Aktuálně

09. 09. 2011 / 09.00 / Filip Urban / aktuálně

Dnes bych tu s vámi rád probral celkem nosné téma a to je svoboda v práci. Tipnul bych si, že řada lidí, co to tu čte, už řeší existenční věci jako třeba co dělat, kde dělat, jak to udělat, aby to co děláme mělo smysl, bavilo nás a bylo patřičně ohodnocené. Vzhledem k tomu, že většinu života člověk stráví v práci, je to klíčová věc pro nás pro všechny.

Za sebe musím říct, že jsem vděčný a šťastný za to, jak to mám. Podařilo se mi zkloubit tři základní věci: 1. dělám co mě celý život baví, 2. využívám jakési míry talentu 3. dokážu zpeněžit co mě baví a pro co mám talent. S tím souvisí celá řada příjemných věcí a asi i celkový optimistický pohled na svět. Protože v momentě, kdy děláte co vás baví a máte z toho peníze, tak to je ten stav IDEAL.

Ale nebylo tomu tak dlouho. Zažil sem si klasickej model from 9 to 5. Kvůli tomu sem se rozhodl jít studovat, protože sem věděl, že to takhle dlouho dělat nemůžu. Dodělal sem si vzdělání, nabral zkušenosti a získal si vlastní klientelu, která se na mě obrací.

Neříkám, že chodit do práce musí být vždy zlo. Zvlášť, když máte osvícené šéfy a děláte ve firmě, která prosazuje metodu svobody v práci. Na těchto principech fungují společnosti jako legendární výrobce motocyklů Harley-Davidson, nábytkářský gigant IKEA, kultovní outdoorová Patagonia, designová jednička IDEO nebo vynálezce Goretexu W.L.Gore.

Už i u nás vznikají společnosti, kde to mají celé nastavené "trochu jinak". A mě teď zajímá váš názor. Může tenhle model fungovat? Samozřejmě asi může, ale asi v dost specifických oborech. Ta reportáž výše uvedená je trošičku stylizovaná pohoda, která si myslím není uplně real (už jen proto, že surfovat na lesklé obrazovce venku je pruda :). Stejně tak jako pracovat a mít vedle sebe roční dítě, které lítá po kanclu a vy musíte být neustále ve stresu co kde shodí, rozbije. To asi na pracovní morálce taky nepřidá, ale obecně je mi tenhle přístup k zaměstnancům sympatický.

Je tu určitě celá řada lidí, kteří mají nějakou zkušenost se zaměstnáváním lidi (že DO :) Poďme se o tom pobavit. Přecijen je práce pro člověka asi jeho hlavní náplní a tak by bylo fajn, aby si o tom každý trošku popřemýšlel a možná přehodnotil to co dělá, jak dělá, proč to dělá a co z toho má.

Určitě doporučuju stránky Peoplecommu a taky přednášky Tomáše Hajzlera. Je to trošku idealista a v něčem asi velký snílek, ale smysl my to dává a svět by byl určitě lepší, kdyby se povedlo v širší míře zrealizovat jeho vize :)

Vřele taky doporučuju debaty Máry a Hajzlera nad těmito tématy viz Snídaně s...



Kontrolní kód: 814
19. 09. 2011 / 09.31 / efa

DO: 3 týdny voe? to dojedeš a z podniku nezbudou ani obvodové zdi ne? :)))

18. 09. 2011 / 22.28 / Do

děcka, mě se to ani nechce číst, když vjíždím do 3. týdne dovolené ... sluníčko, moře, šťastné dítě, šťastná žena, wifi v beergarden, druhá pint of amstel ... děte s tou pracou dořitě !

14. 09. 2011 / 18.02 / [ K! ]

14. 09. 2011 / 09:43 / Radka - Brno je zlata lod °;-)

14. 09. 2011 / 09.43 / Radka

K! - nejak me to tam nebavilo :) a vlastne ani Praha me nebavila ... nejsem na velky mesta ani na velky pozice :-D

13. 09. 2011 / 23.01 / chechet

ad Ikea: som kedysi na ich strankach natrafil na taky test, ze ci sa im ako zamastenec hodim do kramu. tak samo som to trochu odflakol a nehodim sa. skoda, bo ja by som chcel byt riaditelom obchodaku. :)

13. 09. 2011 / 19.42 / [ K! ]

Radka - ad kolektiv - no bať, lidi jsou základ. A Ty jsi nechtěla bejt ředitelka? °;-)

13. 09. 2011 / 19.05 / Radka

Efo - na tohle Ikea byla dobra. Kazdy pul rok pohovor s vedoucim o tom, jak je zamestnanec spokojenej, kam to chce dosahnout, co zlepsit (z obou stran), jestli kdy a kolik mu prida ... jo tohle tam bylo fer. Ale ja jsem mela abnormalne skvelou vedouci, taky byly oddeleni, kde to zas tak nefungovalo. Vsechno to je o lidech.
Vyborny na Ikea bylo, ze kdyz clovek chtel, tak se vypracoval. Kdybych rekla, ze chci byt za par let reditelkou obchodaku, tak oni by s tim pracovali. A kdyz zjisti, ze ten clovek neni uplnej trotl a ma kam rust, tak z nej udelaji tzv. potenciála. Takovej clovek pak v ramci prace mel ruzny kurzy a vzdelavani. Treba ta moje vedouci se dostala behem 10-15 let z doplnovacky skladovych zasob na pozici zastupce reditele obchodaku a urcite pujde jeste vys.
A k ty kreativite ... byl tam problem v tom, ze oni casto zjistili, ze kdyz si tam ten navrhar vymyslel neco svyho, nakonec se to prodavalo lip nez ten jejich koncept. Proste Svedove nemuzou znat nasi povahu a jak zijeme.
Ale v celkovym hledisku byl ten pristup k zamestnanci proste dobrej.

13. 09. 2011 / 08.47 / chechet

ivan: Kamprad asi velmi dobre vie co to je ruska lahkovaznost a nic neponechava nahode :)

same pekne veci tu, ale sustruznikovi, alebo monterovi z automobilky su asi uplne ukradnute. najviac suhlasim s tym, ze porady su zlo a strata casu.

12. 09. 2011 / 15.37 / ivan

No jak jsemviděl nějaký dokumentarní film o tom,jak ikea otevírala svůj myslím že 4 obchodák v moskvě a na všechno si přijel osobně dohlédnout sa velký Kamprad, nebo jak se jmenuje, tak s tou svobodou práce bych to tam moc neviděl, všechno si musel pohlídat sám, nejvyšší management kolem něho skákal a ani nepípl, co neschválil on, taknebylo

12. 09. 2011 / 11.59 / efa

Radka: tak to zase chápu Ikeu, že tenhle kolos má přesně naplánované jak kde co bude s čím vypadat. To bych jim nezazlíval a nečekal bych na place nějakou kreativitu od zaměstnanců. Ale spíš by mě zajímalo jak tam funguje ten vztah - šéf - zaměstnanec.

12. 09. 2011 / 11.57 / Radka

s tou Ikeou bych polemizovala ... rok jsem tam pracovala a svoboda prace?!? v cizine ano, ale tady ne! par manageru sice melo home office, ale na to ze ma ikea tisice zamestnancu mi 10 manageru na home officu nepripada jako svoboda prace. Co se tyka samotne prace, v nasem "kreativnim oddeleni" nam prisly podklady ze Svedska a nas jediny ukol byl napasovat to na plac (a podklady byly propracovane do detailu - dekor podlahy, barva sten, doporucene doplnky, striktni seznam nabytku). Takze kreativita jako blazen. Asi nejvic kreativni jsem tam byla, kdyz jsem dekorovala 10 vanocnich stromecku :-D tam jsem si mohla dokonce i vybrat barevnost.

12. 09. 2011 / 09.23 / [ K! ]

6ka snídaně super a Velkého vlka jsem si již z KJM zapůjčil, uvidíme

12. 09. 2011 / 09.21 / [ K! ]

ivan - to se pak může rovnat 100% home-office, ale když jsou výsledky, tím líp, ušetří se za kancly a cojávímještě

11. 09. 2011 / 16.46 / ivan

Jednoduché pravidlo reálného kapitalismu které bych razil "pracuj si jak chceš, třeba hodinu denně, nebo s děckem na krku, ale pokud nebudeš mít výsledky aplnit zadané ůkoly tak letíš"

11. 09. 2011 / 15.13 / lucky_man

V naší skupině firem funguje cca 50 obchodních zástupců, pracující více (na centrále) či méně ( v krajských či okresních městech) v režimu 8-17, někdy i pod takovým autoritářským vedením, že bych to já asi nevydržel. Bez svobody časotvorby, naopak vyžadující přesčasy, žádosti o dovolené se podávají měsíc dopředu, pod neustálou kontrolou, co dělají na PC apod. (Ikdyž pozor, někteří jedinci prostě takový systém potřebují, nějaký "sebekontrolní" pud u nich neexistuje a podle toho vypadá i jejich morálka.)
Z těch 50 kolegů jsem sledem událostí, krizí a přirozeným vývojem jako jediný dostal regulérní home-office. Asi i proto, že prakticky od začátku dělám tak, aby šéf se mnou byl spokojený a důvěřujeme si natolik, že respektuje volnočasové aktivity v pracovní době (a ani se na ně nevyptává). Takže je jedno kolik jsem v pracovní době prosurfoval na youngprimitive, zda jsem si dojel někde na nákup nebo zda oběd s kamarádkou trval 40 minut či hodinu a půl. Na druhou stranu, když není po večerech co na práci (nebo něco hoří), řeším firemní věci třeba i v 8 večer. Funguje nám to a doufám, že ještě dloouho bude.

Jo a navíc mě je práce koníčkem. (Ne vždy samozřejmě, ale z velké většiny). A vůbec nezávidím mým vrstevníkům, kteří tu práci opravdu mají jen jako časovou výplň k tomu, aby se dožili víkendu apod. ..a že jich není málo.

11. 09. 2011 / 14.55 / Safirus

Hesla z obsahu Restartu jsou mi sympatická, navíc už jsem na tu knihu kdesi narazil, takže rozhodně přečtu. Díky za tip!

10. 09. 2011 / 20.48 / efa

{odkaz}

10. 09. 2011 / 20.48 / efa

Cac: vyšla už i u nás pod názvem RESTART. Dostal sem k narozkám a fakt super. Zrovna ji louskám

10. 09. 2011 / 20.12 / cac

cerstve na vlastni noze, prace co me max naplnuje, a mooc si to uzivam, a holt kdyz to jednou prejde, tak to prejde. Kdyz jsme u doporucovani literatury, nenechte si ujit knizku ReWork od typku co stoji za basecamphq.com {odkaz} zasadne mi prehazela pohled na svet prace

10. 09. 2011 / 11.12 / yanichka

Taky pracuju v malý soukromý firmě, která funguje částečně na tomhle konceptu a je to fajn!

10. 09. 2011 / 09.47 / [ K! ]

heb - tož oběsit snad ne... v takové hraniční situaci bych se spíš nasral, prodal všecko a jel někam dělat dobrovolníka

09. 09. 2011 / 23.35 / Vašucek

Skvělé téma! O svobodu v práci se zajímám už delší dobu a Hajzlera sleduju od prvopočátku :) .. inspirovalo mě to natolik, že jsem se tomu dost věnoval i ve škole a chystám se na to tento rok napsat bakalářku - což bude trochu kontroverzní téma, vzhledem k tomu, že je škola dost "management friendly", ale na tu obhajobu se těším už teď. Jak jinak taky, když budu psát o něčem co mě neskutečně baví (zatím alespoň číct a studovat). Těším se taky až se zapojí DO a hodí svůj pohled na věc, protože si pamatuju, že jsme o takových věcech už bavili a jak píšeš Efo, tak má asi jako jeden z mála co hodit do placu z roho realného světa zaměstnavatele.

Mě třeba přišla trochu sci-fi představě, že by se to mělo paušalizovat a dát použít na všechny odvětní (třeba ve výrobní firmě jsem si to absolutně nedokázal představit). Nicméně i tento názor mi vyvrátil skvělý překlad Mavericka, "Podivín" {odkaz}, který určitě doporučuji přečíst!

Jinak jsou mi všechny ty argumenty o důvěře, zodpovědnosti a tom, že každý má svůj vlastní styl práce blízké a pevně doufám, že budu v budoucnu pracovat někde, kde nebudu muset nosist povinně kravatu, chodit na 9 a budou se mnou jednat jako s myslícím člověkem, který má vlastní názor a ne jako se strojem. A je naprostá pravda, že Vám v dešní době stále spousta lidí řekně, že musí pracovat, aby mohli žít. Mě to přijde hrozná představa a upřímně závidím takovým jako Ty Efo, kteří se živí tím co je baví. Ale tak asi dost veškerého lamentování .. moc jsem toho ještě neodžil a ten reálný svět si možná až moc idealizuju :))

09. 09. 2011 / 20.59 / Ukee

Toto je obecně hodně ošidné téma. Sám jsem si vyzkoušel jak volnou nohu, tak (v současné době) firmu jako takovou. Snažím se na to vždycky dívat z té druhé strany, protože mám zkušenost i se zaměstnáváním lidí. Svoboda v práci je pěkná věc, ale nesmí mít vliv na výsledky firmy jako celku, což se bohužel mnohdy stává - na obou stranách se ta svoboda vykládá jinak.

Po nějaké době jsme se přesunuli do fáze spolupráce s freelancery a musím říct, že trvalo 2 roky, než se ta skupina spolupracovníků ustálila. Teď už je to o vzájemném respektu, je to fajn a myslím, že jsme všichni spokojeni, ale stálo nás to hodně nervů a na některé exoty vzpomínám dodnes ... bohužel.

Fandím všem, kteří se rozhodnou pracovat na cestách, být někde v zahraničí (viz poslední články od Roberta na téma digitálních nomádů), ale podle mých zkušeností to často naráží na problém elementární zodpovědnosti těch lidí. Už ze zásady bych například nepracoval s člověkem, o kterém nevím, kde bude za 14 dní a zda vůbec bude schopen reagovat (v našem oboru).

Myslím si, že hodně lidí si vůbec neuvědomuje, že "volnonožství" je o obrovské osobní kázni, která je v případě 9-17 poloviční.

Vím, že můj názor na toto téma není zrovna populární :).

P.S.: Abych vysvětlil začátek příspěvku - s přítelkyní máme malé studio, děláme, co nás baví, přispíváme na živobytí pár lidem v okolí a jsme spokojeni ... a naše pracovní doba není 9-17, ale 10-20 :). Nicméně nám to vyhovuje, dovedeme si představit to dítě v kanclu, postupně hledáme dům, kde budeme mít jak bydlení, tak firmu. Spousta lidí říká, že to není dobrý nápad, že budeme vlastně v práci pořád, ale nám to neva, protože to už tak máme teď ... a tím, že spolu pracujeme jsme v kontaktu 24 hodin denně ... už 8 let :).

09. 09. 2011 / 17.21 / efa

Myslím si, že spousta lidí to má bohužel tak, že práci berou jako "nutné zlo" které jim brání bavit se po zbytek života. Ponechme stranou osobní radost z dobře odvedeného loga nebo webu, případně zlidštění Číny :) Bavíme se především o svém čase, o svém životě o své vlastní spokojenosti a pocitu realizace. Samo chápu, že tu má každý nastavenou v jiném levelu, ale když už to tak je, že nejproduktivnější věk strávíme prací, měla by ta práce dávat smysl a ideálně nás naplňovat a nefungovat v módu těšení se na pátek. To mi připomíná že je pátek. THX GOD! :)))

09. 09. 2011 / 15.45 / Safirus

Model 9-5 (v mém případě teda spíš 7.30 - 17.00) jsem si vyzkoušel nějaký čas a brzy jsem pochopil, že tudy cesta nevede. Byl jsem sice rád, že mám práci, ale vykonávat poslušně příkazy bez zásadnější možnosti ovlivnit a směrovat to, na čem a pro koho pracuji, mě do velké míry frustrovalo. Navíc produktivita v tomhle stavu byla tak kolem 20 %. Chodit večer spát absolutně vyčerpaný, ráno vstávat nevyspaný a v práci klimbat, brrrr... začarovaný kruh kopru. Před těmi šesti lety to bylo více impulzů zároveň, co mě přimělo se pustit na samostatnou dráhu freelancera. Ten rozjezd byl pozvolný, trval dlouho a pořád mám pocit, že vlastně ještě trvá...

V čem se shodnu s efou, je pocit, že dělám práci co mě baví. Bonusem je, že se i uživím. Navíc s tím, že si organizuju a rozhoduju o svém čase bez toho, aby mi někdo stál za zády a diktoval co a jak mám a nemám. Větší míra zodpovědnosti není na obtíž, spíš mě motivuje k práci. Nic není dokonalé a černobílé, proto jsou i věci, které ve své práci trochu postrádám - tj. např. týmová spolupráce a osobní kontakt při práci.

Co chci říct, že každý to má asi trochu jinak. Někomu vyhovuje pevný řád a jasné vedení, jakási jistota. Někdo zase nerad stereotyp a raději vyhledává výzvy, je třeba trochu samorost. Co je pro mě nejcenější, že můžu prohlásit, že jsem se svou prací spokojený, naplňuje mě a jsem za ni vděčný.

09. 09. 2011 / 15.29 / heb

to je samože zajímavé téma. k tomu asi to k čemu postupně přicházím já - jde o to, jak si definuješ svoje terminánlní hodnoty (blbé jméno celkem, ale ono se to takto jmenuje).

když je pro tebe důležitá volnost, tak tě naplňuje to, že nemusíš někde dřepět od 9 do 5. co když ale tvoje základní hodnota je přispět k nějak k hlubší změně něčeho kolem tebe (s tím, že samozřejmě jako správný nihilista chápu, že nakonec je to stejně všecko na houby, ale budu se v životě aspoň tvářit, že mi to nedochází) ? pak je ti jedno, jestli děláš od kdy do kdy, jde ti o to, aby ti to celé dávalo nějaký smysl (takže třeba nebudeš dělat web pro místní řeznictví - ne že by to smysl nedávalo - každá poctivá práce mění svět - ale asi si rozumíme, že....). nebo zas jiná situace je, když prostě chceš mít pokoj, protože ti to prostě všechno přijde stejně marné. taky legitimní postoj, takže budeš nějak zevlit a šudlat si svoje (nebo nic).

prostě když to shrnu tak dělat práci, ve která máš svobodu a nemusíš vstávat v 8 je super, ale třeba já bych asi brzo řešil jestli prostě moje životní dílo spočívající ve vytvoření 132135 webových stránek stálo za to (to se třeba netýká tebe, protože ty se snažíš o určité přesahy, že).

no v nejhorším se možeš vždycky oběsit a je.

09. 09. 2011 / 11.44 / efa

Myslím, že sem to tu už před časem pastoval. Z loňského webexpa fajn přednáška právě od Hajzlera. Jestli máte čas, mrkněte se {odkaz}

09. 09. 2011 / 10.57 / Petr

Sice to není úplně k tématu syndrom vyhoření, každopádně určitě doporučuji k přečtení tuto knížku: {odkaz} .

09. 09. 2011 / 10.40 / WJP

Já jsem asi v bodě vyhoření (33 let, 8 let v bankovním prostředí), dosáhl jsem toho, čeho jsem dříve chtěl, finanční motivace funguje již pouze omezeně, stejně jako motivace žebříčku plničů plánu či jiných "soutěží". Byť jsem si vybuoval jistou autonomii, "jak to dělat", zvláště v bance jste svázáni min. metodicky...raiconálně si říkám kousni se a zaber, ale hlava už jaksi nechce...sbírám odvahu k bodu zlomu (přestup do jiného dresu nic neřeší)

09. 09. 2011 / 10.15 / [ K! ]

Efo, tak soustředěně pracovat a tvořit to teda nejde, ovšem možné řešení ukazuje pátý obrázek {odkaz} °;-)

09. 09. 2011 / 09.10 / efa

K! nevím, jakou máš zkušenost s hlídáním ročního dítěte. Mě stačí návštěva u některého z mých kamarádů a vidím co je to za level uhlídat to dítě tak aby si neublížilo. Představa, že u toho mám soustředěně pracovat a tvořit je nesmysl.

09. 09. 2011 / 09.06 / [ K! ]

Pěkný datum a čas °;-)

Ale „pracovat a mít vedle sebe roční dítě, které lítá po kanclu a vy musíte být neustále ve stresu co kde shodí, rozbije“ si myslím, že až tak není - když víš, že tam to dítě bude, tak to všechno zavřeš do skříňky/šuplíku, ne?


přihlásit

© Copyright 2012 YOUNGPRIMITIVE.
All Rights Reserved.