Cestujeme

Máme úterý, dva dny do odjezdu a mé nohy mě proklínají, protože není dne, abychom nenalítali desítky kilometrů někde mezi streets a avenues. V mém virtuálním deníčku odfajfkovávám jedno must see za druhým a kartu foťáku plním hromadou fotek ze štrýtu štrýtů.

Po pár dnech rozkoukávání už máme logistiku slušně zmáklou. Mapu vytahujeme minimálně a tričko s logem I love NY zásadně nenosíme. Přece nejsme turisti. Naše šestičlenná skupinka se rozdělila a každý si už brouzdá manhattnem podle svého. Marty s Pecou si dali včera zápas NHL. Márty ještě v noci ze spaní hecoval útočníky ke střelbě v divné hatmatilce poblázněného mozku, plného nových impulzů. Koláče se jaksi rychle rozkutálely. Služby jim tu fungují na jedničku a taky se nebojí si říct o slušný tips. Ceny tu maj uváděné většinou bez taxy a tak finální cifry jsou trošku jiné, než člověk očekává.

NY je jeden velkej úlet. Pořád nechápu, jak to celé může fungovat. Lidi jsou tu na sebe kupodivu milý a ohleduplní. Nikdo vás neprudí, homeless mají styl a stačí jedno no thanx a nemáte problém. Bydlíme v jižní části Harlemu, což je taková řekl bych chudší čtvrť pro barevné všeho druhu. Na naši stanici metra dojíždíme jako jedinní bílí a cesta k hostelu je olemovaná skupinkami těch nejčernějších černochů. Gangsta hiphop jim tu člověk tak nějak přirozeně věří a atmošku to rozhodně má :)

Jsme po snídani a já už se nemůžu dočkat návštěvy BH photo NY superstoru. Největší krám s foťáky, nebál bych se říct na světě. Poté ještě odfajfknout MOMA a zítra už jen tak bloudit ulicemi NY a pomalu se loučit s tímhle blázincem, ve kterém se mi nežije vůbec špatně.