The Urban Campers tentokrát v severním Španělsku

Vítejte u mého občasníku ze života URBAN CAMPERS :) Jak možná mnozí tušíte, v Covidu jsme si po několika předchozích výletech tchánovou károu, pořidili svůj vlastní malý obyňák pro naši čtyřčlennou rodinu. Kluci byli ještě malí a moc neremcali. Jeli, tam kam sme jeli my. Tohle období už moc dlouho trvat nebude a jezdit do Chorvatska je sice fajn, ale nás lákalo poznávat všichni společně svět, který je trošku dál.

A to mě vedlo k rozhodnutí, přetavit peníze ve štěstí (jak říká Heb) a tak jsme si pořídili 3 roky starý VW Grand California. To auto se mi vždycky hrozně líbilo a byl to takový můj camperský sen. Napřed že si ho jen půjčíme ale nakonec jsem se rozhodl si ho rovnou koupit. O autě samotném se můžu rozepsat v jiném updatu, pokud by byl zájem. Teď ale k letošnímu plánu dovolené.

Ten vlastně ani moc nebyl. Máme auto, co už nemusí jet 100 km po dálnici, má klimatizaci a při jízdě neohluchnete ze zvuku motoru. Nitka vymyslela sever Španělska. Fajn klima, oceán, velké písečné pláže. Do toho i hory a legendární města. Jen ta dálka. 25 hodin jízdy do vybraného kempu. Tam máme booknuté 3 dny a pak se uvidí co dál. Ok. Jedem!

Vyrazili jsme ve 3 ráno z Brna. Základ je jet nejvíc, když děti spí. Tady se ještě hodí napsat, že cestování v dnešní době je opravdu easy byznys. Celé jsem to konzultoval s Claude.ai, který mi vždy ochotně a rychle pomohl, poradil, vyřešil, naplánoval a já mu celkem slepě věřil. Doba bedekrů je ta tam. Google maps na display a claude v kapse je ultra combo. To co umí dnešní ai je neuvěřitelné. Ale samozřejmě je potřeba důvěřovat, ale prověřovat. To víme…

Na první den jsme zatáhli cca 1200 km až někam do Francie. Tam našli takový azyl pro obyňáky přes síť TripStop. Za 15E dojedete k bráně, naťukáte pin z appky a bydlíte. Ta naše byla v bohem zapomenutém francouzském městečku kde nebylo nic krom děsivého horka. Bez toalet. Ale pořád lepší, než někde na veřejném parkovišti nebo u benzínky. Není to uplně safe v těhle končinách.

Druhý den opět vyrážíme brzo ráno a hrneme další stovky kilometrů, než začne být nesnesitelný horko i v klimatizovaným autě. Spontánně zastavujeme na západním pobřeží Francie kousek od Bordeaux. Fajn kemp, všude Frantíci. Gigantické vlny z oceánu, až se bojím že nás to poláme :) Drobné technické problémy se zaseklým schodkem. Setkání se známými. Víme že třetí den nás čeká zbytek cesty do Španělského kempu na Oyambre Beach. Poslední kilometry už jsou opravdu trápení. Vidina toho, že další 3 dny nebudu sedět za volantem je lákavá a dodává poslední sílu k řízení. Menší laborka při hledání kempu a lehká prekérka při otáčení v uzounké cestě nad útesem. Odnesl to zlehka nárazník, ale žádná hrůza. pár vyskočených plastů, trocha blata. Uff jsme tu!

Tím, že auto máme nové, ještě se v něm učíme fungovat jako rodina. V jednom, dvou lidech není problém. Ve 4 už musíte vědět přesně kam šáhnout, co udělat, kde co dát, abyste to pak zase našli. V jakém pořadí skládat věci a vůbec milion drobných úkonů, které neustále kolem auta nebo v autě děláte. Celá ta logistika a ergonomie v autě je klíčová pro nezešílení. I tak to chvilkama bylo na rozvod a nedaleko od facek dětí :) Často jsme si oba s Nitkou říkali, jestli si to zbytečně celé nekomplikujeme a jestli by ta rodinná dovolená neměla být víc o pohodě, neřešení a zewlování.

Prostě ty lows and highs jsou tady extrémní a nasekané rychle za sebou. To se vám v resortu prostě nestane. Problém ale je, že se začnu rychle nudit a ta představa že dělám jednu aktivitu třeba týden mě dost děsí. Potřebuju vidět, zažít, vyfotit, prozkoumat. Nebo aspoň tak jsem to vždycky měl. S přibývajícím věkem to trošku vadne ale i tak si dovolenou na lehátku 14 dnů někde na jednom místě pořád nedokážu představit.

A tady začíná zásadní věc celého tripu. Naplánovat den po dni od počítače z Brna podle mě moc nejde. Máte booknout kempy, ve kterých jste nikdy nebyli, třeba na týden? Co když nám nebude vyhovovat a hned vedle bude mnohem lepší? Co když tohle město na prohlídku nestojí za to a v horách bude ty 2 dny co máme vyhrazené na turistiku pršet? Jenže pokud chcete v červenci do kempu, musíte bookovat předem. Vše je děsivě vybrané a plné. Pak se musíte spoléhat na parcely, kde je výhra, když mají sprchu nebo záchod (o kvalitě se nebavím). Naše auto je nezávislé a 2 - 3 dny vydržíte bez elektřiny, vody i záchodu, ale stejně. Ten komfort pak rapidně klesá. Tohle má každý v sobě nastavené jinak a každý je jinak velký punkáč. Ale prostě spontánní kempování po Evropě je dost omezená zábava. Bohužel to tak je.

Takže další dny jsou čistá improvizace. Jedno víme, dál na západ už nechceme, spíš chceme postupně ukrajovat z dlouhé cesty zpět a tak se šineme po severním pobřeží k Francouzským hranicím. Zvládli jsme krásné kopce v Picos de Europa i prohlídku Bilbaa s ikonickým Guggenheim muzeem od Franka Gehryho. Opět hledání místa na nocleh, oprat, dokoupit zásoby v Lídlu a přesun do finálního kempu už ve Francii. Tady si dáme poslední odpočinkový den u bazénu a pak dvoudenní cesta zpět domů…

Závěr? Dovolená s obyťnákem je zážitková dovolená. Neustále řešíte, nebo držíte volant. Spousta rozhodování (často špatného) spousta stresu a málo pohody. Na druhou stranu za to dostáváte často krásné momenty ať už v podobě toho co vidíte, té atmosféry kterou zažíváte. Vidíte autentickou zemi s lidma kteří v ní žijí. Vidíte každodenní život lidí. Žádné posh umělé zážitky. Děcka vidí kus světa. Můžou porovnávat (a často porovnávají a diskutují) Snažíme se je naučit fungovat a přemýšlet v souvislostech. Už ví a vědět budou, kde a co je Španělsko. Že Francie je sakra velká země a v Německu mají mega moc větrných turbín. Že prostě svět nekončí za hranicema Brna a že na tohle jednou jako dospělí budou vzpomínat a říkat si že měli fajn rodiče, co jim ukázali svět a budou stejně trápit své potomky. Třeba. Třeba ne. A taky jsme se ještě shodli, že to válecí Chorvatsko u moře ještě potřebujeme :))) Respekt, pokud jste dočetli až sem. Přikládám pár fotek pro představu.