Dnešním dnem startuje v Olomouci první ročník soutěžního festivalu světla a videomappingu VZÁŘÍ. Proč o tom píšu. Tak jednak je mi tahle aktivita v uzívané Olomouci sympatická, druhak sem také přiložil ruku k dílu.

Program začíná už dnes, od čtvrtka do soboty pak budou soutěžní projekce tří týmů z východního bloku. Krom vizuální show bude i slušný hudební program. Ať už středeční koncert Erika Truffaze, nebo páteční Charlie Straight. Ve čtvrtek pak stojí za pozornost přenáška Rogera Narboniho. Tenhle světelný designer umí dokonale pracovat se světlem a jeho projekty jsou známé po celém světě. Výčet událostí zdaleka nekončí. S akcí jsou spojeny workshopy videomappingu, interaktivní ovládání nasvětlení budov na náměstí zkrze mobil, spojené výstavy fotografů a celá řada dalších aktivit.

Já se chystám do Olomouce ve čtvrtek, kdy je program pro mě asi nezajímavější (a taky nejreálnější se tam dostat) a vám, pokud jste z blízkého okolí doporučuju návštěvu. Organizátorům pevné nervy a úspěšný první ročník!

Já to teda nečet jo, ale napsat se o tom musí :) Jeden z pohrobků zašlé slávy kotrmelců - Heb, při dlouhých čínských večerech, s lahví dobrého čínského piva, sepsal romantickou sci-fi povídku POSLEDNÍ ODPOLEDNE V JACKSON BAY.

Autor popisuje svou prvotinu slovy: "Je o starším pánovi, jménem Oskar, a jeho trochu podivném kotěti, Milfriedovi. Je ale taky o tom, jaké je to být na útěku a co všechno se Vám může přihodit, když jste na útěku úplně poprvé."

Celou povídku najdete v PDF ke stažení zde!

Kvalitních her je jako šafránu. Zvlášť pro někoho, kdo hraje hry přes dvacet let :) Vlastně už žádné hry nehraju. Jednak na to vůbec není čas, druhak když už se k nějaké dostanu, projdu pár levelů a už se k ní nevrátím. O takových pak ani nemá cenu psát. Je tu ale jedna, která mě skutečně pohltila. Jmenuje se From Dust a je nádherná. Hrajete v roli boha (to já rád :) a pomáháte přežít místním domorodcům v boji proti přírodním živlům. Koncept je strašně jednoduchý a přitom tak funkční a zábavný. Můžete pracovat s půdou s lávou s vodou. Různými kombinacemi těchto tří, řešíte veškeré prekérky místních. Chráníte vesnici před Tsunami, před výbuchy sopek. Staráte se šamana, který může získat nadpřirozené schopnosti a zamezit tak vyhoření vesnice nebo jí ochrání před velkou vodou.

Grafika je jedním slovem úžasná. Chvilkama si připadáte opravdu jako bůh :) tady zvednete kopeček, tady odkloníte sopku, aby nezalila vesnici, tu uděláte zeď proti vodě, nebo ohni. Hra vás nutí vymýšlet ty nejfunkčnější postupy a vy musíte vymyslet, jak to sakra udělat, aby se tihle panáčci dostali na druhou stranu.

Abych jen nechválil, hra mi přišla strašně krátká. Prakticky sem ji dohrál za jeden večer a jedno odpoledne. Ani sem se nenadál a byl konec, což mě zamrzelo.

Pro představu dávám odkaz na ofiko trailer ke hře. Pokud hledáte originální strategii a odpočinkovou hru, From dust vás bude bavit. A pro ty, co měli rádi hru Black & White - povinnost! Chlapci dávají 8 hvězdiček z 10ti.

Léto nám pomalu končí a tak sem projel pár adresářů s fotkama a našel pár kousků do dalšího mišmaše. A opět dost monotématické, tak snad vás s tím nebudu nudit. Nitka, děcka, pes. Však to znáte...

Mishmash k prohlédnutí TADY!

Chvilku to trvalo, ale zase ne tak dlouho, abychom zapoměli. Pan Gazpacho dodal jak slíbil. Videoreport z letošního tyngltanglu je na světě. Mimochodem, ty druhé řady tanečníků jsou renderované v počítači :) Děkuju moc mistře! A my zůčastnění, ale i ti co nebyli, poďme si připomenout, jaké to bylo. Už mě jímá nostalgie nebo co.

Dnes bych tu s vámi rád probral celkem nosné téma a to je svoboda v práci. Tipnul bych si, že řada lidí, co to tu čte, už řeší existenční věci jako třeba co dělat, kde dělat, jak to udělat, aby to co děláme mělo smysl, bavilo nás a bylo patřičně ohodnocené. Vzhledem k tomu, že většinu života člověk stráví v práci, je to klíčová věc pro nás pro všechny.

Za sebe musím říct, že jsem vděčný a šťastný za to, jak to mám. Podařilo se mi zkloubit tři základní věci: 1. dělám co mě celý život baví, 2. využívám jakési míry talentu 3. dokážu zpeněžit co mě baví a pro co mám talent. S tím souvisí celá řada příjemných věcí a asi i celkový optimistický pohled na svět. Protože v momentě, kdy děláte co vás baví a máte z toho peníze, tak to je ten stav IDEAL.

Ale nebylo tomu tak dlouho. Zažil sem si klasickej model from 9 to 5. Kvůli tomu sem se rozhodl jít studovat, protože sem věděl, že to takhle dlouho dělat nemůžu. Dodělal sem si vzdělání, nabral zkušenosti a získal si vlastní klientelu, která se na mě obrací.

Neříkám, že chodit do práce musí být vždy zlo. Zvlášť, když máte osvícené šéfy a děláte ve firmě, která prosazuje metodu svobody v práci. Na těchto principech fungují společnosti jako legendární výrobce motocyklů Harley-Davidson, nábytkářský gigant IKEA, kultovní outdoorová Patagonia, designová jednička IDEO nebo vynálezce Goretexu W.L.Gore.

Už i u nás vznikají společnosti, kde to mají celé nastavené "trochu jinak". A mě teď zajímá váš názor. Může tenhle model fungovat? Samozřejmě asi může, ale asi v dost specifických oborech. Ta reportáž výše uvedená je trošičku stylizovaná pohoda, která si myslím není uplně real (už jen proto, že surfovat na lesklé obrazovce venku je pruda :). Stejně tak jako pracovat a mít vedle sebe roční dítě, které lítá po kanclu a vy musíte být neustále ve stresu co kde shodí, rozbije. To asi na pracovní morálce taky nepřidá, ale obecně je mi tenhle přístup k zaměstnancům sympatický.

Je tu určitě celá řada lidí, kteří mají nějakou zkušenost se zaměstnáváním lidi (že DO :) Poďme se o tom pobavit. Přecijen je práce pro člověka asi jeho hlavní náplní a tak by bylo fajn, aby si o tom každý trošku popřemýšlel a možná přehodnotil to co dělá, jak dělá, proč to dělá a co z toho má.

Určitě doporučuju stránky Peoplecommu a taky přednášky Tomáše Hajzlera. Je to trošku idealista a v něčem asi velký snílek, ale smysl my to dává a svět by byl určitě lepší, kdyby se povedlo v širší míře zrealizovat jeho vize :)

Vřele taky doporučuju debaty Máry a Hajzlera nad těmito tématy viz Snídaně s...