytvari a to je ten nejlepsi pohled na svete.ten strach myslime s dl trosku jinak, ja uz nemam sebe jako objekt uz je to synator a dcerka..je nemit nemam sebe.
je jasne ze tvoja dcerka zacina poznavat svet, tedka jeste nezna finty ty prijdou pozdejs, nicmene urcite zjistuje ze plac znamena teple sevreni toho velkeho xloveka co okolo pobyha a za naky cas toho zneuzije ;) sme lidi ze

lukasito slizl smetanku parchant, vypyplat sis ju mel hehe, ale i tak respekt jelenovi i tobe..uzivejte ty decka vyleti z hnizda aninevish

Když to vemu ze svého pohledu, tak jsem vždycky patřil k té skupince lidí, kteří se dětí bali. Vždycky jsem měl respekt ze svobodných maminek abych se nedostal do chomoutu a nestal se ze mne tatínek na plný úvazek.

Po zkušenostech které mám s Galantní jeleností a nemalým Kolouškem aka rozdávačkou zásadních ochraňovačů proti opici jsem zjistil, že je to prostě přirozené. Nezažil jsem ty roky kdy je dítě ještě pořád miminko a tak ti nic nedonese nepřinese a ještě si nechce si hrát s technikou jakékoliv velikosti (od mobilu po po pračku).
Možná právě proto mi všechno příjde tak přirozené, že není třeba mít žádný strach něčeho se obávat nebo dělat nějaké bubáky kolem toho. Je to prostě tak,. rodíme se jako děti a jediný důvod proč rosteme je abychom měli potomky,.

Ema je skvělá stejně jako její maminka,. hold to že jsou klonované je nepřehlídnutelné. To jak to máme nastavené je přeci jen a jen na nás. Dítě není v životě překážka, ale pouze další logický příjemný vývoj, kterému se můžeš bránit, můžeš dělta všechno proti, ale časem tomu kouzlu stejně podlehneš.

Zkus se podivat na tu malou která ti chce dát pusu protože tě má ráda a řict ji ne,.

DO:takhle na zacatku to je vetsinou jen par duvodu: jist/pit, mokra plena nebo bolavy brisko. To posledni se nejhur identifikuje a blbe se s tim neco dela, nekterejm detem cviceni nozickama nepomaha... pak prijdou na radu ruzny kapicky, nahrivaci pytliky z tresnovych seminek a pod.. ;]

paráda, děkuji všem za přínosné komentáře ;)
martine: nevím, jak myslíš ty kolena, ale pokud dostat do kolen znamená nakopnout, tak na 200 % nejlepší jsou ty úvahy, např. jestli může 2 týdenní člověk fintit pláč, přinejmenším jestli si zapamatuje ve 2 týdnech, že ho fotřík zvedl dycky když zabrečí.
juve: díky, přesně tyto nesmyslné představy o rodičovsví jsem tu chtěl rozebrat ;))
lucky_man: s tím ubýváním volného času souhlas, v určitém období tomu je třea dát trochu víc. no ale právě my fotři to máme tak, že ten volný čas právě velice rád věnuji tomu pinšlovi (což jsem předím netušil, že někdy řeknu !). což neznamená, že se někdy rád nezdejchnu do hospody nutit se do dalšího piva.
dreadless, márty: ad strach o dítě, tak se těmi médii nenchám dojebat, myslím, že děti trpěly dříve více, jen jsme nevěděli, že na pískovišti např. Postoupkách kousnul malého rozmazelného fakana pitbull. co mě skutečně přivádí zatím k zoufalství, tak he ten pláč dítěte, u kterého nevíte proč je a čím více nevíte, tím je dítě rudější a křik přechází do ultrazvuku. a vy prostě netušíte proč, to mě sráží na kolena marty. anebo prostě fintí !
gejša: jojo, holky to mají, možná v tvém případě spíš, horší/lepší, vy prostě musíte a nic neřešíte. já nekojím a při tygříkovi nebo při držení nohou při implikaci rektální trubičky mám čas přijímat předčasné závěry ! rspct baby !!
efa: jako bez debat, když to vemeš za správný konec, tak já bych byl docela spokojený jako prvotřídní číšník v restauraci se stálými hosty ! naplnit se to dá skutečně mnohým; já právě to nadšení z toho mimina se snažím tak nějak postupně popouštět (na TT asi naplno propukne prdíko-kočárko-zoubkový syndrom), analyzovat a porovnávat s tím, jak jsem si to myslel předtím, to je pro mně největší překvapení zatím. to je panečku trip jako kráva, když se snaží na tebe ostřit, to tvoje...
sarik: jj, přesně, tady na netu to nepřiznám (ad bert), pokud to jde vůbec zhodnotit, tak souhlas ! ;))

... paradoxně, že i když se občas věci sraly, serou a srát budou, tak když zpětně pohlížím na jakýkoliv úsek mého života, tak byl asi ten poslední vždy ten nějšťastnější. pokud jsem se kdysi více radoval a smál, taxem byl zase blbý a pokud jsem se třeba moc nesmál, tak jsem byl zase neuvěřitelně moudrý a zodpovědný; kombinace obou lepších mě naštěstí zatím nepotkala :-D

Vašucek to asik vystihl nejlepe. At si rikame co chceme od malicka nam bylo rodicemi a pribuznymi vtloukano do hlavy ze az vyrostes, budes mit rodinu a deti. Je to zkratka kod zabudovany v nasich hlavach a jen malo lidi ho dokazalo obejit. Protoze tohle nejde prepsat a kazdy (byt jen na jeden den/hodinu/deset minut) si pral mit potomka. A ten co rika ze ne si to neumi priznat.

Kazdy si projde jistyma urovnema. Nejdrive si seres do katat a stastnym te delaji suche pliny- pak na zakladce laskovani z babama- na stredni kalby a sex- potem na VS se to prehoupne na kalby, cestovani, drogy a sex-kdyz dotahnes do toho stadia kdy pracujes tak si zacnes kupovat kraviny ktere te delaji stastnym-kolem tricitky te udela stastnym stat se fotrem-potem prijdou na radu kalby se staryma kamaradama (mozna nevera=sex)-po 50 cestovani a kraviny co si koupis -kolem 70 uz to jsou to uz jen drogy a suche pliny...

Zkratka tento nebo podobny algorytmus musi fungovat jinak by nase civilizace vymrela. Zatim sem ve fazi kdy to jeste nevyhledavam ale rodicovstvi me uz napadlo (vic jak 30% mych vrstevniku jsou ruzne v chomaci a s maly na krku). To ze mame jen jednu manzelku je uz debata o necem jinem...

Kazdopadne vsem tatikum respekt, jednou se k Vam pridam do te doby bych dodal (abych to trochu odlehcil) k pousmani {odkaz}

*polemizování na téma

Já mám Emu omylem, je mi 24, jí jsou 4 a jsem ráda, že mě tohle polemizovávšechno víceménění na téma smysl života a děti, tak nějak minulo. Je pravda, že teď už žiju se skvělým primitivem, se kterým to máme stejně- jakože např. sbalíme stan a jedem i s malou, výstavy, mini fesťáky, všechno to jde, chce to jenom plánovat jinak a v první řadě myslet na to děcko, že. Člověk ale musí zůstat trochu sobec a lenoch, jinak ho to semele, jak už někdo poznamenal- ale jsou ženské co jim to tak vyhovuje.. Pamatuju si, že když se narodila, asi rok mi trošku vadilo, že mě kamarádi vyškrtli ze společenského života...přešlo to a hlavně už vím, že nemusím být všude a že spousta věcí se dá zažít i potom.
Samozřejmě, že do jejích tří let, jsem za ni i dýchala. Teď mám ještě maximálně rok, abych moralizovala co to jde, pak už budu jenom korigovat , aby z ní vyrostl slušný člověk.
A o fotrovatění by mohl napsat spíš Lucasito-přišel k hotovému, hrají spolu Star-Craft,kujou spolu pikle a myslím, že nebude trvat dlouho a začne mu chodit pro pivo hehe

EFA: já k tomu dospěl, že jsem dítě de facto chtěl a nebylo tenkrát pořádně ani s kym :))) možná to byl trošku důsledek peer pressure, všichni kolem měli děcka a já měl pocit, že mi něco utíká. Ale teď si to užívám :)

To že se některý maminy zaseknou, je bohužel pravda, proto tu svoji podporuju v práci na částečný úvazek, aby mi nezblbla. OSVČ to mají trošku jednodušší, pokud dělají něco, co jim přinese nějaký ten financ a přitom taky vytržení z reality.
Měl jsem tu čest s maminou 1,5ročního dítěte, která byla tak zblblá, že při scrabble nedala dohromady nic jiného než citoslovce, což česká pravidla nedovolují ;)

Já se náhodou na ty tvoje zážitky a postřehy kolem potomka už moc těším, Efo :-))

DO! ty si fotr :) Heheh. Ono je to fakt subjektivní. Myslím si že v dnešní době se dá život naplnit i něčím jiným než rodinou. Samozřejmě pro mnoho lidí je to přirozené vyustění, jakože u ženských: tož nic, už su za zenitem, hudba mě vlastně nikdy moc nebavila, výstavám nerozumím, na film možu hledět i doma na nově, už aj to miminko bych si pořídila abych se zabavila když nemám žádné kamarádky se kterýma můžu strávit volné chvíle. Teď ještě nějaký to jelito, co si mě vezme.

Pokud to jde přirozenou cestou jako u vás se Silvou - tak už sme toho viděli dost, slyšeli hodně, vyzkoušeli co šlo, poznali lidi, svět, jiný názory a chodit za ruku do Zoo už nás nebaví, poďme to posunout - pak je to přirozené a upřimně myšlené a tak to má být. Neposrat se z toho všeho novýho a brát to tak jak to přichází. To vím že ty i Silva umíte a řešíte to rozumně. Ale tohle spousta párů neumí a nedělá.

Maminy se zaseknou na mateřské se svým dítkem. Odříznou se od okolí, čas tráví maximálně na miminkovských serverech a pastují fotky juniora na FB. Dítě pak slouží jako dokonalá výmluva něco podnikat. Věřím že to zabere spoustu času a přirozené sobectví se musí řádně potlačit.

Já nevím jestli kdy u chlapa se objeví syndrom :chci dítě! s jakoukoliv a teď hned! Myslím že chlap je do toho vždycky tak šikovně vmanipulován a asi to tak má být a já s tím nemám problém. Já taky nechci abych byl pro své dítě důchodce, který ničemu nerozumí, takže to budu řešit v horizontu 2 - 3 let a budu si to užívat stejně jako ty DO :)

Další level je až ty děcka jsou trošku akční 5 - 10 let a můžeš s nima absolvovat všechno co doteď. Btw: to u sebe vidím s tím brunečkem, někdy mě zasáhne taková citová vlna až si říkám - ty voe neblázni je to jenom čokl :)

JUVE: semele? nastavenej standard? já bych tomu řikal spíš biologické předurčení, než standard společnosti. Jediné, co tu je standard je to, v jakém věku to na tebe přijde. Za věku našich rodičů to bývalo 18-24, dnes je to 28-34...

BERT: to vidim jako zásadní problém dneska, všichni si užívají,věnují se požitkářství a hledání vhodného biologického partnera pro zahnízdění se nevěnují, respektive to ve svém podvědomí zasunují hluboko daleko, aby po pár letech zjistili, že z toho nic nebude. Tady v Praze nám proto běhá plno holek, co jim hodiny už skoro odbíjejí dvanáct, a nemají vhodného dárce spermatu. Vidím to mezi kolegyněmi. Dost často to má ale podle mě právě co do činění s jejich požitkářstvím, a neochotě se zklidnit a pod.
MARTY: strach, ten teď mám a prý to nepřejde ani když budou děti (zatim dítě) dospělí. A současná informační společnost to jen zhoršuje, protože člověk pořád slyší/čte, co se kde jakému dítěti stalo. Když jsme byli děti my, taky se takové věci děly, ale člověk k tomu neměl tak snadný přístup. Určitě v celé věci hraje i celková zrychlenost společnosti, takže se toho možná děje víc, ale určitě ne nijak zásadně.

Nevadí mi fotrovatění jako takové. Respektuju to a až na děti a spořádaný občanský/partnerský a jiný standartně pojatý život dostanu chuť, budu fotrovatět jistě taky naprosto stejným způsobem. To nevylučuji.
Jsem ale sobec bez touhy žít spořádaně, takže mě osobně vadí to, že mi tímto fotrovatěním ubývají kumpáni na různé kulturní/sportovní a jiné akce. A na mě pak koukaj jak na nějakýho zabržděnce, jakože jakto,že ještě nechci to co maj oni ... (jediná zodpovědnost, co chci zatím mít na krku je běžící hypotéka...to mi bohatě stačí).

To si vždycky vzpomenu na rentona v trainspottingu:

"Vystartuju kupředu a vyberu si život. Už se na to těším. Budu stejnej jako vy. Práce, rodina, zasraně velká televize, myčka, auto, přehrávač kompaktů, elektrickej otvírač na konzervy, dobrý zdraví, nízkej cholesterol, zubní pojištění, hypotéka, první dům, víkendovej oblek, zavazadla, sedací souprava, 'Udělej si sám', soutěžní pořady, blafy z bistra, děti, procházky v parku, práce od 9 do 5, dobrej v golfu, mytí auta, vybírat svetry, rodinný vánoce, penzijní index, daňová úleva, čištění střev a vyhlížení dne, kdy umřu.."

Pro mě je borec kdokoliv, kdo se tomuhle zajetýmu stylu dokáže postavit. Dřív nebo později to semele každýho, protože je to nastavenej standart. Dítě respektive rodina jako základ fungující ekonomiky. Všichni vrstevníci a bejvalí spolužáci dávno v tom. Vytváření hnízda a shromažďování statků. Člověk začína přemýšlet, že mu ujíždí vlak. A v tom je zakopanej pes..

Smysl života a tak bych viděl spíš na nějaké osobnější rozhovory, na internet je zrovna tohle pro mě dost intim. téma. Snad jen pozn., že tohle najít není pro spoustu lidí zase až tak složité a na dlouho (např. věřící mají podobná rozhodnutí často o dost jednodušší než nevěřící), spíš bych pak viděl problém takové zásadní nálezy poctivě a se všemi důsledky dotahovat.
Konkrétně s dětma to mám ale (v 27) asi tak, že se je snažím do té celkové koncepce (smyslu života) nějak zakomponovat - minimálně proto že mám pocit, že by tam měly patřit. Resp. už bych do nich klidně do šel, ale zatím se asi nikde v castingu nenašla ta nejlepší máti. A to je asi základ (na x desetiletí dopředu), kterému nějakými radikálními přesuny z místa na místo, kalbami n. patnáctihodinovými maratonky v kanclu spíš nepomůžeš. To pak logicky souvisí i s tím, že si člověk nejdřív musí +- rozhodnout, kde vlastně chce žít; najít si takový job, aby jsi ženu a děti mohl dostatečně potěšit svou přítomností a ti zároveň (teoreticky) nemusely nic dělat, nashromáždit aspoň nějaké ty hmotné a nehm. majetky, dostat se do levelu spravedlivého rodiče-vychovavatele,... a nic z toho není pro mladého zmateného euroobčana zase až tak easy. Ale určitě to jde.

tak já… já jsem zrovna u (chtíče) té kapely.

zdruf, ono je asi nutne mit toho druheho , se kterym chces mit to dite to je prvni vec co te brzdi, pak nejaka honba za zabecpecenim rodiny...ja bych rekl ze kalba nemuze a neni ten hlavni motiv oddalovani...kazdy masvuj cas..na kazdeho jednou donde :0)
a btw vse se da delat i s detma, chce to jenom trosku zlepsit planovani ';)

jo a co me na rodicovstvi nejvic dostalo? nutnost prekonavat ten strach, ne o sebe ale o druheho..to je asi nejtezsi..uff

rad ctu honzo ze te dite dostalo do kolen, neboj bude to dal jenom lepci!

zdravim z rodine dovo...pulrocni terka me tu rype do klavesky zatimco davson s mamkou spi jak dudci...jo a jeste jedna rada do zivota..to ze ma otec 100 chuti urvat zene hlavu je potreba svadet na hormody :) krasnyden

ivan: dík za názor, že se není čeho bát, já občas cítím od těch 30cátníků (vašek ty nemáš co shrnovat, ty máš kalit voe ;-))) že se toho bojí a kalí evidentně dále i přes ty ten rozvrh biologických hodin :)

vašek skvěle !

- souhlas s tím, že si tím je třea projít.
- o LSD - pokdu by to dlouhodobě fungovalo, proč ne, souhlasím, ale ukažte mi na prstech ruky, komu z toho po tolikém užívání štěstí neodjebalo (otázka je, zda ti neodjebe i z přemíry nesyntetického štěstí :-D).
- jj, radost ze života je reálně spíše v tom procesu než v tom statku, to by sme si my materialisti měli uvědomit, stejně to mají asi i duchovní, než že by po úspěšné levitaci seskočil ze vzduchu a pokleknul jednou nohou a se zaťatou pěstí vyboxnul spodní hák se slovy "YES !". z tohodle pohledu to tedy naprosto splývá a je nedůležité zda se věnuješ duchovní či materiální cestě, když je důležitější ten uvědomělý a úspěšný proces.
- ten pocit fotrovské důležitosti tady hrozí, to máš pravdu. asi by byl v pořádku, kdyby to nezastoupilo nenaplněnou duležitost a seberealizaci bezdětnou, to jo. jinak měl jsem k tomu i komentář, že holka jsem tu pro tebe, dám ti vše co budu moct, abys třeba ty něco dokázala, když ten tvůj fotr díru do světa neudělal. takže já se spíš asi dehonestuji, než žebych pojmenovával dítě svým jménem, protože jsem pan nikdo :D.
- tlak společnosti a okolí, no s tím moc nesouhlasím, společnost mám v piči, to je přece úkol každého adolescenta a pankáče, aby si s tím ěnjak poradil a vyrovnal, to už snad máme za sebou ;)
- nicméně já bych chtěl skutečně vidět vyrovnaného, harmonicky se vyvíjejícího se člověka, který v 60ti žije šťastný život s baťohem a karimatkou. věřím že jich pár takových je, ale je mnohem více takových, kteří takhle zewlí, protože zewlili celý život a vždycky před vším utíkali a nechávají za sebou spoušť. takových jsem taky pár potkal na cestách.
ale to už je o něčem jiném.

shrnuls to venco fakt pěkne, je to o hodinách (mně tikaly) to je bez diskusí , každý si musí projít vším, aby šel s čistou hlavou dál.

Vášo, pěkně jsi to shrnul!

Tak já jako bezdětný ke všemu ještě student musím říct, že tím prozatimním důvodem mého žití jsou asi všechny ty věci, které jsi výše nazval "nesmysly". Cestovat, pártyovat, vzdělávat se, poznávat, prostě si užívat. A samozřejmě, že hledání smyslu života je proces na celý život a možná právě v dítěti ho někdy najdu. Nicméně si myslím, že si tím musí každý projít a neznám moc lidí, kteří by si ve dvaceti řekli, nestojí za to kalit, nebudu cestovat, nebudu mít kapelu (taky jsem ji chtěl :-D asi jako každý), nebudu poznávat a budu rodič - to je totiž ten smysl a největší štěstí, které mě v životě potká. Taky naprosto souhlasím s tvrzením, že nejde o nic jiného, než o tu radost ze života (vsuvka > nedávno jsem googlil něco o LSD /zvědavost a vzdělání v drogové problematice/ a zaujala mě věta "Smyslem života není stát se zástupcem ředitele, koupit si jachtu, opravit auto nebo uklidit pokoj. Smyslem života je udělat si ho šťastný - každý podle svého - a pokud to jde uskutečnit nemateriální cestou pomocí psychedelik, tak jsou tyto látky dar od Boha." Což mě přimnělo k myšlence, že ani ty drogy o kterých jsem si celých dvacet let myslel, že jsou špatné a odsuzoval je, nejsou jen černé a bíle.) Ale zpět k tématu.

Celkově se vechno pousová a tak si myslím, že je přirozené, že chtějí mít lidé dítě až v pozdějším věku (čest výjimkám). Souhlasím tady níže s Ivanem, že děti nejsou žádná brzda, ale stejně je to dost velké omezení a byť jsem to ještě nezažil, tak to vidím všude kolem. Cestovat s něma můžeš, ale týden pod širákem to roční prcek nedá, takže je to pak o kompromisu. Ale jo, asi to za ten pocit stojí a nadruhou stranu musím přiznat, že neznám nikoho, kdo by řekl "mám dítě a je to nahovno, nejsem spokojený", takže to ten pocit musí prostě jasně převálcovat na všech frotnách.

Další dost podstatnou věcí (taky zmínil ivan) jsou finance. Asi netřeba moc rozebírat.

Ještě mě k tomu napadá, že jsem nedávno někde četl, že jednou ze základních lidských potřeb, je "pocit důležitosti" a dá se říct, že s tím tvrzením docela souhlasím. Každý chce v životě něco dokázat, někam se posunout, vyvíjet, být dobrým člověkem, zkrátka chce aby tady po něm něco zůstalo. Tak jsem tak nějak dospěl (možná k špatnému závěru, nepopírám :-D), že dítě je u spousty lidí tím elementem, který jim dá pocit důležitosti. Vychovám, poskytnu zázemí, teplo domova, vyroste mi skvělý potomek, budu na něj pyšný a v 60 můžu spokojeně umřít (jasně trochu to zlechčuju). Ale když si to představím ve světě, tak se nemusím dívat daleko a vím, že stačí u jednotlivce málo k vlastnímu naplnění a uspokojení. Někdo má batoh s karimatkou a spacákem a celý život cestuje po světě. Naplňuje ho to tolik, že nepotřebuje žádnou partnerku ani děti. Jiní jsou s brýlema v rukavicích zavření denně v laboratoři při zkumavce a vytvoří nějaký lék o který se celý život snažili. (vím dávám extrémní příklady). Jen tím chci prostě říct, že docela chápu a respektuju lidi, kteří děti mít prostě nechtějí a najdou si ten smysl v něčem jiném.

Nehledě na to, že si taky myslím, že hodně velkou roli hraje tlak společnosti...jo, je to trochu v rosporu s biologuckým vývojem a modelem rozmnožování, ale zkuste mi vyvrátit, že to tak není?? Všude vidím ten model, který každý prosazuje - je přece normální mít práci, manželku a vychovávat děti a společnost je takhle nastavena. Kdokoli se jen trochu vymyká, v 50ti singl, ve 40 bez dětí, tak se na něj ze všech stran sype "a kdy už bude svatba?" a "co děti?" ... počkej jak nechceš? Ty nechceš děti? Jak je to možné? Kde se stala chyba? (mnozí to musíte už v těch třiceti vidět). Nakonec jsem se rozepsal trochu více než bylo v plánu, tak sry za možný chaos :-D

Co já vím, tak hodně lidí se bojí nějakých zvýšených nákladů (finančních) na život a dle mého názoru to zas taková hrůza není. Ani né tak toho, že by už nemohli jezdit do indonesie apod. protože tam stejně 99.9% lidí ani o tom nepřemýšlelo. Kdo si život takhle užíval bez dítěte, tak toho rodičovství nezastaví. Znám lidi, co se svou dcerou sjezdili celý svět, anebo kámoše co má dvě děcka, k tomu jedno postižené a stejně si jezdí na harleji týden co týden na srazy a děcka bere sebou (žena autem) atd. Takže rodičovství žádná brzda není. Mě jenom děsí, když jsem zas včera čučel na TV noviny, kolik je těch dětských úrazů a kolik dětí na to každý rok u nás umře, fakt hnus :-(