Indie jako jeden velký Bollywood

21. 11. 2019 / Filip Urban / cestujeme
Indie jako jeden velký Bollywood

Jsme zpět v Kočínu a máme za sebou náročný den. Dopoledne jsme si vzali jeep a vyrazili na prohlídku plantáží a fabriky na čaj. Hezký zážitek. Továrna produkuje čaj už z dob anglické kolonizace a budova, stroje i postupy jsou neměnné. Krásně to tam vonělo a dozvěděli jsme se zase něco víc o čaji. První info, že se nemá do čaje přidávat mléko. Ale všichni Indi čaj pijí pouze s mlékem. Nějaký zakořeněný britský přežitek. Taky že top kvalita čaje je čaj bílý. Na konci jsou pytlíkové čaje, které jsou z odpadu, propadlého na zem při úpravě lístků.

Dali jsme i jakousi ochutnávku, nakoupili něco domů a hurá na autobus zpět do Kočínu. No stršná pětihodinová jízda serpentinami. Jak mi nebývá zle tak tady už to na mě šlo.

V Kočínu jsme se zase ubytovali na stejném místě, dali se do gala a vyrazili do Shopping centra na nějaký místní filmový blockbuster. Nechodí se tu na Bollywood jak by si někdo mohl myslet ale na Mollywood, protože jsme v jiném státě kde je mluví jiným jazykem a jsou tu jiná než Bombajská studia. Volba padla na snímek Jack & Daniel a už název dal tušit kvalitnímu snímku.

Tříhodinová zběsilost ve které bylo všechno. Musel jsem si dokonce nacpat kapesník do uši protože míra hluku byla zabijácká. Indové měli ale větší zážitek ze sedmi bílých borců, než s filmu. No byla to sranda.

Večeře opět v naši oblíbené VEG jídelně a teď chillujeme na pokoji. Respektive všichni už spí a já tu ještě smolim tenhle update. Jdu taky odpadnout. Dobrou noc.


Indie jiná

20. 11. 2019 / Filip Urban / cestujeme
Indie jiná

Máme za sebou čtyřhodinovou jízdu z Kočínu do Munnaru. Mávnutím proutku jsme najednou v úplně jiné Indii. Městskou šeď nahradila krásná zelená barva. Místo nedýchatelného smradu tu zavál vlahý větřík a můžeme se zase nadechnout z plných plic. Krása!

Do Munnaru jsme se dostali busem. Žádná klimatizovaná paráda pro turisty, ale zrezivělá plechovka bez skel se sedačkami, kam se vleze pohodlně jeden Evropan nebo tři Indi. Zážitek to byl silný. Dokonce jsem se párkrát v duchu loučil s rodinou protože (a nezlobte se na mě) jsou Indové prostě debilové.

Náš řidič se s tím opravdu nepáral. Auta před sebou napřed řádně vytroubil a pak se jal předjíždět. Ideálně do zatáčky kam absolutně neviděl a po krajnici, která se mohla kdykoliv urvat. Pod vámi nekonečnej sráz. Adroš slušnej. Trošku mě děsí ta cesta zpátky, protože tady ty busy jsou 20 let po propadlé technické. Taky vtipná je cena. Za tuktuk z hotelu na nádr zaplatíte 50 rupií. 4 hodinová cesta busem je za 100.

Příjemným zpestřením byla skupinka středoškolaček, která jela v našem busu na taneční soutěž. Napřed se hrozně hihňali, pak sebrali odvahu a přisedli si k nám, přestože v busech mají ženy vyhrazená svá místa. Stihli sme s nima i smalltalk ale brzy vysedaly a vystřídali je další spolucestující, co už tak nevoněli.

Celý den zabitý přesunem. V Munnaru jsme si našli hotel a před setměním se šli ještě podívat do čajových plantáží. Krom hezkých fotek si někteří dotáhli pijavice v nohách :) Ve čtvrtek tu pobudeme a pak se vrátíme zpět na jihozápad. Snad krom drzich opic nepotkáme na výletě slona nebo hady. Vzhůru do indické přírody


Indie den čtvrtý

19. 11. 2019 / Filip Urban / cestujeme
Indie den čtvrtý

Další den tentokrat strávený v městě Kočínu ve státě Kerala (mimochodem jedna z mých nejoblíbenějších skladeb od Bonoba). O poznání klidnější než Mumbai ale pořad jsme v Indii s 1,3 miliardami lidí takže hukot. Mají tu nadzemku. Ta nás zavezla blíž do středu kde je autobusové nádraží, ze kterého musíme najít bus do Munnaru. Malého městečka v kopcích s čajovými plantážemi. No cesta tam bude velký cestovatelský zážitek. To už víme teď. Bus bez oken jezdí každou hodinu a jede to tam 4 hodiny.

Zbytek dnešního dne pak plavba do Port Kochin a zewlení po městě. Bylo toho opět mnoho co vidět a zažít. Doporučuju naše Instagram stories pro lepší vizuální představu. Nemohlo chybět nakoupení lokálních oblečků ať už jsme tu za úplný pitomce. Ostražitost z nevolnosti už slušně opadá, protože dnes se jedlo fakt na místech která by po návštěvě české hygieny přišla zbourat a zasypat vápnem.

Zítra se ozvu až z Munnaru, protože už nemáme booknuté ubytko a necháváme to až na místě. Tak uvidíme. Sedm statečných jede dál a vy s námi.


Indie není Mumbai

19. 11. 2019 / Filip Urban / cestujeme
Indie není Mumbai

Pondělí byl úplně marný den. Jediné co jsme zvládli byl přesun letadlem 1500 km dolů na jih místními aerolinkami. Pro cestu na letiště jsme si nechali 2h rezervu, ale nakonec nám let ještě posunuli o 3 hodiny, takže jsme prakticky celý den strávili na letišti.

Jestli mě má tenhle trip něčemu naučit pak je to trpělivosti. V Indii prakticky pořád na něco čekáte. A čekáte dlouho. Všechno má svůj čas a ten tu doslova protéká mezi prsty. No musím si zvykat.

Po příletu do Kočínu v 9 večer nás po východu z letiště praštilo hrozné horko a dusno. Během 5 minut jste neskutečně ulepení a spocení. Děsím se, jaké horko tu bude přes den.

V Kočínu jsme se konečně potkali s posledním účastníkem výpravy Vašuckem, který doletěl rovnou sem. Takže jsme v plné sestavě 7 bílých exotů.

Btw klasický Indický výdrb pokračuje i tu. Zavoláte si Uber. Borec potvrdí pickup a pak vám zavolá ať to zrušíte, že vás do hotelu zaveze za cash. Vy říkáte oka. V appce Uberu to přepnem na cash. To ne. Požaduje zrušení a sníží nám cenu o pokutu od Uberu. Oni prostě vyjebou i s Amíkama :)

Ale podle prvních hodin tady na jihu to vypadá, že Mumbai bylo to nejhorší co nás mohlo asi potkat. Tady už není takovej hegéš. Když jdem po ulici, připadáme si jako rockové hvězdy. Dokonce nám i auta zastaví abychom mohli projít.

A ještě jeden highlight. Krom luxusního hotelu s nábytkem a splachovacím záchodem ve kterém bydlíme jen my, jsme včera narazili na skvělou VEG jídelnu. Tak dobré jídlo sem tu ještě nejedl. 7 lidí se najedlo a napilo za cenu jednoho jídla v Mumbai (cca 250kč dohromady) Věnovalo se nám asi 10 kuchařů a majitel restaurace byl člověk na svém místě. Moc fajn zážitek.

Jinak se tu množí dotazy na kvalitu stolice. Jedem tu s klukama stupnici 0 - 10 přičemž nula je voda, 10 je tuhá klobása. Zatím se držím na pěkné osmičce ale jak bude klesat obezřetnost, bude klesat i cifra.


Indie a bílí muži

17. 11. 2019 / Filip Urban / cestujeme
Indie a bílí muži

Druhy den v Mombaji. Je večer. Sedíme s rumem na terase hostelu a stáváte se rasisty...

Ano. Jsme bílí. Ano, víme kde sme a ano, víme že nás chtějí ojebat při každé příležitosti, ale tohle jsme nečekali. Na hlášku “hello my brother” jsem doslova alergičtí. Aplikovat na jednání s nima evropské modely vůbec nejde. Nic na čem se domluvíte předem, neplatí. Zkouší to na nás kde můžou. Já ještě celkem mávám rukou, ale borci se nedají jen tak. Stejně nás natáhnou. Ale oka. Jen to trošku kazí dojem, protože být neustále ve střehu je strašně únavný.

Do toho počasí, který je šílený. 31 C ve stínu, maximální vlhkost, kdy čisté tričko máte durch do 10 min. Smrad a smog. Dýchá se těžko. Ale konec stěžování.

Co jsme dnes viděli? Brutální rybářský trh, kde smrad dosahoval nepředstavitelného levelu. Další zážitek byla největší Mombajská prádelna pro celé město no a nakonec jsme hecli i největší slum na světě. Zážitek těžko popsatelný, ale hleděli jsme jak tam fungují. Vyrábí tam boty, kufry, recyklují odpad, prodávají mobily. Jsou tam restaurace, barbeři. Děcka si tam pouští draky z igelitek a vypadají u toho celkem spokojeně. Když nás guide zatáhl do úzké černé uličky, trošku jsem znejistil. Chtěl nám ale jen ukázat jak tam žijí. Na 2x2 metrech žije pětičlenná rodina.

Zbytek dne jsme pak strávili sháněním lístku do vlak. Na nádraží na pobočce pro turisty nikdo neseděl. Po chvilce čekání se na nás nalepil týpek, kterej nám sliboval jízdenky. Po 2 hodinách usilovného vyjednávání zjistíte, že vás stejně natáhli dvojnásobně a teď zjišťujeme, že lístky sice máme, ale jsme na sté pozici ve waiting listu. Tak uvidíme :)

Zítra opouštíme Mumbai a přelétáme na jih. Uvidíme jaké eskapády nás ještě čekají. No ale aby to nepůsobilo jako depresivní příspěvek. S borcema je to hrozná prdel :) Indi nás nepřestávají fascinovat a bavit. Bizár střídá ještě větší bizár a vystupování z komfortní zóny nebere konce. Nedáme se. Jedeme dál!


Indie, den první

16. 11. 2019 / Filip Urban / cestujeme
Indie, den první

Tak jsme tady. Cesta byla teda slušně dlouhá a komplikovaná. Dva přestupy, 6 hodin čekání v Muskatu. Naštěstí se Šimon vytasil se 6 vstupy do luxusního lounge, kde jsme mohli strávit 3 hodiny a vypít a sníst co šlo. Pěkně po česku jsme se toho ujali a do letadla do Bombaje sme teda nastupovali slušně rozparádění.

Po dvou hodinách spánku se probouzíme se slušnou kocovinou v letadle. Nutí nás vypisovat zase nějaké papíry. Vůbec ty víza jsou slušná pakárna. Poslední konfrontace s důležitým úředníkem za přepážkou a jsme tady. První co nás po opuštění letiště praštilo do nosu bylo strašné vlhko, dusno a smog. Dobrovolně si jedem odrovat plíce. Berem Uber a po hodině děsivé jízdy nás taxikář vyhazuje před hostelem. Jsme tu brzo, takže necháváme bágly v lobby a jdeme zmapovat okolí.

WTF momenty přicházejí jeden za druhým. Někdy směšné, jindy smutné. Během pár sekund se ke mě připojuje kluk ve věku Ferdy a neodbytně škemrá o cokoliv. Od doby co mám děti mě tohle hrozně zasahuje. Mniši se na vás vrhají s posvěcením. Samo za to nic nechtějí do doby než vám dosukuji špagat kolem ruky. Propletame se uličkami. Z hezkého trhu se rázem ocitáme ve slamu kde na zemi spí lidi kolem kterých lítají muchy. Raději sme vycouvali na druhou stranu. Prošli k památce Gate of India. Spolu s kontinentálním hotelem Tajmahal je to dominata, kterou musí mít vyfocenou asi každej Ind.

Odchytl si nás jeden Ind, se kterým jsme směnili peníze a domluvili se na nedělním celodenním trupu po Bombaji. Je to asi nejpohodlnější cesta. Povozi nás po zajímavostech za par Kaček. Taky sme řešili simky s indickými daty. Celkem laborka. Dojede Ind. Nadatluje do telefonu údaje, naše fotky, pasy a pak čekáte. Mě se to třeba ani na potřetí nepovedlo, protože ten typek nezaostril foťák a poslal rozmazany snímky které neprošly. No tohle je na dlouhé povídání. Jsou prostě komičti ve všem co dělají. Ale často je to na zabití, když to má nějakou spojitost s vama.

Po checkinu sme dali sprchu a odpadli na 4 hodinky. Pak plánovačka cesty, první večeře a teď máslíme na střeše našeho hostelu a máme dost.

Naší celodenní zábavou je hlášení tuhosti stolice od 10 po 0. Nula je voda. Někteří z nás už jsou na trojice. No bude to ještě veselé. Já se zase ozvu. Zatím!


Aktuální stránka: 1 23 4 ... 585 586 587

Newsletter

Dostávej informace o novinkách a slevách přímo do mailové schránky.

Ano, chci!

Zůstaňme v kontaktu


© Copyright 2012–2020 youngprimitive.
All Rights Reserved.
DámskéPánskéDětské