V tomto okně si můžete upravit používání cookies podle vlastních preferencí. Pokud ponecháte výchozí nastavení, budou povoleny pouze cookies nezbytné pro fungování webu.
Technické cookies jsou nezbytné pro fungování webových stránek, není tedy možné je zakázat. Obvykle se nastavují v reakci na akce, které na webu sami provedete, jako je nastavení zabezpečení, přihlášení a vyplňování formulářů. Tyto cookies můžeme nastavit my nebo poskytovatelé třetích stran, jejichž služby na webu využíváme, a neukládají žádné informace, které lze přiřadit konkrétní osobě. Můžete si nastavit svůj prohlížeč tak, aby blokoval soubory cookie nebo o nich zasílal upozornění. Mějte ale na paměti, že některé stránky bez těchto souborů nemusí fungovat správně.
Cookie | Popis |
---|---|
cookies_level | Vaše nastavení cookies z tohoto dialogu |
PHPSESSID | Relační cookie udržující ID aktuální session |
Analytické a výkonnostní cookies se používají k analýze návštěvnosti webových stránek a k dalšímu zlepšení jejich fungování. Pomáhají nám porozumět zájmům návštěvníků a způsobu, jakým naše webové stránky používají. Tyto cookies neshromažďují informace, které by vás mohly identifikovat.
Cookie | Popis |
---|---|
_ga_Q5WWRN5W1M | Cookie analytického systému Google Analytics |
_ga | Cookie analytického systému Google Analytics |
Jsou používány pro sledování návštěvníků na webových stránkách. Záměrem je zobrazit reklamu, která je relevantní a zajímavá pro jednotlivého uživatele a tímto hodnotnější pro vydavatele a inzerenty třetích stran.
Cookie | Popis |
---|---|
_gcl_au | Marketingová cookie Google Adwords |
_fbp | Marketingová cookie Meta |
Podařilo se mi dostat k internetu. Ono v těhle totalitních zemích to není úplně eazy. Dnešní den proležím v posteli a tak mám dost času na update. Ano. Postihlo mě to, čeho jsem se obával. Nad ránem to ve mě zaburácelo a dobíhal jsem tak tak. Od té doby trávím čas buďto v posteli, nebo na záchodě. Ale hezky od začátku.
Cesta do Pekingu je dlouhá a strastiplná. Žluťákem z Brna do Prahy, na Ruzyň. Tam zjistíme, že svačinka zůstala v autobuse a tak si dáváme předraženou bagetu v místním kiosku. Čekání na letadlo a pak vzhůru směr Dubai. Tam dolétáme po necelých 6ti hodinách a dni stráveném v sedě. Proplétáme se labirintem Dubajského letiště a čekáme frontu na vstup do země. Lokální úředníci v bílých hábitech si dávají na čas. Až se dostaneme k jednomu spomalenci a ukážeme pasy a víza, posílá nás na druhou stranu letiště pro nějaká razítka. Tam vystojíme další frontičku. Muhamed jakési nám bouchne znuděně razítko na papír a vracíme se opět do první frontičky. To už sme trošičku vypruzení na ty zevláky v bílém. Naštěstí druhá kontrola už probíhá bez problému a nás u východu z letiště vyzvedává Tom. První co nás praští přes nos je brutální dusno. Ve 2 ráno tu mají slušných 35 stupňů.
Na Dubai máme něco přes 24 hodin a k tomu dva skvělé průvodce Toma s Kristýnou, kteří sem před několika lety prchli z nudné Kroměříže. Začínáme na písečné duně někde za městem. Chtěl jsem si udělat pár fotek a vyzkoušet pocit ztroskotance bez vody na poušti. Poté, co se mi do sandálů několikrát nasypal žhavý písek, toho zanechávám a prchám do klimatizovaného jeepu.
Následuje hlavní cíl mise. Nalepení Vency na nejvyšší budovu světa Burdž Dubaj. Výtahem se svezete do nebeských výšin a na vyhlídce máte celé město jako na dlani. Barák je to slušnej. Nejmodernější technologie jdou znát na každém kroku. Vytahuju Vencu a lepím na sklo předemnou. Nikdo si ničeho nevšiml, takže ještě pár fotek a mám splněno. Následuje oběd v luxusní restauraci uvnitř obrovského mallu. Přehlídka barev a chutí. Jídlo bylo prostě fantastické a chuťové kalíšky řvaly slastí. Fakt sem si to užil. Poté procházka po starém centru Dubaje plného Indů a Pakistánců. Adrenalinové ježdění na lokálních bárkách z jednoho na druhý břeh. Totálně splaveni se vracíme večer na byt. Dáváme si bazének v bytovém komplexu a večer vyrážíme na pivo do hotelového komplexu. Po labyrintu uliček se před námi otvírá nefalšovaná belgická hospoda plná hlučících Evropanů.
Únava na kopačkách. Cesta na letiště a ve 4 ráno odlet Airbusem A380 do Pekingu. Už při nesmyslné tlačenici do letadla začínám být na ty Číňany vypruzený, ale jak říkal Heb. Když si nebyl před 50ti lety v Číně jako první, nebyl si vůbec… Takže tuhle jejich sobeckou mentalitu musíme ignorovat.
Po sedmi hodinách únavného letu dosedáme na runway v Pekingu a bez větších komplikací se vítáme s Hebem a Eliškou. Adrenalinová cesta z letiště na velvyslanectví s prázdnou nádrží, ubytování, večeře a zasloužený spánek…
A teď mě omluvte, jdu přepočítat kachličky na záchodě.
Peca si koupil kilo krevet a bere 40 50 minimálně přece..
peca žije?
že my jsme to Efovi přivodili tou minulou diskuzí:). příjemný pobyt ve žlutém labYrintu.
z nudne kromerize do nudne dubai. jedine cisla na dubaiskych vyplatnych paskach asi nebudu nudne.
a ani slovo o A380 voe!
ivan: peca tam nebyl, už neví co má dál vymýšlet !!
hezké, taky už se těším na další, jo a Peca by mohl dokončit ten Izrael
efa, tuš jsi si měl vzít tu slivku ne ? pěkný report jen tak dál
Nooo..zatím pěkně napsaná story...a to jsme teprv dorazili do Číny. Zůstávám tuned. (Ehm...to si to někdo cestuje...hihi, já byl letos nejdál asi v té Kroměříži :-) ).
no výborně ! těším se na každé nové ráno !
Tipuju ze jich tam bude cca 208...