První měsíc

19. 06. 2015 / Filip Urban / aktuálně
První měsíc

Říká se, že až s dětma si člověk uvědomí, jak čas rychle běží. Od chvíle, kdy Ferda spatřil světlo světa uběhl právě dnes měsíc a já mám chvilku na lehkou rekapitulaci z pohledu otce - prvničky :)

Za ten měsíc přibral kilo a narostl o 4 cm. Dětská žloutenka ho první dny držela v dost vyklidněném módu. Poté nastoupily "prdíky" které ho nenechají spát a nás taky ne :) Ale není to žádná tragédie. Snažíme se o nějaký režim, který teda zatím selhává. Interakce z jeho strany je pořád mizivá. Nepochopil ještě ani vlastní ruce. Oční kontakt už udrží a semtam se mu vyloudí na tváři i úsměv. Ale pořád dost náhodně generovaný. Úsměv se taky během sekundy mění v pláč a naopak. Je fascinující pozorovat, jak člověk přichází na svět uplně ve stavu ZERO. Prostě nic. Jedinej reflex je přisátí se na bradavku. Víc nepotřebuje. Na druhou stranu člověk vidí každým dnem maličké pokroky. Foťákem na něho mířím denně a všímám si těch malinkatých ale patrných rozdílů.

A jaká je změna v našem životě? Den uběhne tak nějak rychlejc než dřív. Telka hraje na volume 3 - 4, takže prakticky nejde slyšet. Vlastně ji už ani moc nezapínáme. Promítání filmů v ložnici už taky moc nepraktikujeme. Spát chodíme v devět max v deset. Vstáváme v 6 - 7. Na pivo si zajdu bez většího omezení :) Pracovní morálka upadla někam k bodu mrazu, ale já si tohle období asi chci užít víc s malým než u počítače.

Dny se stávají mírně stereotypní, kočárkování, koupání, přebalování stokrát za den. Za křiku dítěte, kterému by teď prakticky nemělo nic chybět, vstupujeme do druhého měsíce. Uvidíme, jestli na jeho konci už mi dá junior hi-five nebo se na mě cíleně usměje. Jsou to malé radosti a drobnosti, které vám dělají radost a naplňují vás pocitem štěstí a spokojenosti. A tak to asi má být.


Ferdinand mezi námi

24. 05. 2015 / Filip Urban / aktuálně
Ferdinand mezi námi

Jeden z těch klíčových životních updatů na tomhle blogu. Můj milý deníčku. 19. 5. 2015 se nám narodil syn. Velký respekt Nitce, která si odtrpěla svoje. Byl to porod, co vám mám povídat. Na svět přišel v 11 hodin, měl skoro 4 kila a 52 cm a je boží!

Těžko se mi popisuje ten den, čistá eufórka. Tatínek má v téhle pozici funkci "podržtažky". Dovést, odvést, přivést, zavést, nakoupit, podržet, přidržet, nepřekážet. Plním ji doufám zodpovědně. Máme ho den doma a uplně to změnilo některé naše návyky. Hudba hraje míň nahlas, snažím se levitovat po parketách, které mi praskají pod nohama, ladím teplotu sprchy na umývání posraného zadku a dokumentuju hlavně.

Je to fakt lepší než kino. Ležím vedle něj, koukám na něj, pozoruju ty náhodně vygenerované grimasy od zívání, přes úsměv až po "každé oko jinam". Hladím mu šišatou hlavu a čekám až mi stiskne prst. Jsou to kouzlený chvilky, který si fakt užívám. Zatím je Ferda skvělej a hlavně hodnej. Ještě jsem ho neslyšel brečet. Spí, cucá prso, spí, pčíká, škitá ale nebrečí. Snad mu to vydrží...

Jak že se jmenuje? Ferdinand? No to jsme tady ještě neměly, říkaly mi sestry, když jsme jim hlásili jméno. I mezi známýma vzbudil Ferdinand trošku pozdvyžení. Jedni si skoro ťukali na čelo, druzí nadšeně schvalovali. Ferdinand není žádná hipsteřina, kdyby mi tu někdo chtěl psát do zpráv. Ferdinand Urban je krásné jméno. Mezinárodní, vznešené. Ferdinand Porche, Ferdinand Zeppelin, Ferdinand Peroutka, Ferdinand Este. Ferdinand byl taky můj skvělej pradědeček. Říkali jsme mu děda Ferda. Staral se o mě, když jsem byl malej špunt. Byl to ten člověk, co uměl opravit všechno na světě. Měl prvorepublikový styl, nepokřivenej komunistama. Nejvíc jsem miloval, když nám vykládal zážitky z první světové války, kdy bojoval za Rakousko-Uhersko jako letec.

Člověk cítí, že se děje něco zásadního v životě. Posunuje se o příčku výš v rodinné hierarchii. Padá na něj obrovská zodpovědnost a strach o ten nevinný malý uzlíček, který musí ochránit za každou cenu. Je to mocný pocit a poslání po zbytek života. Takhle zmuchlávám své ego, hážu ho do koše a jsem tu pro toho malého borca. Kua su dojaté. Na Ferdinanda!


Vybíráme dětský kočárek

21. 04. 2015 / Filip Urban / aktuálně
Vybíráme dětský kočárek

Kdo by to byl řekl, že vybrat kočárek pro děcko bude takový level a jak je to klíčové téma pro naše rodiče (krom otázky: "jak se to bude jmenovat?"). Názor na něj se vyvíjel snad celou dobu Nitčina těhotenství. První naše verze myslím byla koupit nějaký kočárek v sekáči za pár kaček a hotovo. To když jsme prezentovali rodině, mysleli si o nás, že sme se zbláznili. Cože? První dítě a vozit ho v použitém kočárku!? Tak to ne! Založila se sbírka na kočárek a nám už bylo jasné, že s jetým kočárkem neobstojíme.

Fajn. Tak kde začít. Ok. Reference od známých. Prakticky bezcenné. Obecně jejich kočárek super, ALE... Další level: návštěvy obchodů. My na to šli fikaně a to rovnou návštěvou veletrhu Pro Dítě. Fuf. Velká oběť ale dalo se to přežít. Z nabídky kočárků se nám až zamotala hlava, ale žádnej nebyl podle našich představ. Plastové, těžké, škaredé, přezdobené, rozhrkané, podezřele levné nebo naopak nesmyslně drahé.

O kočárcích sem nic nevěděl a tak mě logicky napadlo: Jaká značka je Applem mezi kočárky? Odpověď je Bugaboo. Samozřejmě ten nejdražší. Ale v celé te nabídce prostě vybočoval a splňoval skoro všechny naše požadavky. Byl hezký :) lehký!, úzký tak akorát aby se nám vlezl do výtahu (protože do čtvrtýho patra sem ten kočár fakt tahat nechtěl), dal se jednoduše sbalit a celkově se prostě vyjímal mezi tím ostatním, co jsme viděli. Jmenuje se Bugaboo Chameleon.

Druhým kandidátem se stala značka Britax, konkrétně model Britax Go NEXT. V jeho prospěch hovořila cena a i design se nám celkem líbil. Jen teda ten bílý rám byl prostě pitomý. Působilo to tak levně a vůbec ve srovnání s Bugaboo je to přecijenom jinde. Ale zase ta cena...a autosedačka v akci :)

Ok. Takže návštěva prodejny s Bugaboo v Brně. Co nás odrazovalo od Chameleona bylo krom ceny také nabídka barev, které byly prostě škaredé a taky test na kostkách, kdy kočárek působil jaksi rozhrkaným dojmem a když už za to máme vypláznout 30 klacků, chceme, aby to něco vydrželo.

No nebudu to dál protahovat, nakonec vyhrál vyšší model od Bugaboo a to Bugaboo Buffalo s velkýma kolama, lepším přístupem do košíku a taky barvou Royal blue.

Jedinou potíž mám s cílovkou, která tyhle kočárky vozí. Během naší návštěvy v Brněnském obchodě tam dorazil páreček se kterým vím, že bych asi mnoho společného neměl, ale tak iphony nosí v kapci taky podivní lidi. To už člověk řešit asi nemůže, když chce pro to své bejby to nejlepší... (a žádnej další kočárek už nekupuju!)


Produktivita práce freelancera

15. 04. 2015 / Filip Urban / aktuálně
Produktivita práce freelancera

Když se ohlédnu v čase a spočítám, jak dlouho jsem na volné noze, vychází mi to na nějakých 11 let, kdy jsem opustil jisté vody reklamní agentury a postavit se na vlastní nohy. Od té doby si často kladu otázku, jak moc jsem nebo nejsem produktivní. Jestli u toho počítače náhodou nesedím moc, nebo naopak málo. A jestliže u něho sedím moc, jsem opravdu produktivní? Tzn. nestrávím víc času u facebooku a youtube než v photoshopu, indesignu, ilustratoru?

Určitě musí existovat aplikace, která mi to dokáže seriozně změřit. A taky že jo! Tip mi dal Marek Bouška a odkázal mě na stránky Desktime.com. Jak to celé funguje? Uplně jednoduše. Nainstalujete aplikaci na svůj stolní počítač, zaregistrujete se a pak už jen můžete sledovat jak jste na tom.

Ve webovém rozhraní je ještě potřeba nastavit, co jsou produktivní aplikace, co jsou neutrální a co prokrastinační aplikace. On má nějakou databázi základní ale přecijenom nezná vše a je potřeba mu to na dva kliky říct. Jednotlivé aplikace u kterých trávíte čas si ještě můžete dělit do podkategorii, ale s tím už sem se moc nezabýval. Existuje i mobilní a tabletová verze aplikace. Pravda trošku nemoderní, ale pro přehled naprosto dostačující.

Stojí to něco? Ano i ne. Pokud budete využívat jen pro svou potřebu, pak je monitoring grátis, pokud budete aplikovat pro své zaměstnance (což je poměrně mocný nástroj, ja sledovat jejich produktivitu) už se bez měsíčního paušálu neobejdete. Já jako freelancer tohle řešit nemusím, takže jedu v grátis módu.

Aplikaci doporučuju vyzkoušet. A jak jsem na tom já? No popravdě by to mohlo být lepší. Efektivita práce je u mě na 54%. V průměru jsem denně u kompu 5 hodin. Z toho aktivně vytvářím hodny 2h a 50 minut.

Pokud vás zajímá, jak jste produktivní vy, není nic lehčího, než zkusit tuhle appku. Práci čest!


Výběr porodnice

22. 03. 2015 / Filip Urban / aktuálně

Vybrat místo, kde se rozhodnete porodit potomka je klíčová věc jak zjišťuju. Jelikož břímě porodu padlo na Nitku, celkem logicky jí zajímá, kde to bude pro ni to nejlepší. V Brně jsou porodnice tři a když se člověk začte do debat na internetu, nic se nedozví. Půlka říká: Ano tam běžte, tam je to super, druhá půlka: Hlavně tam nechoďte, tam je to nejhorší.

Pro nějaký subjektivní názor to chce osobní návštěvu ve dnech otevřených dveří. Jednu takovou návštěvu jsme absolvovali v pátek. Náš favorit je zatím Nemocnice milosrdných bratří, nebo sester? Teď nevím. Na exkurz se nás sešlo víc. Ještě dva další páry a pak tři samoživitelky :) Ujala se nás staniční sestra, rozdala návleky a provedla nás po oddělení. Za mě dobrý. Vlastně i víc než dobrý. Mají tam 4 pokoje, na kterých jste od začátku do konce. Všechny maj sprchu, záchod, ultrapolohovací lůžko na kterém se sténá i rodí. Děcko vám nikam neodnášejí. Máte nárok na soukromou asitentku. U porodu je vždy lékař a paní co kolem vás běhá a radí a konzultuje.

Já byl spokojený a když došlo na dotazy, vlastně jsem ani moc nevěděl na co se ptát. Napadl mě jediný dotaz, a to kde mají ten stroj, co dělá "PING". To bych ale zůstal nepochopen. Asi v tomhle naprosto důvěřuju někomu, kdo bouchá jeden porod za druhým jak Baťa cvičky a už jakýsi skill a názor má a ví. V dnešním světě internetu to ale nemají jednoduché, protože každá matka ví nejlíp, jak by to mělo být, co je pro ni nejlepší a kde a jak bude rodit. Myslím si ale, že jak to na ni přijde, představy takhle švihne za hlavu a bude 100% spoléhat na personál porodnice.

Debata se sestrou se po prvních nesmělých sekundách rozjela a dostala se teda až do obludných rozměrů. Zvláštěpak jeden tatínek byl na ránu už asi po pěti minutách. Dotazy tipu: "Kolik tady tak bude asi té krve? Kámoši v práci říkali že je to jak masakr motorovou pilou" nebo: "Tady ten kýbl je na co? To je na placentu? No né, já jen abych do teho neházel šlupku od banánů", "A jak často to děcko asi tak pije?", a tak podobně...

Tohle mě na tom trošku děsí. Že zkrze to dítě se dostanete do společnosti lidí, které byste na ulici normálně ignorovali, ale tady máte jakýsi společný zájem a tak nějak na sebe budete narážet byť chcete, nebo ne. Dnes se půjdem mrknout tady za roh za barák, kde máme porodnici na Obilňáku, ať můžem porovnat a uvidíme.

V dalším díle se zaměříme na výběr kočárku, protože jestli je nákup nového iMacu laborování, pak pořízení kočárku je vyšší dívčí...


Nový mladý primitiv na cestě

02. 03. 2015 / Filip Urban / aktuálně
Nový mladý primitiv na cestě

Ok, ok. Už to tu zase šulím. Sliboval jsem týdenní updaty a hle, měsíc fuč a nic. Sem tam něco vyplodím na tým fejsbůku, ale na nějaký komplexnější článek to není. Ikdyž, teď bych měl celkem nosné téma: Efa otcem!

Ano, je to tak. Není co skrývat a navíc je to celé "na spadnutí". Podařilo se nám otěhotnět. Teda mě ne. Nitce :) Což je samo pozitivní zpráva a už bylo asi na čase. Z naší Km bandičky jsem myslím suverénně poslední. Někteří mástři už hrají druhý level.

Upřímně se na to celé těším. Mám pocit, že poslední dobou už jsem se stejně motal v kruhu a chtělo to nějakou novou metu ke zdolání. V hlavě to už mám myslím ujasněné a je tedy ten správný krok vrhnout se do vod nepoznaných - přivedení nového člověka do tohohle světa.

Je to pro nás zatím velká neznámá a samozřejmě se na to snažíme nějak připravit. Nitka teda o poznání více, já zase tvrdím, že ono je to ve finále trochu jinak, než na všech těch youtube tutorialech nebo v chytrých knihách, které radí nastávajícím maminkám jak to nejlépe celé zvládnout. Už teď je mi jasné, že některé striktní zásady, které teď máme se rozplynou jako pára nad hrncem po prvních týdnech fungování...

Takže aktuálně přeměňujeme mou pracovnu v dětský pokojíček a já jsem nervózní z toho, kam si dám dobíječku na baterky, kde mám blesk na foťák nebo kam zmizela čtečka na paměťovou kartu :)

Časem se odsud (myšleno z domu) stejně vypakuju a budu jezdit jako každej slušnej člověk někam do kanceláře. A asi i rád, až tady junior spustí dvouhodinový pláč z neidentifikovatelného důvodu.

S příchodem potomka souvisí cela řada změn a systemových změn. Tak třeba to naše podnikání. Víme, že Nitka bude nějaký čas v offlinu, ale bez ní bychom tu značku mohli rovnou zavřít. Naštěstí se nám podařilo sehnat třetí do týmu, která nám s tím vším pomůže a my to snad celé přežijeme a budeme moct pokračovat v tom, co nás baví a naplňuje i s outěžkem :)

TERMÍN. Ano, toto magické slovo zní nejčastěji v dotazech známých. Celé to propukně někdy v půlce května. Do té doby musíme stihnout ještě spoustu věcí. Jako třeba návštěvu Veletrhu NAŠE DÍTĚ, na kterou se už teď těším, výběr kočárku, nákup asi triliónu věcí. A hlavně! Na nic nezapomenout! :)

Takže toliko na úvod k téhle "problematice" - Příchod dítěte. Budu i nadále sledovat, jak se to celé posune a budu informovat. Možná tady z toho udělám takový zápisniček otce - amatéra. Nosné téma je to až až.


© Copyright 2012–2020 youngprimitive.
All Rights Reserved.
DámskéPánskéDětské