Tak nějak si nemůžu zvyknout na znovu nastolený pracovní režim. Konkrétně dnes. Znáte takovej ten pocit, kdy se probudíte, jedním oknem zjistíte že je tma jak v řiti a takové to vnitřní uspokojení: "áááh super! ještě aspoň hoďka spánku!" Jenom co to v duchu domyslíte, rozezvoní se budík. Tak tohle se mi přesně dneska stalo. Když sem si četl Gydův sen z minulého týdne nedá mi, abych se s váma nepodělil o ten můj dnešní. Byl sem s kumpánama na nějakých skateboardových závodech. Lidičky, prknaři, pohoda. Jenom mi bylo divný že za gramcema nikdo nestojí a nehraje. Najednou se vedel mě objevil Michal David a položil na kotouč desku Holky z naší školky. A já sem to nevydržel a říkám mu: "Ty magore! co tady děláš?! Tahni do prdele, snad tu nehodláš hrát?" a takový ty řeči od plic že je to normalizační oživená mumie a on to bral naprosto s klidem. Vůbec ho to nerozhodilo a začal skračovat Holky z naší školky a to sem nevydržel a začal do něho dloubat a víte co udělal on? Začal se na mě blbě usmívat a ošahávat mě....Fakt peklo sen. Nechcete se taky ve vzkazníčku podělit o co nejvíc šáhlej sen? Jinak týpek z Amerického blázince se opět ozval. Jak se mu tam daří čtěte TADY