Fujifilm X100F

14. 09. 2019 / Filip Urban / aktuálně
Fujifilm X100F

Je to asi měsíc, co jsem se rozhodl pro druhý záložní foťák. Ne, že bych byl s Nikonem nějak nespokojený (naopak) ale tělo i objektivy narostly do řádných rozměrů i váhy a tahat fotobrašnu se skly a tělem a do toho jednoho caparta za krkem a druhého za ruku, to už prostě nejde. Na dovolené a výlety prostě sám už nikdy jezdit nebudu a tak jsem cítil potřebu mít na krku něco malého, rychlého, funkčního a relativně kvalitního. Druhý impuls pak je plánovaný trip do Indie v půlce listopadu a tam bych o svou D850 opravdu přijít nechtěl.

Takže jaké byly možnosti? Buďto nějakého Soňáka (A6000, A6400 atp.) nebo jsem si říkal že FUJI je mi taková sympatická značka, protože co je japonský je dobrý že :) No po pár dnech googlování a youtubování jsem měl plnou hlavu možností a variant a vždycky to skončilo na hrozné raketě, protože krom body je potřeba i nějaký kvalitní objektiv a ten se vždy pohyboval v ceně těla i výš.

No a pak mi Ondra Dufek (fujifilm represent) řekl o X100F. O co jde? Krásný kompatní bezzrcadlový foťák s kvalitním fixním sklem 35mm (při přepočtu na FF) a clonou 2.0. Foťák se mi na první pohled moc líbil. Betelný, kvalitně udělaný stroj s hromadou analogových točítek a vyřešený sklem jednou provždy. 35mm mám moc rád. Ostatně kdykoliv jsem bral Nikon jen tak na cestu, nasadil jsem fixní 35mm 1,8 a vystačil si s tím. Pravda je to trošku challenge, ale jakmile dostanete do oka tu vzdálenost, fotí se s tím výborně a tak nějak přirozeně. Po všech experimentech od extraširokých po extra tele ohniska je prostě 35 holy grail :)

Ok takže šup s ní do košíku a těšil jsem se jak malý Jarda. Foťák dorazil do druhého dne a já mohl vyrazit do ulic na první fotky. A jaké jsou po měsíci používání pocity? Začnu těmi přednostmi.

Tak prvně je to velikost. To je taková úleva nosit něco podobného na krku. Přehodíte přes rameno a ani o něm nevíte. Máte ho pořád po ruce ve sleepmodu. Stačí namáčknout a cvakáte. Pecka. Druhá věc je design. Ten se opravdu povedl. Vypadá nádherně. Mám uplné prazážitky na starou Praktiku, kterou jsem nosil jako 13 letý na krku. Clona i čas i ISO nastavujete otáčením kroužku, což je sice cool, na druhou stranu to z foťáku dělá i klíčové mínus, ale o tom až později.

Další plus je odezva foťáku, překvapivě rychlé a inteligentní ostření (umí celkem hezky detekovat obličej) no a pro mě pak digiální hledáček což je pro mě novinka. Ten luxus, kdy přesně vidíte, jak fotka bude exponovaná je věc, na kterou si zvyknete velice rychle a nechcete jinak.

No tolik k plusům. Teď poďme mínusy. Jak už jsem psal. Analogové kolečka jsou cool, ale úplně nahovno z hlediska ergonomie a přístupu k focení. Z Nikonu jsem zvyklý na full manual. Jedním kolečkem koriguju čas, druhým clonu. Případně si přehodím ISO když je potřeba. Tady je ale totální fail. Koukáte do hledáčku, máte nějaký čas, nějakou clonu. Potřebujete rychle zesvětlit. Na Nikonu rychle upravím čas, případně clonu, tady musím nahmatat kolečko a pootočit, protože rozpětí, ve kterém můžete měnit čas je prostě omezené. Nejde prostě upravit víc než +-3. Stejně tak nahmatat titěrné posunovátko clony je o nervy. A to se už vůbec nebavím o nastavení ISO, kdy musíte kolečko na čas nadzvednout a pootočit. Ano. Dá se nastavit ISO na auto a omezit rozsah, ale z nějakého důvodu mi foťák na slunci klidně použije 1600 ISO. Stejně tak si můžete nastavit čas na AUTO, ale clonou to neutáhnete a měnit ISO to už si rychleji změním čas. No prostě tohle je špatně. U momentek rozhodují setiny sekundy a já než to dostanu do správných hodnot, moment je fuč. A není to o zvyku, je to o dementní ergonomii. Bohužel vypnout omezení rozsahu nejde. Stejně tak nemůžu předefinovat změnu času na jiné kolečko, které by na to bylo vhodnější. Takže musím zatnout zuby a zvyknout si. Ale jak píšu. Není to o zvyku.

Pokud je tu nějaký FUJI guru, možná mi poradí jak na to, ale nevím. Ještě jedna věc mě postihla a to AMAZON tunning. Existuje spousta věcí, jak můžete foťák poladit. Třeba lepší grip, který namontujete do kolejniček blesku. Super. Foťák se podstatně lépe drží ALE už se nedostanete vůbec ke kolečku s nastavením času. Takže grip za 40 dolarů letěl jako první. Pak třeba sluneční clona, která ochrání objektiv, na kterém nemám žádný UV filtr. Vypadá to hezky, ale jednak to eliminuje krásné lensflery, které mám rád a druhak foťák naroste do prostoru a už s tím mlátite o futra a děcku o hlavu. Pak sem tedy potupně zkusil namontovat UV filtr abych nemusel používat krytku. Vypadalo to jako řešení ale ouha. Foťák začal házet Focus error. Asi mu filtr nějak bránil v ostření. Takže taky špatně. No ve finále jsem to zas očesal do továrního setupu. Jediné co sem si nechal je čeervená spoušť a pak takový kožený obal z jednoho pragmatického důvodu. Dvířka ze spodu foťáku, kde je karta a baterka se prostě sami od sebe otevírají. Díky koženému obalu, který má dvířka na cvoček, jsem tohle eliminoval. Pojistka je blbě udělaná a samovolně se prostě otvírá.

No a poslední věc která mě sere je výdrž baterky. Tím že jedu digitální hledáček, baterka zahučí celkem rychle. Ve srovnání s Nikonem, kde mám baterku i měsíc, tady musím mít neustále druhou náhradní, protože nikdy nevíte, kdy vám dojde.

Další featury foťáku už moc nevyužiju. Můžete si navolit nějaké simulace analogových filtrů, ale vzhledem k tomu že vše fotím do rawu a následně upravuju mě to moc nezajímá. Foťák má si ce wifi a dá se propojit s telefonem, ale raw fotky to přenést neumí, takže leda bych fotil raw+jpg. A to se mi nechce. Takže SD kartu a šup s tím do kompu pěkně po staru. Co se mi líbí je mód panoramatických fotek. Hezky je spojuje. Video jsem popravdě ještě nezkoušel.

Ikdyž to vypadá, že trošku pičuju tak vlastně ani ne. Fuji si teď beru prakticky vždy sebou. Probudila ve mě zase nadšení a motivaci k focení. Je krásná, skladná, rychlá. Megapixelů to má tak akorát a vyřešilo to můj problém dokumentování bez nutnosti tahat kila navíc. Takže toliko z mých postřehů k FUJI X100F.


Volkswagen Tiguan Allspace

15. 12. 2018 / Filip Urban / aktuálně

Když se nám narodil Ferda, řešil jsem nové auto a rozhodl jsem se vyzkoušet Volkswagen. Volba padla na Golf v kombíku a byla to skvělá volba. Auto si mě uplně získalo a jestli se muví o tom, že Němci to mají vychytané a Golf je etalon, tak to jen podepisuju. Spousty drobností, které vám zpříjemňují cestování a dobu za volantem. Golf jezdil skvěle a každou cestu s ním sme si užívali. Teď se nám narodilo druhé dítě a po 3 letech jsem začal pošilhávat po něčem ještě trošku větším.

Bylo jasné, že to bude zase VW a možností moc nebylo. Buď Touran, ale to ze mě bude rázem echt fotr s autem praktickým a funkčním ale jasně zaškatulkovaným. Proto jsem pokoukával po novém Tiguanu. Věděl jsem, že klasický Tiguan bude mít asi dost malý kufr, vzhledem k délce auta. Pak už existovala jen varianta ALL SPACE. Prodloužený Tiguan o 20 cm s obřím kufrem.

Zašel jsem se na něj podívat do autosalonu a volba byla jasná. Chci Tiguan Allspace v packetu R-LINE a určitě černý! Tohle auto mě baví. Je nenápadné, přitom krásné, hranaté jak má být, žádné vifikundace aktuálních designových trendů, které se ohledí do půl roku. Oka, takže co to bude stát a kdy to bude? Po všech možných konfiguracích jsem se pod milion nedostal. S tím že dám za auto mega, jsem se zžíval další 2 měsíce, to že auto podle mých požadavků bude do 10 měsíců mě upřímně vyděsilo.

Začal jsem proto pátrat po možnostech skladových kousků. Ta byla dost omezená. Prakticky skladem nejsou a pokud je někdo uváděl skladem, neměl je fyzicky ale čekal na ně. Auto se vyrábí v Mexiku a po dieselgate se každý kus šíleně testuje na emise. Proto je dodací doba tak šílená.

Co se motorizace týče, chtěl jsem určitě 2l TSI benzín, protože diesely nemám rád. Ale po pár článcích jsem zjistil, že TSI je fajn, jen s mým stylem jízdy budu jezdit za 12 litrů a to mě trošku vyděsilo. S Golfem jsem jezdil za polovic.

Nakonec jsem v Hradci Králové objevil předváděcí vůz přesně v konfiguraci, kterou jsem chtěl. Packet R-line HIGHLINE s další hromadou vychytávek navíc. Zkusil jsem napsat e-mail s tím, že už mi ho určitě někdo vyfouknul a ejhle! Byl k dispozici a dokonce mi ho mohli prodat hned, protože ho už měli od srpna.

Během týdne jsme poladili papíry, Škofin, pojistku, za dva dny jsem prodal Golfa jedné sympatické rodince a na konci týdne jsem si jel pro nový vůz.

S autem už jsem najel 1500km a musím říct, že jsem nadšený. Je to velké auto, ale s řadou asistentů je parkování a orientace ve městě vpohodě. Baví mě automat, který jsem doposud neměl, baví mě vyšší posez, hromada featur od bezdrátového dobíjení telefonu, přes apple car až po otvírání zadního kufru nohou (protože pořád tahám nějaké bedny odněkud někam).

Baví mě brzdící asistent, vycouvávací asistent, bez kontroly mrtvých úhlů už bych auto nechtěl. Baví mě line assist, baví mě hromada drobných featur, které od nového moderního auta očekávám. Místo benzínu mám nakonec diesel 110kW se spotřebou kolem 8 litrů a najeto celkově 4.000km. Dostal jsem ho na 20 palcových kolech, což je úlet, ale vypadá to parádně. Nikdy jsem nebyl žádný autíčkář, ale jízdu v novém Tiguanu si užívám na max.

Předváděčka byla s dalšími dvěma sedadly vzadu, které nepoužívám a asi ani používat nebudu. O to se zmenšil objem kufru vzadu, ale i tak je to prostor královský a je to taková černá díra co pojme vše co je potřeba.

Podle recenzí se s autem člověk nemusí bát ani do přírody na nezpevněné cesty. Má celkem slušnou světlou výšku a inteligentní čtyřkolku s hromadou elektroniky, která vás nenechá ve štychu. Pravda většinu času jezdím město, ale jsou v roce 4 - 5 situací, kdy budu za čtyřkolku rád.

Tolik zatím z prvotních poznatků. Doufám že auto poslouží nějaký ten pátek a najezdím v něm tisíce spokojených a bezpečných kilometrů. Bod a potlesk pro Volkswagen!


Stubai 2017

06. 02. 2017 / Filip Urban / aktuálně

No jo. Zase nějaká doba. Vím :) Jako každý rok, vyrážíme s bandičkou oldschool primitivů do Alp. Už je to taková pěkná tradice. Rok se domlouváme, řešíme ubytka, kdo s kým pojede autem a "proč zrovna my jsme Béčko". Od čtvrtka do neděle pak hoblujeme sjezdovky ve středisku Stubai, které je obrovské a freeridu zaslíbené. Letos nás teda trošku vypeklo počásko. Žádný prašan, ale o to víc azura. Užili jsme si to i tak. Navíc sme poprvé, co tam jezdíme, vyrazili večer do města. Skončili jsme na nějaké místní diskotéce, kde hrál liliputí dj a tancovali tam dvě Sněhurky. Byl to dost bizár výjev. Ostatně jako celá naše výprava. Díky kluci. Už se nemůžu dočkat na další ročník. A jako každoročně, video z celé akce.


Poděkovat, zhodnotit a tak...

22. 12. 2016 / Filip Urban / aktuálně
Poděkovat, zhodnotit a tak...

Sedím v kanclu a čekám na poslední zoufalce, kteří si ještě nestihli vyzvednout balíčky. Pracovat se mi nechce a tak v mailu jen vlaječkuju nevyřízené požadavky a trošku se děsím ledna. Blíží se konec roku a možná není od věci zabilancovat.

YP jde pořád nahoru. To nás těší. Zase rekordní rok v objednávkách. I přes toho malého sviště, který nám běhá po bytě to tak nějak zvládáme menežovat. Dost se to posunulo k dámské fashion. Vtipná trička už nás moc neberou, na druhou stranu pánské tričko prakticky bez potisku s originálním střihem a kvalitní látkou za cenu 890,- už moc borců neoslví. Uvidíme. Zkusíme to dělat tak jak to baví nás a třeba se najdou. Ostatně takhle to děláme fůrt a tenhle model nám funguje. Nejsme poplatní době a děláme jen to o čem jsme přesvědčení. Za ten rok se toho stalo hodně. Spolupráce s pletárnou, dětská kolekce, která nás baví. Odešla nám Míša a přišla Terka. V novém roce si chceme v únoru trošku odpočinout a v březnu to zase rozbalit. Těším se na to!

No a co nového doma? Prožívám si asi životní highlight a jsem za to vděčný každý den. Každý den, když otevřu dveře od bytu a vyřítí se na mě ten malej borčák. Běží mi do náruče a ječí "tati, tati, tati". To jsou krásný pocity, který vím že tu nebudou věčně a o to víc si je užívám. Jsme zdraví, nestrádáme, děláme co nás baví. Životní sinusoida nahoře. Snad se to nijak neposere.

Vždycky po brčku nebo pár pivech mám hrozné ambice to tu zase rozjet a psát. Jenže pak zjistím, že musím ještě odeslat tohle, a pořešit tohle. Že když napíšu první větu, vleze mi na klín Ferda a začne mi bušit do klávesnice. Toho "osobního volna" je čímdál míň a už teď vidím, že to bude stejnej elektronek jako já a snažím se to omezovat. Bojím se že neúspěšně :) V každém případě mě to nepsaní blogu trápí, jen nevím co s tím. Myslím že už odpadli i ti nejskalnější čtenáři, tak je otázka pro koho bych si to tu archivoval. Možná tak sám pro sebe. Možná se zase vrátíme ke smyslu psaní blogů. Žádné komerční sračky na pozadí, prodávání produtků, doporučování hoven. Prostě čistá potřeba vypsat se z něčeho a tak by to mělo být.

Á pozor. Další zákazník za dveřma... Nic děcka! Opatrujte se, užívejte si života plnými doušky, buďte dobří, posunujte se (pokud to ještě jde) dál a sem tam se zastavte, třeba tu narazíte na nějaké životní moudro nebo co. Krásné svátky, pohodové Vánoce a mír a lásku po celý rok 2017!


Rok s Ferdinandem

24. 05. 2016 / Filip Urban / aktuálně

Tak už je to rok. Rok života s tímhle prckem. Řekl bych dost zásadní změna o které sem tu už psal a nebudu se tu znovu rozněžňovat. Jako asi každý rodič, sem si chtěl ten jeho první rok nějak zdokumentovat. A v tom mi přišla do rány skvělá aplikace 1secondeachday. Už z názvu je vám jasné o co jde. Natočíte video a v appce si vystřihnete konkrétní sekundu pro každý den. Ve finále vyexportujete jako jedno video s "vypáleným" datumem u každého dnu.

Jak jsem si každý den vzpoměl, že mám natočit video? Notifikace! :) Někdy samozřejmě i přes notifikaci člověk nenatočí, nebo je pryč. V těchto případech zaskakovala Nitka no a asi 5 dnů prostě zaznamenaných není. Ale to až tak nevadí. Během těch 365 sekund jde krásně vidět vývoj toho malýho tvorečka. Každý den je nějaký posun. Na začátku je to malý nic, které jen koulí očima, na konci je to už člověk, který rozumí, reaguje, funguje. Je to prostě zázrak. Tak náš milý Ferdíku. Tohle máš na památku. Až se na to spolu podíváme za 20 let (doufám že tu ještě budu) potečou nám oběma slzy. Teda mě určitě.


Geronto freeride

23. 02. 2016 / Filip Urban / aktuálně

Tenhle prodloužený víkend jsem strávil na horách s bandičkou kumpánů, ostatně jako každý rok. Pravidelně vyrážíme od čtvrtka do neděle na Rakouský ledovec STUBAI. Jsou tam skvělé freeride zóny a počasí nás zatím nikdy nezklamalo. Až teda letos no. Jako prašan byl, ale nebylo moc vidět, kam se člověk řítí, takže to nebylo takové porníčko jako jindy.

Taky moje fyzička s přibývajícím věkem dost zaostává. Po roce sezení za kompem obujete prkno, vyjedete do 3000m nad moře a po 5 obloučkách v prašanu toho máte plné kecky. Každé zapadnutí do sněhu, každé zapínání, vypínání prkna je slušná makačka. Po prvním dni jsem myslel, že na druhý den nevstanu. Bolelo mě uplně všechno v těle. Totální přetížení pohybového ústrojí :) A to jsem měsíc před akcí začal pravidelně dřepovat a stát v podřepu, abych ty stehna trošku připravil na šok.

No nedá se. Poučení je, že musím něco aktivněji dělat, protože tohle už bylo na pováženou. Když pominu ježdění v prachu, tak ty 3 večery byly fajn. Člověk toho stihl probrat celkem dost jak při 6 hodinové cestě tam tak večer u stolu. Cosi se popilo i vykouřilo a ranní vstávání bylo náročné. Ale to všechno k horám patří a já si to užil od začátku do konce.

Díky bandičko, za rok se na vás zase těším. Jisté stereotypy v životě mě prostě baví. Mrkněte na video z akce.


© Copyright 2012–2020 youngprimitive.
All Rights Reserved.
DámskéPánskéDětské