Aktuálně

Byla to láska na první pohled. Můj život opět dostal smysl a nabral nějaký směr. Byl sem opět naplněn touhou pomáhat, starat se o toho druhého, žít s někým, sdílet s ním radosti i starosti života. Všechno vypadalo tak krásně a nadějně. Nikdo a nic nás nemohlo rozdělit. Věděl sem že je to velká zodpovědnost a bral sem to jako výzvu. Byl nervózní při prvním upadlém lístku, nemohl sem usnout při pohledu na tvé žloutnoucí květy. Ráno se probouzel s nadějí, že mě uvítá opět ta krásná Květa jakou sem spatřil ten první březnový pátek! Všechno je pryč a mě zbyly jen oči pro pláč. Nedokázal sem ji zachránit. Pomoct ji postavit se opět na vlastní kořeny, byť sem se snažil sebevíc.

Květo? Odpustíš mi někdy? Prosím tě o to...odpočívej v pokoji. Bylo to krátké ale o to víc inteznivní. Navždy zůstaneš v mém srdci. Buď ti zahradní humus lehký!



Květa * 5.03.2004 + 1.04.2004