Aktuálně

Jiný postřeh ze školních lavic. Postupem času se člověk seznámí s dalšíma a dalšíma studentama a studentkama. K seznámení dochází v tělocviku, na angličtině, na kalbách, prostě všudemožně. Všechno fajn. Horší jsou pak ty potkávací chvilky po nějaké době. Nesmělé pohledy, nejisté zdravení, časté foajé, když někoho pozdravíte a on nic, nebo naopak nepozdravíte a víte že ten druhý s tím počítal a už vás od té chvíle nepozdraví, ikdyž vy ho pozdravíte a tak se na to napříště taky vyserete a po nějakém čase už kolem sebe chodíte s klidným svědomím, že se vlastně vůbec neznáte. Je to trapné, ale jak proti tomu bojovat? Mám s tím problém. Asi si nalepím na čelo cedulku: Čau, jak se máš!