Grilovačka u Boba

10. 09. 2012 / Filip Urban / aktuálně
Grilovačka u Boba

Dnešek byl krásnej. Jeden z těch posledních teplých dnů i večerů. Spontánní nápad zajet za Bobem do Zbrojovky opéct si špekáček. Z čistého punku nakonec moc příjemnej večer v doprovodu s Bobovýma instalacema kolem. Tyhle momenty mám rád. O to větší radost mám, že sem si vzal foťák.

FOTOGALERIE zde!


Svatba povolena!

05. 09. 2012 / Filip Urban / akce
Svatba povolena!

Konečně sem si našel chvilku, napsat pár řádků o té naší svatbě. No scénář jak z blbýho filmu, aneb - to nevymyslíš! Až do pátečního večera vše probíhalo prakticky podle plánu. Jen to počasí se uplně nemělo povést, proto lehká protiopatření a přestěhování kalby indoor a nakoupené průhledné deštníky na obřad. Milé překvápko v podobě brány u Nitčiných rodičů, kde na nás čekala bandička. S těma sem ještě zaslivovicoval, ale tím to pro mě skončilo.

Po příjezdu domů sem ještě povečeřel, s tím, že půjdu brzo spát, ať sem na ten den D ready. V tom mě přepadla šílená bolest v zádech u ledvin. Ale taková ta bolest, co vás uplně paralizuje a vy spadnete na všechny čtyři a nevíte co se to děje a jen sýpáte. Doplazil sem se do kuchyně a když mě viděli naši, krve by se v nich nedořezalo. No nebudu to dramatizovat. Odvezl mě taxík do nemocnice, kde mi doktor na urologii řekl, že je to kamínek na ledvináchm dostal sem nějaké oblbovadlo a že půjdu domů. Po pár metrech sem se musel vrátit na oddělení a ti si mě tam rovnou nechali. Dostal sem kapačku, číslo na ruku a byl sem jejich.

Ta nekonečná noc, kdy venku bubnuje déšť na parapet a vy pozorujete bublinky v kapačce, ta byla hodně depresivní. Vše nachystané, sto lidí se těší na mejdan roku, obřad zařízenej, vše zaplaceno a vy koketujete s myšlenkou, že to asi teda neklapne.

Nebudu napínat. Vše nakonec dobře dopadlo. Pod silnými oblbováky ze mě to ANO vyšlo, já se snažil ještě společensky fungovat na oslavě, ale v devět večer už to bylo k nevydržení a já se odebral zpět do nemocnice. Celou svatbu tak znám prakticky jen z fotek, které nafotil OTÉČKO :) za což mu moc a moc děkujeme, protože to bude alespoň pro mě jediná památka na ten důležitý den.

Anyway. Myslím si, že kromě mě a nevěsty si to všichni užili dosytosti. Kalilo se do ranních hodin, vypilo se, co šlo. Moc se toho nesnědlo. Z muzikou to byl taky trošku punk, protože zkloubit vkus naší rodiny s vkusem našich kamarádů, to je oříšek pro nejednoho Dje. Do toho nějaká městská policie atp. Ale to prostě na svatbě musí byt.

Víc o celé akci asi vypoví FOTOREPORT made by O.T.

Ještě jednou díky všem, kteří dorazili a podpořili nás v našem životním kroku. Já osobně budu na ten den vzpomínat až do smrti.


Dovolená v Chorvatsku

26. 08. 2012 / Filip Urban / cestujeme
Dovolená v Chorvatsku

Už sme to všichni potřebovali. Dovolenou u moře. Takovou tu co možná nejvíc pasivní. Jediná vaše starost je na kterou pláž půjdete, co si dáte na oběd, co k večeři a jestli zahrajeme Puerto Rico nebo žolíka. To se mi přesně splnilo. Týdení máslení na ostrově Korčula kousek od Vela Luky.

Tak jak muslimové musí alespoň jednou za život navštívit Meku, musí pravý Čech navštívit alespoň jednou za rok Chorvatsko. Byl sem tam naposledy asi před 5ti lety a tak sem mohl pozorovat rozdíly. A že sem jich pár našel. Obecně jsou Chorvati mnohem dál, než od poslední návštěvy, takže já bych je do té EU normálně vzal. Služby fungovali, cesty úžasné. Kámen úrazu je ale podle mě pořád to jídlo. Ikdyž sme zkusili pár hospod, stejně bylo nejlepší jídlo které jsme si uvařili sami.

Moře příjemně studené, horko od rána do večera. Můj cíl byl ne opálit se, ale nespálit se, takže sem se přes den pohyboval jen od stínu do stínu a spolu s vysokým faktorem opalovacího krému jsem to přežil ve zdraví.

Bylo to moc příjemných 7 dní s fajn lidma, které mám rád. Užili sme si to myslím všichni a jediná pruda byla asi cesta domů, kdy se s námi trajekt vracel zpět na pevninu, protože potřeboval vyložit nějakou zkolabovanou slečnu a díky tomu sme přijeli do Brna někdy v pět ráno a to sme toho už všichni měli plné kecky.

I tak Hvala Chorvatsko! Fotoreport pod tímto odkazem!


Svatba bude!

02. 08. 2012 / Filip Urban / aktuálně
Svatba bude!

Abych ty zprávy trošku vyvážil, mám tu jeden klíčový update. Ano. Vypadá to, že sem dospěl a pár věcí si uvědomil a...no zkrátka bude svatba děcka :) Na naší dovolené v Belgii sem požádal Nitku o ruku a ona řekla že teda jo no a tak sme si řekli že do roka a do dne. Když sme to řekli rodičům, ti z toho byli nadšeni a vyhecovali nás na dřívejší termín. Ten připadal na některou sobotu prvního. Jelikož jich zas tak moc není, datum padnul na 1. září 2012.

Obřad proběhne v Kroměříži v Podzámecké zahradě vzadu pod těmi velkými platany (Kroměřížácí jistě ví). Chvíli sme přemýšleli, jakej svatební koncept zvolit. První plán byl jeden velkej Tyngltangl, ale když sme zjistili, jaká je realita a kolik by nás taková sranda stála, museli sme želbohu škrtat a nebylo to lehké, to mi věřte. Všem pozvaným na afterparty dojde pozvánka poštou nebo osobně, nicméně pokud to nemáte daleko a chcete vidět, jak to vypadá, když si řekneme ANO, ukažte se v podzámce ve 13:00. Děkujeme a budeme se moc těšit!

Mapka pro přespolní :)


O rodičích a nemocech

30. 07. 2012 / Filip Urban / aktuálně
O rodičích a nemocech

Tohle schované blogové zakoutí mi vyhovuje. Je pondělí a já mám téma. Pojďme se bavit o rodičích. Ano. Dostáváme se do věku, kdy se začínáme strachovat o své rodiče. Alespoň já teda určitě. Poslední měsíc si zažíváme v rodině drama jménem Rakovina. Začalo to u tatíka mozkovou příhodou při obědě. Nakonec zjištění, že v hlavě je nádor, který odněkud metastázoval do mozku. Věci, o kterých slyšíte jen z televize z tisku. Věci, o kterých nic nevíte, jen se jich děsíte, jsou tady. Jsou u vás doma a vy je musíte řešit. Tatík je naštěstí borec a bere všechny ty nepříjemné zákroky a operaci statečně. Nepropadá depresi a je odhodlaný bojovat a my s ním. Člověk ze sebe musí dělat často hrdinu, aby pak v noci dusil pláč do polštáře, ale tak to prostě je a není čas na lítost.

Doteď to byl právě otec, kterého sem vytočil na telefonu, když bylo nejhůř. Když sem potřeboval pomoc s čímkoliv. Teď se role prohazují a já zvedám telefony a řeším. Najednou už pod sebou nemáte ten měkký polštář, na který se dá spadnout když je průser. Ste to vy, kteří rozhodují. Sbohem jakékoliv hájení, je na čase stát se tím, kdo řeší problémy, když jsou. Na tuhle roli se nedá nijak připravit. Ta prostě příjde.

Další poznatek je fungování českého zdravotnictví a zjištění, že nikdo vám s ničím moc neporadí, nepomůže. Nikdo si vás nevezme ke stolu a neřekne - je to tak a tak, dá se dělat tohle a tohle. Pacienta si dneska jednotlivá oddělení přehazují jako horký brambor bez nějaké kontinuity. Vše se řeší lékařskými zprávami, které si dotyčný jen proletí, pořeší akutní hrozbu a šup, pryč odsud paciente. Starej se dál jak umíš. Bez známostí a kontaktů se ničeho nedopátráte. Člověk požaduje přirozeně tu nejlepší péči, ale tam kde je, jsou dlouhé čekací termíny. Pokud neprojevíte zájem, neptáte se, nepátráte, nic se nedozvíte. Tohle mě dost sere :(

Při pročítání x webů o téhle nemoci se seznamujete s osudy jiných. Někdy jsou to optimistické vize, jindy depresivní konce. Jednou dostanete od doktorů pozitivní zprávu, podruhé vás naopak zamrazí. Je to jako na houpačce a nikdo neví, jak to celé dopadne. Teď tatík jezdí na ozařování a pak sme si vyprosili audienci na Žlutém kopci v Brně a uvidíme jak to bude dál. Nezbývá než doufat a užívat si každou chvilku. Až teď si člověk uvědomuje, jak to kolikrát šidil a spousty věcí bral jako samozřejmost. S touhle nemocí si uvědomuju, co je v životě důležité a co jsou marnotratnosti. Tahle nemoc přerovná člověku hodnoty a dostane ho zase do reality, kdy klasické přání "hodně zdraví" dostává pořádnou váhu.

Jo a jeden tip na závěr. Jestli jste se rodičům už nějakou dobu neozvali, zvedněte telefon a zavolejte jak se máte, udělá jim to radost. Fakt.


Čas na změnu

24. 07. 2012 / Filip Urban / aktuálně

Těpicz. Asi jste zaregistrovali lehkou změnu při návštěvě webu. Ano. Sekce blog se přesouvá z homepage a nahrazuje ji yp fashion. Dlouho sem o tomhle kroku přemýšlel a došel sem k závěru, že je to tak správně a je to přirozený vývoj celého tohohle "projektu". Těch pravidelných udpatů z mého života ubylo a řadu lidí, co sem došla podívat se na nějaké oblečení to spíš mátlo. Těch pár skalních čtenářů, co je zajímal můj život a věci kolem, se to asi dotkne, ale nezoufejte. Dá se změnit bookmark přímo na blog, kam samozřejmě budu rád a dál přispívat, ale přecijenom ta frekvence bude o dost menší, než tomu bylo doposud.

Děkuju za pochopení a všem těm, kteří ještě zavítají na blog yp slibuju, že sem budu dávat sice méně, ale o to snad kvalitnější příspěvky než že sem jel teda do Kroměříže a zpět a že sem se teď o víkendu hrozně vylil a protančil střevíce na dnb večírku (protože to už dávno není pravda :)

Jo a odstřelil sem guestbook, protože krom hlášení zkoušky sirén už trošku postrádal svou funkci :) Vyjadřovat se můžete pod jednotlivými příspěvky a nebo mi můžete napsat dopis a poslat ho poštou.


© Copyright 2012–2020 youngprimitive.
All Rights Reserved.
DámskéPánskéDětské