Literatura

08. 05. 2010 / ? / literatura

Poslouchám soundtrack ke sci-fi Moon - téměř s jistotou nejlepšího filmu, který jsem v nedávné době viděl – listuji si střídavě Kafkovým Procesem a Ishigurovým posledním románem Neopouštěj mě (Never Let Me Go) a přemýšlím, jak to vše skloubit dohromady. Jsem totiž přesvědčen, že jak film, tak tyto dvě knihy mají hodně společného.

„Utkvěl zrakem na posledním poschodí domu, sousedícího s lomem. Jako když vyšlehne světlo, rozletěly se tam okenice jednoho okna, jakýsi člověk, slabý a tenký v té dálce a výšce, vyklonil se prudce daleko ven a ještě rozpřáhl ruce do dálky. Kdo to je? Přítel? Dobrý člověk? Někdo, kdo pociťuje účast? Někdo, kdo chce pomoci? Je sám jediný? Jsou to všichni? Je ještě nějaká pomoc? Jsou námitky, na něž se zapomnělo? Jistěže jsou. Logika je sice neotřesná, ale člověku, který chce žít, neodolá. Kde je soudce, jehož nikdy nespatřil? Kde je vysoký soud, k němuž se nikdy nedostal? Zvedl ruce a roztáhl všechny prsty.“ Toto jsou poslední okamžiky v životě Josefa K., těsně před tím, než jej dva páni v cylinrech popraví za zločin, jehož povahu nezná, a přestože ví zcela jistě, že nikdy nic zlého nespáchal.

Hrdinou Ishigurova románu je pečovatelka Kathy H., které bylo po idylickém dětství stráveném v internátní škole sděleno, že ona i ostatní spolužáci jsou lidskými klony, jejichž jediným úkolem je posloužit v dospělosti jako dárci orgánů. Role Kathy H. je komplikovanější v tom, že se stará o ostatní dárce, kteří obvykle umírají („they complete“) po třetí operaci. Jednou se doslechne, že je možné něco jako odklad, a jde o něj spolu se svým přítelem žádat své bývalé vychovatelky. Ty ale zrovna nemají moc čas a pouze oběma stačí říct, že odklad možný není.

Franz Kafka i Kazuo Ishiguro k sobě mají velmi blízko a jejich díla jsou si v mnoha ohledech podobná. Ishiguro ale Kafku nekopíruje, ale velmi citlivě uplatňuje jeho témata, rozvíjí je a přetváří do moderní podoby. Účinek na čtenáře je nicméně stejný.

Sci-fi film Moon je nesmírně povedený nejenom hudbou Clinta Mansella (závěr filmu je celkovým prožitkem srovnatelný se závěrem Lynchovy Lost Highway...“Dick Laurent is dead“... a Trent Reznor... a David Bowie), ale taky tím, že je v něm překvapivě hodně motivů, které jsou charakteristické pro Proces a Neopouštěj mě:

Křehkost života a jeho krátkost, nevyhnutelnost smrti, zbytečnost a nadbytečnost existence, strojená lidskost těch okolo, podivný smysl pro zodpovědnost navzdory děsivým okolnostem, rezignovanost - to vše provázeno projevy zbytkové (ale houževnaté) odhodlanosti.

...film se k tomu všemu odehrává na Měsíci a je tam jeden úžasný robot!



Komentáře

Kontrolní kód: kontrolní kód
04. 06. 2010 / 03.23 / jiri

"..literatura má být radost, a ne povinná četba...nemyslím, že existují univerzální díla, která promlouvají ke každému.."

P. Vlk
..:)..spis nez "okridleny citat" by to mela byt primo mantra vsech cestinarek nebo cestinaru nebo vubec ucitelstva zabyvajiciho se literaturou!!!:)..

12. 05. 2010 / 12.22 / [ K! ]

No já jen kdyby náhodou °;-)

12. 05. 2010 / 11.37 / Do

no, už asi ne. Měl jsem všechny, ještě něco s nějakým orlem a jezdcem na koni na přebalu, nějaký východoruský hrdinský epos, ale už nevím co to bylo ... a bojím se, že to je v neznámu. možná u rodičů....

12. 05. 2010 / 09.44 / [ K! ]

Do - a to máš doma? To vypadá na první vydání, já co mám/jsem měl tak to byly takový ty typograficky střízlivý, že na obalu byl jen černobílej od Buriana, název a autor...

11. 05. 2010 / 15.52 / Do

a ještě ty s těma proužkama, jak tam vyšli Lovci Mamutů, Osada Havranů apod.

11. 05. 2010 / 15.38 / pitris

ať si kdo chce co chce říká, nejlepší knihy jsou v edici KOD a sešity KARAVANA :)

11. 05. 2010 / 08.47 / wolf

:) naše společná posezení u piva jsou myslím velmi symbiotická, díky nim jsem obohatil svou knihovnu o knihy o vesmíru, fyzice, antropologii, finanční historii, hospodářských krizích a taky pilně čtu The Economist, abych ti mohl klást záludné otázky:)...zrovna netrpělivě čekám na knihu The Beautiful Basics of Science a pak zadiktuju zase já:)

10. 05. 2010 / 23.43 / Do

taky chválím, s wolfem když sedím na pivě, tak už se ani na knížky rači neptám, bo nic nečtu a nemám k tomu co říct, to rači zabředneme do ekonomie a politiky, tam mu občas můžu zadiktovat :)
díky wolfe za osvobozující rozsudek nad povinnou četbou. jdu se vrhnout na tu lejzrovku.

10. 05. 2010 / 22.50 / wolf

ten Ishiguro by se ti myslím mohl líbit (kromě Neopouštěj mě určitě stojí za to Soumrak dne)...jinak pro změnu žasnu nad tvojí vnímavostí, přehledem a taky nad tím, jakým způsobem a jak upřímně knihy a filmy prožíváš a dokážeš se k nim vyjádřit!...těším se na další komentáře:)

10. 05. 2010 / 20.20 / bodiedutch

Kafka je jeden z mych nejoblibenejsich autoru. Proces se mi cetl {z romanu} nejlepe. Po prvnim precteni jsem ho zahy precetla i podruhe a pak jsem se k nemu vratila za par mesicu. Cetla jsem ho celkem sedmkrat. Od posledniho precteni uplynuly zhruba dva roky a v dohledne dobe se k nemu hodlam vratit. Joyceho Odyssea bych zase ja osobne za nudu nemohal povazovat nikdy. Je to dilo natolik slozite a presymbolovane, ze clovek snad nikdy nemuze prestat objevovat nove a nove podtexty a postupne chapat souvislosti. Vzhledem k delce a hutnosti jsem ho precetla ,napodruhe', nema cenu se s tim lopotit, kdyz je hutnosti fakt hodne. Nechat chvilku ulezet, premyslet o tom, co bylo napsano a treba za pul roku si to vychutnat a uzit.
Moon se mi taky desne libil {a skutecne nejen proto, ze ho reziroval syn Davida Bowieho}, se soundtrackem souhlasim, Clinta uz mam oblibeneho i z drivejska.
Isighuru {snad sklonuji dobre} neznam, ale urcite se pokusim poznat.
Fakt chavlim tadyhlenctu literarni rubriku, moc se mi libi. Moc moc moc.

09. 05. 2010 / 21.59 / wolf

:)...doslovy jsou určitě užitečné, poskytnout kontext, informace o autorovi, odkazy na další tvorbu atd...interpretace díla mohou být docela zavádějící a jednostranné, eventuálně nepotřebné...zrovna u Kafky je pohledů hromada: Kafka náboženský, existencialistický, psychoanalytický, mystický, moderní, Kunderův , symbolický, alegorický atd...mluvit se o tom moc nedá...literární vědec A.Stich se v jedné studii usmíval nad tradičním školním "co tím chtěl básník říct?"...kdyby tím chtěl básník něco říct, tak by to řekl a nenapsal by báseň...Kafka nevypráví žádné příběhy a stačí si přečíst libovolných pár stránek, aby bylo člověku jasno o co jde, a pokud cítí alespoň částečnou spřízněnost, číst dál, případně kouknout na nějaké studie, recenze atd...v opačném případě se nemá smysl nějak lopotit , a to jenom proto, že je to tak slavný autor, a raději zkusit něco jiného...spisovatelů je až až:)...přišlo mi docela pokrytecké a nucené, když nám ve škole říkala jedna paní učitelka, že až napotřetí objevila, jaké je Vančurova Markéta Lazarová skvělé dílo...občas je dobré raději na rovinu přiznat, že např. Joyceův Odysseus je docela nuda a klidně být za pitomce:)...literatura má být radost, a ne povinná četba...nemyslím, že existují univerzální díla, která promlouvají ke každému...

09. 05. 2010 / 14.15 / hippie

S Procesem jsem se trapil cca pul roku. Cetlo se to fakt blbe a kdyz jsem to docetl, tak jsem si rekl..hmm o cem to vlastne bylo?? Potom jsem si ale precetl doslov a rekl jsem si Ty vole, tak to bylo fakt dobry:))


© Copyright 2012–2024 youngprimitive.
All Rights Reserved.
DámskéPánskéDětské