Dneska sme řešili s kumpánama stresující záležitost. A to sraní na veřejných toaletách. Dostal sem tip, kam chodit ve škole, kde mě nebude nikdo rušit. Zjistil sem že většina lidí to má stejné jako já. Když slyším, že někdo cizí přijde na vedlejší hajzlík, uplně se zaseknu, ani nedutám, dělám mrtvého brouka a modlím se ať ten dotyčný vypadne co nejdřív. Napřed pokašlávám, aby věděl, že je obsazeno no a celou proceduru se snažím co nejdřív urychlit, nejlépe když je kolem co nejvíce ruchů, aby mě nebylo ani slyšet. Stres ze mě opadne až v momentě, kdy slyším dotyčného odcházet. Až poté opouštím kabinku. Ale jak říkám. Pokud nemusím, velké potřebě se veřejných WC vyhýbám, jak čert kříže :)
Co vy? Stresuje vás to jako mě, nebo vám je jedno kdo je při sraní kolem?