Literatura

13. 03. 2010 / 23.37 / ? / literatura

Apokalypsa, kataklyzma, armageddon, judgement day...nevracím se z koncertu ani jsem zrovna neviděl 2012, a přesto bych se rád věnoval tomuto otřepanému tématu, ve které se obvykle zvrhne posezení u piva. Proč? Dočetl jsem knihu Paralelní světy astrofyzika Michia Kaku, jehož neotřelý pohled na věc mě nadchl a vedl k delšímu zamyšlení. Mimo jiné jsem zavzpomínal na několik svých oblíbených knih, které se ke konci světa vztahují.

V nejzajímavější kapitole knihy Kaku popisuje Kardashevovu typologii civilizací, která má tři stupně. Stupeň 1 označuje planetární civilizaci, která naplno využívá sluneční energii, řídí počasí, dokáže předejít živelním pohromám a staví města na hladině oceánů. Na stupni 2 je civilizace schopna osídlovat jiné planety a využívat energii hvězd ve své „domácí“ galaxii. Civilizace 3. stupně má pro sebe celý vesmír se všemi jeho galaxiemi. Kde jsme my? Údajně asi tak 100 až 200 let od dosažení stupně 1 (a sto tisíc až milion let od dosažení stupně 3) Problém je, že vesmír se jednou ochladí natolik, že v něm nebude možno přežít. Naštěstí dle nových teorií vesmír není jen jeden – vesmíry se vznáší jako mýdlové bubliny vedle sebe. Jedna taková bublina může být mladší a my bychom se do ní mohli přestěhovat. Výhodou je, že se k ní nemusí dlouze cestovat, neboť jiný vesmír je doslova na dosah ruky. „Portál“, který do něho vede, je ale menší než atom. Kaku vizionářsky tvrdí, že civilizace 3. stupně by mohla být schopna sestrojit nanobota, který dírou pronikne a začne hledat planetu vhodnou pro život (jeho nanoútroby přitom budou obsahovat lidskou DNA). Jakmile takové místo najde, postaví z tamějších zdrojů klonovací laboratoř a vyrobí dospělé lidi, takže konec světa hned tak nenastane. Doufám, že moje děti budou mít děti a ty že budou mít děti...a jednou budou robotkovi zmrzlýma rukama mávat na cestu.

Co když ale žádná civilizace na stupni 1 (natož 2 nebo 3) není a nebude? Někdy třeba mladé a primitivní formy civilizace byly, ale všechny se samy zničily někdy ve stádiu 0,7(jaderná válka, odpad, změny klimatu).

Není překvapením, že právě otázce zodpovědnosti, morálnosti a střídmosti v souvislosti s koncem světa (či spíše zánikem civilizace) se často věnují právě autoři beletrie. Dobře si vzpomínám na tři romány z poslední doby, které určitě stojí za přečtení:

Atlas mraků britského autora Davida Mitchella je sledem velmi chytře provázaných příběhů, z nichž první začíná někdy v době kolonializmu a poslední končí prudkou regresí lidstva do doby kamenné (kniha je to skvělá hlavně díky jedinečné románové kompozici).

Americký autor Cormac McCarthy napsal román Cesta, který se odehrává ve světě po blíže neurčené katastrofě, kdy se z nebe snáší popel, špatně se dýchá, zbylí lidé (organizovaní v ozbrojených tlupách) se uchylují ke kanibalismu a jedinými materiálními hodnotami jsou potraviny a náboje. Spálenou zemí putuje otec se synem a tlačí před sebou nákupní vozík. Oba jsou rádi, že mají jeden druhého, a snaží se přežít.

Kanadská spisovatelka Margaret Atwoodová přispěla románem Oryx a Crake, který je o světě, ve kterém lidi téměř vyhubil laboratorní virus, všude se prohání zmutovaná zvěř a hlavní hrdina se zoufale pokouší vzpomenout, jak k tomu všemu došlo.

Ať už se jedná o knihu nebo film, vždy je přítomen týž stereotyp: snahou autora je ukázat, co hrozí, varovat a tak trochu si zamoralizovat. Na druhé straně existuje naděje, že začít se dá znovu. Vždy přece někdo přežije (i když možná jen proto, že příběh bez postav se špatně vypravuje).



Kontrolní kód: 042
19. 03. 2010 / 23.40 / layout

S tou popularizací je to težké.. pochybuji, ze někdo dá bez příipravy třeba zmiňovanou MacCarthyho Cestu a bude z toho uplně hotovej. S hodně velkým nadhledem bych doporučil jako přípravu na Paralelní světy třeba trochu jednodušší záležitosti z pera Sergeje Lukjaněnka. Právě jsem dorazil jeden z jeho prvních kousků: "Hvězdy, ty studené hračky", a je to přesně o tom, o čem asi hovoří Kaku (zatím jsem nečetl). Jenomže to má příběh, akci, zápletku, děj. Pro začátečníky možná raději krásnou časoprostorovou pohádku "Lord z planety Země", nebo pro úplný ignoranty alespoň kultovní pentalogii Hlídek. Ale to už jsem trochu odbočili :) Pardon, ale Sergeje mám fakt rád... :) A i když to podle tohohle postu nevypadá... myslím že LITERATURA v téhle formě YP hodně chyběla (sorry Efo :))

16. 03. 2010 / 13.52 / wolf

Dr.Mudr: článek je to zajímavý...takové ty vize (Terminator, Matrix) dost mrazivé...pamatuju si, když jsme na základní škole všichni koukali na nějaký am. film na burze prodávaný jako Vzpoura elektroniky, jak se tam vzbouřil elek. kuchyňský nůž, buldozer a džíp s kulometem:)...mimochodem, všiml jsem si, že bratr a sestra Wachowští pracují na filmové adaptaci Atlasu z mraků (Cloud Atlas)!

16. 03. 2010 / 11.20 / wolf

O Teslovi toho žel moc nevím, trochu ho ti komunisti zdiskreditovali tou televizí (Kaku by to zařadil mezi síly entropie...ty komunisty jako...stejně i všeliké fanatiky, kteří postup civilizace brzdí)...zasmál jsem se, jak na kosmas.cz nějaký hardcore astrofyzik (student asi) psal, že Kaku popularizuje a popularizuje, ale pořádný článek o svém vlastním výzkumu už dlouho nevydal:)....tento recenzent doporučoval Briana Greenea, který je vědečtější...zrovna čtu jeho The Fabric of the Cosmos a je to skvělé!...popularizační aspekt je tam ale samozřejmě taky....představte si Homera rotujícího v úplně prázném prostoru, úplně!, žádné koblihy nic...speciální teorie relativity je ilustrována Bartem a Lizou prohánějícími se velkou rychlostí vesmírem atd.:)

16. 03. 2010 / 10.03 / [ K! ]

15. 03. 2010 / 17:50 / Andrë Notti - jó, Nikola

15. 03. 2010 / 17.50 / Andrë Notti

Kdyby tu mezi námi byl pan Nikola Tesla a zveřejnil vše, co kdy bylo skryto snad i našim představám, myslím, že bysme už dávno byli na stupýnku 2, ale využívali energie prostoru (free energy) :-)

15. 03. 2010 / 13.57 / Dr.Mudr

Vcera jsem cetl clanek ktery bych nazval 'kdyz jed nemuzes porazit, spoj se s nima'. Rec byla o robotech a jak nas jednou UI vyhladi a tak jedna z navrhovanych moznosti byla stat se Cyrborgy. Nevim jestli se to da povazovat za prirozeny vyber (silnejsi prebira misto slabsiho) a nebo za priblizovani se k stupni 1. Tak ci onak prostredi kolem nas se meni obrovskou rychlosti a nase schranky s tim nedokazi drzet krok a tak si myslim ze pokud zacneme v sobe nosit tikajici srdce a nebo to v nas bude cvakat pokazde jak se nadechneme mame moznost dostat se na onu 1 uroven vyspelosti.

15. 03. 2010 / 07.52 / misi

Pěkné počteníčko, ikdyž jsem myslel, že nikdy nezačnu číst knihy... začal jsem, vše totiž není zfilmováno :D

14. 03. 2010 / 21.59 / KRSone

Do: Vesmírní bratři z planety severka je pravdou pravdoucí, že jsem literaturu viděl z jiných listů.. :-D

14. 03. 2010 / 16.23 / baara

jojo ...to všechno už (do)vymysleli v Červeném trpaslíkovi... :-)

14. 03. 2010 / 16.11 / chachar

a ne jen s nanobotama a vesmirem...onehda jsem cetl ze by v budoucnu meli byt nanoboti v lidskem tele a "opravovat" atd.
zagooglil jsem a zde je zminovany clanek: {odkaz}

14. 03. 2010 / 11.22 / Do

krsone: nojo, když mladí nadějní nemají co nabídnout ? O:-)

14. 03. 2010 / 09.47 / KRSone

Tak mi připadne, že staří fotři si tu udělalai literární kroužek.. :-D

14. 03. 2010 / 09.40 / efa

Tenhle problém s malýma nanobotama zakládajícíma základnu v paralerních vesmírech - to je vděčné pivní téma :)

14. 03. 2010 / 00.44 / Do

závěry pana Kaku mne naplňují optimismem !


přihlásit

© Copyright 2012 YOUNGPRIMITIVE.
All Rights Reserved.