V tomto okně si můžete upravit používání cookies podle vlastních preferencí. Pokud ponecháte výchozí nastavení, budou povoleny pouze cookies nezbytné pro fungování webu.
Technické cookies jsou nezbytné pro fungování webových stránek, není tedy možné je zakázat. Obvykle se nastavují v reakci na akce, které na webu sami provedete, jako je nastavení zabezpečení, přihlášení a vyplňování formulářů. Tyto cookies můžeme nastavit my nebo poskytovatelé třetích stran, jejichž služby na webu využíváme, a neukládají žádné informace, které lze přiřadit konkrétní osobě. Můžete si nastavit svůj prohlížeč tak, aby blokoval soubory cookie nebo o nich zasílal upozornění. Mějte ale na paměti, že některé stránky bez těchto souborů nemusí fungovat správně.
Cookie | Popis |
---|---|
cookies_level | Vaše nastavení cookies z tohoto dialogu |
PHPSESSID | Relační cookie udržující ID aktuální session |
Analytické a výkonnostní cookies se používají k analýze návštěvnosti webových stránek a k dalšímu zlepšení jejich fungování. Pomáhají nám porozumět zájmům návštěvníků a způsobu, jakým naše webové stránky používají. Tyto cookies neshromažďují informace, které by vás mohly identifikovat.
Cookie | Popis |
---|---|
_ga_Q5WWRN5W1M | Cookie analytického systému Google Analytics |
_ga | Cookie analytického systému Google Analytics |
Jsou používány pro sledování návštěvníků na webových stránkách. Záměrem je zobrazit reklamu, která je relevantní a zajímavá pro jednotlivého uživatele a tímto hodnotnější pro vydavatele a inzerenty třetích stran.
Cookie | Popis |
---|---|
_gcl_au | Marketingová cookie Google Adwords |
_fbp | Marketingová cookie Meta |
Mé nepříjemné podezření se potvrdilo. Jsem v koncích. Asi se ptáte co se děje? Ok tak od začátku.
Dá se říct, že se to semnou tahne už od mateřské školky. Z té doby si pamatuju pouze pohled na úzký pruh světla pootevřených dvířek ve skaldišti dětských lehátek. Všechny děti spávaly hezky pospolu, jenom Urban musel do tmavého skladu lehátek, protože rozptyloval okolí.
Vše pokračovalo na základce. Poznámek a ředitelských důtek nespočet. X hodin strávených poškole, návštěvy rodičů u třídní.
S nástupem na střední školu sem myslel, že veškeré mé problémy se školními autoritami jsou minulostí ale ouha! Následovaly opět snížené známky z chování a vyfásl sem i jedno podmínečné vyloučení. Všechno to byla samozřejmě nešťastná souhra náhod. Střední naštěstí zdárně dokončil a veškeré pokusy o VŠ selhali, takže sem musel chtěnechtě přičichnout k práci.
Ani tam to nebylo zcela bezproblémů. Když sem si šel asi po čtvrté pro podpis na páteční dovolenou (z důvodu letních festivalů), šéf už taky nahlas koketoval s myšlenkou mě vyhodit. Ale všechno sem nějak ustál a před časem začal studovat vysokou školu.
Už už to vypadalo, že bych nemusel nikoho nasírat, vytáčet a rozčilovat, ale ouha. Profesorka z písma kvůli mě brečí a angličtinářka vyplodí 20 narážek na mou osobu za jednu vyučovací hodinu. Ba co víc, na chodbě si na mě ukazuje prstem. A já se ptám proč? Proč já? Já kurwa kterej nechce mít s nikým a ničím problém. Já, který se snaží s každým vyjít za dobře a nezpůsobovat nikomu problémy. Vždycky se to nějak posere a já sem za největšího kreténa, podvodníka a šmejda. Sere mě to, ale nevím jak proti tomu bojovat. Trochu podezírám sudičky, že u kolébky utrousily něco o tom, že to nebudu mít s autoritami lehké, ba co víc, že budu provokatér. Ale já nechci...bože jak já nechci...je to nespravedlivost!
born to be bastard