Indie není Mumbai

19. 11. 2019 / Filip Urban / cestujeme
Indie není Mumbai

Pondělí byl úplně marný den. Jediné co jsme zvládli byl přesun letadlem 1500 km dolů na jih místními aerolinkami. Pro cestu na letiště jsme si nechali 2h rezervu, ale nakonec nám let ještě posunuli o 3 hodiny, takže jsme prakticky celý den strávili na letišti.

Jestli mě má tenhle trip něčemu naučit pak je to trpělivosti. V Indii prakticky pořád na něco čekáte. A čekáte dlouho. Všechno má svůj čas a ten tu doslova protéká mezi prsty. No musím si zvykat.

Po příletu do Kočínu v 9 večer nás po východu z letiště praštilo hrozné horko a dusno. Během 5 minut jste neskutečně ulepení a spocení. Děsím se, jaké horko tu bude přes den.

V Kočínu jsme se konečně potkali s posledním účastníkem výpravy Vašuckem, který doletěl rovnou sem. Takže jsme v plné sestavě 7 bílých exotů.

Btw klasický Indický výdrb pokračuje i tu. Zavoláte si Uber. Borec potvrdí pickup a pak vám zavolá ať to zrušíte, že vás do hotelu zaveze za cash. Vy říkáte oka. V appce Uberu to přepnem na cash. To ne. Požaduje zrušení a sníží nám cenu o pokutu od Uberu. Oni prostě vyjebou i s Amíkama :)

Ale podle prvních hodin tady na jihu to vypadá, že Mumbai bylo to nejhorší co nás mohlo asi potkat. Tady už není takovej hegéš. Když jdem po ulici, připadáme si jako rockové hvězdy. Dokonce nám i auta zastaví abychom mohli projít.

A ještě jeden highlight. Krom luxusního hotelu s nábytkem a splachovacím záchodem ve kterém bydlíme jen my, jsme včera narazili na skvělou VEG jídelnu. Tak dobré jídlo sem tu ještě nejedl. 7 lidí se najedlo a napilo za cenu jednoho jídla v Mumbai (cca 250kč dohromady) Věnovalo se nám asi 10 kuchařů a majitel restaurace byl člověk na svém místě. Moc fajn zážitek.

Jinak se tu množí dotazy na kvalitu stolice. Jedem tu s klukama stupnici 0 - 10 přičemž nula je voda, 10 je tuhá klobása. Zatím se držím na pěkné osmičce ale jak bude klesat obezřetnost, bude klesat i cifra.


Indie a bílí muži

17. 11. 2019 / Filip Urban / cestujeme
Indie a bílí muži

Druhy den v Mombaji. Je večer. Sedíme s rumem na terase hostelu a stáváte se rasisty...

Ano. Jsme bílí. Ano, víme kde sme a ano, víme že nás chtějí ojebat při každé příležitosti, ale tohle jsme nečekali. Na hlášku “hello my brother” jsem doslova alergičtí. Aplikovat na jednání s nima evropské modely vůbec nejde. Nic na čem se domluvíte předem, neplatí. Zkouší to na nás kde můžou. Já ještě celkem mávám rukou, ale borci se nedají jen tak. Stejně nás natáhnou. Ale oka. Jen to trošku kazí dojem, protože být neustále ve střehu je strašně únavný.

Do toho počasí, který je šílený. 31 C ve stínu, maximální vlhkost, kdy čisté tričko máte durch do 10 min. Smrad a smog. Dýchá se těžko. Ale konec stěžování.

Co jsme dnes viděli? Brutální rybářský trh, kde smrad dosahoval nepředstavitelného levelu. Další zážitek byla největší Mombajská prádelna pro celé město no a nakonec jsme hecli i největší slum na světě. Zážitek těžko popsatelný, ale hleděli jsme jak tam fungují. Vyrábí tam boty, kufry, recyklují odpad, prodávají mobily. Jsou tam restaurace, barbeři. Děcka si tam pouští draky z igelitek a vypadají u toho celkem spokojeně. Když nás guide zatáhl do úzké černé uličky, trošku jsem znejistil. Chtěl nám ale jen ukázat jak tam žijí. Na 2x2 metrech žije pětičlenná rodina.

Zbytek dne jsme pak strávili sháněním lístku do vlak. Na nádraží na pobočce pro turisty nikdo neseděl. Po chvilce čekání se na nás nalepil týpek, kterej nám sliboval jízdenky. Po 2 hodinách usilovného vyjednávání zjistíte, že vás stejně natáhli dvojnásobně a teď zjišťujeme, že lístky sice máme, ale jsme na sté pozici ve waiting listu. Tak uvidíme :)

Zítra opouštíme Mumbai a přelétáme na jih. Uvidíme jaké eskapády nás ještě čekají. No ale aby to nepůsobilo jako depresivní příspěvek. S borcema je to hrozná prdel :) Indi nás nepřestávají fascinovat a bavit. Bizár střídá ještě větší bizár a vystupování z komfortní zóny nebere konce. Nedáme se. Jedeme dál!


Indie, den první

16. 11. 2019 / Filip Urban / cestujeme
Indie, den první

Tak jsme tady. Cesta byla teda slušně dlouhá a komplikovaná. Dva přestupy, 6 hodin čekání v Muskatu. Naštěstí se Šimon vytasil se 6 vstupy do luxusního lounge, kde jsme mohli strávit 3 hodiny a vypít a sníst co šlo. Pěkně po česku jsme se toho ujali a do letadla do Bombaje sme teda nastupovali slušně rozparádění.

Po dvou hodinách spánku se probouzíme se slušnou kocovinou v letadle. Nutí nás vypisovat zase nějaké papíry. Vůbec ty víza jsou slušná pakárna. Poslední konfrontace s důležitým úředníkem za přepážkou a jsme tady. První co nás po opuštění letiště praštilo do nosu bylo strašné vlhko, dusno a smog. Dobrovolně si jedem odrovat plíce. Berem Uber a po hodině děsivé jízdy nás taxikář vyhazuje před hostelem. Jsme tu brzo, takže necháváme bágly v lobby a jdeme zmapovat okolí.

WTF momenty přicházejí jeden za druhým. Někdy směšné, jindy smutné. Během pár sekund se ke mě připojuje kluk ve věku Ferdy a neodbytně škemrá o cokoliv. Od doby co mám děti mě tohle hrozně zasahuje. Mniši se na vás vrhají s posvěcením. Samo za to nic nechtějí do doby než vám dosukuji špagat kolem ruky. Propletame se uličkami. Z hezkého trhu se rázem ocitáme ve slamu kde na zemi spí lidi kolem kterých lítají muchy. Raději sme vycouvali na druhou stranu. Prošli k památce Gate of India. Spolu s kontinentálním hotelem Tajmahal je to dominata, kterou musí mít vyfocenou asi každej Ind.

Odchytl si nás jeden Ind, se kterým jsme směnili peníze a domluvili se na nedělním celodenním trupu po Bombaji. Je to asi nejpohodlnější cesta. Povozi nás po zajímavostech za par Kaček. Taky sme řešili simky s indickými daty. Celkem laborka. Dojede Ind. Nadatluje do telefonu údaje, naše fotky, pasy a pak čekáte. Mě se to třeba ani na potřetí nepovedlo, protože ten typek nezaostril foťák a poslal rozmazany snímky které neprošly. No tohle je na dlouhé povídání. Jsou prostě komičti ve všem co dělají. Ale často je to na zabití, když to má nějakou spojitost s vama.

Po checkinu sme dali sprchu a odpadli na 4 hodinky. Pak plánovačka cesty, první večeře a teď máslíme na střeše našeho hostelu a máme dost.

Naší celodenní zábavou je hlášení tuhosti stolice od 10 po 0. Nula je voda. Někteří z nás už jsou na trojice. No bude to ještě veselé. Já se zase ozvu. Zatím!


India calling!

13. 11. 2019 / Filip Urban / cestujeme
India calling!

Tak je to tady. Zítra nasedám na vlak směr Praha a v pátek brzy ráno odlétáme z Ruzyně do Bombaje. Můj dárek ke 40 narozeninám nabývá reálných rozměrů. Už to bude nějaký pátek, kdy jsem dostal od svých "kamarádů" letenku do Indie. Je pravda, že jsem o tom mluvil a říkal jsem, že pokud chceme ještě zažít nějaký skutečný cestovatelský zážitek, můžeme ho najít snad už jen v Indii. Protože tam těch wtf momentů bude prostě nejvíc a vystoupení z komfortní zóny bude asi dost časté.

Naštěstí neletím sám, ale přidalo se ke mě 6 dalších bláznů, co to absolvují semnou. Takže od zítra na dalších 14 dnů vyráží 7 statečných objevovat Indii. Plán žádný velký není. Rozhodli jsme se pro jižní část Indie, takže Bombaj, Kochin, Munnar, Gokarna no a posledních pár dnů se vyvalit někde na Goa a domů. Co máme jsou víza, letenky do Bombaje, ubytování na 2 dny v Bombaji a pak letenku směr na jih. Pak se děj vůle boží.

Přípravy na cestu probíhaly v posledním týdnu. Zajel jsem do Decathlonu a tam nakoupil vše potřebné. 40l baťůžek, vložku do spacáku, polštářek, bezpečnostní ledvinku, opasek se skrytou kapsou. Druhá návštěva směřovala do lékárny. Tam jsem nakoupil všechny možné probiotika, zadržovače průjmů, špunty do uší a další praktické věcičky na cestu. Samozřejmě i očkování proběhlo. Žloutenka A, B a tyfus.

Jediné co si beru z techniky sebou je iphone a foťák fuji X100F, protože na focení se těším nejvíc. Taky na jídlo a na situace, u kterých budem svíjet smíchy. Jedu s fajn lidma, se kterýma vím že bude hrozná prdel. Jediné čeho se bojím je zdraví :) Naše zhýčkaná evropská těla prostě na tohle nejsou připravena a je jen otázka času, kdy mě něco potká. Modlím se, ať to není nic fatálního. No v každém případě na nějaký čas obnovuju zápisky tady na blogu a pokusím se updatovat i svůj instagram @yngprmtv, tak se tu v průběhu následujích 14 dnů zastav pobavit. Bude to jízda!


Iphone 11 PRO

23. 10. 2019 / Filip Urban / soft & hardware
Iphone 11 PRO

No jo. Tak sem si ho koupil. Ale než jsem tak udělal, poctivě jsem si nastudoval desítky recenzí, testů, porovnávání atp. Přecházel jsem z Iphone X. Dvě generace starší telefon. Proč jsem přešel? Jednak to tak nějak po dvou letech točím, druhak mě nalákaly ty 3 objektivy, protože ten telefon často používám jako takové záznamové zařízení, když zrovna nemám na krku zrcadlovku a podle všeho by ten telefon měl být nejdál co se focení týče.

Takže předně si řekněme, že telefony ještě dlouho, ale fakt dlouho nenahradí žádnej foťák. Ať už nějakej mirrorless nebo zrcadlovku. Prostě hardware softwarem neojebeš, byť se poslední iphone snaží sebevíc. Jak asi víte, nově přibyl širokáč, poladili klasický wide a teláč by měl umět zase o cosi líp bokeh. Jaká je realita? Výstup širokáče je fakt mizernej. Dá se použít jen za ideálních světelných podmínek. Kresba je děsivá. Deformace podle mě dost softem natažená. Teleobjektiv na tom není o moc líp. Softwarový bokeh je pořád trošku dementní a často rozmazává, co nemá. Ono na telefonu to všechno ještě vypadá jakštakš, ale v momentě, kdy to promítnete na 27 palcovém iMacu, tak musí jít iphone s pravdou ven. 12megapixelů je mizérie. Chápu, že ty bláznivé výpočty a expozice, které tam probíhají, když zmáčknete spoušť, zaměstnávají procesor maximálně, ale stejně. Byt tam 16megapixelů, zas by to bylo zajímavější.

Co teda musím vyzdvyhnout je klasickej wide objektiv. Ten ze všech tří vyčnivá o několik řad. Ale jak píšu, všechno je to softwarově nahoněné. Dynamický rozsah je skládaný z desítek fotek. Taky to jde poznat. HDRka jsou fakt brutální, pleťovka na slunci podivná. Nepřirozená. Na druhou stranu, pokud to celé proženete nějakým VSCO, tak to dostane trošku rozumnej look. Kresba je dobrá, na můj vkus teda vše trošku přeostřené (hlavně oči a obličeje) ale na oledu mobilu to vypadá prostě dobře. A o tom to asi je :)

Co musím vyzvednout je nightmode. Noční fotky z toho lezou teda parádní. Jakýkoliv předchozí iphone byl prakticky po západu slunce nepoužitelný. Tady po setmění z toho mobilu lezou hezké noční fotky. Dělá to tak nějak inteligentně. Nepřehání to, ale vytáhne co je potřeba a co by mělo zůstat tmavé, je tmavé. Kontrasty jsou zvládnuté skvěle, navíc to celé udržíte z ruky. Nejdelší čas jsou 3 sekundy a díky stabilizaci obrazu je to v cajku. Takže palec nahoru za noční fotky!

Kde iphone kraluje je video. To teda klobouk dolů, to je paráda. 4K je prostě úžasný a stabilizace obrazu bezvadná. Žádné utřepané záběry. Iphone se směle může měřit s Go Pro.

Abych nezůstal jen u foťáku, novej bionic A13 je prostě dělo. Už tak svižné Xko tenhle 11 pro trumfuje o řád. Jakože na Xku jsem s ničím neměl problém, tady už vůbec ne. Vlastně pokud ten telefon neotočíte zezadu, tak ani nepoznáte, že máte 11 pro. Vše se tváří a funguje naprosto stejně. Žádnej novej feeling nepřišel. To spíš změny v iOS 13 jsou markantnější, ale to už sem pozoroval i u iphone Xka.

Co mě potěšilo je minimálně o hodinu delší výdrž baterie. Při zapnutém černém zobrazení ten Oled tu černou opravdu vypne a výdrž se zvedne ještě o řád. To palec nahoru.

Face ID a odemykání telefonu je výrazně rychlejší a prakticky se nesplete. To kvituju. Celkově je to prostě další krok evoluce iphonu. Nic převratného a nic bez čeho byste nedokázali žít. Takže pokud jste majitelé Xka nebo Xs, přechod na nejnovější Pro výrazně nepoznáte. Uvidíme, s čím příjde Apple za rok.

Tady na tomto odkazu jsem nahrál fotky z dnešní procházky v surovém stavu bez úprav. Jsou tam záběry ultraširokáče, širokáče i teláče, videoukázka se stabilizací i slowmo. Mrkněte se na monitoru a posuďte sami.


Fujifilm X100F

14. 09. 2019 / Filip Urban / aktuálně
Fujifilm X100F

Je to asi měsíc, co jsem se rozhodl pro druhý záložní foťák. Ne, že bych byl s Nikonem nějak nespokojený (naopak) ale tělo i objektivy narostly do řádných rozměrů i váhy a tahat fotobrašnu se skly a tělem a do toho jednoho caparta za krkem a druhého za ruku, to už prostě nejde. Na dovolené a výlety prostě sám už nikdy jezdit nebudu a tak jsem cítil potřebu mít na krku něco malého, rychlého, funkčního a relativně kvalitního. Druhý impuls pak je plánovaný trip do Indie v půlce listopadu a tam bych o svou D850 opravdu přijít nechtěl.

Takže jaké byly možnosti? Buďto nějakého Soňáka (A6000, A6400 atp.) nebo jsem si říkal že FUJI je mi taková sympatická značka, protože co je japonský je dobrý že :) No po pár dnech googlování a youtubování jsem měl plnou hlavu možností a variant a vždycky to skončilo na hrozné raketě, protože krom body je potřeba i nějaký kvalitní objektiv a ten se vždy pohyboval v ceně těla i výš.

No a pak mi Ondra Dufek (fujifilm represent) řekl o X100F. O co jde? Krásný kompatní bezzrcadlový foťák s kvalitním fixním sklem 35mm (při přepočtu na FF) a clonou 2.0. Foťák se mi na první pohled moc líbil. Betelný, kvalitně udělaný stroj s hromadou analogových točítek a vyřešený sklem jednou provždy. 35mm mám moc rád. Ostatně kdykoliv jsem bral Nikon jen tak na cestu, nasadil jsem fixní 35mm 1,8 a vystačil si s tím. Pravda je to trošku challenge, ale jakmile dostanete do oka tu vzdálenost, fotí se s tím výborně a tak nějak přirozeně. Po všech experimentech od extraširokých po extra tele ohniska je prostě 35 holy grail :)

Ok takže šup s ní do košíku a těšil jsem se jak malý Jarda. Foťák dorazil do druhého dne a já mohl vyrazit do ulic na první fotky. A jaké jsou po měsíci používání pocity? Začnu těmi přednostmi.

Tak prvně je to velikost. To je taková úleva nosit něco podobného na krku. Přehodíte přes rameno a ani o něm nevíte. Máte ho pořád po ruce ve sleepmodu. Stačí namáčknout a cvakáte. Pecka. Druhá věc je design. Ten se opravdu povedl. Vypadá nádherně. Mám uplné prazážitky na starou Praktiku, kterou jsem nosil jako 13 letý na krku. Clona i čas i ISO nastavujete otáčením kroužku, což je sice cool, na druhou stranu to z foťáku dělá i klíčové mínus, ale o tom až později.

Další plus je odezva foťáku, překvapivě rychlé a inteligentní ostření (umí celkem hezky detekovat obličej) no a pro mě pak digiální hledáček což je pro mě novinka. Ten luxus, kdy přesně vidíte, jak fotka bude exponovaná je věc, na kterou si zvyknete velice rychle a nechcete jinak.

No tolik k plusům. Teď poďme mínusy. Jak už jsem psal. Analogové kolečka jsou cool, ale úplně nahovno z hlediska ergonomie a přístupu k focení. Z Nikonu jsem zvyklý na full manual. Jedním kolečkem koriguju čas, druhým clonu. Případně si přehodím ISO když je potřeba. Tady je ale totální fail. Koukáte do hledáčku, máte nějaký čas, nějakou clonu. Potřebujete rychle zesvětlit. Na Nikonu rychle upravím čas, případně clonu, tady musím nahmatat kolečko a pootočit, protože rozpětí, ve kterém můžete měnit čas je prostě omezené. Nejde prostě upravit víc než +-3. Stejně tak nahmatat titěrné posunovátko clony je o nervy. A to se už vůbec nebavím o nastavení ISO, kdy musíte kolečko na čas nadzvednout a pootočit. Ano. Dá se nastavit ISO na auto a omezit rozsah, ale z nějakého důvodu mi foťák na slunci klidně použije 1600 ISO. Stejně tak si můžete nastavit čas na AUTO, ale clonou to neutáhnete a měnit ISO to už si rychleji změním čas. No prostě tohle je špatně. U momentek rozhodují setiny sekundy a já než to dostanu do správných hodnot, moment je fuč. A není to o zvyku, je to o dementní ergonomii. Bohužel vypnout omezení rozsahu nejde. Stejně tak nemůžu předefinovat změnu času na jiné kolečko, které by na to bylo vhodnější. Takže musím zatnout zuby a zvyknout si. Ale jak píšu. Není to o zvyku.

Pokud je tu nějaký FUJI guru, možná mi poradí jak na to, ale nevím. Ještě jedna věc mě postihla a to AMAZON tunning. Existuje spousta věcí, jak můžete foťák poladit. Třeba lepší grip, který namontujete do kolejniček blesku. Super. Foťák se podstatně lépe drží ALE už se nedostanete vůbec ke kolečku s nastavením času. Takže grip za 40 dolarů letěl jako první. Pak třeba sluneční clona, která ochrání objektiv, na kterém nemám žádný UV filtr. Vypadá to hezky, ale jednak to eliminuje krásné lensflery, které mám rád a druhak foťák naroste do prostoru a už s tím mlátite o futra a děcku o hlavu. Pak sem tedy potupně zkusil namontovat UV filtr abych nemusel používat krytku. Vypadalo to jako řešení ale ouha. Foťák začal házet Focus error. Asi mu filtr nějak bránil v ostření. Takže taky špatně. No ve finále jsem to zas očesal do továrního setupu. Jediné co sem si nechal je čeervená spoušť a pak takový kožený obal z jednoho pragmatického důvodu. Dvířka ze spodu foťáku, kde je karta a baterka se prostě sami od sebe otevírají. Díky koženému obalu, který má dvířka na cvoček, jsem tohle eliminoval. Pojistka je blbě udělaná a samovolně se prostě otvírá.

No a poslední věc která mě sere je výdrž baterky. Tím že jedu digitální hledáček, baterka zahučí celkem rychle. Ve srovnání s Nikonem, kde mám baterku i měsíc, tady musím mít neustále druhou náhradní, protože nikdy nevíte, kdy vám dojde.

Další featury foťáku už moc nevyužiju. Můžete si navolit nějaké simulace analogových filtrů, ale vzhledem k tomu že vše fotím do rawu a následně upravuju mě to moc nezajímá. Foťák má si ce wifi a dá se propojit s telefonem, ale raw fotky to přenést neumí, takže leda bych fotil raw+jpg. A to se mi nechce. Takže SD kartu a šup s tím do kompu pěkně po staru. Co se mi líbí je mód panoramatických fotek. Hezky je spojuje. Video jsem popravdě ještě nezkoušel.

Ikdyž to vypadá, že trošku pičuju tak vlastně ani ne. Fuji si teď beru prakticky vždy sebou. Probudila ve mě zase nadšení a motivaci k focení. Je krásná, skladná, rychlá. Megapixelů to má tak akorát a vyřešilo to můj problém dokumentování bez nutnosti tahat kila navíc. Takže toliko z mých postřehů k FUJI X100F.


© Copyright 2012–2020 youngprimitive.
All Rights Reserved.
DámskéPánskéDětské