Aktuálně

Víkend prosvištěl jaksi rychle kua. Ani sem se nestihl ohlédnout. Taky byl poměrně hektický. V sobotu ráno sme teda vyrazili do těch hor. Po cestě přibrali ještě Vikouše s Kubou a v poledne dojeli na chatu Návrší. Polívka, pivo a vzhůru na Kraličák. Údaj na směrovníku mě trošku uklidňoval. 6km není taková hrůza. Jenže to sem netušil, jak moc do kopce to celé bude. Asi na třetím kilometru mě luplo v koleně a po zbytek dne sem trpěl. "Kamarádi" daleko předemnou. Až sem je kulhavou chůzí došel, zvedli se a pokračovalo se dál. Úděl posledního ve skupince. Další věc, která mi nedošla, že v takové výšce moc listnáčů už nebude a tak ten podzimní feeling nebyl tak intenzivní. Naštěstí to zachránil Zuzou připravenej sebák. Doplnil sem energii a šlo se zpět. Z kopce to koleno bolelo snad ještě víc než do kopce, takže když sme v 6 dorazili na chatu, měl sem toho plné kecky.

V neděli pak už vybaven ortézou sme zavdali ještě menší túru z Paprsku na Smrk. Takové ty kotlíkářské názvy kopců nebo co. To už teda lítaly sprostá slova, bo mi kamarádi říkali že to bude hřebenovka. Ale oka. Ustál jsem to. S pocitem, že se to psisko aspoň slušně vyběhá a já si roztáhnu hrudní košíček, se mi to vlastně celé líbilo. Chatová poetika má něco do sebe a počasí vyšlo na jedničku.

Něco sem i cestou nacvakal, takže můžete mrknout na galerku z místa činu