Efa běží o život

21. 07. 2014 / Filip Urban / aktuálně
Efa běží o život

Tak došlo i na mě. Už nějakou tu dobu se mi plní facebookovej newsfeed fotkama zdravých jídel, těhulkama, miminama a v poslední době jako mor se rozmáhá post mapky s trasou, časem a převýšením. A je jedno jestli je to kolo nebo běh. Za celý den se nedozvím prakticky nic zajímavého krom toho, že Franta dnes posnídal paleo oběd, večír oběhl 3x blok a vyfotil si u toho zapadající slunce na instagram. S dobrým pocitem tak generuje tuny zbytečných dat, které jeho známí musí rolovat pryč z obrazovky :)

Netrvalo dlouho a spadnul jsem do toho samozřejmě i já. A do značné míry za to můžou právě kamarádi na FB. Jak jsem se dostal k běhání? Nebo alespoň pokusu o něj? Tak hezky od začátku. Od svých 14 let prakticky sedím u počítače. Tahle aktivita bohužel dominuje. Samozřejmě mezitím sem podlehl basketbalové vlně, snowboardu, chození po lese a jiným pohybovým aktivitám, ale to sezení je prostě pořád na prvnním místě. A ono to tělo to vydrží. 5, 10 i 20 let, ale pak začne odcházet. Nepomáhalo vyměnit židli u počítače, kvalitní matrac, masér, fyzioterapeut.

Prostě to chce jediné - hýbat se. A to je věc, která mě uplně nechytla za srdíčko :) V posledních pár letech zkouším basket, powerjógu, plavání, dokonce jsem z půdy snesl a oprášil horské kolo. Nic z toho mě prostě nechytlo. Tak jsem si řekl, že teda zkusím i to běhání, protože na tom mě baví, že za poměrně krátký čas dáte tomu tělu slušně zabrat, nic k tomu prakticky nepotřebujete, stačí se zvednout od počítače a vyběhnout.

No co vám budu povídat. Nultý pokus byl šílený, včerejší první pokus už sem trošku rozdýchal, ale i tak ty 3 kiláky běhu byl porod! Co mě ale udivilo, že jsem nerezignoval a dnes si pohrávám s myšlenkou, že vyběhnu znovu! Tak uvidíme.

V téhle souvislosti si vždycky vybavím Gydovu hlášku, která padla kdysi dávno, když jsme leželi zhulení na louce někde v Rajnochovicích, kochali panoramatem a zezadu se přihnali zmožení borci na horských kolech v těch komických oblečcích. "Koukni! Vysportování pětatřicátníci..to nás taky čeká!" No netrvalo dlouho a je to tady.

Nedá se. Pokud tady hodlám ještě pár let smrdět, musím pro to tělo taky něco udělat a pevně doufám, že si v tom jednou třeba možná najdu zalíbení.



Komentáře

Kontrolní kód: kontrolní kód
22. 07. 2014 / 21.03 / Storm

Lehká demotivace {odkaz}

22. 07. 2014 / 17.43 / Filip Urban

Mě přirostl k srdci tak maximálně Battlefield 4, tam toho naběhám dost, ale jen se stisknutým shiftem. V reálu se bojím že mě žádná sportovní aktivita asi uplně nepohltí, ale bylo by to příjemné kdybych v tom našel něco víc. Tak uvidíme

22. 07. 2014 / 14.02 / Martina

to je vidět, jak jsme všichni ve stejnym věku :)) řešíme s Martinem to stejný, cvičíme teď doma něco na způsob kruhovýho tréningu a ono to fakt funguje. Fyzička se zlepšuje, špeky se formují do svalů... Holt to ale už není zadarmo no :( Držim palce při běhání, to je něco, co teda zase vůbec nepřirostlo k srdci mě, jakkoli máme u baráku les a bylo by to super pohodlný

21. 07. 2014 / 16.35 / dreadless

neb jsem o pár let starší, čekalo mě to dřív. takže taky běhám. to bylo 3km, hrůza. 3km, ok. 5km hrůza. 5km ok. 10km hrůza. 10km běžný výběh na řéminut až hodinu. A pak vloni první půlmaraton a letos už i celej. Ale to byla zas hrůza. Nesporně něco bude na tom, že endorfin je droga návyková. A navíc když se člověk nezafuní po vyjití schodů do prvního patra, je to super pocit :)

21. 07. 2014 / 15.46 / Ovec

Za 25 min dobrá devastace.

21. 07. 2014 / 15.35 / kombajn

Jsem ve spankove fazi, loni mi moji behaci manii pokazily osmicky (4x antibiotika ze kterych jsem se dostaval pul roku) a tak kynu. Ale ten napad, ze jednou ubehnu pulmaraton jsem jeste nevzdal...


© Copyright 2012–2024 youngprimitive.
All Rights Reserved.
DámskéPánskéDětské