Aktuálně

22. 09. 2003 / Filip Urban / aktuálně

Dobrý den. Právě sem se vrátil z prvního dne na škole. Jsem plný dojmů a poznatků, o které se s vámi rád podělím. Vůbec sem si říkal že odteď to bude spíš takový studentský zápisníček, protože myslím, že se mi budou stávat denně prekérní situace, vhodné nějakého komentu. Takže se pohodlně usaďte, začínáme mým prvním dnem na vysoké škole.

DEN PRVNÍ!


Už dlouho se mi nestalo, že bych měl stres z toho, že zaspím. Proto sem vylezl z postele o 30 minut dříve než obvykle ale i tak sem na trolejbus musel dobíhat. První problém: co na sebe!? Jak se vmísit do kolektivu "mladých umělců"? Být extravagantní? nebo pokračovat v nudném stylu stárnoucího mládence? Volil sem hiphopovější image, abych ještě zapadnul. Ale uha. Brzy sem byl vyveden z omylu. Mám moc starý model mobilu :( Když sem viděl co kolem mě slečínky vytahovali za hi-tech telefony, svoji nokii 3310 sem ponořil hodně hluboko do batohu :) V přeplněné uvítací aule sem se snažil splynout s davem. Neměl sem tam žádného známého ale můj zrak spočinul na týpkovi, který měl na sobě defect tričko. Mít defect tričko vás už tak trošku někam řadí. A tak sem se za ním vydal seznámit se. Týpek byl z Prahy, dával to taky patřičně najevo a během chvíle byl kamarád s celou řadou hezkých slečen. O wertovi nic neví, design nestuduje. Takže nic :) Poté sme se přesunuli do Menzy, kde nám stará obtloustlá paní dělala přednášku o bezpečnosti studia. Celá řada varování! Popis jak jezdit výtahem, jak nestrkat prsty do zásuvek a podobně. Nakonec nás varovala, ať netáháme z kaleb na pokoje dopravní značky (že POLISH?!) To už sem se musel smát. No nic. Přesun do knihovny. Vodění medvědů pokračovalo. Přál sem si jediné. Nepotkat někoho z privátu. A taky že jo! Jdu si takhle ve skupince prvňáků a koho nepotkám. Polishe. No trošku se mi vysmál zmetek, ale byl decentní. Nic neprozradil. A já taky ne. Tyhle stránky budu před všemi studenty zapírat, abych vás tu mohl obšťastňovat popisy jednotlivých umělců :) Myslím že to bude sranda ještě. Co se týká mé třídy. Grafiků je nás asi tak cca 7 - 8. Povětšinou známé tváře z příjmaček. Jak už to na takovýchto školách chodí. Pěkné slečny jsou všechny na marketingu. Extravagantní úleťačky jen u nás. Najdete tam ty nejklasičtější typy: jedna dredařka, jedna holohlavá umělkyně, rozměrově bujarejší hipísačka s batikou na triku, nějaký ten systemák atp. Všechno zajisté originální, složité individua se kterýma bude jistě radost komunikovat. Kdo mě docela pobavil, byl profesor na výpočetní techniku, správce sítě a webař v jedné osobě. Začal tím že je tahle práce mizerně hodnocená a že i podle toho má on k ní i takový přístup :) Počítače tam mají na hovno říkal. Nejlépe si dotáhnout svoje, koupit si kábl a že on nás už do nějaké zásuvky připichne :) Házel na slečny termíny jako login, server, ftp, avg, červy, pop3, wincomander, sdílené disky a další. Musel sem se při pohledu na vyděšené obličeje studentek smát :) No brzo mi sklaplo, když přilétly pracovnice studijního oddělení. Vyhrkly na mě stovky informací a já si ani jednu nestihl zapsat, natož zapamatovat. Nemám životně důležitou kartičku se kterou můžu na kompy, do knihovny, nebo se jít najíst. Nemám zapsáno dostatečně předmětů, abych splnil kreditní systém a zítra na sedm mám podle mého rozvrhu psychologii, kterou ani nemám v indexu a kterou sem ani studovat nechtěl. Taky je neuvěřitelné jakou stresující atmosféru dokážou slečny svými dotazy vyvolat. Člověk je v klidu a po několika otázkách začíná šojtřit stejně jako slečny. No hrůza. Myslím že na úvod stačí. S dalšími novinkami ze studia se přihlásím už zítra. Takže mi držte palce, jdu si pořídit nějaké školní pomůcky...



Komentáře

Kontrolní kód: kontrolní kód
© Copyright 2012–2021 youngprimitive.
All Rights Reserved.
DámskéPánskéDětské