Aktuálně

11. 10. 2010 / Filip Urban / aktuálně
Aktuálně

Víkend prosvištěl jaksi rychle kua. Ani sem se nestihl ohlédnout. Taky byl poměrně hektický. V sobotu ráno sme teda vyrazili do těch hor. Po cestě přibrali ještě Vikouše s Kubou a v poledne dojeli na chatu Návrší. Polívka, pivo a vzhůru na Kraličák. Údaj na směrovníku mě trošku uklidňoval. 6km není taková hrůza. Jenže to sem netušil, jak moc do kopce to celé bude. Asi na třetím kilometru mě luplo v koleně a po zbytek dne sem trpěl. "Kamarádi" daleko předemnou. Až sem je kulhavou chůzí došel, zvedli se a pokračovalo se dál. Úděl posledního ve skupince. Další věc, která mi nedošla, že v takové výšce moc listnáčů už nebude a tak ten podzimní feeling nebyl tak intenzivní. Naštěstí to zachránil Zuzou připravenej sebák. Doplnil sem energii a šlo se zpět. Z kopce to koleno bolelo snad ještě víc než do kopce, takže když sme v 6 dorazili na chatu, měl sem toho plné kecky.

V neděli pak už vybaven ortézou sme zavdali ještě menší túru z Paprsku na Smrk. Takové ty kotlíkářské názvy kopců nebo co. To už teda lítaly sprostá slova, bo mi kamarádi říkali že to bude hřebenovka. Ale oka. Ustál jsem to. S pocitem, že se to psisko aspoň slušně vyběhá a já si roztáhnu hrudní košíček, se mi to vlastně celé líbilo. Chatová poetika má něco do sebe a počasí vyšlo na jedničku.

Něco sem i cestou nacvakal, takže můžete mrknout na galerku z místa činu


Aktuálně

08. 10. 2010 / Filip Urban / aktuálně
Aktuálně

Pátek! Thx god! S výhledem na prosluněný víkend. První plán na víkend byl burčákový pochod do Mutěnic. Nakonec se ale parta nehecla takže jedem se Sus, Flyem a Elzičkou a Brunkem do hor. Ani pořádně nevím kam. Kralický sněžník? Tam někam :) Důležité je, že budem na čerstvém vzduchu, bude krásně a les bude hrát všema barvama. Navíc budem mít dobrý pocit, že se Brunek řádně proběhne. Takže dneska ještě něco popracovat a vzhůru do outdoorů.

Jak ste asi mnozí zaregistrovali, tenhle týden probíhá v praze další Designblok. Je to asi poprvé, co se neúčastním. Už loni jsem z toho moc nadšený nebyl a taky nemusím vidět všechno. Radši strávím den v zaprděném kancelářském křesle.

S tím souvisí další věc. Od neděle (od 19:00 do 21:00) opět zahajujeme zimní sezónu counter-strikových bitev na serveru flc.cz. Pokud máte steam a CS: source a jste rekreačním střelcem a rádi byste si zahráli důstojně pár map, aniž by vás do 3 sekund od startu vysnipovalo zakempené 9ti leté děcko, PŘIPOJTE SE!!

Když sme ještě u těch her, tak opět na steamu je k dispozici pro mac os hra Lef for dead 2. Mají ji teď v akci za sympatických 4,75E. Pak zdraží na 16 tuším. Je to vtipná multiplayerová coop střílečka. Hraju to s nějakýma milošama co jsou aktuálně online a nejsem schopnej bez větší kooperace s nima prolíst prvním levelem. Ale kdyby nás bylo víc, mohla by to být taky slušná zábava.

Hezkej víkend. Užijte si ho. Je to patrně jeden z těch posledních slunečných a barevných letos. Oh...


Aktuálně

03. 10. 2010 / Filip Urban / aktuálně
Aktuálně

Konec týdne a já bych měl zaupdatovat. Už jsem se dokonale aklimatizoval a zabřednul do zaběhnutého mustru, který mi ale vyhovuje. Celý víkend byl pracovní, ale stihl jsem toho dost a mám fajn pocit z dobře odvedené práce :) Za těch 14 dní, co sem nebyl v Brně se centrum slušně proměnilo. Přibylo několik fontán a soch. Od podivných (ptáček a kobra u kavárny Savoy), povedených (postavička zvedající kostku před soudem) až po kontroverzní kousky. Největší pozornost upoutal falus na svoboďáku. Jakési futuristické hodiny, ze kterých čas od času vypadne kulička. Orloj prej ve své době taky lidi nechápali, tak uvidíme, co na to budou říkat naše děti :)

Když jsme u těch podivných věcí, doporučuju tohle video z YOUTUBE. Klukům z Polska se podařilo na telefon natočit pitoreskní scénku z centra Prahy. Konflikt dvou řidičů. Jeden nabušenej taxíkář v červené teplákovce proti majiteli mercedesu vybaveným mečem. Celé akci předchází nezdokumentovaná scénka, kdy taxikář propleskne majitele mercedesu a zbytek už můžete sledovat na videu.

O povolání taxikářů si myslím své. Jezdit po městě, točit volantem a být pánem světa. To jim jde. Vůbec taxikáři jsou podivná sorta lidí. Nerad bych je házel do jednoho pytle, ale mám je trošičku za losery, kterým nezbývá nic jiného než tahle práce. Samozřejmě i ta se dá dělat kvalitně a zodpovědně. To se ale bohužel nedá říct o pražských taxikářích. Celá tahle scénka mi jen dává za pravdu. Takže až budete mít někdy konflikt s taxikářem, už víte co na ně platí. Vzít je mečem na plocho! :)


Little big China video

28. 09. 2010 / Filip Urban / video

Krátké video z telefonu z našeho cestování po Číně :)


Cestujeme

27. 09. 2010 / Filip Urban / cestujeme
Cestujeme

Ještě než otevřu mail a vyvalí se na mě kopa práce, chtěl bych nějak shrnout naši "dovolenou". Předně jsem po ní utahanej jak pes a potřeboval bych další týden dovolené, abych se trošku zmátořil. Ale když já nedokážu jet někam k móřu a týden nic nedělat, tak radši nachodím desítky kiláků s foťákem na krku a jsem ochotný 24 hodin jen procestovat z bodu A do bodu B, ale už mě to taky zmáhá :) anyway Čína…

Tak předně jsem moc rád, že jsem se tam mohl podívat, udělat si vlastní obrázek na věc, vidět zase kus světa a být na místech, který sem znal jen z dějepisu, nebo z televize. Tohle hodnotím maximálně kladně a tohle jsou věci, které člověka posunují a obohatí víc, než dvoumetrová LED televize v obyváku.

Čína je obrovská země s 1.5 miliardou lidí. S histori mapovanou dva tisíce let před naším letopočtem. Světové civilizaci toho dali dost a mnohem dřív. S tímhle respektem na ně člověk musí pohlížet, ikdyž by nejradši toho cpoucího se Číňana v metru vyliskal. Kde je ten jejich cit pro krásu, když se člověk rozhlédne kolem? Na jedné straně potkáte na dálnici uprostřed ničeho chlapíka se smetákem, co intenzivně něco zametá, na druhou stranu byste nikdy nepoužili záchodky v poměrně luxusně vypadající restauraci. Když slyšíte a pak i vidíte, jak si dokážou před váma uflustnout, obrací se vám mnohdy kufr. To, že neumí skoro nikdo anglicky bych pochopil. Už ale nepochopím, že když potkají cizince, co má jakési elementární znalosti čínštiny, ve své komunikaci nepřepnout na nějaký basic level domluvy, nezpomalí. Melou si svoje, tak jako by se bavili ze svý sousedem. Ono je to totiž ani nenapadne. Aha - pozor - cizinec - asi moc nerozumí - zkusím informaci zestručnit a popsat tak aby pochopil.

Jestliže byl Čínský národ kulturně vyspělou velmocí, Maovi se povedlo to z nich dokonale vymlátit a bude to asi ještě dlouhá cesta zpět. V mnohých situacích sem si připadal jako v devadesátých letech. Veškeré výdobytky západní kultury už tu mají, jen jak jsme po pár dnech zjistili - všechno tu má tzv. čínský háček. Ale úplně všechno.

Číňani naopak jsou Evropou a západním světem fascinování a zároveň z nich cítíte obrovský mindrák a snahu se světu vyrovnat. Na zvedání seběvědomí intenzivně pracuje čínská vláda i média. Kdybyste viděli ty oslavné ódy na Expo, museli byste se prostě smát. Jakási propagandistická naivní agitka, kterou nás před léty zásobovali i komáři u nás. Je to vůbec zvláštní mix komunismu a konzumismu.

Další věc, která mě vadila byla totální lhostejnost Číňanů jeden k druhému. Nulový respekt. Nulový zájem o druhého. Když už s vámi někdo nějak komunikoval, mělo to vždycky finanční podtext. Vy ste prostě turista a ten má peníze a my ti je vezmem a přitom se na tebe budeme celou dobu usmívat a předstírat zájem. Ale tak to je asi normální a běžná věc všude. Myslet jen na sebe, znamenalo v Číně donedávna přežít.

Co bych naopak vyzvednul je pocit bezpečí, který jsem v Čině měl. Foťák sem neustále nosil v ruce i v těch nejzaplivanějších hutonzích. Ono to je možná i tím, že z těch malých Číňanů moc strach nejde. Prostě můžete bloumat nočním Pekingem křížem krážem a můžete mít prakticky jistotu, že se vám nic neztratí, nikdo vás nepřepadne. Ve srovnání s jinými zeměmi, které sem navštívil jsem se v Číně cítil fakt nejbezpečně.

Jídlo je taky kapitola sama pro sebe a taky jeden z důvodů, proč bych tam asi dlouhodobě nedokázal žít. Oni maj ty chutě prostě posunuté jinam a na těch jídlech je to znát. Nemít Heba a jít jen tak do nějaké restaurace, znamená často velké překvapení. Jídelníčky v angličtině neexistují a výhra je, když mají nějaká jídla aspoň nafocená. První dva dny sem si to užíval, další už sem se rozhlížel po něčem známém. Ono ani Mc Donald tu nechutná moc jako Mc Donald. Minimálně tam prdnou nějakou tu svou omáčku. Pekingská kachna bez intenzivní tmavé omáčky chutná uplně jalově. Nudle mají jen jako přílohu. Do značné míry je to asi o zvyku, ale moje a jejich chutě se prostě nepotkávají. Stejně tak ani Číňani nedávají české jídlo jak popisova Heb. Prostě jiný kraj, jiný mrav. Co mě ale bavilo, byly jejich čaje. Vyzkoušel sem snad všechny nabízené ledové čaje a žádnej nebyl vyloženě špatnej. Každodenní prolévání litry zeleného čaje mě bylo taky sympatické. Na dobrou kávičku v Číně ale zapomeňte. Ta se tu prostě nepije a když najdete nějakou kavárnu, chutná tak nějak po čínsku.

Čína je fenomén, o kterém budeme slyšet častěji a častěji. Dělá mílové kroky vpřed a má ambici vrátit se do čela světového lídra. Bez západní technologie a knowhow je to zatím jen továrna světa, ale to se časem změní. Obrovsky bohatne a je to tam znát. Uvidíme, čím nás do budoucna překvapí. Já jsem rád, že sem to mohl vidět, že sem si to mohlo vyfotit a že sem tu o tom mohl napsát pár subjektivních řádků.

Na závěr bych chtěl moc poděkovat Hebovi a Elišce, jak skvěle se o nás postarali a jak nám pobyt zpříjemnili a v mnohém ulehčili.

A následují fotogalerky:

DUBAJ
PEKING
ŠANGHAJ
a ČÍNA jako taková :)

Uvítám jakékoliv vaše komenty, dotazy a  postřehy.


Cestujeme

24. 09. 2010 / Filip Urban / cestujeme
Cestujeme

Pátek! Thx god :) Náš čtrnáctidenní poznávací pobyt v Číně končí. O půlnoci odlétáme zpět domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny… Od posledního updatu jsme toho stihli poměrně hodně. Především autovýlet z Pekingu do Šanghaje byl velkým zážitkem, který bych už asi neabsolvoval. Dopravní infrastrukturu by jim mohl závidět kdejaký evropský stát, včetně ČR. Dálnice jako ve Švýcarsku, jen by po nich nesměli jezdit Číňani. Ve městech je jejich styl jízdy spíše zábavný, na dálnici je to boj o přežití. Přetížené obrovské náklaďáky neustále v rychlém pruhu. Že by si ti magoři mohli v totální průtrži mračen alespoň rozsvítit světla, to je ani nenapadne. Naopak na vás blikají, když si světla zapnete. Světla se tu zapínají až opravdu za velké tmy, nejlépe pak jen dálkové a vidět náklaďák, kterému fungují koncová světla je malý zázrak. Po cestě sme potkali několik nešťastníků vysypaných ve škarpě nebo zaseklých ve středovém pásu. Není vyjímka, že potkáte auto v protisměru nebo vidíte couvat auto, které projelo odbočku…

Těch 1200 km tam a 1200 nazpět se nám podařilo přežít ve zdraví a Heb si zaslouží velký respekt! Teď už k Šanghaji. Musím říct, že to byl pro mě highlight celého pobytu tady v Číně. Zásah evropanů je tu cítit víc, než kdekoliv jinde. Cesty tu mají na patra, mrakodrapy se tu předhání ve výšce a vládne tu o poznání svobodnější atmosféra než třeba v Pekingu. Takové byly mé subjektivní pocity. Eliška vychytala levný hostel v samotném centru města. Následující den sme strávili celý na Expu, kterým město, stejně jako Čína, žije.

Oproti běžným čínským smrtelníkům sme měli domluvené VIP vstupy na několik pavilónů. Bez této výhody si návštěvu Expa nedokážu představit. Fronty do jednotlivých pavilonů byly nechutné. V tom horku, které panovalo to bylo o zdraví. Díky téhle výhodě sme tak mohli vidět 8 pavilónů. Jednoznačným vítězem je pro mě anglická expozice. Jak konceptem, tak vizuálním ztvárněním. Prostě bomba! Žádné machrování, čeho kdy Angličani dosáhli a co uvidíte, když dojedete do Londýna na dovolenou. Celý pavilon byla celosvětová banka semínek nejrůznějších rostlin zalitých v pryskyřici. Ven pak z kostky čouhaly jednotlivé pruty a vypadalo to jako ježek. Prostě fantastické!

Snad jediný pavilon, u kterého se nestála fronta, byl pavilon český…a hned vedle slovenský. Musím říct, že česká prezentace mě dost zklamala. Dali sme si ji i s průvodkyní, která nám byla přidělena. U většiny vystavených věcí jste si museli vyslechnout 10ti minutový výklad abyste pochopili záměr autorů, což u běžného návštěvníka prostě nemůže fungovat. Navíc u Číňanů, kterých tam bylo 98%. Český pavilon vypadá jako sklad osázený puky (to asi proto, že jsme kdysi vyhráli nějakou olympiádu v Naganu). Uvnitř si může Číňan strčit hlavu do figuríny hokejisty a vyfotit se, což dělali všichni. Pak si můžou sáhnout na desku z Karlova mostu u kopie sochy Jana Nepomuckého s krásným záběrem na papundeklové Hradčany. 3 podivné instalace od Jakuba Nepraše (kde se vzal tenhle člověk?) pak pár odlitých zvířátek z porcelánu, u kterých nás průvodkyně upozornila že je na nich pozoruhodné právě to, že vypadají jako živá. Bezúčelná zlatá kapka za sklem + jakási laboratoř, kde VIP návštěvníkům namíchají lahvičku parfému podle jeho aktuální nálady (šarlatáni). Projekce českých pohádek - ideální místo odpočinku unavených Číňanů, kteří usínají okamžitě jak jen mohou. No zkrátka a dobře to byl podivný bastl věcí, které o nás nic neprozradí a Číňani tam lezli jen proto, že před pavilonem nestála kilometrová fronta.

Vůbec model Expa mi v dnešní době přijde přežitý. Dnes, kdy můžete být za rozumný peníz kdekoliv na planetě, za pár hodin, je chození po nějakých pavilonech asi mimo. Možná snad ještě v té Číně to padlo na úrodnou půdu, protože spousta Číňanů nebyla nikdy dál než pár kiláků za svým domem a pro ně je to určitě velký zážitek a hlavně možnost, jak se můžou dozvědět, že existuje nějaká Evropa a další kontinenty.

Toliko asi k Expu ze kterého sem si krom několika zážitků odnesl i slušnou rýmečku, protože přecházet ze 40ti stupňů do klimatizací vymrzlých pavilonů je prostě o zdraví.

V Šanghaji jsme strávili dva dny a poté se přesunuli autem do Suzhou. Heb lákal na "Čínské benátky" a tak se jelo. Město je asi 120 km od Šanghaje. Ubytování se podařilo vychytat za slušný peníz v Holiday Inn. Prošli jsme zenové zahrady, vyšlápli nejvyšší pagodu a večer si dali projížďku po kanále. To už sem věděl, že je semnou zle a rýmečka udeřila v plné síle. Proto jsme se druhý den rozhodli přesunout zpět do Pekingu a dali si 12ti hodinové dobrodružství autem.

Včera jsem se ještě vyhecoval na návštěvu města Tijanjin, do kterého jezdí z Pekingu rychlovlak. 330 km/h je slušná rychlost, jen mi chyběla pravidelná rytmika pražců :) V 11ti miliónovém Tijanjinu jsme zjistili, že vlastně není co vidět:). Krom jejich vybetonovaných ploch a nezajímavé architektury. Nakonec jsme našli koloniální italskou čtvrť, kam se jezdí fotit Číňani, pro pocit, že takhle asi nějak to vypadá v té Evropě.

No. To by pro dnešek stačilo. Finální result našeho tripu si nechám až na doma. Je potřeba se na to celé podívat trochu s odstupem :) Teď jen přežít tu celodenní cestu domů. Sílu mi dodává vize rychlého necenzurovaného internetu a představa nedělního řízku s bramborovým salátem…


© Copyright 2012–2020 youngprimitive.
All Rights Reserved.
DámskéPánskéDětské