Svatba povolena!

Konečně sem si našel chvilku, napsat pár řádků o té naší svatbě. No scénář jak z blbýho filmu, aneb - to nevymyslíš! Až do pátečního večera vše probíhalo prakticky podle plánu. Jen to počasí se uplně nemělo povést, proto lehká protiopatření a přestěhování kalby indoor a nakoupené průhledné deštníky na obřad. Milé překvápko v podobě brány u Nitčiných rodičů, kde na nás čekala bandička. S těma sem ještě zaslivovicoval, ale tím to pro mě skončilo.

Po příjezdu domů sem ještě povečeřel, s tím, že půjdu brzo spát, ať sem na ten den D ready. V tom mě přepadla šílená bolest v zádech u ledvin. Ale taková ta bolest, co vás uplně paralizuje a vy spadnete na všechny čtyři a nevíte co se to děje a jen sýpáte. Doplazil sem se do kuchyně a když mě viděli naši, krve by se v nich nedořezalo. No nebudu to dramatizovat. Odvezl mě taxík do nemocnice, kde mi doktor na urologii řekl, že je to kamínek na ledvináchm dostal sem nějaké oblbovadlo a že půjdu domů. Po pár metrech sem se musel vrátit na oddělení a ti si mě tam rovnou nechali. Dostal sem kapačku, číslo na ruku a byl sem jejich.

Ta nekonečná noc, kdy venku bubnuje déšť na parapet a vy pozorujete bublinky v kapačce, ta byla hodně depresivní. Vše nachystané, sto lidí se těší na mejdan roku, obřad zařízenej, vše zaplaceno a vy koketujete s myšlenkou, že to asi teda neklapne.

Nebudu napínat. Vše nakonec dobře dopadlo. Pod silnými oblbováky ze mě to ANO vyšlo, já se snažil ještě společensky fungovat na oslavě, ale v devět večer už to bylo k nevydržení a já se odebral zpět do nemocnice. Celou svatbu tak znám prakticky jen z fotek, které nafotil OTÉČKO :) za což mu moc a moc děkujeme, protože to bude alespoň pro mě jediná památka na ten důležitý den.

Anyway. Myslím si, že kromě mě a nevěsty si to všichni užili dosytosti. Kalilo se do ranních hodin, vypilo se, co šlo. Moc se toho nesnědlo. Z muzikou to byl taky trošku punk, protože zkloubit vkus naší rodiny s vkusem našich kamarádů, to je oříšek pro nejednoho Dje. Do toho nějaká městská policie atp. Ale to prostě na svatbě musí byt.

Víc o celé akci asi vypoví FOTOREPORT made by O.T.

Ještě jednou díky všem, kteří dorazili a podpořili nás v našem životním kroku. Já osobně budu na ten den vzpomínat až do smrti.