YP rodičovský sraz

29. 10. 2015 / Filip Urban / aktuálně
YP rodičovský sraz

To že nepíšu updaty už ani nezmiňuju. Sorry. Nějak sem zapadl do toho rodinného života a u toho kompu se snažím trávit čas co nejmíň. Práce je pořád nad hlavu a taky psát o tom jak se s malým válíme na dece v pokoji to nikoho nezajímá. Jeden update mě ale napadl.

Minulý víkend jsme uspořádali tradiční podzimní yp sraz. Tentokrát jsme si ale řekli, že to zkusíme posunout o level dál a vzít i své ratolesti (loni jsme ještě byli bezdětní) U bezdětných jedinců se to setkalo s kritikou, ale já myslím, že můžou být rádi, že toho nebyli svědky, protože by čuměli :)

Pět rodinek se potkalo na chatě Paprsek. My jsme měli nejmladšího 5 měsíčního účastníka. Pak už byly jen starší kousky. Nejstarší Viktorka z bandičky tuším 5 let. No co vám budu povídat, je to trošku jiný level zábavy. Prakticky lítáte kolem toho svého zázraku, dokud se neunaví. Řešíte jestli nemá hlad, jestli mu není zima, jestli není horko. Jestli ujdou děti 2 nebo 3 kilometry, respektive kolik snesou tatínci v nošení za krkem. Od 19h do 21h maminky ukládají ratolesti ke spánku, takže zhruba v devět se všichni potkáte u jednoho stolu v hospodě s vyskládanýma chůvičkama. Téma dítě vladne i dalším debatám. Zvlášť u maminek. No a když už je to fakt trapný tak se někdo zeptá: "Tak co efo? Jak je v práci..."

Ale abych z toho nedělal horor. Bylo to vlastně fajn. Stolní hry proběhly, nějaký pivka i panáky byly. Dokonce jsem natajno ubalil brko v dětském koutku a s Bertem sme ho na dešti stáhli. Nicméně to dítě je poměrně slušný závazek a brzda ve spontánní zábavě. Ale upřímně. Myslím že se ani nikomu nechtělo nějak ožírat nebo skákat po stole do 3 do rána. Proběhlo pár procházek na čerstvém vzduchu, probrali jsme co jsme chtěli. Děcka to bavilo a to je důležité, takže hned z jara to určitě zopáknem.

Čas a okolnosti člověk nezastaví, ale nemyslím si že je to špatně. Jde jen o to nenechat se zlomit a bavit se i s tou ratolestí jak jen to jde.


Žhlo to zase fest

03. 08. 2015 / Filip Urban / akce

Ano. Zase to žhlo fest, už po třetí a já musím tam nahoru vyslat děkovný pozdrav! Počasí bylo skvělé. Jak to letos probíhalo? Jako na drátkách. V sobotu v 10 dopoledne jsme dojeli do areálu, kde už se stavěla stage. Musím říct, že Luxus, který nám ji každoročně poskytuje má rok od roku lepší vybavení a letos už celá scéna vypadala moc hezky. Všichni vystupující si pochvalovali i skvělý zvuk. Tak to má být!

Dokonce přišlo i rekordně lidí. Celých 210 platících, což je krása. Akce se tak zaplatila. Drželi jsme se loňského modelu. Spolupráce s Piano barem, Radničním sklípkem a pivovarem Maxmilian. Co jsme nevychytali, byla dobrá kávička a lepší víno by holky taky ocenily, ale zapracujem pro příští rok.

Line-up učinkujících byl pěkně nabitý. Vystřídalo se nás tam snad 9 djů. Každý předvedl to nejlépeší v hodině a půl. Muzika byla skvělá, různorodá a zábavná. Odpoledne to vypadalo jako na dětském hřišti. V jednu chvíli tam snad bylo i víc dětí, než dospělích. Ale tak to je a je to tak správně :) Večer se vyčerpané děti odvezly domů a rodičové se vrátily na mejdan. Hopsalo se až do 4 do rána.

Já tam zase lítal jako hadr na holi, takže sem si se spoustou lidí ani nestihl nic říct, což mě mrzí. Na druhou stranu jsem rád, že došlo tolik lidí a že se tak všichni zabavili i mezi sebou. Z původně rodinného mejdánku se stává pravidlená hudební událost léta (alespoň v Hulíně :).

Abych jen nechválil, stala se i mrzutá věc, která mi zase ukázala že rómská menšina je prostě pakáž z větší části. Došla holka, že jestli jsme nenašli její ztracené věci. Mobil a tašku. Já ještě rozbitý z kalby jsem ji ukázal nalezené věci ona přikývla, že to je její a s bandičkou zmizela. Za dvě hodinky na to napsala pravá majitelka, jestli sme ty věci nenašli. No připadal jsem si jako blbec. To je tak, když věříte lidem a nejste neustále ostražití. Takhle si kurvit karmu pro starej mobil a cizí doklady...to nechápu.

Anyway! Přes rok zase nasbíráme síly a už teď si kroužkujte žhnetofest 2016 na přelomu července a srpna. Jo a mrkněte na přiložené video :)


Automobilové okénko

28. 07. 2015 / Filip Urban / aktuálně
Automobilové okénko

Nejsem autíčkář a nikdy sem nebyl (což ovšem neznamená, že se jím ještě nemůžu stát :) Je to asi 4 roky zpátky, kdy jsem řešil novou káru. Tenkrát to vyhrál Hyundai i30 v kombíku. Za málo peněz hodně muziky. Ty 4 roky s ním uběhly jako voda a já měl nutkání obměnit vozový park. Hjunďák sloužil dobře po celou tu dobu jako rodinný vůz, stejně jako firemní dodávka, se kterou jsme objížděli prodejní akce, takže pár šrámů v interiéru slíznul. I z venku bylo vidět, že je provozovaný ve větším městě (tak zvlněnou přední SPZ měl málokdo :).

Ok. Takže kam dál se posunout od Korejského rodinného vozu, za který se mi vysmívali všichni kamarádi a známí. Požadavky:

- menší spotřeba (hjunďák 1.6 motor žral 8,3 litru fůrt)
- lepší podvozek (hjunďák byla prostě koza na kolech)
- elektronika na současné úrovni (hjunďák měl USB 1.0 a AUX)
- pičovinečky zpříjemňující cestu za volantem
- psychologický strop 500.000,-
- parkování a provoz v centru města
- větší kufr (hjunďák byl takovej 3/4 kombík)

Do užšího výběru postoupila nová Oktávka, Golf, novej Focus, Francouze a Italy sem vyřadil hned v úvodu.

Nebudu to protahovat. Vyhrál to Golf Variant. Proč Golf? 1. nepotkáte jich do minuty 100 jako nových Oktávek 2. Je to etalon své třídy, sázka na jistotu 3. poslední sedmá generace má jeden z největších kufrů jen o pár litrů menší než Oktávka 4. Manželka řekla že Golf :)

Následovalo několik návštěv autosalónů. Tady jen krátka odbočka. Byl jsem omrknout i Forda, protože celá naše familie vždycky jezdila ve Fordech a je mi ta značka sympatická, ale novej Focus to je hodně naleštěná bída! Děsná výbava, takové ty laciné plechy, podivně oplastované auto, interiér už teda není tak vyspejslí jako u předchozí verze ale i tak je to bída. Malej kufr oproti starším verzím.Když sem si zkoušel touchscreen ve Fordu, měl sem pocit, že si hraju s prvním prototypem dotykového telefonu android někdy z roku 2006. Za tohle auto bych teda půl melcku nedal!

Během týdne jsem si nastudoval snad vše o Golfu. Vyznat se v jednotlivých řadách byla opravdu maturita. Prošel všechny skladové vozy Golfu v ČR (protože na nový čekáte klidně 4 měsíce). Našel si pár favoritů. Jak už to tak bývá, začal jsem se střední výbavou Comfortline, abych skončil u Highline s další výbavou extra, protože “když už, tak už!”

Zajímavé bylo pozorovat jednotlivé obchodníky. Oslovil jsem dva brněnské prodejce, pak jednoho v Pardubicích a ve Znojmě. Paradoxně nejhorší přístup ukázali tady v Brně. Bohužel jsem u nich nakonec auto koupil (dali ve finále nejlepší cenu vs výbava). Ale ten chlapík z ROSu si to prostě nezasloužil. To ve Znojmě i v Pardubicích to byla jiná káva. Tak si představuju servis, když kupuju auto za půl mega sakra! Ani ten plastovej dort s pralinkama to tady v Brně nezachránil :)

Ještě jeden úkol mě čekal a to prodat Hjunďáka. S autem jsem vlítnul do myčky, vysál ho, nafotil na telefon a nahodil na sauto.cz a bazos.cz. Do pěti minut telefon. AAA a jim podobní se na mě vrhli. Samozřejmě nabidli uplně jinou cenu než jsem požadoval. Byl jsem neoblomný a nakonec si Hjunďáka odvezla rodinka z Litomyšle. Dojeli vlakem i s dcerou a autosedačkou. Prostě ho chtěli. Pokud mi někdo před 4 lety říkal, že Hjunďák nemá smysl kupovat, že nedrží cenu, tak se plete. Káru sem po 4 letech prodal a tratil na tom 60.000,- Takže až zase nějací chytráci autíčkáři budou vytahovat zavedené fámy, já budu klidný :)

Zpátky ke Golfíčku. Ještě jedna věc mě trošku zarazila a to byla výše povinného a havarijního pojištění. Chlapík v autosalonu mi poslal návrh na pojištění v ceně 25.000,- za rok. To se mi trošku protočily panenky. Naštěstí mám dobré kamarády a Peca (40 - 50 minimálně) mi dohodil svého pojišťováka, který mi při těch samých podmínkách navrhl 11.000,- což už se dalo akceptovat.

Aktuálně mám najeto asi 500 km a musím subjektivně říct, že rozdil mezi Golfem a Hjunďákem je propastný. Zvláštěpak v jízdních vlastnostech. To jak to auto sedí je prostě pecka. V Hjunďáku sem pohl volantem a auto omažitě vystřelilo tím směrem, tady si auto hezky plave a nepozorovaně a přitom příjemně reaguje na každý váš povel, ale tak nějak příjemně. Kára má hromadu drobných vychytávek, které zpříjemňují jízdu nejen mě, ale i manželce. Hlídání mrtvého úhlu, hlídání prostoru za autem, když vyjíždíte z parkovacího místa. Při zařazení zpátečky se vám sklopí zrcádko spolujezdce abyste viděli na rantl u cesty. Parkovací kamera, inteligentně zamontovaná v zadním logu. Adaptivní xenonové světla, kde už konečně neřešíte nějaké oslňování protijedoucího auta. Při vytáhnutí klíčku se stěrače odlepí od skla, aby vám v zimě nepřimrzaly, funkce autohold je geniální. Už nemusíte řešit stání na brzdě v kopci a kdekoliv jinde. start / stop systém šetří palivo a nijak neotravuje v provozu, Sklápění sedaček z kufru, stisknutím jednoho tlačítka, bezchybné bluetooth, které pokračuje v muzice tam, kde jsem naposledy skončil, už žádné propojovací kabele a podobné blbosti. Handsfree (konec maskování telefonu pod bradou) a desítky dalších drobných vychytávek, které prostě potěší.

Co jsem vybral za motor? Tak v prvé řadě benzín. Hrkáme hlavně po Brně do kanclu, sem tam do Kroměříže po dálnici, na chatu, do Prahy na prodejky. Víc jak 20.000 km za rok nedáme, takže jasná volba. Golf se nabízí v TSI verzi 1.2 (mrtvola) nebo 1.4 v různých variantách. Já volil tu nejvyšší 103KW. Motor táhne moc hezky, když po tom šlapu. Parádně zpřevodovaný oproti Hjunďáku. Tam jsem při 130 km/h měl šestku a 4200 otáček. Teď jsem při stejné rychlosti na nějakých 3000. Co se týká spotřeby, tak jezdím v průměru za 6,5 litru což je o 2 litry méně než u Hjunďáka.

Kufr je opravdu velký. Má dvojité dno a dá se snížit o 10 cm. Teď se mi do auta vleze 9 ikea krabic s hadrama oproti 6 v Hjunďáku. Ikdyž auto oproti nové nafouklé Oktávce vypadá menší, je to jen proto, že oktávka je nafouklá navenek. A co je nejvtipnější - ve srovnatelné výbavě se všema funkcema které má Golf, je Oktávka o 100.000,- ještě dražší. Nechápu tady tu poblázněnost z Oktávek (byť je to hezký auto).

No tož to by tak v kostce bylo vše. Vtipné jak už tu člověk musí řešit, jestli je dobré psát o tom, že má nové auto, aby tu nenasral lidi a oni by si třeba už nekoupili další tričko nebo tak :) Do Kromcla s tým myslím ani nebudu moct, aby mi to zase nějaký pitomec neobešel klíčkem jako Hjunďáka. Babičkám to ani neříkáme, protože černé auto jako černé :) Ale tak sakra co. Makáme jak šroubci, tak proč bychom si nemohli koupit lidový vůz? Navíc o tomhle autu fakt můžu říct, že nám klidně 10 let vydrží a i po těch letech to bude fešák, protože čistý a jednoduchý design je nadčasový. Takže Volkswagenu zdar a Golfu zvláště! Už se těším, až ho zase nakopnu a vyříznu si zatáčku na místní okresce - no jo, už je to tady - Golfíčkář :)))


ŽHNETOFEST 2015

15. 07. 2015 / Filip Urban / akce

Olé! Pomalu se nám blíží přelom července a srpna a to znamená jediné. Je na čase se opět potkat na jednom místě, poslechnout si fajn muziku, vypít pár drinčíčků, pokecat s lidma, které známe už dlouho, ale není čas se ani pořádně potkat. Ano. Je tu již třetí ročník našeho malého primitivního festiválku ŽHNETOFEST. Opět proběhne v Hulíně a to 1. srpna. Mejdan začíná již od samého sobotního poledne, takže prosím doražte co nejdřív, protože víte jak to vždycky rychle uběhne a ráno s bolehlavem člověk ani neví, že něco zažil :)

Co se týká hudební produkce, vystoupí zkušení matadoři. Olomoucká partička z Oooh.cz ve složení Pauser & Nic Robertson se skvělým odpoledním funkem, diskem, soulem i rapem. Na večer jsou to pak housové legendy - Deivis, Gyd. Resident ze Zlínského klubu Blok12 - Hulk a dovolím si zahrát i já aka PDF, iMAD, Wiit a večírek ukončí Czida!

Vstupné je 100kč. V areálu bude všeho dost. Od skvělého caterignu, který má na starosti Radniční sklípek přes míchané drinky z Piano baru a pivo bude lokální Maxmilian.

Poďme si to zase po roce udělat hezké :) Už teď se na vás moc těšíme!


První měsíc

19. 06. 2015 / Filip Urban / aktuálně
První měsíc

Říká se, že až s dětma si člověk uvědomí, jak čas rychle běží. Od chvíle, kdy Ferda spatřil světlo světa uběhl právě dnes měsíc a já mám chvilku na lehkou rekapitulaci z pohledu otce - prvničky :)

Za ten měsíc přibral kilo a narostl o 4 cm. Dětská žloutenka ho první dny držela v dost vyklidněném módu. Poté nastoupily "prdíky" které ho nenechají spát a nás taky ne :) Ale není to žádná tragédie. Snažíme se o nějaký režim, který teda zatím selhává. Interakce z jeho strany je pořád mizivá. Nepochopil ještě ani vlastní ruce. Oční kontakt už udrží a semtam se mu vyloudí na tváři i úsměv. Ale pořád dost náhodně generovaný. Úsměv se taky během sekundy mění v pláč a naopak. Je fascinující pozorovat, jak člověk přichází na svět uplně ve stavu ZERO. Prostě nic. Jedinej reflex je přisátí se na bradavku. Víc nepotřebuje. Na druhou stranu člověk vidí každým dnem maličké pokroky. Foťákem na něho mířím denně a všímám si těch malinkatých ale patrných rozdílů.

A jaká je změna v našem životě? Den uběhne tak nějak rychlejc než dřív. Telka hraje na volume 3 - 4, takže prakticky nejde slyšet. Vlastně ji už ani moc nezapínáme. Promítání filmů v ložnici už taky moc nepraktikujeme. Spát chodíme v devět max v deset. Vstáváme v 6 - 7. Na pivo si zajdu bez většího omezení :) Pracovní morálka upadla někam k bodu mrazu, ale já si tohle období asi chci užít víc s malým než u počítače.

Dny se stávají mírně stereotypní, kočárkování, koupání, přebalování stokrát za den. Za křiku dítěte, kterému by teď prakticky nemělo nic chybět, vstupujeme do druhého měsíce. Uvidíme, jestli na jeho konci už mi dá junior hi-five nebo se na mě cíleně usměje. Jsou to malé radosti a drobnosti, které vám dělají radost a naplňují vás pocitem štěstí a spokojenosti. A tak to asi má být.


Ferdinand mezi námi

24. 05. 2015 / Filip Urban / aktuálně
Ferdinand mezi námi

Jeden z těch klíčových životních updatů na tomhle blogu. Můj milý deníčku. 19. 5. 2015 se nám narodil syn. Velký respekt Nitce, která si odtrpěla svoje. Byl to porod, co vám mám povídat. Na svět přišel v 11 hodin, měl skoro 4 kila a 52 cm a je boží!

Těžko se mi popisuje ten den, čistá eufórka. Tatínek má v téhle pozici funkci "podržtažky". Dovést, odvést, přivést, zavést, nakoupit, podržet, přidržet, nepřekážet. Plním ji doufám zodpovědně. Máme ho den doma a uplně to změnilo některé naše návyky. Hudba hraje míň nahlas, snažím se levitovat po parketách, které mi praskají pod nohama, ladím teplotu sprchy na umývání posraného zadku a dokumentuju hlavně.

Je to fakt lepší než kino. Ležím vedle něj, koukám na něj, pozoruju ty náhodně vygenerované grimasy od zívání, přes úsměv až po "každé oko jinam". Hladím mu šišatou hlavu a čekám až mi stiskne prst. Jsou to kouzlený chvilky, který si fakt užívám. Zatím je Ferda skvělej a hlavně hodnej. Ještě jsem ho neslyšel brečet. Spí, cucá prso, spí, pčíká, škitá ale nebrečí. Snad mu to vydrží...

Jak že se jmenuje? Ferdinand? No to jsme tady ještě neměly, říkaly mi sestry, když jsme jim hlásili jméno. I mezi známýma vzbudil Ferdinand trošku pozdvyžení. Jedni si skoro ťukali na čelo, druzí nadšeně schvalovali. Ferdinand není žádná hipsteřina, kdyby mi tu někdo chtěl psát do zpráv. Ferdinand Urban je krásné jméno. Mezinárodní, vznešené. Ferdinand Porche, Ferdinand Zeppelin, Ferdinand Peroutka, Ferdinand Este. Ferdinand byl taky můj skvělej pradědeček. Říkali jsme mu děda Ferda. Staral se o mě, když jsem byl malej špunt. Byl to ten člověk, co uměl opravit všechno na světě. Měl prvorepublikový styl, nepokřivenej komunistama. Nejvíc jsem miloval, když nám vykládal zážitky z první světové války, kdy bojoval za Rakousko-Uhersko jako letec.

Člověk cítí, že se děje něco zásadního v životě. Posunuje se o příčku výš v rodinné hierarchii. Padá na něj obrovská zodpovědnost a strach o ten nevinný malý uzlíček, který musí ochránit za každou cenu. Je to mocný pocit a poslání po zbytek života. Takhle zmuchlávám své ego, hážu ho do koše a jsem tu pro toho malého borca. Kua su dojaté. Na Ferdinanda!


© Copyright 2012–2020 youngprimitive.
All Rights Reserved.
DámskéPánskéDětské