Cestujeme

Tak asi poslední update, zítra už jen pořešit minivan na letiště a domů. Aktuálně ze střechy hostelu, kterou jsme po hříchu objevili až dneska a je to škoda, páč je tady výhled na Harlem, jsou tady křesla a dobře se tady sedí.

Nových vtipných historek pomálu, naši crew se nám podařilo roztrhat a každý si tak nějak jede svoje. První nervozita ve skupině, první konflikty, napřed jsme s Martym Ivana přinutili k nákupům v Shoemanii a večer ho naopak ztratili v Soho, načež jsme se nenašli a večeřeli v mexické restauraci na Amsterdam street sami, zatímco Ivan klepal na dveře našeho pokoje v naději, že na něho čekáme. Nečekali. V tu dobu už jsme cpali Fajitas u mexičanů.

Jinak teda zkratkovitě - s Martym jsme si dali v pondělí pár piv v Rattle and Hum (cca 50 minipivovarů tam prodává svoje piva a jakože joo), pak pre-season NHL v Madison Square Garden (to taky jakože joo), nákupy bot v Shoemanii (jakože né) a oběd v Saigon Grillu (vietnamská kuchyně, něco jako na Vinohradské, ale psali o tom v NY Times, na rozdíl od té na Vinohradské).

V Harlemu se nám tak nějak hromadně líbí. Niggaz sou v pohodě a opravdovější, než niggaz z Francouzské na Zacharu, metro je lepší v Praze, protože NY subway je pojízdná lednička, zatímco na perónu je to jak v pekárně. Naše stanice je 116st (v úterý tam znásilnili nějakou slečnu, tak tam teď visí WANTED cedulka s niggou v kapuci) a lahváče kupujem u Etiopanů za rohem za dolar.

Toš dalo by se tady asi nějak tak fungovat, ale na to teď kašlat, důležitý je provízt všechny ty věci nakoupený v New Yorku, protože si asi dokážete představit, kolik toho poveze někdo, o kom se všude okolo ví, že to.

Čtyřicet padesát tisíc.

Minimálně.