Kuba 06 Resumé

04. 03. 2013 / Filip Urban / cestujeme

Tak asi základní otázka. Jet nebo nejet? Za sebe říkám určitě jet! Pokud rádi cestujete a naplňuje vás poznávání nových míst, pak Kuba stojí za návštěvu. Osobně si myslím, že moc podobných míst na světě už není. Velké plus pro Kubu je bezpečnost. Latinská Amerika není úplně pohodové místo na bloudění uličkami velkých měst a focení místňáků. V Brazilii jsem měl celkem strach, nosit foťák na krku, takže vyfotit dobrou momentku bylo o tom včas vytáhnout foťák a ten po vyfocení zase radši schovat. Ideálně do nenápadné kabele. Tady jsem nosil foťák permamentně v ruce a nemusel sem se moc strachovat. V tomhle je ten jejich systém drží skrátka a nikdo si tam nelajzne okrádat turisty, protože by ztrávil významnou část svého života v chládku.

Pokud jste ale typ turistů, co dokáží proležet týden bez hnutí u vody, Kuba je pro vás zbytečně daleko a příliš chudé místo, kde byste se jenom zbytečně rozčilovali. Co se týká ceny takového zájedu, není to popravdě uplně levná záležitost. Dávám pro představu nějaké orientační ceny:

Letenka pro jednoho 20 - 25.000,-
Půjčení auta na den cca 1.600,-
Litr benzínu něco kolem 20,-
Noc v hotelu od 400,- (v ceně je prakticky vždy snídaně)
Noc u Kubánců od 200,- + příplatek za snídani
Denní útrata v průměru do 1000,- (oběd, vstupné, úplatky, kafíčka, vody, ovoce atp.)
Průměrny oběd pro dva turisty 400,-
Vízum na osobu 500,-
Poplatek za opuštění Kuby 500,-
Pojištění individuální

Co se týká délky pobytu, za sebe si myslím, že během 14ti dnů se dá Kuba projet a užít tak, abyste se nenudili a využili každý den k nějaké zajímavosti. Déle imho nemá cenu, pokud nejste vášnivý milovník Kubánců :) Ideálním obdobím je právě únor, březen. To jsou rozumné teploty na cestování a moc neprší. I tak je tam ta vlhkost celkem otravná. Azuro po celou dobu pobytu nečekejte. Mráčky se honí po obloze pořád. A do báglu si určitě vemte i mikinu.

Kdybych tam ještě někdy jel, asi bych se uplně vyhnul hotelům a řešil bydlení přímo u Kubánců. Dost důležitá věc je pak znalost španělštiny. My se snažili 2 měsíce před cestou do sebe dostat nějaké základy, takže jsme tam fungovali na provni první lekce španělštiny. Uplně jiné to musí být, pokud mluvíte španělsky dobře. Jednak se toho mnohem víc dozvíte, druhak můžete otravného Kubánce odpálkovat hezky "ponašimu" a taky se těm lidem dostanete blíže než my, prašiví turisté :) Ještě jedna praktická informace. Nezapomeňte si vzít redukci na americké zásuvky. Jedou tam na 110V a vše se dýl nabíjí a fén nefénuje tak rychle jako doma :) Taky si přibalte do batohu hromadu musli tyčinek. Ty se nám dost osvědčily a dokázaly zahnat na pár hodin hlad. Vodu píjte balenou a s ledem to nepřehánějte. Očkování není potřeba. Nemocnice tam fungují, nicméně ošetření je dost drahé, takže bez pojistky nevyjíždějte. Velkou službu nám udělaly vlhčené hygienické ubrousky a já objevil kouzlo pudru!. Protože, jestli hodláte nachodit x kilometrů v tom vlhku a horku, vlk v kalhotech vás dožene velice rychle a dokáže dost otrávit zbytek dne. Žaludek pravidelně dezinfikujte panákem rumu (což nebude problém). Problém může být průjem a hlavně jeho řešení někde nečekaně ve městě, kde veřejné záchodky prakticky neexistují a existují-li ten zážitek bych vám nepřál :) Toliko asi z praktických informací. Jakékoliv dotazy (pokud je budu vědě) rád zodpovím v komentářích, takže se nebojte zeptat.

No a na závěr velké poděkování našim kamarádům, za skvělý svatební dárek, který jsme si užili. S tím souvisí i klíčová věc a to je moje manželka, která je prostě báječná. Má to nastavené uplně stejně, celou dobu poctivě nosila batoh s důležitýma věcma, škaredým pohledem zaháněla otravné pobudy, orientovala se ve městech líp než já, snažila se mi nevstupovat do záběrů, poctivě mě mazala opalovacím krémem, odchodila semnou každou uličku, trpělivě počkala než jsem dostal do záběru, co jsem potřeboval (a že to byla někdy otrava :) Prostě byla báječná a já si uvědomil, jak jsem si dobře vybral a že je to člověk, se kterým se nebudu bát projít i temnýma chvilkama společného života. Děkuju! Viva Cuba! Poslední černobílá galerka a video z mobilu pro naše kamarády.


Kuba 05 - Varadero, čisté zlo!

03. 03. 2013 / Filip Urban / cestujeme
Kuba 05 - Varadero, čisté zlo!

Cesta směrem na Varadero byla poslední možností, setkat se s reálnou Kubou. Po projetí mýtné brány se ocitáme v rekreační oblasti situované na úzkém pásu země. Toto místo je obsypáno hotely pochybného vzhledu. Ošklivé betonové, železné monstra místy odlehčené sklem. Ulice lemovaná bary, obchůdky se suvenýry made in China. Na cestě potkáte jen autobusy s turisty nebo autobusy odvážející, nebo přivážející Kubánce na směny do Hotelů. Tak nějak jsme tušily, do čeho jedem a taky nás na to někteří upozorňovali, jenže když sem plánoval tuhle naši cestu, říkal jsem si, že po těch 10ti dnech ježdění a řešení prekérek budeme rádi, když se budeme moct vyvalit na 4 dny na pláž a nic neřešit. 90% všech turistů, kteří míří na Kubu vidí právě jen Varadero, které s Kubou nemá nic společného. Je to fakt nesmyslný turistický komplex, kam lítají charterové lety z Kanady, plné důchodců co tam stráví 2 týdny u moře.

Na Varaderu jsme vrátili auto a šli se ubytovat do našeho čtyřhvězdičového hotelu Tuxpan. Na Kubě si vždycky uberte jednu až dvě hvězdičky abyste dostali reálnou úroveň. Hotel měl už nějaký ten rok provozu za sebou. Kubánská architektura (jestli se dá mluvit o architektuře) je děsná, nevkusná, nelogická. Hotel nebyl zrovna udržovaný. Velké prosklené plochy nikdo nikdy asi neumyl, atrium hotelu vypadalo asi jako nádraží Zvonařka v Brně, Podivná výzdoba antických rekvizit, ratanový nábytek, nechutně vymrzlý pokoj s klimatizací, která foukala do pokoje studený vzduch, ikdyž jste ji vyplnuli. No tohle byla velká facka. Zvlášť při představě, že se tady budem muset zabavit další 4 dny do odletu a že se odsud bez auta vůbec nikam nedostanem.

Každý hotel má svou pláž. Ta naše byla špatná. Bílý písek možná ano, ale v něm vajgly, rozmlácené mušle, kusy igelitu, plastových židliček, kelímků. Prostě bordel. Kubánci na uklízení pláží trošku kašlou. Proč by to taky uklízeli, když to není jejich, ale státu. Moře bylo zakalené a vyplavovalo řasy, které se hromadily na okraji a dost zaváněly, v moři nebylo nic vidět a prakticky jsme ani neměli důvod do něj chodit. Nad celým Varaderem se snášel vlezlý zápach syrovodíku, který používají k získávání ropy v nedaleých vrtech. Vrchol deprese přišel večer u baru, kde už rumem notně povzbuzená skupinka Ostraváků kalila ve stylu "Když je to zadarmo, ať mě to aji roztrhá" a vyřvávala na ty vyděšené Kubánce: "Baník pyčo Baník!" Seděli jsme v rošku místnosti a styděli se…

Druhý den jsem si ještě vyposlechl ve frontě při bufetu nasrané Češky, které se rozčilovaly nad chudou nabídkou jídla a vyzevleným kuchařem. Ony že teda když byli v tom Egyptě, tak tam to teda bylo o něčem jiným. Ti lidi asi nemají kouska soudnosti a nebo rozumu. Letět 12 hodin někam, kde proleží na lehátku na slunku 14 dní. Dobře se tam nenají a nepoznají vůbec nic z toho místa, to mě příjde uplně postavené na hlavu. Ale asi to tak dost lidí prostě má. Přežírat se v izolovaném resortu, popíjet mojito z thermohrníčků, koupit si nějaký ten suvenýrek, třeba vyřezávanou sošku žirafy vyrobenou v Číně. Nafotit si ten odpornej hotel, ve kterým se 14 dní trápí, večer si dát romantiku v kočáře taženém koněm, po asfaltce lemované nevzhlednými hotely. V práci ji pak Maruška pochválí, jak je z té Kuby krásně opálená. No čisté zlo!

Byli jsme zděšeni! Takhle by to nešlo. Musíme přes den někam zmizet. Naplánovali jsme teda alespoň výlet do Matanzasu. Takové větší městečko poblíž Varadera. Coco taxi nás zavezlo na místní autobusové nádraží, odkud jsme se pak vydali klimatizovaným autobusem čínské výroby do centra Matanzasu. Já měl tak poslední možnost, vyfotit si něco na Kubě a tak jsme prochodili snad všechny uličky toho města. Odpoledne už nás dost bolely nohy, tak jsme v zelenině, kde se prodával jenom ananas, koupili ananas a zašli si udělat piknik k břehu řeky. Na nedalekém železničním mostě jsem uviděl malé Kubánce, jak se hecují, kdo skočí do vody. Vytáhl jsem foťák a vydal se za nima. Ti když viděli objektiv, mohly se přetrhnout a začali hépat do vody jeden za druhým. S borcama sem "pokecal" a za jejich výkony jsem jim rozdal nálepky s Vencou, což u nich vzbudilo velké nadšení. Ne že by teda věděli, co to je, ale stickerka je zaujala. Na rozloučenou jeden mástr vylezl až na horní konstrukci mostu, zařval Amííííígo! a skočil dolů. Naštěstí vyplaval a my mohli jít dál. Zjistili jsme, že se nacházíme u výpadovky směrem na Varadero a tak nás napadlo, zkusit si stopnout nějaké auto zpátky do hotelu. Autobus nám jel až za další 3 hodiny. Nakonec to klaplo. Nabral nás řidič autobusu, který sváží Kubánce na šichtu. Nabral plnej bus, za městem zastavil, vybral od každého 5 CUPek (od nás 5 CUC) strčil prachy do kapsy a jelo se. My byli rádi, že se dostanem na hotel, on byl rád, že si vydělal a Kubánci byli rádi, že vidí mezi sebou i bílé turisty, co se jich neštítí.

Zbytek dovolené jsme se zabavili hraním šachů, čtením knížek (Dal jsem skoro celé pravidla moštárny!) a čuměním na CNN :) Den před odletem jsme ještě nakoupili nějaké ty rumy. Na výběr máte Havanu, Mulatu a nebo Santiago de Cuba. Dá se dovést litr na hlavu a 50 kusů doutníků. V pondělí odpoledne nás odvezl taxikář do Havany, tam jsme se odbavili, kubáncům ještě zaplatili 25 Cucků na hlavu za to, že odlítáme asi, vystáli si naprosto nehybnou frontu na emigračním a čekali 3 hodiny na boarding do letadla. Pak už jen zamávat z okénka vzdalujícímu se ostrovu, zababoulat se do deky a na těch 10 hodin usnout. Ještě jsme teda ručníkem museli utěsnit škvírku nad Nitkou, na kterou kapala klimatizace :) Airfrance je fakt celkem bída.

Let přes noc uběhl celkem rychle, přestup na let do Vídně, kde nám ujel žlutý autobus do Brna před nosem, takže lehké čekání u Mekáče na letišti, pak ještě cesta busem a finální taxík nás odvezl na Úvoz. My pak ještě do 3 do rána chodili po bytě, protože si organizmus už zvyknul na ten šestihodinový časový posun. Ráno v 8 se pak nemůžeme vyhrabat z postele. Spouštíme e-maily a vracíme se do reality. Na závěr tohohle vyprávění poslední fotogalerka. V tom dalším updatu už jen praktické informace a tipy kolem Kuby, pokud by někdo z vás dostal chuť tohle místo přecijenom poznat :)

FOTOGALERIE VARADERO, MATANZAS


Kuba O4 - Středozem, pláže a all inclusive

01. 03. 2013 / Filip Urban / cestujeme
Kuba O4 - Středozem, pláže a all inclusive

Západní část ostrova jsme si mohli odfajfknout a vydali se směr východ. Cesta vedla opět přes Havanu, protože to bylo nejrychlejší. Tentokrát jsme se vydali do provincie Cienfuegos zhruba uprostřed ostrova. Byl to celkem náročný a dlouhý přejezd bez jasné vidiny ubytování (po předchozí zkušenosti). Vysnili jsme si nějaký hotýlek na pláži, nedaleko krásného Trinidadu. Bohužel se opět opakoval stejný scénář - "Sorry, we are full". Nakonec jsme našli azyl opět vysoko v horách. Tentokrát v Topes de Collantes. Lázeňské středisko zhruba 20km od Trinidadu, kam se jezdí asi za odměnu rekreovat zasloužilí Kubánci. Pokud si někdo ještě vybaví dovolené s ROH, zhruba tak to tam nějak vypadalo. Pro trekaře vysněné místo s vodopády a úchvatným lesním porostem, pro nás to byla zaplivaná díra jen na přespání. Ale své "kouzlo" to mělo. Rekreovat se s běžnýma Kubáncema byl zážitek. To zase jo. Noc jsme nějak přečkali a ráno nás jako odměna čekalo městečko Trinidad, které je teda kompletně zaštítěné organizací UNESCO. A je to znát. Pokud zavřete oči a představíte si romantickou Kubu, je to právě tohle městečko. Malé, útulné, barevné, vyklidněné, plné kočičích hlav, zamřížovaných oken a krásných koloniálních staveb. Ráj pro fotografa. Než jsme to stihli celé projít, bylo odpoledne, a my řešili kde zase složíme hlavu. Nakonec se podařilo sehnat jeden hotel u pláže a tak jsme radši zůstali na 2 noci, s tím, že spočineme na pláži. V nabídce byla pouze varianta ALL INCLUSIVE za menší doplatek.

Tady vůbec poprvé jsem se setkal s praxí - pásek na ruku a žer co zmůžeš. A hned musím podotknout, že je to největší nesmysl, jaký sem zatím absolvoval. Krom toho, že s páskem na ruce si připadáte jako úplní kreténi a před lokálama v okolních městečkách se ho snažíte skrýt, aby vás hned nehodili do škatulky pitomec, co za pobyt na Kubě sní víc jídla než celá kubánská rodina za měsíc. Druhá věc pak byla nabídka jídla. Tvářilo se to celé sice honosně, ale tak po kubánsku honosně. Jeden salám, jeden sýr, pomerančovej džus, banány, ananas, nějakej salát, kukuřice, jeden druh pečiva, vajíčka, kuřecí maso, nebo hovězí když se poštěstilo. To v různých obměnách 3x denně. Nesnášel jsem ten pocit stát s prázdným talířkem ve frontě plné turistických důchodců a rychle uzmout něco na talířek, protože kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. Děs! Když pak vidíte, jak zaměstnanci večer opouští hotel s kýblem zbytků, kteří rozežraní turisti nedojedli a doma se z toho nají celá famílie, je vám smutno a cítíte se jako totální pitomec.

No nic. Máslení u moře proběhlo. Já se stihl slušně osmahnout, protože "ve stínu to přece vůbec neopaluje", tak co bych se mazal, a po dvou dnech jsme vyrazili dál. Tentokrát byl cíl cesty městečko Camaguey, ve kterém jsme se ubytovali opět na dvě noci a po půl hodině procházení jsme zjistili, že tam vlastně vůbec nic není a že teda nevíme, co tam budem 2 dny dělat. No ale tak smě si to všechno prošli několikrát a nějak se zabavili.
Při odjezdu jsme zjistili, že nám vybrali auto, kde teda naštěstí byly jen mé sluneční brýle a po 300m jízdy a podivném zvuku, jsme zjistili, že máme ušlé zadní kolo. Popadla nás parádní paranoia, že nám to Kubánci vypustili a teď někde čekají, až zastavíme a začnem vyměňovat kolo. Akce jak sviňa. Já měním kolo, Jitka vlastním tělem brání auto a naše zavazadla a rekognoskuje terén :) Žádný takový katastrofický scénář se nenaplnil. Já kolo vyměnil a jelo se dál. Dašlí challenge bylo v tom spletitém městě najít nějaký pneuservis a ušlé kolo si dát opravit, protože defekty tu jsou na denním pořádku. Po chvilce bloudění jsme našli servis. Rukama, nohama jsme jim vysvětlili problém. Za 20 minut bylo kolo opravené a jelo se dál.

Tentokrát opět na pláž a ne ledajaká. Údajně jedna z nejhezčích na celé Kubě. Ostrůvek Cayo Coco na severu ostrova, ke kterému Fidel poručil postavit cestu přes moře, takže jedete 30km po úzké cestě. Zprava moře, z leva moře. Údajně tam uplně zabily nějaký ekosystém přirozené obměny vody a v důsledku toho tam zdechají korály, ale to se neřeší. Na Cayo Coco v součastnosti probíhá hotelová expance a jezdí tam jeden náklaďák za druhým a na horizontu vidíte desítky jeřábů, takže za pár let z toho bude bohužel druhé Varadero.

Anyway pláže jsou tam famózní. Bílej píseček, průsvitná modrunká vodička, plamy. No idylka. Kdyby teda v den našeho příjezdu nebylo total zataženo a nefoukal nesnesitelný vítr. Opět následoval problém s ubytkem. Nakonec jsme skončili v hotelu pro kubánské dělníky ze stavby. Jste na nejhezčí pláži Kuby, je hnusně, jste v hrozné ubytovně, vedle v pokoji čumí Kubánci na telku a vy absolutně nevíte, co budete do večera, než se bude dát usnout, dělat. Asi vrcholná depka.

Naštěstí se ráno mračna rozehnaly a my se jeli ubytovat do nejluxusnějšího místa - Memories of Carribe. Hotel plný amíků a kanaďanů, kteří si to tam teda užívali ve velkém stylu. Kdo neměl na pláži termohrnek (jako třeba my), byl úplná nula. Polovina lidí tráví pobyt u bazénu, polovina na pláži. Všichni neustále popíjí mojito, čtou knížky a hrozně se "baví" Kubánská animátorka u bazénu provozuje buď Bingo a nebo soutěž "Vypij co nejvíc rumu za co nejkratší čas". Lidé se hrozně "baví" a vy se chytáte za čelo a už chcete být zase pryč, mezi těma normálníma Kubáncema :)

Takže jsme to na té krásné pláži vydrželi den a radši se opět přesunuli do nějakého města, kde jste byli "na Kubě". Zpětně jsme toho litovali, protože jsme ještě nevěděli, co nás bude čekat na Varaderu, ale o tom až pozdějc. Zamíříli jsme do města Santa Klara. Kdo teda opět taky nic moc není, krom památníku Cheguevary. Jakási podivná socha v polopádu, polokleči, bez jakékoliv dynamiky, jak bych od socreal umění očekával. Před památníkem obrovské parkoviště a pod památníkem nějaká expozice, které jsme se radši vyhli. Stopli jsme si lokální drožku, která rozváží Kubánce po městě a vrátili se do centra. Ubytování bylo tentokrát kousek za městem v takové jakože romantické lokalitce plné palem a malých chatiček pro dva. Navečer se tam nahrnuly 3 autobusy turistů a bylo po romantice, nehledě na zatuchlinu, která se linula z našeho pokoje. Kdyby ti magoři radši chatky vyvětrali, než tam jen pustili klimatizaci. No ale socík. Co chcete od státních zaměstnanců. Tím jsme se celej pobyt uklidňovali a vpodstatě je chápali. Druhý den nás pak čekala už finální cesta na Varadero, kde jsme měli strávit poslední 4 dny naší dovolené. Ještě předtím jsme ale zamířili do zapomenutého městečka Remedios.

Tohle byly ty okamžiky, kdy jste se rozhlédli a řekli si: "Jo! tohle je Kuba, takhle ti lidi tady žijí a tohle stálo za to všechno vidět!" Brouzdáte uličkama, nikdo vás moc neobtěžuje, dokonce se s váma dají někteří do hovoru (ti co umí alespoň trochu anglicky). Potkali jsme tam jednoho učitele šachů. Chlapík co učí místní děcka hrát šachy. Dokonce nám ukazoval plakát na zdi, kde vysí slavný Capablanca, který tudy údajně jednou, možná, jako malé dítě projížděl. Ale o to nešlo. Chlapík nám ukazoval sešitek (takový offline guestbook), kde měl vzkazy od lidí, kteří stejně jako my, zavítali do toho bohem zapomenutého městečka, dali s ním řeč, zahráli partii, vyfotili se a nechali nějaký suvenýr ze své země. Samozřejmě sme mu taky napsali vzkaz a neměli u sebe nic českého, tak to spravilo pár propisek pro děcka a kovová dvacka se Svatým Václavem, ze které byl hotové! Slibili jsme mu, že mu pošlem jeho fotku a pohled z České republiky. To bylo moc příjemné a konečně jsem měl pocit, že se semnou baví někdo, bez vidiny nějakého profitu z nás.

No a pak následovalo Varadero, ale o tom až zase jindy, ať vám nekazím dojmy :)

FOTOGALERIE Z TRINIDADU, CAMAGUEY, CAYO COCO, SANTA CLARA, REMEDIOS


Kuba 03 - půjčení auta a Viňales

28. 02. 2013 / Filip Urban / cestujeme
Kuba 03 - půjčení auta a Viňales

V pondělí ráno jsme se sbalili, odhlásili z hotelu a šli si do půjčovny pro auto. Čekalo nás 10 dnů strávených za volantem auta značky Geely. Nějaká čínská potvora posbíraná z různých značek, které se v Číně montují. Něco mezi žigulem a fábkou :) Sedan samozřejmě. Praktické informace k půjčení auta. Je to nejdražší způsob, jak se po Kubě pohybovat, ale zato nejsvobodnější a bez omezení. My měli auto té nejnižší třídy, kde v ceně je už i pojištění, které se teda nevztahuje na kola, stěrače a takové ty věci, které vám přes noc můžou odmontovat :) Na nějaký ten šrám na kapotě se tu nehraje. U smouvy s půjčovnou je potřeba si pohlídat místo a čas odevzdání vozu, jinak vám účtují slušné poplatky za drop off. My na to naštěstí byli upozorněni cestovkou, ale určitě spousta jiných nešťastníků prodělá kalhoty. Taky se skládá deposit 150 CUC. Je lepší si to nechat zablokovat na kartě, než pak na konci cesty dostat 150 CUC a nevědět co s nima.

Benzínek je po Kubě dost, takže se nemusíte bát, že byste nedojeli. Popisky jako Natural nebo Special nehledejte. Je to bud Gasolina nebo Diesel. Samozřejmě obsluha benzínky vás vždycky navede k tomu vysokooktanovému, který je i logicky dražší. Načepovat vás samotného nenechají, protože když vám načepují oni, zaplatíte ještě manipulační poplatek :) Klíčové je hlídat si, aby vám načepoval tolik, kolik chcete.

Cest na Kubě moc není. Respektive sjízdných. Je tu jedna klíčová autopista nacionale, která spojuje východ se západem. Má někdy výpadky a na díru jako hrob narazíte taky, ale dá se po ní jet stovkou celkem bez obtíží. To, že v rychlém pruhu zničehonic v protisměru potkáte borce s koněm a přívěsem, na to si rychle zvyknete a jedete fakt opatrně. Pak jsou silnice první třídy, kde už je to horší, ale pořád se to dá, no a pak jsou 2 třídy a ty už jsou nejisté a děr je v nich jako v ementálu. Auto dostávalo slušně zabrat a tlumiče už snad ani nemělo. Dopravní značení je katastrofa. To, že se na cestě něco děje, zjistíte od protijedoucích aut, která blikají jako vyšinutá. Naše velká záchrana byla navigace v mobilu díky stažení offline mapy Kuby. Ta je teda mimochodem na Kubě zakázaná a pokud by vás s ní načapal policajt, jste bez mobilu. Pokud bychom se měli orientovat podle značek, nebo rad Kubánců, bloudíme tam ještě dnes :)

Další věc jsou Kubánci, kteří vám kolikrát doslova skáčou pod kola, ve snaze zastavit vás a dožadují se svezení. Vzhledem k tragické dopravní situaci je tu autostop nejrozšířenější formou přepravy. Někdy vám prostě Kubánec vleze do cesty a řekne, že tudy to nepůjde, že musíte jet jinudy a jestli ho nesvezete. My stopaře nebrali, ale výčitky jsme z toho měli :/ Když vidíte ty nešťastníky uprostřed ničeho, jak se snaží někam dopravit, je jich vám líto, ale španělsky jsme neuměli a řešit se nám to prostě nechtělo. Pro někoho, kdo se domluví to může být zajímavá sonda do společnosti a stopaře berte. Jsou neškodní.

No a v neposlední řadě určitě dojde i na kontakt s policií. Vzhledem k tomu, že všechna auta, která řídí turisti, mají červenou SPZ, jste pro policii vyhledávaným cílem. Policajtů je u cest celkem dost a údajně už mají i radary. Nás zastavovali 2x. Nejlepší je dělat, že neumíte ani slovo a blbě se usmívat. Oni zjistí, že z vás nic nevypadne a nechají vás jet, pokud teda neuděláte nějaký přestupek. Pak je to za 60 CUCků. Neplatíte na místě ale až při vrácení auta. Samo se dá policajt podmáznout za polovic. Prej :) Jo a pozor na přebíhající zvěř přes cestu. Krávy se tam promenádují bez respektu a pséci před autem hodně vlažně přidaji v kroku. Taky sme jich několik sražených u cest potkali. Mimochodem za sražení krávy je 20 let natvrdo, tak opatrně.

Poslední věc, na co si musíte dávat pozor, je parkování. Auto není dobré nechávat stát někde bez dozoru. Většinou vám ale hned někdo nabídne pohlídání auta gestem ukazujícím si na oči a na vaše auto :) Před odjezdem mu vražte nějakej drobák a všichni budou spokojeni. Nám i přesto auto jednou vykradli. Nechal sem tam na palubovce sluneční brýle. Auto stálo dva dny před hotelem (pravda u nádraží) bylo zamklé a přesto se do něj dostali, vzali si brýle a zase ho zamkli :) Takže v autě nenechávejte nikdy nic!

Za tu dobu jsme stihli najet něco přes 2000km a viděli Kubu od západu skoro až po východ. Do Sanitaga de Cuba se nemohlo, protože po hurikánu, který tam proběhl, tam maj choleru a turisti tam maj zákaz vstupu. Z Havany jsme to vzali napřed na východ do oblasti Viňales. Taková hornatá lokalitka s krásnýma kopcema a přírodou. Taky se tam pěstuje ten nejlepší tabák. Půjčili sme si dva koně. No koně. Jitka ještě jakžtakž koně měla. Já jel na něčem co vypadalo jako koza zkřížená s oslem. S průvodcem jsme sešli do údolí a navštívili jednu zapadlou tabákovou farmičku. Celkem zážitek. Jestli jsou ve městech chudí, pak na vesnicích už nemají prakticky vůbec nic. Chlapík nám ukázal, jak se suší tabák, pozval nás na kafčo, banán a umotal pár doutníků se španělským výkladem. My sme se jen usmívali a přikyvovali. Pak sme si spolu odpálili jeden doutníček, vypouštěli dým a poplácavali se po ramenou.

Ubytování přímo ve Viňales se nám najít nepodařilo, byť jsme měli vouchery na 3 hotely v té oblasti. Další výjeb. Dojdete do hotelu, že chcete ubytovat (to že máme voucher sme neříkali, protože to by nás poslali k šípku hned) Borec se na vás usměje a řekne FULL! Sorry. A vy na něj hledíte a jste uplně bezradní. Ok. Jedete do druhého hotelu. Tam ta samá scénka. Ve třetím to samé s tím, že teda José má bratrance, který nás za slušnej peníz ubytuje u něho. To už jste fakt vypruzení, protože máte zaplacené ubytko a stejně je vám to k hovnu. Hotely jsou státní a borcům na recepci je to uplně salam. Funguje tedy menší uplatek ve formě USB flashky nebo nějakých peněz (Pořád tady ještě někdo pochybuje, že za komunistů bylo líp?). Nakonec nám pomohl delegát z cestovky, obvolal pár hotelů a my se ubytovali v městečku Pinal de Rio.

Kuba je úžasná v tom, jak vám dokáže měnit náladu. Jednou jedete a jste nadšeni z každé věci co vidíte, abyste za pět minut proklínali Kubánce a celej tenhle zasranej ostrov! :) Pokračování zase zítra děcka...

FOTOGALERIE - VIŇALES & PINAL DE RIO


Kuba 02 - Havana

27. 02. 2013 / Filip Urban / cestujeme
Kuba 02 - Havana

Něco po šesté odpoledne dosedá letadlo na runway letiště v Havaně. V tu chvíli už zapadá slunce a máme pár minut vidět Kubu, než slunce zapadne uplně. Letiště v Havaně působí ve srovnání s monstrem v Paříži jako zapadlé malé JZD někde v Horních Počenicách. Hned po opuštění letadla vás do nosu praští vlhko a typický kubánský odér. Směsice vlhka, splodin všech typů, tabáku a potu. V dlouhých kalhotech začínám trpět. Hned na letišti taky zjistíte, že máte co dočinění s kumunismem. Na záchodě paní přiděluje toaleťák. Otravná fronta na emigračním. Strohá, přísná uřednice za přepážkou si vás přeměří okem, vyfotí, nabouchá par razítek s obligátním vítejte na Kubě vás vpustí do místnosti, kde čekáte u pásu na zavazadla. Další zjištění - Kubánci maj na všechno dostatek času, takže se člověk musí obrnit tolerancí a trpělivostí, jinak byste je pozabíjeli :) Po nějaké době dostáváme i zavazadla a malým autobuskem čínské výroby odjíždíme spolu s českou skupinkou na hotel. Po bezmála 20ti hodinách cesty jsme rádi, že máme kde složit hlavu a nemusíme řešit taxíky a nějaké ubytování.

Ještě než uplně odpadnem, od delegáta dostáváme vouchery na hotely a na auto, pár praktických rad jak se nenchat ojebat policajty, půjčovnou a hotely. Člověk musí být hrozně obezřetný a všechno si pohlídat ať už jednáte s taxikářem v obchodě, restauraci, hotelu. Prostě kdekoliv. Samozřejmě jsme si spoustu věcí nepohlídali a tak nás to stálo nějaké peníze, ale podruhé už je člověk bohatší o zkušenost a chudší o pár cucků. A to už se dostáváme k systémovému a legálnímu okrádání turistů na Kubě. Borci z vedení strany prostě zavedli dvě oficiální měny. Pamatujete si na bony? Tak to je něco obdobného pro turisty. Běžný Kubánec žije ze svých pesos nacionale (CUP) turista jede v paralelním světě pesos convertible (CUC). Rozdíl? asi 1:20. Ve zkratce. Kdykoliv, kde platíte CUCky, platíte 20x víc než lokálové. První nápad? Vyměnit si CUCky za CUPky. Ano. To je možné a legální. Ne všude vám je vymění a handrkovat se s taxikářema o kurzu bez znalosti španělštiny se nám nechtělo. Nicméně se nám to povedlo a nějaké CUPky sme získali. To ale ještě taky nic neznamená. Kubánci vám automaticky vše účtují v CUC a pokud chcete platit v CUP, vše jen vynásobí 20ti a nebo se v nich hne svědomí a dají vám rozumnou cenu v CUP. No byl to často boj. Ale někdy se nám povedlo slušně ušetřit. CUPky byly taky ideální při odehnávání otrapů, kteří se na vás lepily jako smůla na paty na každém rohu.

A to se dostáváme k dalšímu pojmu Kuby - Jineteros. Vzhledem k tomu, že průměrný plat Kubánce je nějakých 20 CUC, musí se o živobytí postarat jinak a turista je ten nejideálnější objekt. Hlavně v Havaně, ale i jinde na ně narazíte prakticky kdekoliv. Kdybych měl spočítat, kolikrát sem řekl: "no, no, gracias!". Po chvíli už znáte jejich kontaktní hlášky typu: "Happy Holiday!" nebo oblíbená "Where are you from?", "Ola amígo!", "Whats your name my friend?" atp. Jakási vrozená slušnost vám velí odpovědět, jenže to znamená zaplést se do rozhovoru, který končí vždycky stejně. Nabídkou doutníků, odvozu, ubytování, osobním průvodcem po městě kolikrát až po nabídku levného a diskrétního sexu. Tohle bylo otravné, ale za ty 3 týdny si na to člověk zvykl a pak už to uplně ignoroval. Blbé to bylo v kombinaci s focením, protože když dotyčný zjistil, že ho fotím, často chtěl peníze a prudil. Ale s tím sem počítal a vždycky se z toho nějak vyzul. Několikrát sem taky použil Matušovu hlášku: "We are students, we are almost like you :)".

Člověk se na ně ale nemůže zlobit. Snaží se přežít jak se dá a jak hezky poznamenal jeden Kanadský fotograf se kterým jsme pokecali při snídani v hotelu - "You are a gold cow!" Na jejich obhajobu taky musím říct, že nikdy nebyli agresivní ani nějak výrazně nepříjemní. Ale věřím, že spoustě lidí to leze na nervy a tak často z letiště jen nasednou na autobus, který je doveze do Varadera a mají od Kubánců svatý klid. Ale o tom až později.

HAVANA - HABANA

Pokud byste plánovali pobyt na Kubě, Havanu si nesmíte nechat ujít. To je prostě neskutečné místo. A troufám si říct, že takovým míst na světě už moc nepotkáte. Honosné domy z koloniální doby. Většina domů stojí jen silou vůle. Kubánci domy totálně vybydleli a na opravu peníze nejsou. Proto se jakékoliv opravy řeší tak nějak provizorně a v tomhle jsou Kubánci mistry světa. Vlastně celé je to tam jedno velké provizorium, které nějak funguje a vy se dívíte jak je to možné. Ano. Je to možné. Havana, potažmo celá Kuba je plná antických sloupů, se kterýma se opravdu nešetří. Schátralé neoklasicistní stavby natřené klidně na modro, na zeleno. Čím křiklavější, tím lepší. Budovy ve stylu Art Deco za období amerického vlivu. Krásné zchátralé neonové nápisy, ruční kaligrafie jako forma reklamy. Neskutečně pestré kachličky všech vzorů a barev na zemi na budovách. Šílená kabeláž na dřevěných sloupech, veškerá okna zamřížovaná, nebo zamlácená deskama. Celé to tam má neskutečnou "patinu" plísně, omlácené omítky, zrezivělého železa, vypálených barev sluncem, zpustlosti. Prostě nádhera! Interiéry domů i bytů jsou dost minimalistické. Většinou větrák, lednička, houpací křeslo, stoleček a nějaká ta kýčařinka jako třeba porcelánový panter. Dost často taky klec s nějakým opeřencem. V těch mřížích sem viděl hroznou symboliku celého ostrova a všech těch nešťastníků, kteří se nikdy nikam nepodívají. Zestárnou na té své ulici s těma svýma kámošema, které za den stokrát políbí a potřepou si rukama. A zase sem si uvědomil, jaké máme štěstí, že můžeme cestovat, že na to máme a že to tady celé v tom osmdesátýmdevátým padlo. Ale to sem zase odbočil kua.

Na prochození hlavního města nám 3 dny bohatě stačily. Prakticky jde hlavně o historické centrum, kde je co k vidění. Jinak dál od centra už je jedna ulička jak druhá a nemá cenu tam moc bloudit. Po městě jezdí tourist bus. Patrový autobus, který jezdí každých 25 minut tuším. Zastavuje všude po centru a stačí naskočit a vyskočit kde se vám zlíbí. Na celý den je jízdenka za pět cucků. Suveréně nejlevnější způsob dopravy. Pak se můžete přepravovat COCO taxi. Takové žluté balekitové tříkolky. Cena fér a má to atmošku. Další kategorie jsou pak staré americké bouráky z 50, 60tých let. Některé nablískané jako psí kulky, jiné slušně pozáplatované a sotva jedoucí. Ty lepší jsou pro turisty, ty horší pro místňáky. Cena už je vyšší. Ná se podařilo usmlouvat cenu na 15CUC do hotelu a tak sme si mohli odškrtnout jedno must DO - jízda po Havanské pobřežní promenádě ve stylovém kabriu :)

S jídlem je to horší. Existuje řada podniků, kde se asi nějak najíte, ale bude vás to stát majlant a nebo zkusíte něco pro místňáky. Taky se dají pořešit různé hamburgery pochybné chuti se sředěným kečupem a nebo jejich Pizza. V nejhorším pomohl trs banánů, který koupíte za pár kaček kdekoliv. Jednou se nám podařilo koupit čerstvé pečivo v jedné uličce. V každém případě moc nepočítejte, že až dostanete hlad, půjdete jako kdekoliv v Evropě do potravin a něco si koupíte - nekoupíte :)

Barů je v Havaně hromada. Nevalné kvality a nesmyslně drahé. Kdyby vám někdo u nás namíchal takové mojito, jaké dělají na Kubě, poslali byste ho do řiti. Malá sklenička, do toho nějaká citronáda z podivné flašky, bilý cukr, kus máty, zalitý jedním ze 3 značek rumů, které tam prodávají. Je pravda, že rumem se tam nešetří, takže je to často 1:1 :) S ledem sme problém neměli. Někdo se z něj asi může posrat, ale nám se nepoštěstilo :) V každém případě ale nějaký z barů za návštěvu stojí, už pro ten pocit a další fajfku v seznamu MUST DO, HAVE, SEE :)

Ještě jedna poznámka. Veřejné záchodky jsou peklo na zemi. Záchodky v hospodách někdy jsou. Připravte se vždy na placení za použití. A někdy raději zavřete oči a modlete se, ať nemáte průjem. A ještě jeden postřeh. Noční Havana stojí za prd. Vzhledem k problémům s elektřinou svítí každá druhá lampa a osvětlené jsou jen některé ulice. Na brouzdání noční Havanou tak zapomeňte. Obzvlášť, jestli nosíte na krku foťák. To už sem se necítil moc dobře. Přes den problém nebyl. Je to i tím, že policajta potkáte skoro na každém rohu, ale večer už sem si tak jistý nebyl.

To by bylo asi k Havaně vše. Jak se tak dívám, update více než dlouhý. Přikládám tedy první fotoreport z vybranýma fotkama z Havany. Snad vhodně dokreslí to, o čem tu vyprávím.

FOTOGALERIE KUBA - HAVANA


Kuba 01 - přípravy na cestu

27. 02. 2013 / Filip Urban / cestujeme
Kuba 01 - přípravy na cestu

Jsme zpět! Kde začít…Kuba je natolik nosné téma, že by bylo škoda ho zabít jedním updatem. Takže než zase přepnu do každodenních starostí a pracovních povinností, zkusím pár updatů, které by vás, kteří rádi cestujete, mohly zajímat.

S nápadem vyrazit na Kubu jsem koketoval už nějaký ten pátek. Ale až úžasný svatební dárek od našich přátel, dal výletu Kuba jasné obrysy. Když sem viděl délku pobytu, nevěděl jsem, jestli jim děkovat, nebo proklínat. 3 týdny? Co tam budem tak dlouho dělat? Ok. Letenky jsme strčili do šuplíku s tím že do února je dost času. V prosinci sem je vytáhl a řekl si, že by bylo fajn to nějak začít řešit. Jenže znáte to. Práce jako na kostele a najít si chvilku na potřebné a praktické informace, bylo těžké. S pár lidma sem se o Kubě bavil a každej měl dost rozporuplné názory. Někdo říkal, že Kuba je fantazie, někdo že už by tam nikdy nejel. Naše parametry byly následovné. Jsme turisti - lehcí traveleři, ale v rámci honeymoonu bychom i trošku toho válenda u moře. Máme jasně daný termín, teď jak ho zaplnit. Nakonec jsem se obrátil na www.kentlucky.cz. Sympatičtí chlapíci mi poradili a pomohli vyřešit náš problém. Plán byl daný. Doletět do Havany, pobýt tam pár dnů, vzít si auto z půjčovny a vouchery na ubytování v hotelích po celé Kubě. Vrátit auto na Varaderu a ztrávit zbytek dovolené u moře na pláži. Pak cesta do Havany a odlet domů. Já měl o starost a o 50 tisíc míň :)

Pak se zase chvilku nic nedělo a asi den před odjezdem mi došlo, že opouštím svoje jistoty a odjíždím někam do tramtárie, kde nevím co budu dělat. Trošičku důchodcovskej pocit, jestli nevymýšlím kraviny a nemám radši lapět na prdeli a vydělávat peníze. Ten ale v den odletu vymizel a já přepnul do módu traveler. V šest ráno jsme se s jedním kufrem, krosnou, baťůžkem a fotobrašnou vypotáceli před dům na úvoze, kde nás čekalo taxi, které nás mělo zavést k hotelu Grand. Tam jsme nasedli na "žluťáka" a směr letiště ve Vídni. Už první jízda polorozpadlým roztřepaným mercedesem s taxikářem, jako vystřiženým z 80tých let, jakoby dávala tušit atmosféru celé dovolené. Do Vídně jsme se dostali bez problémů, stejně tak bez větších komplikací proběhl transfer v Paříži a my se ocitli v Boeingu společnosti Airfrance a měli před sebou 10ti hodinový let někam do tramtárie… pokračování již brzy!


© Copyright 2012–2020 youngprimitive.
All Rights Reserved.
DámskéPánskéDětské