Cestujeme

Kde sem to skončil…..na ministerstvu! No na ministerstvu zrovna ne ale na české ambasádě ano. Slušně velký komplex budov v samotném centru Pekingu obehnaný ostnatým drátem a hlídkujícími čínskými vojáky. Člověk si připadá strašně důležitě když v káře diplomata vjíždí do objektu.

Na tomhle prostoru funguje i slovenské velvyslanectví. Mají tu bazén, nekrade se tu a pivo tu koupíte za 3 juany (familiérně se tu čínské měně říká Junák) První den pobytu v Pekingu, tj. v neděli jsme naplánovali výlet na tu čínskó zeď, která nende vůbec vidět z vesmíru jak se o ní říká. Heb musel v neděli do školy, protože je to věčný student a sbírá kariérní body a tak nás vzala autem sama Eliška.

Doprava v Pekingu je kapitola sama pro sebe. Jedním slovem bych to shrnul jako čistý punk. Světla se nepoužívají pomalu ani v noci. Blinkry - zbytečnost a respekt k chodcům je nulový. Přejíždění z pruhu do pruhu je tak často plech na plech a uhne ten, kdo má dražší auto. Křižovatky, tak to jsem se musel smát. Kamión s uhlím zprava, taxik zleva do toho v protisměru rikša na kole s babičkou a plynovou bombou na vozíku. Klakson se tu používá častějc než blinkr. Jediné, co je tu zachraňuje od tragických dopravních nehod je pomalá jízda, protože v těch kolonách se ani rychle jet nedá. Do toho jsou všude moc důležití Číňani s trenkama kolem ruky a červeným praporkem. Patrně nějaká oficiální funkce. Živelně gestikulují a mávají praporkem kolem sebe, ale nikdo si z nich nic nedělá.

Cesta k čínské zdi byla strastiplná ale povedlo se. Na doporučení Elišky sme nejeli na to nejexponovanější turistické místo, kam sváží denně autobusy tisíce turistů, ale vydali se jinam k takovému velkému jezeru u kterého je taky zeď co končí pod vodou. Obešli si jezero, vyšplhali na zeď, udělali pár fotek pro rodiče a hajdy domů do odpolední zácpy. Jezdit tu denně po městě autem je jen pro silné jedince.

Včera už jsme vyrazili do města s Nitkou sami. S mapou a malou kartičkou s adresou, kde bydlíme :) Naštěstí tu mají nové a přehledně řešené metro, takže přesuny nebyly problém. Angličtina tu ale problém je. Nikdo nerozumí ani slovo. Jen na turisticky nejfrekventovanějších místech narazíte na guida, který vám nabízí své služby. Jinak zdarec! Pro mě naopak velký problém zapamatovat si alespoň několik základních slovíček abych u Číňana vzbudil důvěru nebo alespoň zájem, minimálně aby se pobavil. Všechno tu zní tak nějak stejně a ani ty přepsané názvy do latinky se nedají moc pobrat. Naštěstí nás bůh obdaroval rukama a nohama, takže se člověk vždycky nějak domluví. Šak sme lidi ne!

Zase sem se jaksi rozvykládal, takže to tu utnu a prohlídku náměstí nebezkého klidu a zakázané město si nechám na příští update. Máme tu skoro deset hodin dopoledne a je čas vyrazit opět do štrýtu. Dneska otestujeme lokální taxikáře a jak se dostanu zpět ke kompu, poreferuju.