Indie na motorce

25. 11. 2019 / Filip Urban / cestujeme
Indie na motorce

Dnešní plán byl jasný. Půjčit skútry a projet si nějaké pláže, protože ta naše není žádný zázrak.

Půjčování mopedů je stejný punk jako celá Indie. Dojdete za typkem, kterej je ze včerejšího večírku ještě slušně vyndanej. Ten odněkud dotlačí 7 motorek (patrně je posbiral po kamarádech) kauci žádnou nechce, jen od jednoho si vzal občanku. Zaplatili sme cca 100kč za skútr na den, vytáhli helmy z podsedadla a hurá na silnici. Byl jsem trošku nervózní, protože sebou nemám ani řidičák, natož mezinárodní. Ale třeba žádné policajty nepotkáme. Potkali. Stavěli nás 3x protože sedm bílých borců je lacinej cíl. Já naštěstí vždycky projel bez zastavení, ale Prochyna zastavili pokaždé. Ale nakonec to uhrál bez ztráty kytičky.

No. Projeli sme se až nahoru na nějakou velkou pláž. Tady je potřeba zmínit jednu věc. Z 90% cizinců jsou tu Rusové, z čehoš teda nejsme vůbec nadšeni. Už i Indi na nás pořvávají v ruštině. My je pokaždé zprcáme, že rozhodně nejsme Rusové, ale je jim to fuk. Na pláži se na vás sleti hejno Indů. Se všemi cipinami světa, masáži nohou, čištění uši atp. Chvilku jsme odolávali ale nakonec odjíždíme s pedikurou, po masáži nohou, s šátky, přívěšky a na krku se nám houpe bilý tesák!

Pláže tu mají. Ale nečekejte nějaké panenské bílé se želvičkama. Ranní odliv vezme do moře vše z poslední párty, cele resorty vypouští splašky rovnou tam kde se koupete. Do toho se všude váleji krávy a polomrtví psy. No prostě pláže po Indicku. Ale moře je mělké a vlny jsou hezké.

Co dál. Jo památky. V Indii by se daly spočítat na prstech jedné ruky myslím. Jakože sem tam nějaký hinduistický chrám nebo nějaké pozůstatky koloniální architeltury co sem dotáhli Britové jinak nic. Dnes sme byli na vyhlídce na nějaké bývalé portugalské základně. Jediné co je napadne je vybírat parkovné ale že by vybírali vstup a za utržené peníze tu historickou památku nějak udržovali nebo aspoň uklidili ty hromady odpatků všude kolem to je ani nenapadne. Nebo jim to nikdo neřekl. Nebo nevím.

Po cestě na hotel jsme se stavili podle googlu u jednoho týpka co má v zatáčce hospodu. Uvařil nám nějaké své parády. Všechno bylo hrozně dobré. Vůbec to jídlo tady je paráda. Pokud mate rádi indickou kuchyni je to zážitek. Jím většinou jen VEG verze protože kráva se tu moc nejí a když sem viděl jak s tím masem zachází to si nelajznu. Nicméně jíme už co kde potkáme. Dokonce došlo i na led v pivu a zatím držíme. Teda já jsem na takové nejisté trojice ale kontrolovatelné. Takže pohoda. Jídlo je v topu!

Ještě k našemu ubytování. Varianta partymista se potvrdila se vším všudy. Každý večer je tu nějaká technoparty. Od stage sme vzdušnou čarou asi 20m a lidi začínají chodit kolem půlnoci. Takže cca do 4h rezonuji skla v tabulkách od apartmánu. Špunty moc nefunguji, protože s váma vibruje celá postel. Snažíme se držet tempo, ale je to náročné. Ještě dvě noci a jdu hledat pojistky.

Ale jinak je to samozřejmě skvělé. Denně se chlámeme miliónu věcem, fatální situace se nám vyhýbají a nálada je výborná. Možná to už bude i tom, ze do odjezdu máme 3 dny :)


Indie vlakem

24. 11. 2019 / Filip Urban / cestujeme
Indie vlakem

Tak to klaplo. Dostali jsme místenky na vlak a zdárně zdolali 16 hodinovou cestu do GOA. Vlastně to bylo úplně vpohodě.
Nádraží vypadalo asi jako v Kromclu. Vlaky vpohodě, jen teda plné Indů. Vždycky jdeme rovnou k hlavnímu oficírovi, ten jediný lehce tuší. Vlak přijel na čas. Samozřejmě už na našich místech seděli borci. Ale zdekovali se bez námitek.

Měli jsme klimatizovany vagon (což mě úplně zabilo, protože jsem spal 10cm od klimy pod střechou. Bolení v krku, rýmička no bylo to na paralen. Jinak ve vlaku dostanete prostěradlo, deku a polštář. Celou dobu vlakem probíhají typci s čajem, kávou, zmrzlinou, všemožným jídlem. Měli jsme kupé se šesti místy. Mára musel spát v jiném vagónu protože nám to blbě zabookovali. Jak už to tu tak chodí :)

Cesta byla od 14:00 do 6:00, takže jsme větší část prospali. Ráno už jsem si teda připadal slušně použitej a smradlavej. Na nádru jsme vzali taxíka, který nás dovezl v 7 ráno na naši adresu. Řešili jsme jestli do resortu do klidu na jógu, nebo někam, kde to tepe. Zvolili jsme druhou variantu, bohužel :) Vidět to místo po mejdanu byla čistá depka. Při představě že tu budu 4 poslední dny pobytu v Indii tak mě to trošku vyplašilo. Souseda z apartmánu jsme se ptali jak se vyspal. Říkal nám že už dva dny nespal...

Další plán výletu je v mlze. A to doslova. Rozhodně chvilku nikam necestujeme a užíváme místa. Sedíme na zápraží, popijime Kingfishera a pozorujeme dění. Dovolená snad začíná!


Indie a jedno velké WTF

23. 11. 2019 / Filip Urban / cestujeme
Indie a jedno velké WTF

Opět se hlásím z nejvtipnější země na světě - Indie. Dnešní plán se nesl trosku v zewling módu. Vyrazili jsme na výlet do Allapuzhy. Takové prej Indické Benátky. Síť kanálů, lodičky, milenci na honeymoonu, nafouklé mrtvé krysy ve vodě, neodmyslitelné hory odpadků a do toho všeho lokálové, kteří se ve vodě koupou, umývají nádobí i vykonávají potřebu. Hotové Benátky prostě.

Pronajali jsme si loď si řidičem. Ten že nás zaveze za borcem co nás proveze uzounkými kanály na menší loďce. Klasika. Nikdo na smluvené místo nepřišel a kapitán neuměl ani slovo anglicky. Neva. Už jsme si tak nějak zvykli. Vlastně jsme si potřebovali na loďce odpočinout od všech těch lidí a smogu a troubení. Protože jestli nám něco leze na mozek, tak to jsou davy Indů proudící tam a zpět.

Cestu busem s místňaky už máme taky odškrtlou. Bohužel cestou zpět nás přednosta stanice posadil na autobus s okny kde uvnitř jela klima na max takže už chrblu i já a to jsem odolával nejdéle.

Dějí se nám tady každý den fakt vtipné historky, které nedokážu nadatlovat z mobilu. To je na osobní popis. Tak třeba když řekneme v restauraci týpkovi ze chceme účet a ze platíme cash, pokývá hlavou a donese kešu oříšky. Nebo když chtěl Mára po číšníci zpět svůj mobil z dobíječky, donesla mu místo jeho telefonu své telefonní číslo. A takových situaci zažíváme nespočet.

Dnes jsme dokonce viděli i slona. Přikurtovaného na náklaďáku s vlajícím ušima se prohnal kolem našeho tuktuku.

Zítra nás čeká přesun vlakem na GOA. Je to 14 hodin jízdy. Jízdenky sice jakési máme, ale podle internetu jsme na 105 pozici ve waiting listu. Těžko říct co to znamená, ale do toho vlaku se hodláme nacpat za každou cenu a necháme se vyhodit až na GOA. Budu referovat v dalším updatu. Hezky zbytek dne.


Indie jako jeden velký Bollywood

21. 11. 2019 / Filip Urban / cestujeme
Indie jako jeden velký Bollywood

Jsme zpět v Kočínu a máme za sebou náročný den. Dopoledne jsme si vzali jeep a vyrazili na prohlídku plantáží a fabriky na čaj. Hezký zážitek. Továrna produkuje čaj už z dob anglické kolonizace a budova, stroje i postupy jsou neměnné. Krásně to tam vonělo a dozvěděli jsme se zase něco víc o čaji. První info, že se nemá do čaje přidávat mléko. Ale všichni Indi čaj pijí pouze s mlékem. Nějaký zakořeněný britský přežitek. Taky že top kvalita čaje je čaj bílý. Na konci jsou pytlíkové čaje, které jsou z odpadu, propadlého na zem při úpravě lístků.

Dali jsme i jakousi ochutnávku, nakoupili něco domů a hurá na autobus zpět do Kočínu. No stršná pětihodinová jízda serpentinami. Jak mi nebývá zle tak tady už to na mě šlo.

V Kočínu jsme se zase ubytovali na stejném místě, dali se do gala a vyrazili do Shopping centra na nějaký místní filmový blockbuster. Nechodí se tu na Bollywood jak by si někdo mohl myslet ale na Mollywood, protože jsme v jiném státě kde je mluví jiným jazykem a jsou tu jiná než Bombajská studia. Volba padla na snímek Jack & Daniel a už název dal tušit kvalitnímu snímku.

Tříhodinová zběsilost ve které bylo všechno. Musel jsem si dokonce nacpat kapesník do uši protože míra hluku byla zabijácká. Indové měli ale větší zážitek ze sedmi bílých borců, než s filmu. No byla to sranda.

Večeře opět v naši oblíbené VEG jídelně a teď chillujeme na pokoji. Respektive všichni už spí a já tu ještě smolim tenhle update. Jdu taky odpadnout. Dobrou noc.


Indie jiná

20. 11. 2019 / Filip Urban / cestujeme
Indie jiná

Máme za sebou čtyřhodinovou jízdu z Kočínu do Munnaru. Mávnutím proutku jsme najednou v úplně jiné Indii. Městskou šeď nahradila krásná zelená barva. Místo nedýchatelného smradu tu zavál vlahý větřík a můžeme se zase nadechnout z plných plic. Krása!

Do Munnaru jsme se dostali busem. Žádná klimatizovaná paráda pro turisty, ale zrezivělá plechovka bez skel se sedačkami, kam se vleze pohodlně jeden Evropan nebo tři Indi. Zážitek to byl silný. Dokonce jsem se párkrát v duchu loučil s rodinou protože (a nezlobte se na mě) jsou Indové prostě debilové.

Náš řidič se s tím opravdu nepáral. Auta před sebou napřed řádně vytroubil a pak se jal předjíždět. Ideálně do zatáčky kam absolutně neviděl a po krajnici, která se mohla kdykoliv urvat. Pod vámi nekonečnej sráz. Adroš slušnej. Trošku mě děsí ta cesta zpátky, protože tady ty busy jsou 20 let po propadlé technické. Taky vtipná je cena. Za tuktuk z hotelu na nádr zaplatíte 50 rupií. 4 hodinová cesta busem je za 100.

Příjemným zpestřením byla skupinka středoškolaček, která jela v našem busu na taneční soutěž. Napřed se hrozně hihňali, pak sebrali odvahu a přisedli si k nám, přestože v busech mají ženy vyhrazená svá místa. Stihli sme s nima i smalltalk ale brzy vysedaly a vystřídali je další spolucestující, co už tak nevoněli.

Celý den zabitý přesunem. V Munnaru jsme si našli hotel a před setměním se šli ještě podívat do čajových plantáží. Krom hezkých fotek si někteří dotáhli pijavice v nohách :) Ve čtvrtek tu pobudeme a pak se vrátíme zpět na jihozápad. Snad krom drzich opic nepotkáme na výletě slona nebo hady. Vzhůru do indické přírody


Indie den čtvrtý

19. 11. 2019 / Filip Urban / cestujeme
Indie den čtvrtý

Další den tentokrat strávený v městě Kočínu ve státě Kerala (mimochodem jedna z mých nejoblíbenějších skladeb od Bonoba). O poznání klidnější než Mumbai ale pořad jsme v Indii s 1,3 miliardami lidí takže hukot. Mají tu nadzemku. Ta nás zavezla blíž do středu kde je autobusové nádraží, ze kterého musíme najít bus do Munnaru. Malého městečka v kopcích s čajovými plantážemi. No cesta tam bude velký cestovatelský zážitek. To už víme teď. Bus bez oken jezdí každou hodinu a jede to tam 4 hodiny.

Zbytek dnešního dne pak plavba do Port Kochin a zewlení po městě. Bylo toho opět mnoho co vidět a zažít. Doporučuju naše Instagram stories pro lepší vizuální představu. Nemohlo chybět nakoupení lokálních oblečků ať už jsme tu za úplný pitomce. Ostražitost z nevolnosti už slušně opadá, protože dnes se jedlo fakt na místech která by po návštěvě české hygieny přišla zbourat a zasypat vápnem.

Zítra se ozvu až z Munnaru, protože už nemáme booknuté ubytko a necháváme to až na místě. Tak uvidíme. Sedm statečných jede dál a vy s námi.


© Copyright 2012–2020 youngprimitive.
All Rights Reserved.
DámskéPánskéDětské