Huh! Včera sem podle plánu nevyváděl a radši máslil u telky. Na čt2 byl výborný dokument, kterej mě udržel u bedny až do konce. Příběhy několika feťáků dokumentované od nějakýho 98 do současnosti. Žádné kecy kolem, žádné komentáře, hodnocení, nic takového jenom 10ti minutové výpovědi aktérů v jednotlivých obdobích. Bylo to fakt hustý! Vychrtlá troska na heráku nasraná na celý svět, poté střih do věznice kde seděl za krádeže, střih - přechod na víru, střih - misionář v nějaké prdeli kde spravuje nějakej barák a maká na 3 směny v nějaké příšerné továrně a vypadal docela přesvědčivě jako že Bůh mi dává sílu a drogy mi nemaj co říct. Zase jiný příběh začínáme v kanálu s punkerem a sáčkem plným toulenu...proboha! Nikdy sem nic takovýho neviděl z blízky. Jenom přemýšlíte co to musí být za člověka, kterej se takhle naprosto vědomě ničí. Uplně vidíte jak ten člověk jde do sraček, nedokáže ani artikulovat, mluvit souvisle bez zakoktání, no troska total. Opět podobný děj, křesťanské centrum, halelujah zpěvy, i po letech můžete na tom týpkovi zřetelně pozorovat, jak ho toulen vyřídil. Uplná troska, uff. No dost! Bylo to děsivý ale zároveň moc poučný.
A to sem se vás chtěl zeptat. Co si myslíte o těhle ukázkových případech kdy z trosky se stane ten největší věřící na planetě? Myslíte že, přes tu všechnu hrůzu co si zažil, dojde opravdu k tomu že Bůh je jediná cesta? Nebo to do něj v tom centru tak dlouho hustí až tomu opravdu uvěří? No tak nebo tak pro společnost je to ta nejlepší varianta, nekrade, nezabíjí jenom se přehnaně modlí...