S kumpánama na horách

07. 12. 2011 / Filip Urban / video

Tady takové krátké video z telefonu, jak sme se měli na tom kopci :) Bylo to boží kluci! Díky.


Video

06. 12. 2011 / Filip Urban / video

Mám za sebou víkendové blbnutí v Alpách. Tentokrát jela silná sestava osmi kumpánů. Skupina A vyjela v pátek odpoledne z Brna. Skupina B pak z Prahy. Bert zajistil ubytko, koupili sme permici na 3 dny a modlili se za trochu prašánku, protože jaksi nikde nebyl sníh, ale rušit akci v tak pěkném složení se nám už nechtělo. Do dovezl guláš z Třineckého werku, Prsíčko nás zásoboval letošními modely a Peca z Procházkou se postarali o dobrou zábavu. Byly chvíle, kdy sem se fakt zajíkal smíchy :)

Ježdění sme moc nedali. Až na poslední den, kdy se pánbíček smiloval a poslal 15cm nového prašánku. Takže lehké prašanové porníčko nakonec bylo. Večer se pilo a hrálo Puerto Rico, dopolední a odpolední lyžování se prokládalo kávičkama. Žádné hrocení, hecování, extrémní jízdy. Vyklidněný slet dospělých primitivů. Moc dobré to bylo, jen škoda, že to tak rychle zase celé uteklo. Tak třeba se zase za rok potkáme v podobné sestavě. Pro představu nahazuju trailer k připravovanému celovečeráku.


Aktuálně

28. 11. 2011 / Filip Urban / aktuálně
Aktuálně

Kua...za hodinu bude šest. To znamená jediné, zavolá mi Vojta Bastyan jeslti jsem ready a že jako jdem. Kam? No. Do posilovny :) Ano, zbláznil sem se. Stal jsem se pokusnou ovcí v rukou tělovýchovy. Kamarádovi jsem kývnul na jeho výzkum. Potřeboval skupinku sportem nepoznamenaných jedinců, kterým změří výchozí hodnoty, sestaví cvičební program, pošle je 3x týdně do posilovny, aby je v únoru posbíral, změřil konečné hodnoty, poděkoval a poslal domů.

Takže v jedné takové skupině jsem i já a musím říct, že to s námi trenér nemá jednoduché. To je samá rýmečka a služebka a rodiné důvody. Pro mě to obnáší 3x týdně se odtrhnout od počítače, nasednout do auta, jet na druhou stranu Brna, tam šlapat jak blbec na rotopedu, pak si vzít manuál, kde mám napsáno co mám cvičit a s jakou váhou. To vpodstatě zlvádnu bez jediné kapky potu, nasednu do auta, jedu zpátky abych 20 minut jezdil kolem baráku a hledal místo na zaparkování. A tak se mi nesmíte divit, když hledám důvody proč nejít. Jaké z toho celé plyne poučení? Neslibujte nikomu nic po pátým pivu...


Aktuálně

21. 11. 2011 / Filip Urban / aktuálně
Aktuálně

Ufff. Mé laborování s vozem je vyřešeno. A doufám že definitivně na pár let dopředu. Jak celá ta anabáze (děkujeme Petrovi) skončila? Nakonec koupí nového vozu. Ale nepředbíhejme. Asi před necelými čtyřmi lety sem si koupil na inzerát ford focus. Vypláznul sem za něj 210.000,- a odjížděl sem s pocitem, že mám krásné zánovní auto se slušným počtem najetých kilometrů. Až do chvíle, kdy se na to podíval můj známý a řekl, že tohle auto to má za sebou. Já laik sem nic nepoznal. Pravda, žralo to trošku víc, ale jinak s ním problémy nebyly. Prodej auta uspíšil i fakt, že potřebuju kombíka na neustálé tahání věcí a tak šel Jindra z domu a já začal pátrat po autobazarech. No nebudu to natahovat. 90% aut z bazaru má přetažený tachometr, když ne tachometr tak je to naleštěná potvora o jejiž historii moc nezjistíte a když i zjistíte, nevíte, jestli se těm informacím dá věřit. Ono už z principu kdo prodává dnes dobré auto?

Absolvoval sem pár projížděk se známým, který pár letmými pohledy zjistil, že je to mrtvola nebo je někde zakopaný pes. A já si řekl dost! Než zase vyhodit hromadu peněz za 3 roky staré auto, přidám si pár korun navíc a pořídím novou káru. Ceny aut jsou na historickém minimu a do 300.000,- dnes pořídíte nový vůz se všema možnýma vychytávkama a slušným vybavením. Rozhodoval sem se nakonec mezi značkami Kia, Hyundai, Renault, Škoda. Oktávka pod 300 se dá sehnat, ale je to uplně oholené auto bez výbavy, Renault Megane Grand turismo se mi líbil, ale zase je to francouzský auto a značka Renault je hop nebo trop. Takže buď Kia nebo Hyundai. Nakonec Hyundai, protože na novou Kiu podle svých požadavků bych čekal 3 měsíce a to se mi nechtělo. Takže přátelé další primitivní kára je Hyundai i30 1.6 benzín. Má to 96kW a šestý rychlostní stupeň. Dá se s tím jezdit za 6,5 litru. Má to pětiletou záruku a s jakýmkoliv problémem mám volat asistenční službu. Výbava je taky slušná, automatická klima, esp, abs, 8 airbagů, dobrý rádio, USB na iphone :) 6 repráků, stahování okýnek i vzadu, hezký litý kola, sklápěcí zrcátka a kdesicosi. Prostě šolich kára bez DPH za bratru 250.000,- a to mě příjde fér za nové auto u kterého nechci řešit, že mám přetáhlej tacháč nebo že mi někde v zatáčce upadne kolo.

Vyzdvihnout musím i přístup prodejce, který byl opravdu až mateřský! Zavolá kdy je potřeba přijet do servisu, 6 týdnů před prodloužením pojistky nabídne lepší variantu atp. Snad to nebude ve stylu: "Když ptáčka lákají, hezky mu zpívají". Uvidíme. Auto otestuju a podám podrobnější pocity a recenzi časem. Nic, oblíkám župan a jdu ho zkontrolovat, jestli mi to někdo neobešel desetikorunou.....hyundai!


Battlefield 3

14. 11. 2011 / Filip Urban / gamesky
Battlefield 3

Letošnímu hernímu podzimu vládnou dva tituly. Battlefield a Call of duty. Já se rozhodl vyzkoušet Battlefield, protože koridorová efektní ptákovina jménem Call of duty není nic pro seriózního třicátníka. Battlefield 3 obsahuje klasickou single kampaň. Tu sem rozehrál, ale po pár misích ji opustil a už se k ní patrně nevrátím. Nevím co je to za trend, dělat tyhle typy stříleček. Nepřátelé přichází po stovkách, dokud se nedostanete na další checkpoint. Ukrutná řežba je prokládana interaktivníma chvilkama kdy se vás pokusí podříznout nějaký terrorista. Na obrazovce se objeví slovo MEZERNÍK. Zmáčknu tedy mezerník a další půlminutová animace, jak vítězím na zlosynem a nakonec čepel končí v jeho hrudníku. To už mám pocit, že tvůrci ty hry dělají pro retardované teenagery...

No nic. Naštěstí má hra další dva módy a to klasický multiplayer a pak co-op mód. Po singlu sem se jal vyzkoušet mulťák a ze začátku dost skřípal zubama. Moje životnost ve hře se měřila na sekundy. Úplná divočina, kdy po mapě běhá padesát lidí bez většího náznaku strategie a vy ste po většinu času snadným cílem zakempeného snipera, nebo si vás vychutná helikoptéra, která kolem jen tak proletí.

Jakási herní hrdost mi nedovolila hru okamžitě smazat a tak sem se k multiplayeru vrátil na druhý den. Do bojů sem už nevbíhal jako v single kampani a snažil se držet své jednotky, která sem tam zakooperovala a to je vám panečku pak jiné hraní. Co mě baví, je promáklý systém odměn, povyšování a sbírání zkušeností. Hra snad měří ve statistikách uplně vše a z každé aktivity máte body. Naštěstí to není tak, že čím víc lidí zabijete, tím ste lepší. Měří se obsazování vlajek, opravy vozidel, léčení spoluhráčů, odemykají se vám nové a nové vychytávky. Po víkendu je ze mě slušně vytrénovaný bojovník, který už i někoho zastřelí.

Třetí možností je zahrát si se známým nebo náhodně vybraným člověkem kooperační kampaň, kdy spolu bok po boku procházíte jednotlivé mise. V tomhle spatřuju velkou sílu. Ve spolupráci s dalšíma kamarádama má hra opravdu atmošku a já po prohraném víkendu vidím neustále hlaveň tanku, když zavřu na chvíli oči :)

Co se týká grafiky a animací postav, jsou excelentní! K tomu abyste si ale vychutnali tenhle audiovizuální zážitek to chce mít doma pod stolem našláplý stroj. Já to jedu v rozlišení 1280x720 se středními detaily a na 27 palcích je to jeden velkej pixel. Naštěstí to antialiasing a funkce blur trošku řeší, ale žádná sláva. Nicméně plynulé a hratelné to je.

Pokud někdo už hru vlastníte, a nejste třináctiletý ucho, který se honí jen za fragy, řekněte svůj nick a můžeme dát někdy navečer pár map. Chlapci dávají 8 hvězdiček z 10ti!


Aktuálně

04. 11. 2011 / Filip Urban / aktuálně
Aktuálně

Mám radost. Posledních pár dnů se mi stává příjemná věc. Ráno se probudím, vstanu, protáhnu se a ejhle! Nic mě nebolí! Můžu se podívat vpravo, vlevo, žádné namožené svaly nebo polámaná záda. Chce se mi zvolat KONEČNĚ!

Posledních pár let bylo mé spaní utrpení. Dlouho bez postele jen na matraci, pak sem si teda koupil postel z druhé ruky a do ní novou matraci. Super tvrdou, vychytanou, ne zrovna levnou. Půl roku to byla pohoda, než matrace brutálně změkla a dalších pár let to byla hrůza. Pak se rozpadla i ta postel a já skončil opět na zemi na měkké matraci. Novou postel sem odkládal až do nového bytu a trošku se trápil. Ale tomu je teď konec!

Minulý týden nám dorazil Futon. Futony mají dlouholetou tradici v Japonsku, kde jsou dodnes upřednostňovány před všemi novodobými matracemi. A já tak nějak mám zafixováno, že co je japonské, je dobré. A opět se mi to potvrdilo. Vybrali sme si kokos + latex a samozřejmě bavlna. Futon je matrace tvrdá a těžká. Narozdíl od ostatních matrací časem neměkne, ale naopak tvrdne a pro moje záda je tvrdá matrace to nejlepší. K tomu sme pořešili i dubový rám MATSU bez jediného hřebíku (jen prkna zapadnou do sebe) Postel je jednoduchá, designové čistá, hlavně betelná, nikde nic nevrže a my sme maximálně spokojeni.

Cenově je futon velice dostupný. Nás vyšla celá postel na nějaký 22 tisíc i s dopravou do Brna. Pokud aktuálně řešíte novou postel a z nabídek všech výrobců matrací už vám jde hlava kolem, zkuste lety prověřený Futon!

My kupovali ve Futon centre v Praze Dejvicích. Vše si vyzkoušíte, vyberete a vše klaplo bez problémů. Kluci jsou šikovní a mají náš support!


© Copyright 2012–2020 youngprimitive.
All Rights Reserved.
DámskéPánskéDětské