Pořád časteji řeším v poslední době morální otázku - peníze nebo dobrý pocit? Křivka mé vytíženosti rapidně stoupá a věci, které bych před rokem dělal zadarmo a rád už prostě zadarmo dělat nemůžu.
Nadšení ještě pořád tvá, ale musím pragmaticky dodat, že toho se holt nenajím. Přestože jde kolikrát o dobrou věc, kterou bych hrozně rád podpořil a pomohl ji na svět, nemůžu to dělat zadarmo. Čas na tom strávený mi pak chybí u zakázek, za které si nechám zaplatit. Jinými slovy stává se ze mě arogantní, namyšlený komerční grázl co zadarmo nehne ani prstem. Pokud chci v srpnu zdokumentovat Brazílii s canonem D350, nemůžu jinak. Sorry...