Literatura

07. 03. 2010 / 01.12 / ? / literatura

Bavme se o čtení. Povídejme si o literatuře. Nač číst? V Newsweeku se jednou objevil článek o tom, že louskat v dnešní audio-vizuální době malá písmenka je nesmysl. A nač číst beletrii? Takzvaných kvalitních románů jsem v životě přečetl spoustu. Čtenářský deník si nevedu, jména postav jsem dávno zapomněl, často si nevzpomenu ani na to, jak ten nebo onen příběh dopadl. Z veškerého čtenářského úsilí a času stráveného nad knihou (ani po silné kávě nepřečtu více jak 50 stran za hodinu) si mnohdy pamatuji jednu dvě věty a ke každé (dobré) knize se většinou váže také nějaký těžko vyjádřitelný pocit. Můj kolega mě nedávno ujistil, že to stačí.

Dobrá kniha předestírá roviny lidské zkušenosti a vybízí k čtenářově identifikaci s nimi; neklade mnoho otázek a neposkytuje odpovědi. Dokonce i autor, který má své dílo kompozičně dokonale promyšleno, nevládne svým postavám a tak úplně jim nerozumí. Orwellovi bývá tradičně vytýkáno, že jeho postavy nežijí vlastním životem, ale existují pouze proto, aby artikulovaly autorovy názory.

Beatty, postava v Bradburyho knize Fahrenheit 451, říká, že lidé potřebují soutěže a kvízy: znát názvy písní, hlavních měst, objem loňské úrody kukuřice činí člověka moudrým(neměnná fakta a informace, nikoli „slippery stuff“). Na všechno přece musí být odpověď!

Nedávno jsem četl knihu Liaquata Ahameda (Lords of Finance) o Světové hospodářské krizi 30.let. Na přebalu bylo tučným písmem napsáno, že je to o čtyřech centrálních bankéřích, kteří uvrhli svět do záhuby. Kniha to byla skvělá, přestože mnoho odpovědí neposkytla. (Jakmile jsem ji dočetl, snažil jsem se dohledat na Wikipedii, proč teda ta krize byla – bylo tam několik teorií.) Nemyslím si, že měl zde autor v úmyslu něco vyřešit, spíše jen s nesmírnou poctivostí a s pomocí ohromného množství historických pramenů ukázal svět první poloviny 20. století z pohledu ekonoma a finančníka. Toto ale nejspíš není dostatečně lákavé, a proto bylo zapotřebí přebal knihy (i samotný její titul) vyšperkovat. Samozřejmě přiznávám, že bych si pravděpodobně této prvotiny autora s podivným jménem taky nevšiml. To, že se mi nedostalo odpovědí na mé otázky, nicméně hodnotím kladně (a to i přesto, že se jednalo o tzv. literaturu faktu).

Minulý týden jsem viděl film Andělé a démoni „na motivy“ románu Dana Browna a přišel mi dosti komický. Docela mě bavilo téma Da Vinciho kódu, i když knihu jsem brzy odložil a počkal si na film (viz výtky k Orwellovi, zde ovšem v nesnesitelné míře). Taky jsem se včera „proklikal“ posledním Michaelem Moorem (Kapitalismus: Příběh lásky). Tuto tvorbu jsem měl docela rád, dokud nepřišel Fahrenheit 9/11 (a to jsem Bushovi nikdy nefandil). Tvůrčí postup Michaela Moorea je totiž přesným opakem toho, co hledám (viz Ahamed).

Nač tedy číst?



Kontrolní kód: 661
27. 03. 2010 / 12.38 / wolf

...audiobooks jsou úžasné, do práce a z práce to mám celkem tak 50 minut,když jdu podle řeky, tak v klidu a nerušen poslechnu docela dost a dokážu se na to soustředit...je výborné, když knihu čte sám autor...Bowling for Columbine je dost v klidu, Roger and Me sranda, taky jsem se docela pobavil u Sicko...ostatní je shite:)...Orwella mám moc rád jako esejistu (Politics and the English Language třeba)..z 1984 mám nejraději závěrečnou úvahu o jazyce, Animal Farm má skvělý poslední odstavec:

Twelve voices were shouting in anger, and they were all alike. No question,
now, what had happened to the faces of the pigs. The creatures outside
looked from pig to man, and from man to pig, and from pig to man again;
but already it was impossible to say which was which.

27. 03. 2010 / 09.08 / Albert

Já hodně ujíždím na audio formátu psaného textu. Myslím, že je to často příjemnější, protože přízvuk mladé Angličanky nahradí málokterá kniha. Ani Michael Moore a Orwell mi nevadí.

Zato mě ale nejvíc nadchla myšlenka tohoto článku: že je dobré, když si v knihách najdeme odpověď na naše otázky sami. Hustý.

08. 03. 2010 / 09.57 / [ K! ]

Eeeeh... smajlící nebudou? *1* *8*

08. 03. 2010 / 09.57 / [ K! ]

BTW Dan Brown nic moc, to už je IMHO lepší Carlos Ruiz Zafón: Stín větru, nebo nějaký detektivky od Fowlera a Svítání brát jen v tom brožovaným vydání s pěkně měkoučkým papírem, jiná jsou neužitečná *1*

08. 03. 2010 / 09.55 / [ K! ]

V Newsweeku někdo dost ujel! / Jsou knihy, které jsem přečetl i sedmkrát a to posedmé rozhodně nebylo naposledy! / Lidé, čtěte!

07. 03. 2010 / 23.49 / jirka.cara

a proč tohle někdo čte? a nač by to autor napsal, kdyby nebylo nač číst? kdo by to četl? co?

07. 03. 2010 / 23.01 / bodiedutch

Ivan: Ja nejsem v Cechach a nemam ceskou klavesnici. Jinak jsem take priznivcem diakritiky.

07. 03. 2010 / 17.31 / Do

já bych to zobecnil na jakoukoliv "uměleckou" činnost. Když má někdo co zajímavého říct, může to zahrát, napsat nebo zahrát :), když někdo nic neprožil, nezažil, málokdy to dokáže zahrát, napsat, zkonstruovat. Představy, touhy a přání, i když nás ženou a motivují, když se dají na papír nebo plátno, většinou jsou to strašné sračky.
Když někdo klade otázky v knize, zajímevé otázky, i když se snaží vytlačit odpověď, když to není odpověď, že 6 finančníků může za současnou krizi, tak mi to nevadí, když je to konkrétní, třebaže bych s tím nesouhlasil.
To zobecnění se tedy týká toho, že se spoléhám na velice sporný cit pro to, jestli mě někdo svým sdělením překvapí, potěší, poučí nebo rozpoznám podivné, liché pohnutky autorovy (moore apod.) nebo v lepším případě mě téma i sdělení naprosto mine a neosloví. Na druhou stranu mne osloví spousta věcí, o kterých nic nevím, když jsou podány a představeny s umem, vhledem, mistrovství neviditelného pozorovatele, zábavného a všímavého vypravěče (např. někteří z autorů na studiuaparát).
kdybych se měl dostat k tématu příspěvku :), tak bych "malá písmenka" dal do kontextu s klidem a pohodou, která je u čtení nutná a která umožní dost silně vnímat, představovat si a prožívat uvedený příběh, což může být v porovnání s roztěkanou audiovozuální produkcí velkou výhodou. (v budoucní akceleraci množství informací bude koncenterace a pořádek v datech životně důležitá). "malá písmenka" když mám to štěstí a čas, tak mě vždy dokonale zvednou "ze židle" a to podle mně díky tomu nebývalému klidu a pohodě, kterou u toho čtení zažiju, Když se k tomu přidá dobrý vypravěč, věřím, že to je relevantní důvod, proč číst !

07. 03. 2010 / 14.43 / ivan

Bodiedutch: čeština bez diakritiky je děs

07. 03. 2010 / 02.53 / bodiedutch

K Danu Brownovi mam docela konkretne popsatelnou averzi. Jeho knizky {filmy jsem nevidela} se mi z hlouby protivi. Fuj! Ohledne otazek a odpovedi.. Ono je to proste vetsinou tak, ze kdo si co z ceho kdy vezme, zeano. Jakoze zalezi i na ctenari. Neketra kiha muze nekomu zodpovedet mnohe a zaroven ta sama kniha muze nekomu jinemu zase naopak privodit otazky nezodpovezene anebo mu i dkonce odpovedet. Pricemz v obecnem pojmuti nelze za negativni oznacit ani jedno. Michael Moore je zvlastni clovek, jeho ranna tvorba me celkem zaujala, nicmene ten jeho ,Kapitalismus' mi prisel spise vipny. Jakoze to ukazoval desne jednostranne a komicky demagogicke. Nicmene, cist knizky ma smysl asi stejny, jako prihlizet si obrazy v galerii nebo poslouchat hudbu.
S Orewellem a jeho postavami, "ktere neziji vlastnim zivotem, kvuli interperetaci autorovych vlastnich nazoru a  postoju.. S tim nemam problem, zvlaste u beletrie tohle vubec nepovazuji za prukazne ani nikterak nutne. Farma zvirat, 1984.. Znaji to vsichni. On se nam snazil sdelit neco moc duleziteho a stoprocentne propracovana psychologie postav je temer nemozna. Orwella mam moc rada.
Diky za zajimavy prispevek.


přihlásit

© Copyright 2012 YOUNGPRIMITIVE.
All Rights Reserved.