O rodičích a nemocech

30. 07. 2012 / 12.00 / Filip Urban / aktuálně
O rodičích a nemocech

Tohle schované blogové zakoutí mi vyhovuje. Je pondělí a já mám téma. Pojďme se bavit o rodičích. Ano. Dostáváme se do věku, kdy se začínáme strachovat o své rodiče. Alespoň já teda určitě. Poslední měsíc si zažíváme v rodině drama jménem Rakovina. Začalo to u tatíka mozkovou příhodou při obědě. Nakonec zjištění, že v hlavě je nádor, který odněkud metastázoval do mozku. Věci, o kterých slyšíte jen z televize z tisku. Věci, o kterých nic nevíte, jen se jich děsíte, jsou tady. Jsou u vás doma a vy je musíte řešit. Tatík je naštěstí borec a bere všechny ty nepříjemné zákroky a operaci statečně. Nepropadá depresi a je odhodlaný bojovat a my s ním. Člověk ze sebe musí dělat často hrdinu, aby pak v noci dusil pláč do polštáře, ale tak to prostě je a není čas na lítost.

Doteď to byl právě otec, kterého sem vytočil na telefonu, když bylo nejhůř. Když sem potřeboval pomoc s čímkoliv. Teď se role prohazují a já zvedám telefony a řeším. Najednou už pod sebou nemáte ten měkký polštář, na který se dá spadnout když je průser. Ste to vy, kteří rozhodují. Sbohem jakékoliv hájení, je na čase stát se tím, kdo řeší problémy, když jsou. Na tuhle roli se nedá nijak připravit. Ta prostě příjde.

Další poznatek je fungování českého zdravotnictví a zjištění, že nikdo vám s ničím moc neporadí, nepomůže. Nikdo si vás nevezme ke stolu a neřekne - je to tak a tak, dá se dělat tohle a tohle. Pacienta si dneska jednotlivá oddělení přehazují jako horký brambor bez nějaké kontinuity. Vše se řeší lékařskými zprávami, které si dotyčný jen proletí, pořeší akutní hrozbu a šup, pryč odsud paciente. Starej se dál jak umíš. Bez známostí a kontaktů se ničeho nedopátráte. Člověk požaduje přirozeně tu nejlepší péči, ale tam kde je, jsou dlouhé čekací termíny. Pokud neprojevíte zájem, neptáte se, nepátráte, nic se nedozvíte. Tohle mě dost sere :(

Při pročítání x webů o téhle nemoci se seznamujete s osudy jiných. Někdy jsou to optimistické vize, jindy depresivní konce. Jednou dostanete od doktorů pozitivní zprávu, podruhé vás naopak zamrazí. Je to jako na houpačce a nikdo neví, jak to celé dopadne. Teď tatík jezdí na ozařování a pak sme si vyprosili audienci na Žlutém kopci v Brně a uvidíme jak to bude dál. Nezbývá než doufat a užívat si každou chvilku. Až teď si člověk uvědomuje, jak to kolikrát šidil a spousty věcí bral jako samozřejmost. S touhle nemocí si uvědomuju, co je v životě důležité a co jsou marnotratnosti. Tahle nemoc přerovná člověku hodnoty a dostane ho zase do reality, kdy klasické přání "hodně zdraví" dostává pořádnou váhu.

Jo a jeden tip na závěr. Jestli jste se rodičům už nějakou dobu neozvali, zvedněte telefon a zavolejte jak se máte, udělá jim to radost. Fakt.



Kontrolní kód: 514
30. 08. 2012 / 12.18 / pios

drzim palce at to dobre dopadne!

15. 08. 2012 / 08.25 / Lars

Ať to dobře dopadne!

06. 08. 2012 / 23.46 / dr.mudr

Nedavno jsme meli s kamaradem tema na moderni nemoce vs stare. Nazor byl takovy ze drive to tady klatil kdejaky mor a cerny kasel dneska je to rakovina a aids. Jenze tenkrat to zabijelo skoro hned v dnesni dobe to trva tydny, mesice, roky. Preji at se vsechno da dokupy a tatka se z toho dostane, vyuzij kazdy spolecny moment.

06. 08. 2012 / 22.02 / fbi

Co k tomu dodat, mě otec odešel za podobných okolností před 4 roky. Je to dnešní dobou, že lidi umírají kolem padesátky nebo i dříve na civilizační choroby? Každopádně ztráta rodičů je velmi bolestná záležitost a já se s tím musel vyrovnávat dost dlouho. Držím palce, ať to v tvém případě má šťastný konec.

04. 08. 2012 / 17.45 / o.

hodně síly a vnitřního klidu přeju, ať to dopadne jak chce. tyhlety věci se prostě stávají a často zbude jen ta bezmoc, kterou, ať to zní sebevíc pateticky, léčí jen čas. před necelými dvěma měsíci mně odešla babička na stejnou diagnózu. držte sa všeci!

03. 08. 2012 / 08.40 / Toyak

Držím Tátovi a celé rodině palce!

02. 08. 2012 / 20.58 / chechet

may the force be with your father as well as with you and your family.

01. 08. 2012 / 19.09 / hanele

říká se, že přestáváme být dětmi ve chvíli, kdy nám odejdou rodiče...přeji, ať dětství trvá ještě hodně dlouho!

01. 08. 2012 / 18.25 / dreadless

držim palce! nejhorší je, že si člověk uvědomuje, že se stárnutím se musí připravit na to nejhorší, akorát se na to myslim vůbec připravit nedá.
zatím jsem byl takto vystrašen jen jednou, když táta měl ledvinové kameny a ty se mu pohnuly a ucpaly výtok, tak to byl taky nepříjemnej zážitek. člověk je trošku zdeformovanej představama o zdravotnictví z těch americkejch seriálů, co občas zahlídne, a pak když přijde na věc tak je to docela zásadní rozdíl. i když teda musim říct že se to asi maličko zlepšuje, tohle bylo tak pět let zpátky. letos když jsem sám měl úraz, čekal jsem, že mi vrazej snímek do ruky, a ono houby, už je to digitalizováno a k doktorovi to jde přímo na comp na stůl.

hodně síly tátovi i všem kolem (od známejch vim, že to na okolí nemocného občs dopadá hůře než na samotného nemocného, který to má v hlavě srovnané..)

01. 08. 2012 / 08.22 / olla

hodně sil, držím palce ať to dobře dopadne.

31. 07. 2012 / 12.17 / kepaso

ja to podobne zakusil pred 8 lety. takova zvlastni tecka po maturite. nicmene nikdy jsem nezapremyslel, ze by to mohlo dopadnout spatne. nasadil jsem ruzovy bryle a jakoby se nic nedelo. tzn. beznadejna diagnoza se halt musela spakovat a od te doby ubehlo 8 let dalsiho zivota.

hlavu vzhuru.

30. 07. 2012 / 17.32 / KONY

Drzim palce, drzte se...

30. 07. 2012 / 17.13 / lucky_man

Uf. Náročné téma. Náročné období. Vždycky mě to uvede trochu (dost) do rozpaků, když někdo v okolí s tímhle bojuje...jako teď ty a taťka. Nevím co říct/říkat. Ale asi co víc říct, než že držím palce! Upřímně a vážně.

A k těm rodičům celkově: Moje mamka je starší ročník (1943, rozvedená, bez přítele), takže tohle si uvědomuju, že tu nebude navždy. Samozřejmě, že se situace s řešením problémů otočila a starám se já o ní a ne ona o mě. Situace jasná a naprosto přijatelná. Ale doslova mě sere, jak nejsem schopen udělat něco navíc. Častokrát mě napadlo, jaký by to bylo jí vytáhnout na nějakou "vhodnou" kulturní akci. (třeba něco jako United Islands v Praze, kde to je zadara, mí možnost procházky po okolí apod.) Mamka je aktivní, zdravá, jezdí na kole apod.. Ale zná jen Liberec a okolní kopce a maximálně "liberecký jarmark", když jde zrovna v ten den přes náměstí. Tak ať vidí svět (Prahu, festivaly,...) i jinak, než jen v podání Televizních Novin apod. Nápad chválihodnej. Výsledek? Vyvezu jí maximálně do hyperAlberta na nákup :-( Hm hm :-( Sakra!


přihlásit

© Copyright 2012 YOUNGPRIMITIVE.
All Rights Reserved.