Film

16. 01. 2012 / Filip Urban / film

warrior

Mám tu po nějaké době pár snímků, na které sem mrknul. Třeba tip pro vás, pokud jste nějaké ještě neviděli. Prvním je americké drama WARRIOR o dvou bratrech a jednom otci alkoholikovi. Jejich kroky se opět střetnou v ringu a hádejte, kdo se potká ve finále? Film je to koukatelnej, do jisté míry průhlednej, hodně tahající za citovou strunu. Jeden z bratrů se vrací z Iráku a chce si něco dokázat, druhej z bratrů je středoškolský učitel a po večerech si přivydělává v ringu. Musí bojovat, aby nepřišli o barák. Jen těžce jeden k druhém hledají cestu a vyříkají si to až v ringu. Chlapci dávají 7 hvězdiček z 10ti.

tree of life

Druhý film, o kterém tu chci napsat, je zase z úplně jiného soudku. TREE OF LIFE. Režie Terrence Malick, produkce Brad Pitt, který si tu zahrál i jednu z hlavních rolí. Film mi přišel jako natočený podle manifestu DOGMA 95 (ale není) Krátké záběry, divoká kompozice, do toho naopak střídání monumentálních záběrů vzniku světa. Hodně dlouhých, až trochu nudných záběrů. Texas, 50. léta minulého století. Děj si musíte hodně domýšlet a jako takový tam vlastně ani není. Je to netradiční filmařina, kterou buď vypnete, nebo dokoukáte do konce a pak přemýšlíte. A to je asi fajn, když vás v dnešní době ještě někdo nutí přemýšlet. Takže za mě 7 hvědziček z 10ti. Jo a dočkáte se i renderovaných dinosaurů :)

rango

Co by to byl za příspěvek o filmech, bez nějakého animáku. Tentokrát sem vybral RANGO. Je to animák pro dospělé. Patrně i děti by u něj vydržely, ale moc by si z něj nezvaly. Rango je příběh jednoho chameleona, který se nedopatřením ocitne v poušti. Příběh lehce plytký, technicky a animačně však dokonalý. Tohle vždycky obdivuju u těch filmařů a výtvarníků. Tu jejich vizuální představivost a schopnost dostat do toho animáku takovou atmošku a smysl pro detail. Scéna v baru je úžasná a vůbec celkově je to vizuální paráda. Je neskutečné, kam se počítačová animace za ty roky dostala. Chlapci dávají 7 hvězdiček z 10ti.

war horse

Filmy Stevena Spielberga jsou jak houpačka. Jednou je to pecka, podruhé propadák. S aktuálním snímkem WAR HORSE je to spíše ten propadák. Alespoň u mě teda. Film je poctou všem zahynulým koním v první světové válce a ono už když je někde kůň, tak patos a klišé, nebojím se říct kýč, je s tímhle zvířetem prostě spojené. Já teda do koní moc nevidím, ale nemyslím si, že je to nějak inteligentní zvíře. Tady ve filmu je to hned po hlavní postavě chlapce, druhá nejchytřejší postava. Mít 14 let a o víkendu chodit na statek poklízet koně, slzím každých 20 minut. Takhle se ale ve vypjatých chvilkách směju a říkám si: to snad ten Steven nemohl myslet vážně? Chlapci dávají 5 hvězdiček z 10ti.

senna

Na závěr jeden dokument o brazilském závodníkovi F1 - Ayrtonu Sennovi. Přesně si vybavuju to nedělní odpoledne při sledování závodu, když se zabil na okruhu v Monze. Film vypráví o jeho životní cestě od závodníka motokár až po několikanásobného mistra světa. Všechny jeho klíčové životní situace viděné z opačné strany. Tedy ne ze strany fanouška závodů F1, ale z pohledu člověka, kterej miloval rychlost a závodění. Ani nemusíte sdílet nadšení z ježdění 80ti koleček v autech, co řvou jak kráva a tenhle dokument vás bude bavit. Chlapci dávají 8 hvězdiček z 10ti.


Aktuálně

12. 01. 2012 / Filip Urban / aktuálně
Aktuálně

Omlouvám se, ale mám toho teď nějak moc. Třikrát týdně posilovna, to víte, to člověku zabere dost už z tak toho málo volného času, který má. Upřímně musím říct, že jak sem k tomuto experimentu zprvu přistupoval odtažitě a s nedůvěrou, teď po dvou měsících s trenérem musím říct, že fiskultura mě začíná naplňovat podstatně více, než kultura ducha. Ono víte, někdo může říct, že chodit do posilovny mezi upocené svalouše není nic pro inťoše, ale tak to není. Pochopíte tu chuť překonávat sama sebe, zvednout zase o něco více, pomoct kamarádovi při benči, prohodit pár šovinistických fórků s chlapama.

Posilovna se pro mě stala místem, kam se chodím odreagovat, vypnout, soustředit se na své tělo. Splynout v jeden celek a jako stroj zvedat a zvedat a zvedat...S klukama si pustíme starýho dobrýho Landu a hecujeme se, kdo zvedne víc. Je to ta pravá zábava a adrenalin, který mi ty roky tak chyběl.

Dokonce se mi začínají líbit takové ty blondýny na šteklách, nějak víc se pozoruju před zrcadlem a už už se těším, až v létě vyběhnu na koupák v pindičkách! Kdo ste doteď pochyboval o smyslu posiloven, neváhejte, po nějaké době se to zlomí a vy si v tom najdete smysl života! Pro porovnání má postava před začátkem cvičení a nyní po dvou měsících intenzivních návštěv. Myslím že rozdíl nepotřebuje komentář.


Akce

02. 01. 2012 / Filip Urban / akce
Akce

Fuf...než se člověk ohlídne, je po svátkách a rovnýma nohama zase do práce. Ještě než se ponořím naplno do nového roku, lehké shrnutí letošních svátků. Musím říct, že byly více než náročné. Dokonce se mi podařilo přijít na štědrý den v osm ráno a celé den tak prospat. Vánoce už pro mě dávno nejsou nijak vzrušivé a razím teorii, že dospělí lidé by si neměli na vánoce nic vymýšlet. Většinou to pak končí totálním netrefením se a povánoční výměnou v obchodech. Vánoce mají možná kouzlo pro děti, ikdyž při pohledu na své neteře a synovce, kteří trhají dárek za dárkem bez jakékoliv emoce, si říkám, že vánoce už jsou opravdu jen svátky konzumu.

Co se nám ale myslím letos povedlo, byl silvestr. V rámci každoročního yp srazu sme se potkali ve slušné sestavě 32 lidí ve Velkých Losinách. Premiérově se účastnili i rodinky s malými dětmi a myslím, že se nám podařilo nastavit fungující model - rodina - zábava. Více asi prozradí FOTOGALERKA ZE SRAZU.

Díky všem, kteří se zúčastnili. Komuna žije! :)


Aktuálně

18. 12. 2011 / Filip Urban / aktuálně
Aktuálně

Kolaudace bytu úspěšně proběhla. Obešlo se to bez větších ztrát i návštěvy městské policie. Holt už nám je těch třicet a sme málo hluční nebo akční nebo já nevím. Ale sem samozřejmě rád :) Dvoudenní večírek se nesl ve znamení dobré kávy, slivovice, piva a jonatánů. Vyhecovali se i Kroměřížšstí oldschooleři a dorazili. Někteří i na noc. Tak to má být!

Děkujeme všem za originální doplňky do bytu ať už to byla televize z 58 roku nebo hasičák bílý (aby se hodil) a další parády. Doufám, že se vám u nás líbilo a kdykoliv budete mít cestu Brnem, stačí zazvonit. Pár fotek z kolaudace tady!


Aktuálně

16. 12. 2011 / Filip Urban / aktuálně
Aktuálně

Je to měsíc, co sem pořídil Hyundaie. Za tu dobu sem stihl 2000km a můžu tu napsat pár postřehů. Třeba to někomu bodne při výběru. Tak předně Hyundai i30 CW není kombík :) Je to takový kompromis mezi hatchbackem a kombíkem. Na jednu stranu mají cestující vzadu slušně velkej prostor a komfort, na druhou stranu se toho do kufru bez sklopených sedaček moc nevleze. Když sklopím sedačky, narvu tam celý ten náš fashion cirkus, ale s pouze s maximálním využitím ideální ergonomie naskládaných věcí. Ve srovnání s Focusem, který sem si půjčoval, má Hyundai kufr opravdu menší.

Jízdní vlastnosti. Ono když si to auto jedete vyzkoušet, ujedete s ním 10 km vlažným tempem, těžko si člověk udělá nějaký obraz. Teda alespoň takový laik jako jsem já. Po měsíci musím říct, že s podvozkem Focuse se to opravdu srovnat nedá. Fokál tak nějak hezky držel stopu, člověk se nemusel tolik soustředit na držení volantu. Tenhle náš čerňák vyžaduje neustále ruku na volantu a zatáčky s ním řežu o poznání opatrněji než s Fokálem. Na druhou stranu teď sem musel na dálnici udělat myšku ve velké rychlosti a kára to ustála se ctí, ale prostě pokud ste zvyklí na to jak sedí focus, hyundai je o level níž.

Motor se mi líbí. Výkon 93Kw je fajn. Auto hezky akceleruje, v kabině ho nijak dramaticky neslyšíte a ten šestej rychlostní stupeň je příjemná věc na dálnici. Už sem s tím letěl i dvě kila. To byl ale opravdu strop, nicméně při cestovních 140km/h sem v nějakých 4000 otáčkách. Kombinovaná spotřeba se drží stále někde kolem 8,5 - 9 litrů, což doufám ještě razantně klesne. Je to nové auto no. Tak uvidíme.

Co mě baví je tempomat. Tuhle funkci sem si fakt oblíbil a oceňuju na dálnici i v místech, kde je omezení rychlosti. Nastavíte 50km/h a neřešíte. Baví mě taky detektor deště. Už se nestarám o stěrače. Dřív mě hrozně sralo, jak buď stíráte moc rychle, nebo pomalu, tady si stěrače stírají, jak sami uznají za vhodné a já vidím pořád dobře a neslyším ten zvuk, když dře guma o sklo. Když sme u toho vybavení. Co mě rozčiluje je nefunkční konektor k ipodu / iphonu. Připojím zařízení, to se neustále odpojuje a připojuje a nic. V servisu na to čuměli a nechápali vůbec co s tím, protože to tam byli hrozní oldschooleři a mladej technik nebyl v práci. Jedu tam ještě jednou s výměnou takového plastového dílu na zadním okně, kterej neesteticky odstává. Ono vůbec jde vidět, že na autě se šetří kde se dá. Plasty jsou takové tvrdé, zvuk zavýraných dveří není takové to jemné ťuk ale buch. Jsou to detaily, ale přesně tyhle detaily dělají dojem.

Jak to tak čtu, působím celkem nespokojeně, ale to nemůžu říct. Kára jezdí dobře, slouží jak má a pro účely k jakým je určena. Za ty peníze je to fér poměr cena / výkon. Takže za mě Hyundai ano!


Aktuálně

15. 12. 2011 / Filip Urban / aktuálně

Úklid na disku a z toho následný černobílý mišmaš :)


© Copyright 2012–2020 youngprimitive.
All Rights Reserved.
DámskéPánskéDětské