Film

Zrovna jsme se vrátili z kina. Vyrazili jsme na Slovenský snímek Slepé lásky. Přemýšlím, kdy a jestli vůbec, sem viděl nějaký dobrý slovenský film....nevybavuju si. Na Jakubiska sem alergický, za to Juraj Lehotský a jeho Slepé lásky, tak to smekám!

Nevím, jestli je to tou přicházející podzimní nostalgií nebo věkem, ale měl jsem na konci slzy na krajíčku. 4 příběhy z prostředí slepých lidí někde ze Slovenska vás chytnou za srdce. Ale ne tak pitomě a uměle, jak se o to snaží hollywoodské dojáky, ale tak lidsky a neskutečně, až mě to samotného (jinak slušného filmového cynika) překvapilo.

Jestli máte aktuálně v sobě pocit, že váš život stojí za hovno, opustil vás přítel / přítelkyně, že se máte mizerně a že prožíváte nejtěžší chvilky života, zajděte si do kina. Budete odcházet s pocitem nevděčného fracka, kterej neví jakej má fantastickej život, skvělou přítelkyni a práci.

Slepé lásky nejsou citové vydírání nad osudy slepých. Je to úžasný a laskavý film o lidech, kterým nebylo dopřáno vidět okolní svět. Dostali při startu slušnej handicap, přesto řeší ty samé problémy, prožívají stejné věci, snaží se najít si své místo ve společnosti. Bod a potlesk. Chlapci dávají 8,5 hvězdiček z 10ti!