Aktuálně

… natož takový primitiv, jako je tady Efa.

Tak aspoň já.
Je mi taky už nějaká ta středa, občansko-společenské-sociálně-emoční odpovědnosti jsem ale nepobral. Nikdy jsem nezpíval hymnu ani při Naganu, nikdy jsem doopravdy neslavil žádný svátek práce. Nikdy jsem veřejně nedával najevo své postoje (jako když jeden NewYorčan s úsměvem a vklidu na Mariuana Millenium March držel cedulku s nápisem GANJA BRAINS), ba dokonce (a za to se opravdu stydím !), když můj oblíbený strýček z útlého dětství z Mostů u Jablunkova trpěl cukrovkou, přijel k nám na návštěvu do rodinné hospody, já se někde zašíval, on si mě zavolal, že mě dlouho neviděl, já se zdráhal, že jako už je to dávno, že už si nemáme co říct apod., on v té době pomalu ale už jistě slepnul a že prý mě chce ještě naposledy vidět, čímž mě neuvěřitelně zasáhl, nejen že mi hrkly slzy, ale málem mě složil obrovský smutek a lítost a okamžitě mi dal vzpomenout na všechny ty krásné promočené dny po děšti, kdy jsme na kolenou lovili hřiby v prorostlých lesech, lukách, kdy jsme se dívali na černobílou televizi na slovenského večerníčka, kdy jako jednoho z mála strejdů z mamčiny strany jsem měl opravdu rád a vždycky jsem se na něho těšil. Ani na pohřeb jsem mu nezašel …

I o tom jsem trochu chtěl napsat, ale hlavně tedy o tom, kde končí to mladické zewláctví, útěk před vším „starým“ odpovědným a kde začíná obyčejná lidská přímost a důstojnost.

Tyto myšlenky (i na strejdu) mně napadly, když zemřel Ladislav Smoljak. Až teď mi dochází, jaká to pro mne byla ztráta. V televizi oslovili při pohřbu jednu ženu, která přišla položit kytici takovéto obecné otázky co a jak a ona odpověděla, že musela přijít, protože ten člověk jí dal tolik radosti v životě, že prostě musela.

Když já vzpomenu někdy na rok 1985-6, kdy díky rodičům a sestře jsem se zaposlouchal do prvních Cimrmanů, kdy jsme jako horkou novinku rozbalovali LP Dobytí Severního pólu, kdy jsem od té doby minimálně co druhou noc !a to nekecám! usínal u Cimrmanů, takže znám naprosto všechny desky, téměř nazpaměť, zejména začátky a v tom mě nikdo z vás netrumfne. No a kolik smíchu, svíjáků, nečekaných objevů souvislostí po 5 letech intenzivního poslouchání jedné pasáže (např. filosofie externismu – ne že bych dnes už nebyl dál :) – ale představte si že vám bylo tak 16, „takže Cimrman vlastně zastával teorii, která samu sebe vyvrací, což tehdy ještě vzbudilo rozpaky, nemyslete si“). Laskavý, inteligentní, ale naprosto strhující humor a vtip, tímto díky L. Smoljakovi žiju minimálně 25 let.

Když si tedy vzpomenu na slova té paní, tak musím souhlasit, že málo kdo mi dal tolik radosti.

Květiny k hrobu už nezanesu, chci alespoň takto na oba nechat vzpomenout na tomto primitivním webu, myslím, že to zde nějak valně moc neproběhlo a já věřím, že pravý význam slova primitiv objevil Efa i díky Cimrmanovi, resp. Smoljakovi.

Nechci rozebírat, kdo je lepší, jestli S nebo S, chci si jen připomenout, že i když cimrmani stárli, a všichni víme, že stárli, teď se to může ukončit definitivně. Toto drželo pohromadě, jen díky vzájemnému působení dvou odlišných elektronů.

.. bylo mi ctí poznat vaše dílo mistře …