Aktuálně

Mé nepříjemné podezření se potvrdilo. Jsem v koncích. Asi se ptáte co se děje? Ok tak od začátku.

Dá se říct, že se to semnou tahne už od mateřské školky. Z té doby si pamatuju pouze pohled na úzký pruh světla pootevřených dvířek ve skaldišti dětských lehátek. Všechny děti spávaly hezky pospolu, jenom Urban musel do tmavého skladu lehátek, protože rozptyloval okolí.

Vše pokračovalo na základce. Poznámek a ředitelských důtek nespočet. X hodin strávených poškole, návštěvy rodičů u třídní.

S nástupem na střední školu sem myslel, že veškeré mé problémy se školními autoritami jsou minulostí ale ouha! Následovaly opět snížené známky z chování a vyfásl sem i jedno podmínečné vyloučení. Všechno to byla samozřejmě nešťastná souhra náhod. Střední naštěstí zdárně dokončil a veškeré pokusy o VŠ selhali, takže sem musel chtěnechtě přičichnout k práci.

Ani tam to nebylo zcela bezproblémů. Když sem si šel asi po čtvrté pro podpis na páteční dovolenou (z důvodu letních festivalů), šéf už taky nahlas koketoval s myšlenkou mě vyhodit. Ale všechno sem nějak ustál a před časem začal studovat vysokou školu.

Už už to vypadalo, že bych nemusel nikoho nasírat, vytáčet a rozčilovat, ale ouha. Profesorka z písma kvůli mě brečí a angličtinářka vyplodí 20 narážek na mou osobu za jednu vyučovací hodinu. Ba co víc, na chodbě si na mě ukazuje prstem. A já se ptám proč? Proč já? Já kurwa kterej nechce mít s nikým a ničím problém. Já, který se snaží s každým vyjít za dobře a nezpůsobovat nikomu problémy. Vždycky se to nějak posere a já sem za největšího kreténa, podvodníka a šmejda. Sere mě to, ale nevím jak proti tomu bojovat. Trochu podezírám sudičky, že u kolébky utrousily něco o tom, že to nebudu mít s autoritami lehké, ba co víc, že budu provokatér. Ale já nechci...bože jak já nechci...je to nespravedlivost!


born to be bastard