Indie u konce

27. 11. 2019 / Filip Urban / cestujeme
Indie u konce

14 dnů uběhlo jako voda a my se zítra loučíme s touhle zemí. Vypadá to, že někteří z vás mají z mých zápisků pocit, že jsem se tu nějak hrozné trápil. Opak je pravdou. Celé to proběhlo až nad míru dobře. Jel jsem s očekáváním, že tu zažiju věci, které už se vám nepoštesti při cestách po civilizovanějších zemích. Podle některých historek, které jsem o Indii slyšel, to vypadalo, ze domů se budu vracet po pár dnech vládním speciálem.

Ve finále to bylo vlastně úplně vpohodě. První dny sem si čistil balenou vodou i zuby, na konci pijeme drinky s ledem a jíme na místech, kde se bojím podívat do kuchyně. Na nulu klesl jen jeden člen z výpravy a to jen dočasně. Člověk navyklý na evropské standardy tu bude teda dost v šoku, ale s trochou obezřetnosti, každoranním rumem na lačno a probiotickou přípravou by neměl vzniknout větší problém.

Asi je potřeba vypíchanou highlighty. Tak u mě na prvním místě asi jídlo. To je tu prostě famózní. Ty chutě, koření, lehká vegetariánská kuchyně. Prostě pecka. Objevili sme tu takové parády a vlastně jsem se toho doteď ani nepřejedl. Další zajímavá věc je míra ostrosti. Mám rád ostré v takové rozumné míře. Tady jsem ale za celou dobu nepotkal nic co by bylo v palivosti za hranou. Buď to na jihu s pálivostí nepřehánějí nebo nevím, ale dalo se sníst vše.

Co dál? Příroda. Když se do ní teda z těch šílených měst dostanete je to oáza. Ty čajové plantáže byly nádherné. Až na útok pijavic z přebroděné kaluži. Nikam do hloubky jsme se nepoušteli, protože potvor co vás chce zabit je tu moc :) I ty pláže jsme našli nakonec krásné a v listopadu ještě sympaticky prázdné. Čekají na nich lehátka s deštníky a podnikavej pikolik co vás zásobuje. Palec nahoru.

Bezpečnost. Opět subjektivně, ale za celou dobu jsem neměl pocit strachu z lidi. Jsou dost vyzevleni a je jim třeba úplně jedno jestli si je fotite. Naopak pro spoustu z nich jsou bílý velká rarita a my si často připadali jak rockové hvězdy. Holky nám mávali na ulici, borci si s náma dělali selfiečka a nikdo na nás nebyl hnusnej. Svůj opasek s tajnou kapsičkou na peníze nebo Ledvinku pod trickem na doklady jsem ani nevytáhl. Možná to bylo i tím, že nás byla skupinka ale i tak, bát se tu nikoho nemusíte (když nejste blonďatá sexbomba,sama v hromadné dopravě) Jinak a v kostce. Jsou tu milí a usměvaví.

Ceny. Obecně je Indie levná země. Ale záleží na každém, jak dolů půjde se svým standardem. Můžete tu utrácet jako v evropském přímořském letovisku, nebo tu vyžijete i za 10.000,- na měsíc. Stejné jídlo vás bude stát 400 rupií nebo 40 (dělte třema) záleží kde ho jíte. Takže odhadem 14 dnů v Indii s letenkami, ubytkem a cestováním, očkovanim, zvládnete do 40.000,-

Trošku handicap je tu naše barva kůže. Ojebat cizince bělocha je tu posvěcené oficiálně. Ano. Děje se to ve většině chudých zemí ale tady je to povýšené na umění. To co u nás frčelo v devadesátkach (tedy dvojí ceny) tu je úplně normální. Někdy to jsou fakt absurdní situace. Původní cena po chvilce snížená na 1/3. Neustále ve střehu, donekonečna se handrkovat o penize a ve finále ten boj stejně často prohrajete. Pak si ale řeknete, že určitě živí 5 dětí a mávnete nad tím rukou...

No a nakonec asi hlavní poznatek, že si tu fakt uvědomite v jakém luxusu a v jaké nádherné a čisté zemi žijem. Ale to člověk často ani nemusí do Indie žejo.

Co mě fascinovalo asi nejvíc je ten funkční a živelný organismus lidi. Jak se propletaji mezi sebou na chodníku, na cestě. Každej si jde někam, nikdy nezastaví jen zpomalí nebo zrychlý aby i ti ostatní mohli projít. Je jich tu prostě moc a oni se s tím nějak naučili žít. Třeba ta doprava na cestě je tu opravdu šílená. Větší punk jsem asi nezažil ale světě div se, ono to funguje. Bez semaforu, bez přechodů, čar na cestách. Nikdo nezastaví. Necouvá. Všichni jen dopředu, do boku. Kontinuální pohyb davu. Do toho se zamotá banda Evropanů a úplně jim tu synchronizaci rozbije. Za celou tu dobu jsem tu viděl jen jedinou lehkou bouračku. Jinak nic. Je to asi hlavně tím, že jedou všichni pomalu. Je teda zase fakt, ze při noční jízdě mladého tuktukaře jsem se v duchu loučil s rodinou ale dopadlo to nakonec dobře.

Ještě se ten organismus pohybuje ve vrstvách. Jedna o druhé neví. Chudáci spící na ulici, kolem nich projíždějící tlustí Indové v BMW.

Dnes asi vše. Dochillujem na naší terásce, zítra ještě moře a jídlo a odpoledne na letiště a domů. Ozvu se ještě při cestě zpět, protože ta bude dlouhá. Stay tunned!



Komentáře

Kontrolní kód: kontrolní kód
28. 11. 2019 / 16.51 / KONY

Stastnou cestu domu!


Newsletter

Dostávej informace o novinkách a slevách přímo do mailové schránky.

Ano, chci!

Zůstaňme v kontaktu


© Copyright 2012–2020 youngprimitive.
All Rights Reserved.
DámskéPánskéDětské