Aktuálně

20. 02. 2011 / Filip Urban / aktuálně
Aktuálně

Konečně se nám podařilo se Safikem dotáhnout web YP do snad plně funkční podoby se všemi věcmi, které tu měly původně být. Krom celé řady novinek v adminu, které potěšily především mě s Nitkou, tu například v sekci yp fashion už konečně funguje vyhledávání podle klíčového slova. Dále je nyní možné komentovat konkrétní designy přímo na stránce s produktem. Další funkční novinkou je seřazení fotek v galerii podle počtu shlédnutí fotky, počtu komentářů a počtů lajků :) Někdy z toho lezou vtipné výsledky a především známý fakt, že kde je ženská alespoň částečně odhalená, umění jde stranou :) Na další novinky už si nevzpomenu, tak jen nahazuju link na nové hlášky v kalníčku. Ten byl taky profiltrován a zmizely zdvojené hlášky. I tak tam nyní máme pěkných 205 stránek hospodských blábolů a životních pravd.


Soft & hardware

19. 02. 2011 / Filip Urban / soft & hardware

Dlouho tu nebylo nějaké to hardwarové okénko a jak už asi tak tušíte, hardware tu jde ruku v ruce se značkou Apple, protože už nějaký pátek sem jejich ovečka :) Takže kde začít. No asi tím, že mě napadlo prodat svůj první Apple notebook, který sem si před nějakými čtyřmi lety pořídil. Nevýhoda a zároveň výhoda produktů Steva Jobse je jejich cena. Na jednu stranu to není nejlevnější hračka, na druhou stranu po 4 letech provozování stroje ho prodáte za relativně slušný peníz. Kupující se ozval hned poté, co sem podal inzerát. Předávka stroje proběhla na brněnském hlavním vlakovém nádraží a já odcházel rychlým krokem s ruličkou peněz, protože hlavák není uplně nejlepší místo.

Strategie byla taková. Prodat notebook, s tím že mám stolní komp a že co nevidět vyjdou nové aktualizované Macbooky pro a že se uvidí. Jenže na šalinu zpátky domů se mi nechtělo čekat, tak sem to vzal přes město a když sem šel kolem prodejny istyle, říkal sem si že alespoň omrknu aktuální mašinky...Netrvalo dlouho a já vycházím z prodejny s krabicí a v ní si odnáším nový třináctipalcový Macbook air. Prostě klasický hurá nákup, jak já to tak mám. Ale hned musím dodat, že nelituji (teda alespoň do doby, než příští čtvrtek Apple představí ty modernizované noťasy).

Na stole mi leží nádherný kousek železa. Při prvním porovnání parametrů (jak to tak klasický pc uživatel dělá) by se mohlo zdát, že sem se už úplně zbláznil. Místo předchozího procáku 2,4 mám jen 1,8. Místo 4gb ram mám jen 2. Místo 320gb disku mám pouhých 128gb. Nemá to DVD mechaniku, jen dva USB sloty, vstup na síťový kabel, nesvítí tomu klávesnice, display je jen třináctipalcový.

Na testování sem měl zatím jen pár dnů, ale už teď musím říct, že výkonostně na tom Macbook air není vůbec špatně. Samozřejmě není to stroj na plnohodnotnou práci. Je to mobilní ultralehká (1,32kg) krabička na občasnou práci. Ale to, co sem po něm zatím chtěl, zvládl bravůrně. Hlavní devízou jsou SSD disky oproti klasickým diskům. Ta rychlost například při nabootování (systém se načte do 10ti sekund) je skvělá. Nedostatek paměti prostě kompenzuje rychlost ukládání na flash disky. Navíc mašina je prakticky nehlučná. Krom větráku, které sem dokázal rozhýbat zatím jen jednou, tam snad není jediná mechanická věc, která se nějak otáčí a vyluzuje tak zvuk. Dalším výrazným plusem je grafická karta Nvidia 320M, která zvládá veškerou práci s grafikou. Přehrát full HD film není vůbec žádný problém, zahrát si poslední Call of Duty v plných detailech komp zládá bez zaváhání.

Když se člověk na tu krabičku dívá, jednoduše nechápe, kam inženýři celý ten výkon prostě narvali. Architektura stroje je pro mě fascinující. Využitý je každý milimetr prostoru. Navíc stroj vydrží bez dobíjení 7 hodin a v pohotovostním režimu klidně měsíc. Komfortní ovládání zaručuje plnohodnotná klávesnice se skleněným trackpadem, který můžete ovládat několika gesty při použití různého počtu prstů. Ovládání bez myši je prostě dotažené a pohodlné. Je neuvěřitelné, že z toho stroje jde i relativně slušný zvuk.

Hodlám se strojem provést ještě nějaké větší zátěžové zkoušky, ale už teď můžu říct, že kluci z Copertiny zase přišli z něčím, co posunuje hranice a zase dokazují, že to celé není o tom mít našlápnutou krabičku s vyhnanými parametry, ale spíš chytře využít současných možností a dokázat i tak posunout výkon stroje a systému.


Aktuálně

15. 02. 2011 / Filip Urban / aktuálně
Aktuálně

A máme tu další díl ze seriálu: Efa bojuje s právníky :) Začíná to vždycky stejně. Doporučený dopis na poště s hlavičkou nějaké právnické agentury. Tentokrát si mě vzala do hledáčku firma Logicall, zastupující celosvětovou fotobanku ISIFA. V dopise stálo, že na mém serveru www.youngprimitive.cz byly nalezeny fotografie, které má v katalogu fotobanka ISIFA a ať neprodleně dokážu zakoupení snímků, jinak že do 10ti dnů mám na jejich účet poslat nějakých 40.000,- S pozdravem paní magistra.

No popravdě ve mě trošku zatrnulo, protože svědomí sem neměl uplně čisté. Přesto všechno bych alespoň rád věděl, jaké že fotografie na webu našli, když už teda mám někam poslat nemalou částku. Tak začala šňůra doporučených dopisů s touto agenturou. V mailu mi došla příloha v pdf od nějakého robota, který lítá po internetu a srovnává miliony fotografii s databází ISIFA a pokud najde shodu, upozorní na to právní oddělení a tam už jako přes kopírák rozesílají dopisy jako třeba mě. Fotky, které u mě našli byly dvě. Jedna, jejiž část můžete vidět v hlavičce tohoto příspěvku (snad mě robot zase neodhalí) a druhá fotka byla má vlastní, vyfocená na dovolené v Berlíně.

Tu sem jako originál mohl doložit milé paní advokátce a částka se tak snížila na 20 tisíc korun. S druhou fotkou byl potíž. Celé to vzniklo tak, že sem potřeboval nějaké pozadí pod motiv s tričekm loading weekend, tak sem do googlu napsal calendar a stáhl sem první fotku, která mě praštila přes oči, odněkud z čínského serveru v pidi rozlišení 640x480 72dpi bez jakéhokoliv vodoznaku nebo potřeby retušovat logo fotobanky. Pro mé účely bohatě stačila, stejně šel vidět jen kousek.

Ano, přiznávám! napsal jsem paní. Nevědomky jsem použil fotku z gettyimages. Neznalost zákona a toho, že na fotku jsou nějaká vymahatelná autorská práva, mě neomlouvá. Měl bych tedy pykat. Fotku sem měl na webu něco přes měsíc, pro webové rozlišení, cena obvyklá za použití takové fotky je někde kolem 500kč. Paní z agentury však ale neustále trvá na 12ti tisících. 6 za fotku a 6 za obohacení.

Když nezaplatím do pár dnů, celé to půjde k soudu. A já sem nevyměkl a půjdu do toho. Fotky, které si nevyfotím sám si kupuju, za software platím, stejně tak za písma. Snažím se respektovat autorská práva a nikdo ze mě nebude tahat peníze jen tak. Tak uvidíme, jak to celé dopadne. V každém případě by to pro mnoho z vás mohlo být varování. Pokud máte černé svědomí, sáhněte si na nos a fotky odstraňte. Začíná se to nevyplácet...


Aktuálně

08. 02. 2011 / Filip Urban / aktuálně

Tak pro velký zájem malý report z té pówerjógy. První zpráva je, že sem to přežil vcelku ve zdraví. Druhý postřeh je, že po powerjóze musíte pít pivo oběma rukama, protože jednou ho neuzvednete...

Na celou tuhle akci mě vyhecoval Pája. Prej už tam jednou byl a prej je to bomba. Přesně pro nás, kancelářské krysy. Já mám sice jógu na wii, ale to prej není ono. Tak sem vzal tepláky, tričko, ručník a vyrazi směr tělocvična. Do sálu nás naběhlo cca 25, z toho počet chlapů včetně nás dvou byl celkem dva :) Vlastně tři. Ten třetí byl předcvičovatel. Ikdyž o jeho orientaci by se dalo polemizoval. Natáhl sem si podložku rovnou před mistra abych to měl z první ruky a šlo se cvičit. Už první rytmy indického techna mi daly tušit, že to asi nebude žádná velká meditace.

Zpočátku jsem se zaťatými zuby držel krok se slečnami. Velice brzy mi však došel dech. Právě ten je klíčovou věcí u jógy. Cviky sem musel dost šidit a po 20ti minutách sem na další cvičení rezignoval a zaujmul pozici ditěte ve které sem to těžce rozdýchával. Optimismus do žil mi nalil až pohled na Páju, který se koupal v solném jezeře a jeho výraz ve tváři naznačoval, že něco není vpořádku :)

No hodinka uběhla vcelku rychle, záverečná svíčka, lotosový květ a mohlo se jít domů. Objektivně musím říct, že to nebylo špatné. Vlastně to bylo dobré. V těle mě bolí každý sval, ale je to taková ta pozitivní bolest z pohybu. Ne ta strnulá bolest ze sezení takže hodnotím kladně a příští úterý opět na značky!


Aktuálně

08. 02. 2011 / Filip Urban / aktuálně
Aktuálně

Po týdnu by nebylo od věci sepsat update. Možná ty týdenní intervaly nejsou špatný. Dá se tak zrekapitulovat posledních 7 dní. Každý den nám televizní zprávy přinášely obrázky z Egypta. Upřímně, dost sem se tím bavil. Jedna banda v těch jejich nočních košilách švihá šutry na druhou stranu. Tam ty šutry sbírají a švihají zpět. Sem tam to někdo koupí do hlavy (což je pochopitelné) a pak ho takřka teatrálně táhnou z bojiště. Do toho se prožene bandička na koních nebo velbloudech. Sem tam někoho napadne nasednout do auta a rozjet to do plnýho davu...prostě Cigánov :) K aféře českých doktorů se snad ani vyjadřovat nechci... Glos na tohle téma se dočteme na internetu spousty.

Blikanec jinam! Zítra odvezu balíky na poštu a mám volno. Vyrazíme do Beskyd za Hebem. Ten se na skok vrátil z Číny domů, pronajal chatu na horách a příjmá návštěvy :) Dostali sme termín - středa - pátek, tak vezmem nějaké společenské hry, Brunka a jdem na čerství vzduch. Juch!

Jen co dopíšu tenhle update, čeká mě pohybová aktivita. Hecnul jsem se a vyrazím na Powerjogu mezi houf alternativně smýšlejících ženských. Level je to pokročilí, tak sem zvědavý, jak to udýchám. Ale už to nejde jinak. Sem uplně zkoprnělej a uplně cítím jak se potřebuju protáhnout. Už sem si pořídil i aplikaci, která mi každou hodinu zatmaví obrazovku a ozvese. Stand up, strech and move a little a 10 minut nemůžu pracovat, dokud to nezmizí z obrazovky. Vydržel sem to asi půl dne, pak už ty brejky přeskakoval, protože to má člověk zrovna nějakou myšlenku, chce to dostat ven a ejhle! Pauza! No nesralo by vás to? Beru tepláky, čelenku a Jogínům zdar!


Stavební deník

02. 02. 2011 / Filip Urban / stavební deník

Opět po půl roce přichází na řadu stavební deník :) Tohle bude z odstupem času slušná kronika stavby :) Takže kde sme to minule skončili? Jo! Základní posun je získání takové té cedulky STAVBA POVOLENA. Klíčová věc, kterou se povedlo získat, hlavně pak projít s našim odvážným návrhem přes památkáře. Druhý kladný bod je získání půjčky. Nakonec vyhrála forma stavebního spoření, které sem měl zřízené u Rajfky a vzhledem k tomu, že na baráku už byla zástava od Raiffeisen banky, nebylo moc na výběr.

Už to vypadalo, že propuknutí stavby nic nebrání, ale ouha. Zkusili jsme oslovit několik firem s projektem, který bylo šitý horkou jehlou pro stavební povolení. Bohužel, žádná firma nedokázala nacenit stavbu rozumně a z více míst nám bylo doporučeno dotáhnout projekt do prováděcího. A tady nastává problém. Původní projektant dostal zaplaceno a dělá mrtvého brouka a tak se musel najít projektant, který by to celé dotáhnul k prováděčce.

Našli sme jednoho na doporučení. První schůzka s ním byla v říjnu loňského roku, aby mi až nyní poslal kalkulaci a termín (já žil v domění, že se na projektu pracuje). Cena za dokončení projektu mě zase srazila do kolen a o termínu ani nemluvě. Jaro se blíží a my bychom opravdu rádi začali.

Co mě na tom celém trápí asi nejvíc je přístup těch lidí. Cokoliv, co má být trošku jiné nebo ne uplně standartní je problém. Jakákoliv invence, snaha o řešení problémů z projektantovi strany chybí. První co se dozvíte je: "Ale pane! to budete měsíc bez střechy!" a nebo okřídlené: "Ale takhle se to dělá".

Optimistická předpověď je získání projektu se všemi kalkulacemi do konce února s tím že pak bude teda klíčové najít seriózní a schopnou firmu, co se nebojí výzev, bude rychlá, bezproblémová, spolehlivá a ne uplně drahá....ano, utopie.

Do toho ještě musíme vyřešit problém jako je platba vysokého najmu v brně a současně splácení hypotéky na byt, ve kterém ještě nebudeme moct bydlet. To abych se pomalu naklonoval a nebo přešel na dvousměnný provoz. Další problém zní kam se všemi těmi vecmi z chodeb a půdy, když v baráku není jediné volné místo. Kam s yp skladem atp.

No k řešení je toho ještě dost a to se nekoplo. Jakmile se zase pohneme z místa, budu vás informovat. Teda jestli to vůbec někoho zajímá. Spíš to bude takový deníček pro mě, až ho za pár let budu číst dětem a vyprávět jaké to bylo, když sme zatoužili po něčem vlastním :)


© Copyright 2012–2020 youngprimitive.
All Rights Reserved.
DámskéPánskéDětské