Aktuálně

13. 09. 2005 / Filip Urban / aktuálně

Před chvilkou sem se vrátil z Kroměříže z Hugem. Naše známá nám tam domluvila luxusní prohlídku v angličtině všemi kouty Zámku. Dostal sem se do míst, které sem nikdy předtím neviděl a co teprve pak Hugo. Byl z toho uplně na větvi. Fotil jak největší japonskej turista a jediné na co se zmohl bylo: Incerdible, Amazing, Fantastic, Oh my GOD! Když týpek rozsvítil světla v prázdném sněmovním sále světla, Hugovi spadla čelist a nebyl schopný nic říct :) Super to bylo. Ukázali jsme mu knihovnu, obrazárnu s Tizianem a vyšlapali si na věž s úžasným rozhledem do okolí. Protáhl sem ho Podzámkou i Květnou a teď mi tu spí vyčerpanej na rozkládacím lehátku a já můžu chvilku pracovat.

Co mě dnes maximálně vytočilo byla návštěva naší sousedky bydlící pod náma. Stará důchodkyně. Už podle xychtu nepříjemná až za roh. A pěkně spustila: "Co tak dupete! To se tam honíte nebo co děláte, to nemůžete chodit potichu?" a vše názorně demonstrovala. Já sem na tenhle typ lidí obvzlášť alergický, takže sem na ni hned vyjel co nás otravuje, a že si bude na dupání muset zvyknout (chodíme uplně normálně bez papučí a to se od kompu zvednu jen někdy).

Ona se tvrdě bránila (patrně je zvyklá z jiných hádek). Že ona je stará, že má špatnej žaludek a že my svítíme do 1 hodiny a to by ji zajímalo co tu jako tak dlouho děláme. No na posrání. Musel sem se fakt krotit abych ji neposlal do řiti. Fakt nemám pro tyhle prudy starý pochopení. Bude to tu s ní ještě peklo...Uff ta mě rozčílila.


Aktuálně

12. 09. 2005 / Filip Urban / aktuálně

3 týdny mě v Brazilii nás hostil Fred. A musím říct, že opravdu luxusně. Jak říkal: "My house is your house!". Dnes asi za hodinku jedu vyzvednout jeho bratra na nádraží do Otrokovic. Hugo - Fredův mladší bratr žije v Londýně a chtěl se podívat do ČR.

Minulý týden se o něj v Praze hezky postaral Smiley a od pondělí do středy Hugovi vymýšlím program já. Bude s náma sdílet byt 1+1, takže pěkně do spacáku, ne jako my v Brazilii s vlastním pokojem, popřípadě v hotelu. Nevím teda, co bych měl Brazilcovi ukazovat ve Zlíně, ale zkusím něco vymyslet. Zítra ho asi vezmu do Kroměříže a ve středu ho posadím opět na vlak s přímým směrem - Praha. Ve čtvrtek se totiž vrací do Londýna.

Je vždycky lepší, když jedete někam do neznáma, mít někoho, kdo vám ukáže co stojí za to, jak se vyhnout nákupu matonky za 60 a jak vidět ty nejzajímavější věci v omezeném čase. Bez Freda bychom byli v Brazilii uplně mimo, takže se budu snažit Hugovi ukázat vše podstatné.

Jediné co mě trošku stresuje je prázdná peněženka a úkoly čekající v nedohlédnutelné frontě na mém stole...


Aktuálně

11. 09. 2005 / Filip Urban / aktuálně

No to byl panečku zase víkend uff! V sobotu sem vzal flašku Kašásy pod paži (brazislká pálenka z cukrové třtiny) a vyrazil k Emovi na menší oslavičku mého šťastného návratu. Připojil se ještě Zoom a na chvíli i Helm. Bylo to....divoké! Lahev padla v krátké chvilce a vymýšlelo se co dál.

Vydali sme se do města a šli za hlasitou hudbou, která vycházela z Podzámecké zahrady. Firma NWT si tam vcelku monstrózně slavila. Uzavřená akce pro odběratele a důležité lidi. Notně posíleni alkoholem sme vyrazili přes plot omrknout jak sa nám tu 60 let po válce proháňajů businessmani po podzámce :) Během chvilky nám byla v patách ochranka, ikdyž sme se snažili je zmást. Bytost něco mezi ženskou a chlapem nás vyzvala okamžite opustit oslavu, takže ani o chlebíček sme nezavadili, zato sme odešli se ctí a zdvyženou bradou prostředkem právě probíhající oslavy (krajině trapné a vyžehlené na můj vkus).

Party pokračovala na piánu, kde hráli k poslechu Gyd s Helmem a ještě nějací dj´s. Sorry ale jméno sem nepostřehl. Bylo to fajné. Až moc. Když sem pak viděl náš lístek, podlomily se mi kolena. Slušná sumička borci! Nafotil sem autentické fotečky k novém designu a pokračovali sme do města, zkusit se opět podívat do Podzámky.

Po dlouhé době sme se dostaly do křížku s městskou policii. Skončilo to pokutou pro Zooma. Ten odevzdaně zašel s příslušníkem do bankomatu a pokračovalo se v jízdě až do finálního nonstopu, kde sem si uvědomil že dost bylo kalení a hurá do postele.

Byla to fakt jízda a bylo skvělé zase zapařit s lidma, které mám rád. Bavil sem se královsky. Něco málo z včerejšího kalníčku tady.


Cestujeme

09. 09. 2005 / Filip Urban / cestujeme

V rekordním čase se mi podařilo získat skeny fotek (THX to Paja) a tak nahazuju obrázky z daleké a krásné Brazilie. Tady najdete barevné záběry a tady mé černobílé pohlednice. Musím taky říct, že celou řadu fotek nafotila i Tina. Jako takový malý hudební dárek sem si dovolil nahrát na YP ftp, muzičku, kterou sem si odtamtud dovezl. VA - Eletrofunksambagroove (por Luciano Huck) 2005.

Udělejte si pohodu a mrkněte na fotky, poslechněte tuhle kompilaci a třeba vás Brazilie nadchne stejně jako mě. Budu rád, za každý komentář k fotce. Enjoy.


Cestujeme

06. 09. 2005 / Filip Urban / cestujeme

Ok tak jeste jeden, protoze vcerejsi vecer s Fredem a s Tinou byl opravdu plodny. Tak plodny, ze me neskutecne tresti hlava a mam tu takovy zvlastni druh opice. Asi to bude tim horkem nebo nevim. Nicmene vcera to bylo fakt super.

Vyrazili sme (autem jak jinak) do luxusni pizzerie. Slusne sem se prejedl a pak sme pokracovali v alkoholove snure. Vytahli sme Freda PESKY! po jeho ctvrti. Nikdy predtim nic podobneho neudelal. Nasli sme paradni knajpu. Humus, plastovy zidlicky, zamastenej vetrak, skareda cisnice, par stamgastu a televize. Neco jako kdyz zavitate do nejake vesnicke knajpy, jen v brazilske verzi.

Probrali sme spousty veci a sli fakt do hloubky. Casto to byl boj protoze nase slovni zasoba nestacila na veci, ktere sme chteli vyjadrit, ale rekli sme si vse co sme chteli a to je proste parada. Nevim jak to tu vyjadrit ale urcite mi rozumite.

Proste lapite v osumtele knajpe nekde v Brazilii s chlapikem, kterej cesky umi jen "jeste jedno" a kecate o smyslu zivota, o hodnotovem zebricku, o stari, o rodine, zkratka o vsem, o cem chcete mluvit a je vam fajn, tak fajn, ze se zborite a potacite se prazdnou ulici a zpivate na plny koule slovenskou hymnu, protoze ta ceska nema takovy grady a Brazilec zpiva s vama a....jsem stastny ze sem tady mohl byt a stravit tu 3 uzasne tydny. Jdu si dat sprchu, nebo pojdu. Log off


Cestujeme

05. 09. 2005 / Filip Urban / cestujeme

Ola pravdepodobne naposled z latinske ameriky. Nas trip se chyly ke konci. Dnes mame posledni den v Goiani. Zitra rano vyrazime autem smer Brazilia, tam prespime v hotelu a rano ve stredu letime z Brazilie do Sao Paula. Tam pockame par hodin na letadlo do Madridu a musime nejak pretrpet 12 hodin v nemenne poloze. Z Madridu potom do Vidne, a zbytek cesty autem do Kromerize.

Vcera tj. v nedeli nas Fred vzal s celou rodinku do HOT PARKU asi 180 km od Goiani. Luxus misto na relaxaci. Je to takova nahorni plosina, kde vyvera horka voda. Brazilci si tam udelali aquapark s atrakcema a travi tam vikendy. Moc vymazlene misto. Voda je fakt tepla, az horka. Vsechno ve vode. Nejvic me dostalo posezeni a bar. lezite na zidlicce u baru v horke vode a pocucavate kokos, cucite na bednu nebo kecate s lidma. Kdyz vas to prestane bavit, nasednete na nafukovaci kruh a nechate se proudem unaset krajinou. Samo tu jsou i adrenalinovejsi kousky a ja je zkusil vsechny.

Jizda na kruhu dlouhym a tmavym tunelem. Nevidite absolutne nic, svistite si to cernou dirou a najednou hup a sup a prask a jste v bazenku. Rval sem jak blbec strachy. To ale jeste nebylo nic proti U-rampe. Hardcore nejvetsi. Atrakce pro dva. Vylezete asi na 15m vysokou plosinu, nasednete do clunu a prakticky volnym padem letite stremhlav dolu po U-rampe, ktera vas zase vyhodi na druhem konci nahoru. Ty prvni 2 sekundy jsou priserne a me se promitl cely zivot pred ocima, ale byla to sranda. Sel sem s Fredem (bo Tinu bych na to nedostal) asi 3x.

Dalsi uzavery o Brazilii si necham az na doma, musim si to trosku srovnat v hlaven protoze je toho moc o cem psat. Taky to chce fotodokumentaci. Zatim sme nabouchali asi 500 fotek a asi 3 kinofilmy. Uvidime co z toho bude, protoze situaci k zachyceni jsou tu tisice, ale neni to tak jednoduche to zachytit. Na fotaky si musime davat bacha, takze spousta situaci nam utece. Taky nemam ty nervy a odvahu namirit objektiv na kazdeho zajimaveho cloveka. No uvidime.

Nic, koncim. Musim zavolat nekam do Sao Paula abych potrvdil nas stredecni odlet. Slunny pozdrav do CR a neprehanejte to s praci takhle pri pondelku. Cao


© Copyright 2012–2020 youngprimitive.
All Rights Reserved.
DámskéPánskéDětské