Už před dvěma roky sem se zařekl, že na designblok nejedu. Býval sem věrným každoročním návštěvníkem a tak sem mohl sledovat trend, kudy se tenhle svátek designu ubírá. A jak sem se letos přesvědčil, ubírá se to přesně směrem, který mi je trošku proti srsti. Když po mě slečna u vstupu chtěla 250Kč, trošku se mi protočily panenky.

250 korun za to, že si projdu komerční showroomy často nadnárodních firem, které musely jistě zaplatiti nemalé peníze, za možnost vystavovat na designbloku. Já se jdu přece podívat na nové neotřelé věci, jdu omrknout mladé nadějné tvůrce, pobavit se povedenými kousky a zjistit vůbec, co je nového v téhle malé české kotlince designu.

Platit nemalé peníze musí vystavovatelé. Pro ty je to především reklama a možnost se prezentovat před publikem a pochopil bych i nějaké symbolické vstupné pro návštěvníky, ale sorry, tohle je moc.

Kdyby alespoň bylo co vidět. Hezké byť malinké prostory ve Šporkovském paláci mě dost zprudily. Tísnit se tam se skupinkami teenagerů, kteří vyrazili na výstavu místo školy a mnohým bylo upřimně jedno, jestli jsou na strojírenském veletrhu nebo designbloku, hlavně že není škola.

Prostory Futurama v Karlíně už byly o poznání lepší a hlavně větší, takže ste si věci mohli prohlídnout, aniž by se na vás někdo tlačil, nebo ste radši ani nevlezli do místnosti, protože vás lidi kolem prostě otravovali.

Věcí, které mě zaujaly bych napočítal na prstech jedné ruky. Pro mě je slovo design především o funkčnosti a jisté míře estetična, ale většina věcí co sem viděl byla buď nabubřele nepoužitelná a když už bych si nějakou věc dokázal představit doma, do kolen mě dostala cenovka. Prezentovat design na pozlaceném piedestalu, často vytrženém z reálu mi přijde mimo mísu. Často ty instalace byly o poznání lepší, než samotný vystavovaný kousek.

Abych to shrnul. Design v ČR žije. Ale nemusíte utrácet nesmyslné vstupné, abyste ho našli v Praze na designbloku. Kdyby mi bylo o 10 míň a šel bych na tuhle akci poprvé, patrně by tenhle update vyšel pozitivněji, takhle sem zíval a bolely mě jen nohy...

Pokud sem vás neodradil, tak akce probíhá do neděle. Více info na jejich webovkách

Píšu první update z našeho nového působiště. Zdolal sem další bod na cestě porodnice - mrazící box a tím je vlastní bydlení na hypotéku. Sedíme tu s Nitkou u jednoho stolu v prázdné místnosti. Svítí tu jen lampička a do tmavé místnosti se roznáší v nezvyklém echu skladba od Kings of Convience.

Registrujeme každý nový zvuk, nám neznámý. Hledáme vypínače na špatné straně stěny, ztrácíme a nalézáme sebe i zapomenuté věci po pokojích. Všechno je to prostornější a tak neznámé. Posledních pár dnů bylo fakt bláznivých a sem rád, že jsou za náma. Stěhování proběhlo bez větších komplikací. V sobotu nám pomohl Bob, za což mu moc děkujeme. V neděli nás spasil Nitčin tatínek s valníkem Fiat, kterého pořídil za pět tisíc korun. Nechal ho celého přestříkat, když s tím "jede až do teho Brna" (za víc peněz, než stál celý valník :) a krom toho, že nám pomohl s přestěhováním těžších věcí, které bychom sami neodtahali, jal se válečku a Primalexu a za mohutného funění zvládnul vymalovat třičtvrtě bytu, zatímco já se plácal se štětečkem v předsíni tu na jedné, tu na druhé straně místnosti.

Rodiče sme vyprovodili navečer a trošku pouklízeli po té primalexové smršti, abychom odpadli do postele a usnuli spánkem upracovaného. Ani sem si neuložil sen z první noci v novém bytě a už tu bylo Morkovické komando elektrikářů - Štětina & Syn. Ukázkový příklad toho, že stačí svou práci dělat dobře, poctivě a pečlivě, používat kvalitní součástky a dělat to z láskou a máte zakázek na další 2 životy dopředu (a s tím spojené příjemné finanční zabezpečení). Chlapíci na to vlítli a za chvilku vyřešili A4 seznam errorů, které sem měl sepsané. Než sem se stihnul vzpamatovat, měli sbaleno a frčeli na další štaci. Moc děkuju chlapi!

No teď už nás čeká jen vybrousit podlaha a to nejpříjemnější - shánění věcí do interiéru. Dnes sme si dali Ikeu i se švédskými masovými kuličkami :) Zítra to budou další desitnace a objevování a laborování a kombinování a rozhodování.

Máme malý ale krásný a útulný byt, který si poladíme podle svých představ a možností. A je to příjemná činnost s člověkem, který to má tak nějak stejně jako vy i po té viziální a estetické stránce. Jo, baví mě to a užívám si to. Všechno je to nové a neokoukané a to já rád. A teď mě omluvte, jdu si dát vanu a odpadnout do postele. Výživné dny to jsou.

Dnešním dnem startuje v Olomouci první ročník soutěžního festivalu světla a videomappingu VZÁŘÍ. Proč o tom píšu. Tak jednak je mi tahle aktivita v uzívané Olomouci sympatická, druhak sem také přiložil ruku k dílu.

Program začíná už dnes, od čtvrtka do soboty pak budou soutěžní projekce tří týmů z východního bloku. Krom vizuální show bude i slušný hudební program. Ať už středeční koncert Erika Truffaze, nebo páteční Charlie Straight. Ve čtvrtek pak stojí za pozornost přenáška Rogera Narboniho. Tenhle světelný designer umí dokonale pracovat se světlem a jeho projekty jsou známé po celém světě. Výčet událostí zdaleka nekončí. S akcí jsou spojeny workshopy videomappingu, interaktivní ovládání nasvětlení budov na náměstí zkrze mobil, spojené výstavy fotografů a celá řada dalších aktivit.

Já se chystám do Olomouce ve čtvrtek, kdy je program pro mě asi nezajímavější (a taky nejreálnější se tam dostat) a vám, pokud jste z blízkého okolí doporučuju návštěvu. Organizátorům pevné nervy a úspěšný první ročník!

Já to teda nečet jo, ale napsat se o tom musí :) Jeden z pohrobků zašlé slávy kotrmelců - Heb, při dlouhých čínských večerech, s lahví dobrého čínského piva, sepsal romantickou sci-fi povídku POSLEDNÍ ODPOLEDNE V JACKSON BAY.

Autor popisuje svou prvotinu slovy: "Je o starším pánovi, jménem Oskar, a jeho trochu podivném kotěti, Milfriedovi. Je ale taky o tom, jaké je to být na útěku a co všechno se Vám může přihodit, když jste na útěku úplně poprvé."

Celou povídku najdete v PDF ke stažení zde!

Kvalitních her je jako šafránu. Zvlášť pro někoho, kdo hraje hry přes dvacet let :) Vlastně už žádné hry nehraju. Jednak na to vůbec není čas, druhak když už se k nějaké dostanu, projdu pár levelů a už se k ní nevrátím. O takových pak ani nemá cenu psát. Je tu ale jedna, která mě skutečně pohltila. Jmenuje se From Dust a je nádherná. Hrajete v roli boha (to já rád :) a pomáháte přežít místním domorodcům v boji proti přírodním živlům. Koncept je strašně jednoduchý a přitom tak funkční a zábavný. Můžete pracovat s půdou s lávou s vodou. Různými kombinacemi těchto tří, řešíte veškeré prekérky místních. Chráníte vesnici před Tsunami, před výbuchy sopek. Staráte se šamana, který může získat nadpřirozené schopnosti a zamezit tak vyhoření vesnice nebo jí ochrání před velkou vodou.

Grafika je jedním slovem úžasná. Chvilkama si připadáte opravdu jako bůh :) tady zvednete kopeček, tady odkloníte sopku, aby nezalila vesnici, tu uděláte zeď proti vodě, nebo ohni. Hra vás nutí vymýšlet ty nejfunkčnější postupy a vy musíte vymyslet, jak to sakra udělat, aby se tihle panáčci dostali na druhou stranu.

Abych jen nechválil, hra mi přišla strašně krátká. Prakticky sem ji dohrál za jeden večer a jedno odpoledne. Ani sem se nenadál a byl konec, což mě zamrzelo.

Pro představu dávám odkaz na ofiko trailer ke hře. Pokud hledáte originální strategii a odpočinkovou hru, From dust vás bude bavit. A pro ty, co měli rádi hru Black & White - povinnost! Chlapci dávají 8 hvězdiček z 10ti.

Léto nám pomalu končí a tak sem projel pár adresářů s fotkama a našel pár kousků do dalšího mišmaše. A opět dost monotématické, tak snad vás s tím nebudu nudit. Nitka, děcka, pes. Však to znáte...

Mishmash k prohlédnutí TADY!