Indie a jedno velké WTF

Opět se hlásím z nejvtipnější země na světě - Indie. Dnešní plán se nesl trosku v zewling módu. Vyrazili jsme na výlet do Allapuzhy. Takové prej Indické Benátky. Síť kanálů, lodičky, milenci na honeymoonu, nafouklé mrtvé krysy ve vodě, neodmyslitelné hory odpadků a do toho všeho lokálové, kteří se ve vodě koupou, umývají nádobí i vykonávají potřebu. Hotové Benátky prostě.

Pronajali jsme si loď si řidičem. Ten že nás zaveze za borcem co nás proveze uzounkými kanály na menší loďce. Klasika. Nikdo na smluvené místo nepřišel a kapitán neuměl ani slovo anglicky. Neva. Už jsme si tak nějak zvykli. Vlastně jsme si potřebovali na loďce odpočinout od všech těch lidí a smogu a troubení. Protože jestli nám něco leze na mozek, tak to jsou davy Indů proudící tam a zpět.

Cestu busem s místňaky už máme taky odškrtlou. Bohužel cestou zpět nás přednosta stanice posadil na autobus s okny kde uvnitř jela klima na max takže už chrblu i já a to jsem odolával nejdéle.

Dějí se nám tady každý den fakt vtipné historky, které nedokážu nadatlovat z mobilu. To je na osobní popis. Tak třeba když řekneme v restauraci týpkovi ze chceme účet a ze platíme cash, pokývá hlavou a donese kešu oříšky. Nebo když chtěl Mára po číšníci zpět svůj mobil z dobíječky, donesla mu místo jeho telefonu své telefonní číslo. A takových situaci zažíváme nespočet.

Dnes jsme dokonce viděli i slona. Přikurtovaného na náklaďáku s vlajícím ušima se prohnal kolem našeho tuktuku.

Zítra nás čeká přesun vlakem na GOA. Je to 14 hodin jízdy. Jízdenky sice jakési máme, ale podle internetu jsme na 105 pozici ve waiting listu. Těžko říct co to znamená, ale do toho vlaku se hodláme nacpat za každou cenu a necháme se vyhodit až na GOA. Budu referovat v dalším updatu. Hezky zbytek dne.