Aktuálně

Novej týden začal trošku rozpačitě. Jako každý týden, vyrazil jsem i dnes na poštu s balíčky pro yp zákazníky. Rutinní záležitost. Jezdím na hromadné podání do takové poštovní garáže. Tak jako každý týden omrknu kolik je tam lidí a vjedu dovnitř. Uvnitř na můj vkus trošku rušno. Sanitka, policajti, hlouček pošťaček a pak uvidím na zemi ležet člověka, nebo spíš mrtvolu. Leží tam tak dokroucenej, obličejem k zemi. Nezbývalo mi, než zaparkovat vedle něj, protože zkrz auta kolem nebylo jinde místo. Vylezu z auta, vytáhnu z kurfu balíčky a jdu k okénku. Pozoruju celou tuhle podivnou scénku a v hlavě mi běží nejrůznější scénáře. Infarkt? sebevražda? Loupežná vražda?

Ono už vidět v pondělí ráno mrtvolu je dost divnej pocit. Je tam něco velkého, organického. Cítíte její přítomnost, ale víte, že už je to jen hromada neživé tkáně. Do toho Brněnská mordparta pořizuje fotky (ty s čísílky) zpovídá vyhukané pošťáky a do toho kolem běží normální provoz. Vedle nebožtíka jsou vyskládané jeho osobní věci. Zapalovač, startky, brýle, pero, klíče od baráku a mobil.

Ten po nějaké době začne do ztichlé garáže vyzvánět. Hážu pohled na pošťáky, pošťáci na policajti a ti na sebe. Než se rozhodli jednat, zvonění skončilo. Já zaplatil za balíčky, překročil mrtvolu, nasedl do auta a odjel. Ale tohle ranní setkání mě provází celý den. Tak uvidím, co si v brněnském zpravodaji přečtu za historku. Budiž mu země lehká...