Aktuálně

Touhle dobou bych měl ještě sedět v aule divadla Reduta a hltat mástry grafického designu a jejich prezentace. Nesedím a nehltám, protože už nemůžu. Pověstnou zlomenou hůl sem nad nimi zlomil včera někdy kolem páté hodiny odpoledne, zvedl se v půlce jedné z přednášek a musel jít pryč, na vzduch, mezi normální lidi.

Pro nezasvěcené. Brno se jednou za dva roky stává Mekkou světového grafického designu se slušnou padesátiletou tradicí. Jestli by mělo být Brno na něco hrdé, pak je to právě tohle Bienále. Řada výstav po všech budovách Moravské galerie, které probíhají až do října. Ty jsem ještě neviděl, ale určitě si je projdu. Nicméně na začátku každého Bienále probíhá třídenní sympozium celodenních přednášek, kde vystupují esa grafického designu a sdílejí s vámi jejich vize, zkušenosti a názory.

Nemohl sem se nezůčastnit, když to mám kousek od baráku a grafický design je spojen dost intenzivně s mým životem. O to víc sem byl po dvou dnech sympozia zklamán a vypruzen tím, co sem si poslechnul.

Předchozí ročníky uváděl Alan Záruba. Nesli se v přínosném a přátelském duchu. Vystupující byli opravdu mástři v oboru a vždycky to bylo dost přínosných informací pro člověka, který většinu dne sází komerční tiskoviny a řeší ikonky pro e-shop. GD má celou řadu poloh a čas od času není od věci vylést ze zaběhlého stereotypu klient - zakázka a podívat se tak nějak dál. Za hranice všedních dnů.

Tohle všechno beru a souhlasím. I sem byl ochoten zaplatit 3x vyšší vstupné, než tomu bylo u posledního bienále. Ale co mě totálně rozhodilo byla většina přednášejících. Takovou nudu už sem dlouho nezažil. Vyprofilovaní designéři od hlavy až k patě hodinu melou z prominutím hovna o svých projektech, které vás vpodstatně nezajímají. Nemáte k tomu vztah, z obrázků, které promítají nic nepochopíte, nerozumíte. Nevíte proč je to tak. Jsou to jejich uměle vytvořené projekty často mimo realitu. Ano. Asi je fajn si odpočinout od komerčních záležitostí a mastit si brožůrky a pro galerie a organizovat výstavy podobně smýšlejícíh "kámošů", ale tohle dělá zlomek lidí, kteří měli to štěstí a můžou si realizovat svoje často zbytečné a nikým nepochopené projekty za státní granty.

Už elementární snaha o to, informovat plný sál lidí o tom co dělám alespoň trošku záživnou formou, mi tam chybělo skora prakticky u všech. Nepočítám teda punkáče Rober V. Nováka, Karla Halouna nebo třeba sympatickou korejskou dvojci Sulki & Min. Zbytek fakt katastrofa.

Pořád zastávám myšlenku, že grafický design by měl pomáhat dávat věcem smysl, formulovat myšlenky. Obsahovat vtip, informační zkratku, donutit lidi trošku zapřemýšlet, ale to co sme mohli vidět na sympoziu byla často čistá onanie zahleděných jedinců do sebe a svých projektů odřízlých úplně od běžné reality života.

Trhal sem si vlasy, když sem musel poslouchat hodinové monology některých autorů, litoval těch třech tisícovek za vstup a nadával si, že o víkendu neležím raději někde u vody.

Ale možná je to taky všechno jinak. Možná sem nedokázal prohlédnout dál, než mi mé omezené chápání dovolí, Možná sem zdegenerovaný tím co každodenně dělám. Tím, jak se dohaduju s klientama, že tahle červená je takhle dobrá jak je, že tenhle nápis je dostatečně čitelný při zapnutí elementární funkce mozku, nebo že tyhle fotky jsou fakt špatný a celou prezentaci uplně zabijí.

Ale stejně si myslím, že z grafického designu by se nemělo dělat nepochopitelné umění pro pár zainteresovaných. Ná závěr ještě palec nahoru za letošní vizuál, který mi najednou dává smysl, ale opět. Autorky mi ho museli hodinu na přednášce vysvětlovat. Nezainteresovaný obyvatel Brna co pojede kolem billboardu šalinou ani nezvedne hlavu. A to je možná škoda, protože takhle budeme vždycky jen skupinka podivínů s černými brýlemi, co si myslí, že sežrali vkus světa...